Státnice - již zítra a já se hroutím
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Prožívala jsem na podzim to stejné, na chodbě před zkouškou jsem se div nerozbrečela a nakonec odcházela s jedničkama. Takže v klidu. Ten učitel pozná jestli jsi se učila a pokud to není nějaký echt blbec, tak tě navede a ty se chytneš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
U každých státnic jsem byla nervózní, ale učila jsem se poctivě. Ten poslední den před už jsem si jen projela materiály a spíš se snažila odpočívat, pustit si nějaký film na večer a jít brzy spát, aby se všechno pořádne uložilo. Katastrofický scénáře si nepředstavuj, dělej přesně opak. Představuj si tu euforii až to budeš mít za sebou. Ne ten prubeh zkoušky, ale prostě ten moment po. Jestli ses učila, nic víc už teď stejně udělat nemůžeš. A stane se prd, když tak si to dáš v září. Dělala jsem dvouobor, tedy 4 státnice plus obhajoba od Bc až po PhD. Nervy jsem měla vždycky, ale musíš věřit, že to dáš. Moc držím palce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jsem na tom stejně. Taky mám státnice zítra a v hlavě vymeteno. O vikendu jsem dodělala prezentaci bakalářky, mám ji na necelých 11 minut. Snad mi to prominou, jsem hrozně rozkecaná a všechno je důležité a téma je zajímavé…
A to ještě jedu přes půl republiky do školy. Zítra na tebe myslet nebudu, dneska ti ale myšlenku věnuji a i jinak držím pěsti.
TO DÁME!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No snášela jsem to blbě, bála jsem se, že to nedám. Ale odešla jsem s jedničkama.
A ještě zajímavější bylo to období po státnicích, kdy mozek odmítal pochopit, že už nic dělat nemusí 
- Citovat
- Upravit
Ja měla magisterské státnice přesně minulý týden v pondělí. Do toho jsem ještě v 34.tt. Samozřejmě, že mě netýrali zbytečně, ale rozhodně jsem to zadarmo nemela. Ucila jsem se 14dni před, protože ty státnice byly cele jeste v jinem cizim jazyce a kolikrát jsem se musela učit fakt nazpamět urcite veci. Venku tropy, ja zalezla. Do toho nevyzpytatelna unava z tehotenstvi a nakonec jeste uprava volitelnych temat. Jeden predmet jsem si nestihla projit vubec. Nejhorsi je, kdyz ti nekdo rika: vsak to umis; to ja kdyz maturoval taky jsem se nic neucil… apd. Sralo me to, protoze toto maturita neni 😀 Ke statnicicm jsem sla s tim, ze neco umim fakt dobre a neco proste budu improvizovat. U statnic jsem prezentovala 5okruhu a tři volna temata, stravila jsem tam přesně pět hodin a byla jsem tam jen ja plus jeden člověk. Uz jsem z toho byla dost psychicky hotova, ale dali mi to. Sice skoro za nejhorsi znamku, ale to je asi fuk… muj pocit byl, ze jsem moc vykon nepredvedla i kdyz jsem se fakt ucila. Myslím, ze kdyz umis zaklad ke kazde otazce, oni te projit musi nechat. Paklize bys sla i do hloubky, tak se znamky zlepsi, ale rozhodne bud v klidu, jejich cilem neni umyslne vyhodit, sami za to maji nejake bonusy. Ale opravdu bych se snazila si projit kazdou otazku a pak si ji rict nahlas. Oni vi, ze se nejde naucit vse 100%. Euforie ke mne teda jeste nedorazila, ale mimco si rozhodne oddychlo 😀
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@azaleila píše:
Období “nic nevím” je před velkou zkouškou úplně normální
Já jsem v jednom předmětu neuměla dvě otázky a samořejmě jednu z toho vybrala 
, no dala jsem to, ale o prsa thajské tanečnice..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@lilith1 píše:
Já jsem v jednom předmětu neuměla dvě otázky a samořejmě jednu z toho vybrala
to je klasika… 
já mám jinou historku, poslední státnici jsem zopakovala v září - vytáhla jsem si otázku, kterou jsem si přála ze všech nejvíc a na té si mě ugriloval… tenkrát jsem z toho byla v nervu, s odstupem patnácti let se směju 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Úplně stejně ale vždycky jsem pak chytla dobrou otázku. Zítra už bude líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Už je to čtrnáct let, ale znovu zažít bych to nechtěla 
já snad nespala už čtvrt roku před tím mě ještě dorazilo, že předseda té komise byl vyhlášen zlodědek, že s ním ani ostatní do té komise nechtěli a když slyšeli jeho jméno, tak se skoro křižovali… 
a to jsem šla první na řadu…ale loučil se se mnou slovy: Dobrej výkon, paní inženýrko…což prej, takhle milej snad na nikoho nikdy nebyl… 
ale stres to teda byl ohromného, chce to večer nějaký bylinky na spaní, horkou vanu a ráno si na vše nechat dost času…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Zítra mě čekají státnice a já to psychicky nezvládám. Každou chvíli se hroutím a představuju si ten nejhorší možný scénář. Snažím se říkat, co nejhoršího se může stát? (Nic). Ale stejně..přijdu si, že nic neumím. Jak jste toto období prožívali vy?
Taky zítra, magisterské. Půlku už mám z ledna v předtermínu.
Budeme řešit i fiktivní případy, naučená teorie nestačí. Na to se úplně připravit nedá. Kupodivu jsem už klidná a říkám si, že to nějak dopadne, když tak v srpnu, to je za chvíli a budu už vědět, do čeho jdu
Ale před 14 dny jsem tak klidná nebyla. Pocit „vykradené“ hlavy je normální. Žádné katastrofické scénáře si nepředstavuji a nic horšího, že to zítra neudělám, se stát nemůže 
Jsou v životě horší věci a život na tom nestojí.
Když to srovnám s bakalářskými státnicemi, ty mě nechávaly víc v klidu, tam jsem snad neměla období, že bych plašila. Přitom jsem tenkrát neměla zhola nic. Jen konkrétní nabídky práce, které jsem stejně k vůli malým dětem a covidu nemohla přijmout. Teď mám nižší VŠ vzdělání, práci v oboru, kterou mám ráda, ke které nutně hned zítra vyšší titul nepotřebuji, přesto to prožívám.
Držím pěsti. Zítra si vzpomeň, že v té situaci nejsi sama 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tenhle pocit si moc dobře pamatuju, leč už je to 10 let pryč, co jsem státnicovala. Sic jsem se učila průběžně, den před jsem měla pocit, že nevím absolutně nic. Uklidňovala mě jen slova našeho profesora, že je lepší vědět z každé otázky něco ( aspoň 20%), než jich pár umět excelentně 100% a zbytek už tak moc ne. Na konci mi jeden z profesorů řekl, že jsem nervák
Dneska se už na ty otázky ani nekoukej, běž si udělat nějakou svižnou procházku a pak se nalož v horké vaně s pěnou, nějakou příjemnou muziku, čaj… Uvidíš, zítra to bude pohoda, ani okem nemrkneš a budeš to mít za sebou 
Nevěřím, že by se to nepovedlo a i kdyby, jsou daleko horší věci. Tady máš možnost to třeba zkusit znova…
A já se svým obavám, co jsem měla před maturitou a oběma státnicemi už jenom pousměji, protože v průběhu let jsem zjistila, že jsou daleko horší a důležitější zkoušky než státnice nebo maturita a to takové, že ti druhou možnost nedají, když se něco nepovede. Např. když blízký člověk v rodině onemocní vážnou nemocí a průběžně ti lékaři opatrně oznamují, že už není šance na uzdravení, že ty se o něj celou dobu staráš doma, on už jen leží, nekomunikuje, ale přesto vidíš, že ještě vnímá, že vidíš, jak trpí, že ty kvůli tomu v noci nemůžeš spát a jen potichu pláčeš a mezi tím se o něj staráš, máš bezesné noci téměř bez spánku. A po pohřbu zjistíš, že vlastně nemáte jedinou společnou fotku. To bych klidně vyměnila za dalších 50 státnic.
To jsem ale moc odběhla a omlouvám se, že tak pesimisticky. Naopak jsem chtěla říct, že hlavně žádné stresy. Nestojí to za to. A až to budeš mít za sebou, hezky to oslav a těš se už teď, že třeba podnikneš něco, na co ses dlouhou dobu těšila.
Držím pěsti! 
- Citovat
- Upravit
Tak co, holky, jak jste dopadly? Já to dala. Komise byla strašně hodná, pěkně jsme si popovídali. Předseda komise povídal, že nechápe, proč mi vedoucí bakalářky vytýká to, co mi vytýkal, každopádně jsem si to obhájila a mám pokoj. Nemít 4 děti, šla bych dál. Takhle se už těším na to, až budeme zase trávit celé dny na hřišti a dělat bábovky a honit se…
Manžel se taky těší, že se život vrátí do starých kolejí
Doufám, že jste všechny dopadly jako já.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zítra mě čekají státnice a já to psychicky nezvládám. Každou chvíli se hroutím a představuju si ten nejhorší možný scénář. Snažím se říkat, co nejhoršího se může stát? (Nic). Ale stejně..přijdu si, že nic neumím. Jak jste toto období prožívali vy?