Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Sourozenecká láska - vzpomínky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
22.12.11 14:49
Sourozenecká láska - vzpomínky
Nedávno jsme se ségrou vzpomínaly na dětství a přitom se nasmály 
…co všechno jsme prováděly,…jak sme zlobily rodiče, jak nám taťka vyhodil celou vanu retro hraček, protože jsme po sobě neuklízely a myslely si, že to stejně neudělá. Jak mě mamka vyhodila plyšovýho psa Bijuta, kterej už byl tak dotrhanej, ale já ho stejně měla ráda.
Jak jsme poprvé seděly v obýváku a měly radost z nové černobílé televize, kde zrovna jel „No počkej zajíci!“ Jak jsme v noci tajně chodily do spížky a já se cpala lentilkama a sestra do sebe tlačila řízek. Jak mamka byla naštvaná, když to prasklo a jak jsme musely za trest klečet daleko od sebe, ale stejně sme se potichu smály. Jak mě nechala viset ze skříně, když jsem na ni večer chtěla vylézt a podat medvěda, ale přišel taťka, ona zapadla do postele a mě visely nohy dolů ze skříně a já dělala, že spím.
Ale naše dětství nebyla jen sranda a blbinky. 
Když mě byly 2 roky, tak mě sestra shodila z postýlky (stála jsem venku na matračce, držela šprušlí a chtěla se dostat dovniř) a nalomila mě klíční kost. To jsem se mimochodem dočetla ve zdravotní kartě. 
Pak, když sme byly starší okolo těch 6-7 let, tak mi zapíchla tužku do hlavy (dodnes tam mám hrčku). Já ji sešvihala gymnastickým kruhem Ona mě zamčela do skříně a já strachem vykopla dveře (měla jsem klaustroboii jako malá). Pak po mě hodila nosní kapky a trefila se přímo na nos, takže boule jak prase. 
Zrovna včera jsem jí připomněla, jak ji na chatě trkla koza a ona letěla vzdušnou čarou do vysokých kopřiv. Taťka říkal „nechoď tam“. Ona rychle vstala a dělala, jakože nic, aby nedostala nadaný a já se tam pak chlámala pod švestkovým stromem. 
Tohle se všechno stalo do 10ti let našeho věku, od sebe jsme 1 rok, ale tohle není určitě všechno, na něco ještě příjdu. 
No, sesterská láska 
.. a jaká byla ta vaše?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.12.11 14:57
Moje vzpomínky jsou vyražený dech (já bratrovi) a drsné rvačky o ovladač( zaměřené na kopání patou do holeně toho druhého)… Rádi jsme se začli mít až teď, v dospělosti..
Jo a ještě si vzpomínám, jak jsme s bráchou vylezli na skřínku a sežrali mámě platíčko antikoncepce.Když pak přiběhla, nabonzovala jsem bráchu, který skončil v nemocnici na výplachu, sebe jsem zapřela
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.12.11 15:01
Nás bylo doma 7 holek a k tomu jedna labilní matka-která mezi nás vrážela klíny.Takže na dětství vzpomínám jako na období plné hádek, falešného obviňování, bití, psychického týrání…To co bylo hezké(a nebylo toho moc) vytlačily tyto nepěkné vzpomínky..
Až teď v dospělosti k sobě jako sestry máme blízko.. 
- Citovat
- Upravit
22.12.11 15:08
Já hodila mladší sestře - miminku na hlavu hrníček. Ale nepamatuju si to, asi jsem byla taky malá 
Jinak ta sourozenecká láska je spíš až teď, co už jsme velcí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.11 15:16
Tak moje sourozenecká láska byla taky zajímavá.
Mám dvě starší sestry.A jedna mě měla neustále na krku.Jako o mladší sestru se o mě musela vzorně starat.Pamatuju si,že jsem ji otravovala ať si jde se mnou hrát.Otravovala jsem ju tak dlouho,až mi řekla,že si zahrajem na schovku.Já celá šťastná,že se schovám.Byla jsem dost velká najivka a tak když mi poradila ať se schovám k našim do postele (čalouněná postel s úložným prostorem)Tak sem se tam prostě schovala.Tak sem tam byla celou dobu schovaná a řvala jsem ať mě pustí,protože po mě chtěla abych jí dala pokoj tak si na tu postel sedla a dělala,že neví kde jsem. Ani nevím,jak sem se od tama tenkrát dostala
Jinak jsme se pořád mlátili železnou lžící na boty
Teď to beru jako srandu ale mít já dvě děti,co si tohle dělají,tak je asi přetrhnu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.11 15:19
sumaya, to s tou kozou muselo byt skvele 1 rok je idealny rozdiel medzo sestrami. nerandili ste niekedy s bratmi, alebo rovnakym chalanom? mna by zaujimali take pikantnejsie temy
my sme sa tiez so sestrou mlatili, obidve sme chodili na karate, takze to boli riadne bitky
a ja som mala uchylku, ze som sa vzdy niekde schovala a odtial na nu vybafla. sa divim, ze nie je z toho sediva
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.11 15:20
xangel87 píše:
Moje vzpomínky jsou vyražený dech (já bratrovi) a drsné rvačky o ovladač( zaměřené na kopání patou do holeně toho druhého)…
Jo a ještě si vzpomínám, jak jsme s bráchou vylezli na skřínku a sežrali mámě platíčko antikoncepce.Když pak přiběhla, nabonzovala jsem bráchu, který skončil v nemocnici na výplachu, sebe jsem zapřela
Chudák tvůj brácha.
Pumpování žaludku jsem taky zažila…není to nic příjemnýho. Když jsem měla zlomenou ruku a mamka mě cpala třešněma, protože nikdo netušil, že s tím pojedu na sál. Jen si pamatuju ty slupky jak jely do umyvadla nebo kam to šlo a pak jsem se cítila strašně lehká. Přes slzy jsem neviděla.
Rvačky o ovladač si u nás nepamatuju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.11 15:28
U nás je to, bohužel, spíš o „nelásce“
Jsme se sestrou o rok (já jsem starší) a moc jsme si nerozuměly a lepší už to asi nebude. Jsme každá úplně jiná.
U nás to bylo spíš o hádání, chodily jsme pěšky k babičce, cca 4 km a celou cestu jsme si nadávaly a čím to bylo sprostější, tím líp 
Jednou mě bouchla přes zadek ocelovým kartáčem, fakt pěknou šlupku, já jsem se lekla, otočila a vrazila jsem jí takovou, že jí vyletěla z ucha naušnice.
Nebo se po mně ohnala kladivem, jenže to se rozpadlo a kovová část mi proletěla kolem hlavy a zasekla se do nábytku, pár centimetrů od mamčina oblíbeného cibuláku.
A jednou mě kopla, když jsem se chtěla napít přímo z kohoutku a já jsem si urazila kus zubu.
Naposledy jsme se pobily, když jsem čekala prvního syna a její dcera byla miminko. To jsme rozbily akvárko.
Asi si nikdy nebudeme rozumět, mrzí mě to, ale nejde to. Jen už se teda nebijeme
Příspěvek upraven 22.12.11 v 15:34
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.11 15:33
Já utíkala za bratrem (dvojče) on utekl do pokoje, který měl prosklené dveře. Sedl si za ně a zapříčil nohama. Já do nich vrazila a dveře jsem vysklila. Bohužel na bráchu. Pořezaní jsme byli oba, ale společnými silami uklízeli a doufali, velmi naivně, že si toho nikdo nevšimne.
Brácha je fotbalista, jednou jsem mu lihovkou na dres napsala „maminčin mazlíček“ Řezali jsme se jak koně, ale vždy jsme stáli při sobě. Nežalovali jsme na sebe, měli a máme se šíleně rádi, dodnes jsme si snad nejbližší
Když nám bylo 9, 10. brácha vypil s kamarádem broskvový likér a přišel dom nametený, když si vezmu, co jsem všechno udělala, aby se na to nepřišlo A stejně to prasklo.
Jinak zlomil mi nos a ruku, dopomohl k otřesu mozku. No a já jemu zlomila zápěstí a způsobila rozseklou bradu. Pohmoždědiny, drobné tržné a řezné rány neřeším
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.11 15:35
Hezký téma 
Taky dost často přemýšlím-jsem ze tří sourozenců-já nejstarší mladší brácha a nejmladší sestra-s bráchou jsem o rok a půl a se ségrušou o 8 let
Takový to dětství si ponejvíc vybavuju s bráchou, pamatuju si, jak jsem si docela hezky hráli-i mamina to dycky říkávala-že jsme se nervali apodobně, ale pár takových nemilých příhod jsme měli též…jednou jsme se rvali o lžíci na boty tak mocně, až si jí brácha zarazil až do krku-mamača musela na pohotovost, párkrát jsme vysklili dveře-takže taky pohotovost a ségruša mi jednou vypadla z kočárku-takže taky pohotovost Brácha mi jednou venku na staveništi hodil na hlavu balvan-do dneška si ho pamatuju-byl hodně placatej, ale měl tak 30 cenťáků 
Dodneška se mi vybavuje ten zvuk, jak mi to zadunělo v hlavě
Až teď si člověk uvědomuje, že může být rád, že takové hrátky neskončily mnohem hůř 
Děti si vůbec neuvědomujou-co se může všechno stát 
Bohužel vzpomínám spíš s takovou bolavou duší-z bráchy je teď troska-je mi z toho smutno…ale to sem nepatří
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.11 15:35
ahojky,mam bratra o 2roky strasiho a nemeli jsme se vubec radi…
bratr me v detstvi terorizoval,zmetek jeden ,jsem mu musela rikat pane TOVARNIKU,jen jsme se mlatili,bratr byl jednickar,ja prumer…rodice vic verili mu,vse na me svadel…kdyz jsme meli vedle sebe stat a nebo sedet vuli fotky,tak to neexistovalo,dat si pusu(mozna jako moc male decka),obejmuti bylo z donuceni ,posmival se mi ,ze tehda nosim bryle,pak rovnatka,ze neumim poradne rict r a ř
pak prisla puberta,docela jsme uz vychazeli,teda porad kazdy v trapu,tak se videli malokdy,bracha delal bojove sporty,kdyz jsme se treba potkali na diskosce,tak vsem rikal,ze jsem jeho sestra a at si davaji bacha,parkrat jsme si spolu zakourili zelenou tot vse,vedeli jsme ,ze se „mame“ ale zadny obri citovy prozivani,…
spojila nas az smrt naseho tatinka…na pohrbu me bratr poprve objal,od te doby k sobe chovame uctu,volame si,navstevujeme se,kdyz se vidime pokazde se obejmem,dame pusu…vim,ze kdyby byl bracha ve stychu a nebo ja,tak si pomuzeme…mame uzasny vztah…museli jsme proste do toho dorust,ale muzu aspon konecne rict,ze mam prima brachu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.11 15:37
soldi píše:
sumaya, to s tou kozou muselo byt skvele
a ja som mala uchylku, ze som sa vzdy niekde schovala a odtial na nu vybafla. sa divim, ze nie je z toho sediva
Já se tenkrát divila, že ségra nebrečela, protože já spadnout do takových kopřiv a ještě poražená zvířetem od souseda, tak bulím hned. I když se to stalo před hodně hodně lety, tak to mám pořád před očima a někdy si ze sestry dělám srandu.
Jinak bratři jsou od nás hodně let a jsou mladší.
Co si tak pamatuji z návštěvy pradědy, tak jsem vlezla do nějakých dvěří a tam byla lednice s mrazákem. Bylo léto a já jsem si chtěla líznout ledu. Přilepil se mi tam jazyk a ségra zdrhla pryč. Já tam řvala „taťko“, ale nešlo to, nevím jak sem tam byla dlouho a ani nevím, jak mi ten jazyk oddělali, ale tatka nadával.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.11 15:38
Mamka nedávno našla naše dopísy Ježíškovi a moje mladší ségra tam napsala hrozně dlouhý seznam a nakonec připsala: Milý Ježísku a to samé dones i Markétce. Ona je úžasná, až teď si to uvědomuju . Protože jako malé jsme se furt mydlily. To byly boje. Babička vždycky říkala, že jsme horší jak kluci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.11 15:39
Jinak holky, taky máme ten vztah teď jiný a o hodně lepší, když jsme starší…už se tak nemlátíme a máme konečně rozum.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.11 15:44
Agi20 píše:
Tak moje sourozenecká láska byla taky zajímavá.
Mám dvě starší sestry.A jedna mě měla neustále na krku.Jako o mladší sestru se o mě musela vzorně starat.Pamatuju si,že jsem ji otravovala ať si jde se mnou hrát.Otravovala jsem ju tak dlouho,až mi řekla,že si zahrajem na schovku.Já celá šťastná,že se schovám.Byla jsem dost velká najivka a tak když mi poradila ať se schovám k našim do postele (čalouněná postel s úložným prostorem)Tak sem se tam prostě schovala.Tak sem tam byla celou dobu schovaná a řvala jsem ať mě pustí,protože po mě chtěla abych jí dala pokoj tak si na tu postel sedla a dělala,že neví kde jsem.
Jinak jsme se pořád mlátili železnou lžící na boty
Teď to beru jako srandu ale mít já dvě děti,co si tohle dělají,tak je asi přetrhnu
To mi takhle udělala s tou skříní. Já jsem se jako malá střašně bála stísněných prostorů a vody. Teď přesně nevím, jestli sme si hrály na schovku, asi jo, protože já bych dobrovolně jen tak do skříně nevlezla a ona mě tam zamčela na klíč…asi tušila, že jsem schovaná a využila toho. Nevím kde jsem vzala tu sílu a vykopla dveře zrovna ve chvíli, kdy taťka vešel do pokoje, protože slyšel můj řev. Taťka je odjakživa nervák a jen tam stál s vykulenýma očima…já zdrhla za mamkou, abych se schovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
