Jak překonat strach z řízení, týdny po řidičáku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Hele to půjde. Z protivných lidí si nic nedělej, na auto si klidně dej značku začátečníka a jezdi, co to jde. S partnerem i sama. Za chvilku to dostaneš do ruky a bude to dobré.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak teď jezdi hlavně s partnerem, aby sis tu nervozitu ještě nějak nezafixovala. A třeba časem, az už nabydes nějakou jistotu, tě okolnosti přinutí vyrazit samotnou a nebude to ani tak hrozny 
ale přes koleno bych to nelamala, když řídit úplně nemusíš, kor v dnešní době lidi jezdi kolikrát naprosto bezohledně jako prasata a jsou agresivní 
Edit - mi stačí, co kolikrát zažiju jako spolujezdec, sedět na místě řidiče já a ne muj muž, který je fakt vyjezdeny, řízení ho baví a umi zachovat klid, udržet pozornost a hlavně předvídat (!!!), tak už jsme asi všichni několikrát pod drnem. To jako mohu říct narovinu, ze některé situace bych nezvládla 
Příspěvek upraven 29.05.22 v 14:42
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To časem půjde, nikdo učený z nebe nespadl (i když půlka řidičů to rádi tvrdí). Já, když jsem jela poprvé sama s novým autem, jsem ucpala půlku Prahy, protože jsem ten krám neuměla rozjet do kopce - v Praze je hodně kopců 
ani by mě nepřekvapilo, kdyby mě bývali hlásili na zelený vlně. Hlavně to nevzdávej, jezdi krátké trasy často - klidně třeba jen na nákup, a ono se to rozjezdí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Využít každou příležitost a jezdit. Musíš prostě trénovat. Předáním řp se z tebe řidič nestane.
Příspěvek upraven 29.05.22 v 14:58
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Chce to kratší a zname trasy, kde nebudes musel sledovat vylozene každou značku, ale budeš se tím spis učit vnímat provoz. Bydlím na okraji Prahy a ze zacatku jsem jezdila na jeden spánek dítěte na cca 30-50 min mimo Prahu, abych si osahala reakce auta a naučila se ho dobre ovládat. Aktuálně mi nedělá problem žádný provoz (vc dálkových tras k moři, projeta Vídeň v dopravní spicce a s uzavirkama atp. Chce to čas a cvik. Bezne trasy budeš mít v ruce tak za měsíc a nějaké náročnější se poddaní do 3 měsíců. Chce to ale jezdit třeba ob den at se posouvas a nezacinas stále od začátku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Na začátku si nedávat velké cíle, stačí jezdit jen určité zname trasy, pak postupně přidávat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ridicak od 18.let, ale jezdit jsem zacala az v cca 25 letech a rovnou v Pa pres celou Prahu na dalnici. Nejdriv jsem vzdy cekala do cca 23.h a s vypnutym radiem, absolutni soustredeni a znacky jsem predrikavala psovi 
, abych projela vylidnenou Prahu. Pak v 21.h, pak 20.h… a po par tydnech jsem dokazala projet Prahu v patecni odpoledni spicce a zpivat si s pustenym radiem uvidis, chce to jezdit, jezdit, jezdit… Drzim palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dedka bych poslala do patřičných míst.
Byla jsem na to m podobně. Za volantem vyklepana a vystresovana. Jedine co zabere je jezdit… Menší trasy a postupně přidávat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ja mela hrozne stresy, ridit jsem zacala, az kdyz to bylo nutne, a holt ze zacatku jsem byla taky vyklepana. Jak u vseho, chce to proste praxi. Doted jezdim opatrne a parkuji obcas jak de*il, holt se snazim aspon nikomu neprekazet…a tu a tam na me i nekdo zatroubi, ale uz se tim nenecham rozhazet…de..lu na silnicich je dost, ja se aspon povazuji za mozna obcas mirne obtezujici (treba se nekdy pomaleji rozjizdim, nebo davam prednost tam, kde by odvaznejsi ridic asi jeste stihnul fiknout), ale aspon ne nebezpecnou sortu , takze si vetsinou pomysl svoje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mne nejvic pomohlo jezdit znamou trasu, ze jsem se nebala, ze zazmatkuju na krizovatce, nebo tak neco. Kdyz jsem nastupovala do nove prace, tak jsem se den predtim nechala odvezt na misto, zpatky jsem ridila sama a vedela jsem do ceho jdu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já jsem měla úplně to samé, hrozně jsem se bála řídit a když mi to třeba chcíplo na semaforech, tak jsem z toho měla hroznej stres🤦♀️Chce to řídit a řídit, řekla bych že teď už jezdím v poho a na parkování si vždy vyberu kde je víc místa, radši ujdu o pár kroků víc než se stresovat tím že někde neumím zaparkovat 🤷♀️Ale kámoškám většinou pomohl automat, tam to má člověk mnohem lehčí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jak píšou holky chce to čas. Ze začátku jezdit známé krátké trasy a pokud možno co nejčastěji. Postupně pokud bude čas vyjížděj i dále ideálně v době, kdy není moc velký provoz. Trénuj v mírném provozu různé situace. Nájezdy na dálnici, parkování, rozjezdy do kopce a podobně. No a ono se to podá! Mě to taky trvalo a přiznám se, že občas v hustém provozu se na Prahu necítím dodnes. A někdy tomu MHD přednost dám.
Jinak hlavně pozor na spolujezdce. Chronické rejpálky, prudiče a choleriky ideálně nevoz vůbec!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahojda, kvůli mimču jsem si dodělávala Řp, dokupovala i kupu hodin a i když jsem dala zkoušku na poprvé, nemůžu se zbavit zbytečnýho zmatkování (stačilo, aby mi tam místo 3 skočila omylem 1 a začala jsem bulet) a stresu. Když vedle mě sedí partner, jsem v pohodě a jedu bez problému i na dálnici. Teď jsem ale jela sama, a i když byla cesta OK, přijela jsem cela vyklepaná, už půl hodiny sedím v kuchyni a nejsem schopná nic dělat. Což bych neřekla, že někdy budu mít. Ono to teda asi završilo mé parkování, které mi moc nejde, stojím na čáře a dědula mi to dal sežrat.
Myslíte, že se to třeba po měsíci překoná? Spíš to vidím, že budu doživotní rekreační řidič jen v nouzi.
anonym