Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj ženušky, už nevím kudy tak bych potřebovala názor nestranných lidí. Budu chápat odsouzení a nebo pochopení. S manželem jsem otěhotněla velice brzy, po půlroční známosti. Jelikož je hokejista takže jsem začala už v těhotenství pociťovat míru jeho noční zábavy, oblibu flirtoval, balit jiné ženy. Ale byla jsem naivka takže jsem všechno spolkla s navijákem. Vždy mu věřila a nechtěla rozbít rodinu. Po dvou letech jsem zjistila že jsem těhotná. Narodil se nám syn. Manžel jezdil často na víkendové zápasy pryč, tam začínaly i nějaké ty fyzické nevěry. Vše mi vždy zapřel a já vždy vše věřila. Většinu času jsem trávila s dětmi sama. On na trénincích, zápasech, hospodách. Až jsme jednoho dne potkala našeho společného kamaráda a já začala pociťovat něco víc. Jevil o nás zájem, neustále jsme si dopisovali až to jednoho dne došlo dále. Někdy jsme se vídali když jsem děti odvezla k rodičům. Bylo to něco Oooouuuuu pro mě. Někdo kdo chce s námi trávit čas. Manžel nic 1/3 roku nepoznal, neměl kdy když jsme ho totálně nezajimali. Pak jsem vyšla s pravdou ven. Už jsem to nemohla hrát doma na šťastnou rodinku. On šel za milenkou a já se vídala dál s milencem. Začal koloběh jak nás miluje a ze bez nás nemůže být. Oba jsme to ukončili a že to zkusíme. Jenze z mého muže se stal policajt. Doma bylo peklo, věcně jsem to měla na talíře. Neeee co udělal on za celých osm let ale co jsem udelala já
Opět jsme vyhledala oporu v milenci. Chyběl mi čas s nim, prožili jsme spolu toho tolik, výletů atd co jsem s manželem nikdy nezažila. S milencem sedíme večery a máme si stále co říct. S manželem přežívám. Opět jsme to ukončila s tím že on si našel podnájem a já zůstala v našem bytě. Dostavuje se nám baráček takže říkal že půjde tam. Jenže nastal den, kdy na mě všechno dolehlo. Zůstala jsem na vše sama. Milenec se nezeptá jak to zvladam, zda vše zvladam poplatit. S dětmi to někdy skřípe ve výchově. Má dceru která je opak mých dětí. Proste nemám v něm takovou oporu v tomhle. Vše jsme mu řekla ale o všem jen stále mluví a nic se neděje. Do toho teď manžel otočil o 300 stupňů. Zase nás miluje, nechce o nás přijít. Občas zajedeme s dětmi na výlet, je to fajn ale nemiluji ho. Jenze toho koho miluji, nejsem si jistá zda se o nás zvládne postarat jak finančně tak aby zvládl děti v každodenní výchově. Finančně na tom není špatně ale má peníze pro svoji potřebu mi přijde a aby poplatil mega velké alimenty aby jeho dcera měla luxus. Zato manžel nám koupí co chceme, barák nás staví ale ta láska tam není.
Určitě bych se zvládla uskromnit ale taky jsem na něco zvyklá.
Takže otázka je…. Rozum, věřit manželovi a nebo být v životě šťastná. Což je taky otázka, jestli budu. Milenec mi říká jak vše zvládneme, že vše vidim černě ale já tady mám dvě deti a musim koukat i na ně a dopredu. Děkuji moc za reakce ![]()
Ještě jsme zapomněla dodat že mě manžel před dětmi zmlátil asi před měsícem když jsme se mu přiznala že jsme se opět vrátila k milenci 😭
@Kacenka149 píše:
Ahoj ženušky, už nevím kudy tak bych potřebovala názor nestranných lidí. Budu chápat odsouzení a nebo pochopení. S manželem jsem otěhotněla velice brzy, po půlroční známosti. Jelikož je hokejista takže jsem začala už v těhotenství pociťovat míru jeho noční zábavy, oblibu flirtoval, balit jiné ženy. Ale byla jsem naivka takže jsem všechno spolkla s navijákem. Vždy mu věřila a nechtěla rozbít rodinu. Po dvou letech jsem zjistila že jsem těhotná. Narodil se nám syn. Manžel jezdil často na víkendové zápasy pryč, tam začínaly i nějaké ty fyzické nevěry. Vše mi vždy zapřel a já vždy vše věřila. Většinu času jsem trávila s dětmi sama. On na trénincích, zápasech, hospodách. Až jsme jednoho dne potkala našeho společného kamaráda a já začala pociťovat něco víc. Jevil o nás zájem, neustále jsme si dopisovali až to jednoho dne došlo dále. Někdy jsme se vídali když jsem děti odvezla k rodičům. Bylo to něco Oooouuuuu pro mě. Někdo kdo chce s námi trávit čas. Manžel nic 1/3 roku nepoznal, neměl kdy když jsme ho totálně nezajimali. Pak jsem vyšla s pravdou ven. Už jsem to nemohla hrát doma na šťastnou rodinku. On šel za milenkou a já se vídala dál s milencem. Začal koloběh jak nás miluje a ze bez nás nemůže být. Oba jsme to ukončili a že to zkusíme. Jenze z mého muže se stal policajt. Doma bylo peklo, věcně jsem to měla na talíře. Neeee co udělal on za celých osm let ale co jsem udelala já![]()
Opět jsme vyhledala oporu v milenci. Chyběl mi čas s nim, prožili jsme spolu toho tolik, výletů atd co jsem s manželem nikdy nezažila. S milencem sedíme večery a máme si stále co říct. S manželem přežívám. Opět jsme to ukončila s tím že on si našel podnájem a já zůstala v našem bytě. Dostavuje se nám baráček takže říkal že půjde tam. Jenže nastal den, kdy na mě všechno dolehlo. Zůstala jsem na vše sama. Milenec se nezeptá jak to zvladam, zda vše zvladam poplatit. S dětmi to někdy skřípe ve výchově. Má dceru která je opak mých dětí. Proste nemám v něm takovou oporu v tomhle. Vše jsme mu řekla ale o všem jen stále mluví a nic se neděje. Do toho teď manžel otočil o 300 stupňů. Zase nás miluje, nechce o nás přijít. Občas zajedeme s dětmi na výlet, je to fajn ale nemiluji ho. Jenze toho koho miluji, nejsem si jistá zda se o nás zvládne postarat jak finančně tak aby zvládl děti v každodenní výchově. Finančně na tom není špatně ale má peníze pro svoji potřebu mi přijde a aby poplatil mega velké alimenty aby jeho dcera měla luxus. Zato manžel nám koupí co chceme, barák nás staví ale ta láska tam není.
Určitě bych se zvládla uskromnit ale taky jsem na něco zvyklá.
Takže otázka je…. Rozum, věřit manželovi a nebo být v životě šťastná. Což je taky otázka, jestli budu. Milenec mi říká jak vše zvládneme, že vše vidim černě ale já tady mám dvě deti a musim koukat i na ně a dopredu. Děkuji moc za reakce
Promiň, ale s manželem bych nebyla. Otázkou je, zda je milenec ten pravý. Zase problém je, že vlastně nevíš co chceš, když několikrát litas tam a zpátky ![]()
V tvém případě bych ukončila oba dva vztahy, nevztahy..manžel se nezmění a s milencem nejsi evidentně moc spokojená. Věnovala bych se sobě a dětem! ![]()
Taky přemšlím, kde je to srdce a kde ten rozum. Neb rozum by mi velel odejít od obou a srdce by mě taky ani k jednomu netáhlo.
Vytáhni si hlavu z vagíny, z peněženky nebo kde ji máš momentálně vraženou a začni ji používat. Co to předvádíš? Tohle má být nějaký normalní život? Lítáš od jednoho chlapa k druhýmu. Co kdyby sis začala vážit sama sebe? Co kdyby ses postavila na vlastní nohy a začala žít sama za sebe? Bez chlapů. Bez jejich peněz. To si sama sebe dost nevážíš, že tohle dovoluješ? Jediný co umíš, je pověsit se někomu na krk? To je hrozný.
@Dahlia0409 tak to není
pokaždé spíš ve mě něco přeskočí a prostě si řeknu že o tu rodinu musím zabojovat. Že se třeba vlastně změní. Pak si zase řeknu, že mi zase není 60 let abych tu jen přežívala v manželství. Pak jsme ale někde s dětmi a milencem pohromadě a zase katastrofa. Poslední dobou mi přijde že nam je krásně jen když jsme spolu ale mam tady dvě děti a jsem s nimi 24/7 většinou. Ale aby se pokaždé člověk hlídal co řeknou nebo udělají, nejsem ve své kůži s nim a s dětmi. Na tohle mi řekne že vidím všechno černě
s manželem jsme se domluvili že já si nechám byt a on barák, nechci dělat zle nebo se tahat o majetek. Milenec mi řekl že sem do bytu nechce po něm. Ale pak zase přijde na věc a řekne že teď ty hypotéky jsou šílené 🫣 😂 tak co vlastně chce, mám hlavu v pejru.
@Kacenka149 píše:
Ahoj ženušky, už nevím kudy tak bych potřebovala názor nestranných lidí. Budu chápat odsouzení a nebo pochopení. S manželem jsem otěhotněla velice brzy, po půlroční známosti. Jelikož je hokejista takže jsem začala už v těhotenství pociťovat míru jeho noční zábavy, oblibu flirtoval, balit jiné ženy. Ale byla jsem naivka takže jsem všechno spolkla s navijákem. Vždy mu věřila a nechtěla rozbít rodinu. Po dvou letech jsem zjistila že jsem těhotná. Narodil se nám syn. Manžel jezdil často na víkendové zápasy pryč, tam začínaly i nějaké ty fyzické nevěry. Vše mi vždy zapřel a já vždy vše věřila. Většinu času jsem trávila s dětmi sama. On na trénincích, zápasech, hospodách. Až jsme jednoho dne potkala našeho společného kamaráda a já začala pociťovat něco víc. Jevil o nás zájem, neustále jsme si dopisovali až to jednoho dne došlo dále. Někdy jsme se vídali když jsem děti odvezla k rodičům. Bylo to něco Oooouuuuu pro mě. Někdo kdo chce s námi trávit čas. Manžel nic 1/3 roku nepoznal, neměl kdy když jsme ho totálně nezajimali. Pak jsem vyšla s pravdou ven. Už jsem to nemohla hrát doma na šťastnou rodinku. On šel za milenkou a já se vídala dál s milencem. Začal koloběh jak nás miluje a ze bez nás nemůže být. Oba jsme to ukončili a že to zkusíme. Jenze z mého muže se stal policajt. Doma bylo peklo, věcně jsem to měla na talíře. Neeee co udělal on za celých osm let ale co jsem udelala já![]()
Opět jsme vyhledala oporu v milenci. Chyběl mi čas s nim, prožili jsme spolu toho tolik, výletů atd co jsem s manželem nikdy nezažila. S milencem sedíme večery a máme si stále co říct. S manželem přežívám. Opět jsme to ukončila s tím že on si našel podnájem a já zůstala v našem bytě. Dostavuje se nám baráček takže říkal že půjde tam. Jenže nastal den, kdy na mě všechno dolehlo. Zůstala jsem na vše sama. Milenec se nezeptá jak to zvladam, zda vše zvladam poplatit. S dětmi to někdy skřípe ve výchově. Má dceru která je opak mých dětí. Proste nemám v něm takovou oporu v tomhle. Vše jsme mu řekla ale o všem jen stále mluví a nic se neděje. Do toho teď manžel otočil o 300 stupňů. Zase nás miluje, nechce o nás přijít. Občas zajedeme s dětmi na výlet, je to fajn ale nemiluji ho. Jenze toho koho miluji, nejsem si jistá zda se o nás zvládne postarat jak finančně tak aby zvládl děti v každodenní výchově. Finančně na tom není špatně ale má peníze pro svoji potřebu mi přijde a aby poplatil mega velké alimenty aby jeho dcera měla luxus. Zato manžel nám koupí co chceme, barák nás staví ale ta láska tam není.
Určitě bych se zvládla uskromnit ale taky jsem na něco zvyklá.
Takže otázka je…. Rozum, věřit manželovi a nebo být v životě šťastná. Což je taky otázka, jestli budu. Milenec mi říká jak vše zvládneme, že vše vidim černě ale já tady mám dvě deti a musim koukat i na ně a dopredu. Děkuji moc za reakce
Tak po půl roce nebo po dvou letech? ![]()
@Janli tohle se momentálně děje během dvou a půl let, není to z měsíce na měsíc. Ale hlavně já tady koukám na děti, aby se měli dobře a byli šťastný. A kdybych přemýšlela vagínou tak tohle neřeším a mám jasno ![]()
@dinoaurka po půl roce první, druhé dítě se narodilo po dvou letech od prvního
@Kacenka149 píše:
@Janli tohle se momentálně děje během dvou a půl let, není to z měsíce na měsíc. Ale hlavně já tady koukám na děti, aby se měli dobře a byli šťastný. A kdybych přemýšlela vagínou tak tohle neřeším a mám jasno
Tak ono obecně je sice hezké, když se myslí na děti, ale střídat u toho chlapy asi moc dobře není pro nikoho ![]()
@Dahlia0409 samozřejmě děti do toho zapluli až naposledy. Nebylo nikdy žádné nocování, nikdy jsem ho nepřivedla ani domů, občas nějaký výlet. Děti se znají z jeho dcerou takže jsme se jako náhodně někde potkali. Děti ho znají z minulosti, mají ho rádi takže tam to šlo celkem dobře až na to, že on na děti není moc zvyklý
@Kacenka149 píše:
@Janli tohle se momentálně děje během dvou a půl let, není to z měsíce na měsíc. Ale hlavně já tady koukám na děti, aby se měli dobře a byli šťastný. A kdybych přemýšlela vagínou tak tohle neřeším a mám jasno
Tak mysli na ty děti a ukaž jim, že jsi dospělá a soběstačná ženská. Ne že nabízíš svoji vagínu zrovna tomu, kde ti to připadá výhodnější. Tobě tohle běhání od chlapa ke chlapovi přijde jako normální? ![]()