Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já bych nějaký čas ještě vydržela, jak se to vyvrbí. Evidentně si je vědom, že nebyl dobrý otec a partner. Našel i psychologa, novou práci a pokouší se o nápravu… Kdyby jste mu byli jedno tak se nesnaží napravovat něco co už bylo rozbité
@madelleine děkuji ti mnohokrát, jak jsem četla tvůj příběh, malinko jsem se v něm vzhlédla v něčem. Na miminko se moc těším, i přesto že nyní jsem opravdu psychicky hodně na dně. Mám strach z toho co bude a aby mi otec dítěte jednou malé nevzal. Uvádět ho nechci jako otce, to by musel projevit jinou snahu, a tu neprojevuje ![]()
Bohužel jak jsem psala, po těch zprávách co mi napsal mi zpochybnil moje rozhodnutí a já se sama sebe skutečně ptala zda on nemá pravdu zda není lepší přerušení…ale prostě není, to bych nikdy nezvládla a ani ty rizika bych nezvládla…jako kdybych už nemohla mít nikdy děti…to by nebyl život. Ano dělá ze mě neschopnou matku, pomlouvá celou mojí rodinu…ze mě dělá hysterku a alkoholičku, přitom já tolik nepiju a stalo se to že asi 3× za tu dobu co jsme spolu byli jsem se opravdu opila, ale to přeci není alkoholismus ne? Miminko jsem neplánovala, kdyby ano chovala bych se svědomitěji. Já totiž než jsem to zjistila i kouřila, ale ne hodně, i když po rozchodu vlastně hodně
…ale hned jak mi doktor řekl že jsem gravidní tak jsem přestala a začala žít zdravě. Kdybych to záměrně plánovala jak tvrdí on, tak jsem nekouřila a nepila. Je nesmysl co říká a mě to štve a nejhorší je že nevím jak to dokázat, že nemá pravdu
.Nikdy bych vztah nezachraňovala dítětem, a navíc co on předvedl že je to záletník a děvčata střídá…je mi líto moc jeho rodiny. Pokud se mi ještě někdo ozve tak jim řeknu co mi on říkal a to že si nepřeje abych se s nimi bavila.
Mám rodinu a pár přátel, kteří jsou při mě. Jen doufám i potkám pár maminek se kterými budu třeba pak podnikat společné aktivity jako je třeba plavání a procházky
@Anonymní píše:
Ahoj holky, omlouvám se za anonym.
S partnerem, otcem našeho syna jsme se rozešli před třemi měsíci. Důvodem bylo lhaní a nedostatek času na rodinu, práce na hranici zákona, pracoval z domova, takže mi jeho nezájem lezl hodně na nervy. Máme za sebou soud, malého mám ve své péči, výživné mi dává velmi slušné, až nadstandartní. Máme každý svůj pronájem.
V čem se změnil náš vztah? Trávíme spolu více času, podnikáme společné výlety a akce, vycházíme si vstříc. Jediné co nás nestaví do role partnerů je to, že spolu nespíme.
Našel si slušnou práci, díky které na nás má najednou čas, psychologa, který mu pomáhá s tím vyrovnat se sám se sebou a přestat lhát, uvědomit si důvody lhaní a eliminovat je. K malému i ke mně se chová perfektně.
Těsně po rozchodu jsem si myslela, že ho opravdu nenávidím a nechci ho ani vidět. Několikrát jsme se ošklivě pohádali, teď už je situace klidnější. Ale poslední dny hodně váhám. Zjistila jsem, že ho opravdu mám ráda, on o nás stále stojí, ani jeden jsme si nikoho nenašli a nehledáme. Navíc spolu máme dítě.
Jak byste se zachovali v mé situaci?
Dali byste mu i přes to jak vás zklamal ještě šanci?Na jednu stranu strašně chci, na druhou se trochu bojím lepeného vztahu a starých kolejí.
Omlouvám se za zmatenost, nějak se to ve mně pere.
Je to tvoje věc, ale měla by sis uvědomit: 1)Dospělí lidi se zásadně a dlouhodobě nemění až na výjimky. 2)Nikdy se nechtěj k němu vrátit, pokud by to mělo být jenom nebo hlavně kvůli dítěti. Mysli trochu na sebe.