Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, je nám kousek nad 40 let a manžel posledních cca 5 let v noci neustále buď chrápe nebo prostě jakoby furt vydává nějaké zvuky a mě to leze strašně na nervy. Už mi vadí i jen to, že vedle mě leží. Neumí dýchat nosem, tak asi proto a je to stále horší. Někdy usne na gauči, tak jsem ráda, když jde ale do ložnice, tak je to naprd, protože se nevyspím. On lehne a během několika vteřin spí-chrápe.
Nejradši bych měla oddělené ložnice, on ale nechce, vidí problém u mě, že mě prý vše budí. Jenže když v ložnici nespí, tak jsem v pohodě. Sice se občas vzbudím, ale zase v zápětí usnu.
Jsem z toho už na nervy, protože se nevyspím a mám už z toho trauma.
Máte to také některá?
Máte někdo chvůli chrápaní oddělené spaní?
@rencina píše: Více
Co špunty do uší? Taky jsem se tomu bránila, ale nakonec jsem zjistila, že za noční pohodu mi to stojí a vlastně se mi s nimi spí i lépe, než bez nich ![]()
A mimochodem jak jako neumí dýchat nosem? Řešil to s lékařem? Můj muž má například vyhnutou nosní přepážku, proto chrápe. Ale nosem normálně dýchat umí.
Že by spánková apnoe? Neměl by manžel řešit situaci s lékařem?
Já bych tohle vůbec netolerovala. Tvůj chlap je sobec, že tě nenechá se v klidu vyspat. Já bych byla pryč hned první noc. Šla bych se vyspat na gauč a kdyby se to opakovalo, trvala bych na pohodlné posteli v jiné místnosti. Absolutně bez debaty. Nechápu, proč se necháš takhle mučit 5 let
žádnou cenu pro největší trpitelku faaakt nedostaneš ![]()
@krecik.dzungarsky píše: Více
Se obávám, že pokud vykřikuje, že problém má ona a on ne, tak k žádnému doktorovi nepůjde ![]()
Jinak věkově jsme na tom podobně a tchyně se s tímto problémem potýká. Manžel chrápal děsně cca před dvaceti lety, když jsme spolu začínali, ale tehdy byl štíhlý, řekla bych až vyzáblý. Buďto jsem si za ty roky zvykla, anebo se situace zlepšila. Já zase občas křičím ze spánku v rámci nočních můr, mám PTSD a o odděleném spaní jsme nikdy neuvažovali.
Jsem mega citlivá na zvuky, jako hodně. V mládí jsem dělala DJing, takže opravdu mám sensitivní uší a tak nějak zvuky vnímám hodně intuitivně. Takže ano, nejspíš je to moje chyba, že mi vadí chrápání a to můj to nedělá ani moc nahlas ani moc silně. Zároveň já za to taky nemůžu. Tak co, no
@unuděná píše: Více
Odpovídám na otázku zakladatelky, zda někdo má oddělené spaní. Další otázky máš?
Špunty jsem zkoušela, bolí mě z toho uši a celkově mi to je nepříjemné.
Ale za nějaký dobrý tip na dobré špunty budu ráda a ráda vyzkouším.
Na gauč občas chodím spát, ale tam to prostě není ono, postel je postel a není to vhodné dlouhodobé řešení.
Dnes šel do postele v 1ráno. 1 hodinu jsem zkoušela usnout, pak jsem šla spát jinam, ale jak jsem byla zase už naštvaná tak jsem z toho nemohla do 4h do rána usnout.
Já už jsem na něj prostě alergická a když přijde do ložnici, vzbudí mě jak se chruje, začne mi asi ze stresu tlouct šíleně srdce a jen tak už neusnu.
Je pravda, že nemám tak hluboký spánek, ale stresovat se z jeho chrápání už nechci.
I kdyby to byl tzv. tvůj problém - např. lehké spaní - tak ho snadno vyřešíš právě tím, že si zařídíš oddělenou ložnici. On ti k tomu nemá co dávat nějaké svolení.