Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Mám doma téměř dvouleté dráče a je to velký dobrodruh a horolezec, samozřejmě se snažím hlídat, aby se mu něco nestalo, ale tak nějak „v normě“. Spíš se ho snažím zlehka navést, jak třeba se chytit, aby nespadl, ale kdybych za ním měla pořád lítat nebo mu neustále koukat do pusy, asi bych se zbláznila. A z něj by pak ještě vyrostl chudák, který si v ničem nevěří a je úzkostný.
Musí to pro vás být hrozně obtížné a vyčerpávající. Takovýhle strach máte o své dítě od začátku, nebo až poslední dobou? Stalo se mu už něco? Neklavíruje do vás pořád někdo (maminka, tchyně, kamarádka…), ať ho hlídáte?
@Anonymní píše:
Ahoj holky, omlouvám se za anonym… ALE…stalo se vám někdy že jste měli neustále strach o své batole?
Mám syna 1.5r a jsem furt ve strachu že se mu něco stane nebo že mu něco je.
Třeba si hraje a už kolem něho chodím a koukám ať si něco neudělá.
Nebo se postaví na stoupatko k lince a hned se začnu potit a letím za ním.
Dá si něco do pusy začne žvýkat a já už se mu koukám do pusy aby nesnědl něco co nemá.
Když v noci spí tak furt kontrolují přes chůvičku jestli dýchá.
Nebo se mi zdá že těžko dýchá, špatně sedí…a podobně.
Já už jsem z toho všeho strašně vyčerpaná. Nevím co se to se mnou děje.
Tohle už je moc. Mám doma dvouleté torpédo a za zadkem mu fakt nestojím
jako jasný, snažím se předcházet nebezpečným situacím, samotného ho nenechám. Ale vše má své meze ![]()
Zahltila tě úzkost a krade ti život a radost z mateřství. To se v době, kdy se batole musí naučit odloučit se od matky a začít se formovat jako samostatná bytost celkem často stává.
Vstup do psychoterapie. A pro začátek a porozumění si pořiď tuhle knihu
https://www.knihydobrovsky.cz/…ti-174256829
Čím déle zůstaneš úzkostná, tím je pravděpodobnější, že přílišnou ochranou svou úzskot synovi předáš. Naopak, když se v psychoterapii naučíš jak s úzkostí zacházet, budeš to svého syna učit od malička a dáš mu tak velmi neocenitelný vklad do budoucna.
Ahoj holky, omlouvám se za anonym… ALE…stalo se vám někdy že jste měli neustále strach o své batole?
Mám syna 1.5r a jsem furt ve strachu že se mu něco stane nebo že mu něco je.
Třeba si hraje a už kolem něho chodím a koukám ať si něco neudělá.
Nebo se postaví na stoupatko k lince a hned se začnu potit a letím za ním.
Dá si něco do pusy začne žvýkat a já už se mu koukám do pusy aby nesnědl něco co nemá.
Když v noci spí tak furt kontrolují přes chůvičku jestli dýchá.
Nebo se mi zdá že těžko dýchá, špatně sedí…a podobně.
Já už jsem z toho všeho strašně vyčerpaná. Nevím co se to se mnou děje.