Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já bych řekla že je to lítost, pocit selhání a zklamaní z toho jak vztah dopadl?..A fakt že ti chybí, láska a prostě chlap
asi je to čerstvější ne,,trápí tě to? co zkusit si přítelem promluvit, nadhodit to
Možná máš strach z neznámého…připomíná mi to - lepší vrabec v hrsti, než-li holub na střeše…
Píšeš, že víš, že vztah nemá smysl. Nenapadlo tě, že možná zbytečně ztrácíš čas?
Omlouvámse za taky za anonym, ale veřejně tohle psát nechci
. Mám to ve vztahu hooodně podobně. Vidím na tom „odloučení“ pozitiva, že se na sebe víc těšíme a už se skoro vůbec nehádáme. Mám víc své volnosti a přítel má víc své, tolik se neomezujeme a jsme šťastnější. Na druhou stranu ale taky mám pocit, že takový vztah nemá moc šancí, budoucnost se teď, po společném soužití, jeví dost nejistá. Taky mám i strach ze samoty. Akorát já mezi vztahy měla minimálně roční mezery, takže se samoty bojím. Nebudu mít nikoho, na koho se těšit, komu si postěžovat a s kým relaxovat třeba u televize… Chápu tě, i když radu nemám. Počkám si taky na rady.
Anonym2
@Anonymní píše:
Omlouvámse za taky za anonym, ale veřejně tohle psát nechci. Mám to ve vztahu hooodně podobně. Vidím na tom „odloučení“ pozitiva, že se na sebe víc těšíme a už se skoro vůbec nehádáme. Mám víc své volnosti a přítel má víc své, tolik se neomezujeme a jsme šťastnější. Na druhou stranu ale taky mám pocit, že takový vztah nemá moc šancí, budoucnost se teď, po společném soužití, jeví dost nejistá. Taky mám i strach ze samoty. Akorát já mezi vztahy měla minimálně roční mezery, takže se samoty bojím. Nebudu mít nikoho, na koho se těšit, komu si postěžovat a s kým relaxovat třeba u televize… Chápu tě, i když radu nemám. Počkám si taky na rady.
Anonym2
Tak to vypadá, že to máme na chlup stejně
Vidím pozitiva stejně jako ty, ale ty negativa…Nesnáším, že nevím, kdy ho uvidím
Copak tohle má budoucnost?
Jak dlouho jste spolu byli a jak to máte dlouho takhle?
Myslím, že je někdy líp samotné, než hodně slevovat ze svých představ. Nikdo není ideální, ale pod čáru to jít nesmí. Dneska je prý moda být singl, tak proč se toho některé tak bojí, že raději berou plebs.
@Anonymní píše:
Tak to vypadá, že to máme na chlup stejněVidím pozitiva stejně jako ty, ale ty negativa…Nesnáším, že nevím, kdy ho uvidím
Copak tohle má budoucnost?Jak dlouho jste spolu byli a jak to máte dlouho takhle?
My jsme spolu teprve 2 roky, ale skoro od začátku jsme spolu přes rok bydleli. U nás to nespolečné bydlení nebylo schválně, ale protože mé nové zaměstnání je dost daleko a trávit půl dne dojížděním se mi nechtělo a taky by se mi to prodražilo ![]()
A jak to máte vy?
Já mám zas takový problém… oslavime s přítelem 3 roky, ze začátku ten rok a pul byl teměř bez hadek, což bylo super…samozřejmě nějake dohady skrz nesmysly jednou museli přijít..já to očekávala, byla připravená že na dlouhodobým vztahu se musí pracovat…on to ale nedokáže pochopit…poslední dobou máme problémy…dohadujeme se hlavně skrz jiný ženský…najednou je mu i jedno že se 14 dní nevidíme a bere to tak, že se aspon na sebe budeme vic těšit, přitom mě i po týdnu chybí jeho společnost…to že je u vás někdo kdo vás miluje…i když jediný na co se zlobím, je že má menší závislost na pornu, což mě ženě se sníženým sebevědomím moc nepřidává a i v tom je zakopaný pes…stydím se za to, on to ví, ale moc mi s tim nepomáhá, je to pro mě těžký, jednou mi řekl, že ho sex už tak moc nebaví protože jsem okoukaná, co na to říct…později to zas popřel…někdy když slyším jeho názory na budoucnost, tak se děsím že není chlap pro život…vyrustal sice bez taty, tak lze pochopit že se bojí, ale někdy co řiká je na zabití
je to s ním jak na horské dráze, a já nevim co si počít…nedokážu si představit být bez něho, je to muj první dlouhý vztah a já se bojím být sama…bojím se že bych udělala chybu, že nakonec by byl dobrý pracující otec a já o něho přišla…je to těžký když člověk neví jak to vlastně dopadne…zda narazí na hubu nebo ne…a bojim se toho že bych zustala uplně na ocet ![]()
@Anonymní píše:
My jsme spolu teprve 2 roky, ale skoro od začátku jsme spolu přes rok bydleli. U nás to nespolečné bydlení nebylo schválně, ale protože mé nové zaměstnání je dost daleko a trávit půl dne dojížděním se mi nechtělo a taky by se mi to prodražilo
A jak to máte vy?
Aha..a tak neplánujete že by jste si našli práci ve stejném městě? Jestli jde jen o tohle a jinak se máte rádi, tak by to mělo jít nějak vyřešit ne?
A jinak si píšete každý den, nebo jak jste v kontaktu?
My se poslední měsíce hodně hádali, tak jsme se rozešli. Vratili se k sobě, ale přítel už nechtěl se mnou bydlet..
Prý to tak necháme pár měsíců a snad se to kladně samo vyřeší
Mě to vyhovuje, když si píšeme, nebo se vidíme častěji..Ale viděla jsem ho naposled ve čtvrtek a komunikace je pro mě malá a tak panikařím
@Anonymní píše:
Já mám zas takový problém… oslavime s přítelem 3 roky, ze začátku ten rok a pul byl teměř bez hadek, což bylo super…samozřejmě nějake dohady skrz nesmysly jednou museli přijít..já to očekávala, byla připravená že na dlouhodobým vztahu se musí pracovat…on to ale nedokáže pochopit…poslední dobou máme problémy…dohadujeme se hlavně skrz jiný ženský…najednou je mu i jedno že se 14 dní nevidíme a bere to tak, že se aspon na sebe budeme vic těšit, přitom mě i po týdnu chybí jeho společnost…to že je u vás někdo kdo vás miluje…i když jediný na co se zlobím, je že má menší závislost na pornu, což mě ženě se sníženým sebevědomím moc nepřidává a i v tom je zakopaný pes…stydím se za to, on to ví, ale moc mi s tim nepomáhá, je to pro mě těžký, jednou mi řekl, že ho sex už tak moc nebaví protože jsem okoukaná, co na to říct…později to zas popřel…někdy když slyším jeho názory na budoucnost, tak se děsím že není chlap pro život…vyrustal sice bez taty, tak lze pochopit že se bojí, ale někdy co řiká je na zabitíje to s ním jak na horské dráze, a já nevim co si počít…nedokážu si představit být bez něho, je to muj první dlouhý vztah a já se bojím být sama…bojím se že bych udělala chybu, že nakonec by byl dobrý pracující otec a já o něho přišla…je to těžký když člověk neví jak to vlastně dopadne…zda narazí na hubu nebo ne…a bojim se toho že bych zustala uplně na ocet
Mno my se taky hádali, ale kvůli kravinám..tohle mi připadá zásadní. Myslím, že tobě by bez něho bylo líp..Raději porno, holky..to je na houby
vy spolu nebydlíte?
@Anonymní píše:
Aha..a tak neplánujete že by jste si našli práci ve stejném městě? Jestli jde jen o tohle a jinak se máte rádi, tak by to mělo jít nějak vyřešit ne?
A jinak si píšete každý den, nebo jak jste v kontaktu?
My se poslední měsíce hodně hádali, tak jsme se rozešli. Vratili se k sobě, ale přítel už nechtěl se mnou bydlet..Prý to tak necháme pár měsíců a snad se to kladně samo vyřeší
Mě to vyhovuje, když si píšeme, nebo se vidíme častěji..Ale viděla jsem ho naposled ve čtvrtek a komunikace je pro mě malá a tak panikařím
Hádky u nás byly, to ne že ne. A jsou i nějaké věci, které mi na příteli vadí a nevím, jestli se s nimi dokážu smířit. Ale tyhle chyby jsem začala brát vážně až teď… Vidíme se jednou, dvakrát týdně, někdy ani ne. Nechávám tomu čas, ale i tak se bojím toho, že jednou přijde rozchod a budu sama.
A jak dlouho už jste od sebe? Jak se na váš vztah přítel tváří teď?
@Anonymní píše:
Hádky u nás byly, to ne že ne. A jsou i nějaké věci, které mi na příteli vadí a nevím, jestli se s nimi dokážu smířit. Ale tyhle chyby jsem začala brát vážně až teď… Vidíme se jednou, dvakrát týdně, někdy ani ne. Nechávám tomu čas, ale i tak se bojím toho, že jednou přijde rozchod a budu sama.
A jak dlouho už jste od sebe? Jak se na váš vztah přítel tváří teď?
Je to teprve měsíc..vidíme se taky tak dvakrát týdně..ale jak je to delší doba, panikařím…Pořád stejně, že snad se to kladně vyřeší, že by chtěl aby to dobře dopadlo, že chce rodinu atd..ale potom mi dlouho neodepisuje a já vnímám takové ty detaily, že k návratu spěchat nebude-řeči typu ´´nemluv o tom zase´´tomu taky nepřidávají
A co ti na něm vadí? Na tom mém mi taky vadí věci, proto jsem taky rozchod zapříčinila já a bylo mi dobře..ale za tři týdny jsme si začali psát, já zapomněla a jedu v tom znovu ![]()
@Anonymní píše:
Je to teprve měsíc..vidíme se taky tak dvakrát týdně..ale jak je to delší doba, panikařím…Pořád stejně, že snad se to kladně vyřeší, že by chtěl aby to dobře dopadlo, že chce rodinu atd..ale potom mi dlouho neodepisuje a já vnímám takové ty detaily, že k návratu spěchat nebude-řeči typu ´´nemluv o tom zase´´tomu taky nepřidávajíA co ti na něm vadí? Na tom mém mi taky vadí věci, proto jsem taky rozchod zapříčinila já a bylo mi dobře..ale za tři týdny jsme si začali psát, já zapomněla a jedu v tom znovu
Těch věcí, co mi vadí, je bohužel víc
Jedna z důležitých věcíjsou jeho kamarádi, kteří mi nesedí. Potom někdy vyjadřování ve společnosti.
Pokud to máte takhle, tak dej příteli čas a netlač na něj. Ať už je to o tom psaní nebo o tématech. A uvidíš, jak to bude pokračovat
Já v prvních měsících nad rozchodem přemýšlela skoro denně, ale časem se to zlepšilo a teď, po půl roce, jenom sem tam.
Ahoj…
zajímalo by mě, jaký je podle vás rozdíl mezi tím, jestli vám člověk po rozchodu chybí a nebo jednoduše nemáte rádi samotu?
Po pár letech bydlení jsme teď ve ´´volnějším vztahu´´Vídáme se, ale není to ono..Na jednou stranu myslím na to, že je škoda, že to tak dopadlo a cítím lítost a na druhou stranu nemám vedle sebe žádného jiného muže a mám strach že nikoho dlouho nepotkám…Takže vím, že tenhle vztah smysl nemám, ale také se neumím kvůli těmto pocitům rozejít..
Jaký je podle vás rozdíl mezi strachem ze samotou a láskou? Zažívám to poprvé, pokaždé jsem šla ze vztahu do vztahu
Děkuji Petronela