Strach o rodiče, pejska – strach ze smrti

Anonymní
13.9.20 08:25

Strach o rodiče, pejska strach ze smrti

Je zde někdo kdo také prožívá strach ze smrti starých rodičů, o pejska který je už starší atd.atd. Stupňuje se můj strach, rodiče mají kolem 80, zdravotně sice celkem ok ale nedokážu představit být bez nich, bojím se denně víc a víc, o pejska jak tady nebude, stále na to myslím každý den. a připadá mi že už nic nemá cenu, protože potom to už nebude k žití. Prostě se nedokážu radovat z žádného dne, žiju pouze ve strachu, co když, kdy už atd. atd. Děti mám ale taky už mě velmi nepotřebují, o ně mám taky strach ale o rodiče je to už vystupňované, pořád mám pocit že bych měla s nimi být pořád atd. atd. Nevím co mám dělat už, Ráno se probudím, bojím se všeho.
Pozoruju pejska jestli mu už nic není atd…prostě jsem se úplně zbláznila…prominte anonym. Chodí zde celá rodina

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
657
13.9.20 08:40
@Anonymní píše:
Je zde někdo kdo také prožívá strach ze smrti starých rodičů, o pejska který je už starší atd.atd. Stupňuje se můj strach, rodiče mají kolem 80, zdravotně sice celkem ok ale nedokážu představit být bez nich, bojím se denně víc a víc, o pejska jak tady nebude, stále na to myslím každý den. a připadá mi že už nic nemá cenu, protože potom to už nebude k žití. Prostě se nedokážu radovat z žádného dne, žiju pouze ve strachu, co když, kdy už atd. atd. Děti mám ale taky už mě velmi nepotřebují, o ně mám taky strach ale o rodiče je to už vystupňované, pořád mám pocit že bych měla s nimi být pořád atd. atd. Nevím co mám dělat už, Ráno se probudím, bojím se všeho.
Pozoruju pejska jestli mu už nic není atd…prostě jsem se úplně zbláznila…prominte anonym. Chodí zde celá rodina

Kdyby společnost přestala tabuizivat smrt stejně jako sex, tak ten strach nemáš…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18815
13.9.20 08:45

To je zivot no, nikdo tu neni věčně. V tomhle veku uz bych byla připravena na vsechno a o psovi nemluve, s tim uz clovek snad počítá, kdyz si ho pořizuje, ze je to spolecnost na nějakých 10 let, ne? Jako je to těžké, pro nikoho neni snadne prijit o nekoho blizkeho, ale člověk s tim musi byt smireny a vždycky je proc zit dal, psa si poridis noveho, budou te potrebovat deti, vnoucata, stejne jako ty ted rodice :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
48472
13.9.20 08:47

Rozumím ti. Ale nepoddávej se tomu tolik. Věnuj se věcem, které jsou ti příjemné. Taky mám starší rodiče - 74 a 76 let. Mají taky staršího pejska, má zdravotní problémy. A k tomu jsem před třemi lety přišel o ženu. Nepozoruj je tolik- co se má stát, to se stane. Je škoda se tím moc zabývat, raději prožívej každý den tak, jako by byl tvůj poslední. :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
48472
13.9.20 08:49
Rozumím ti. Ale nepoddávej se tomu tolik. Věnuj se věcem, které jsou ti příjemné. Taky mám starší rodiče - 74 a 76 let. Mají taky staršího pejska, má zdravotní problémy. A k tomu jsem před třemi lety přišel o ženu. Nepozoruj je tolik- co se má stát, to se stane. Je škoda se tím moc zabývat, raději prožívej každý den tak, jako by byl tvůj poslední. :mavam:
@Kriss Tina píše:
To je zivot no, nikdo tu neni věčně. V tomhle veku uz bych byla připravena na vsechno a o psovi nemluve, s tim uz clovek snad počítá, kdyz si ho pořizuje, ze je to spolecnost na nějakých 10 let, ne? Jako je to těžké, pro nikoho neni snadne prijit o nekoho blizkeho, ale člověk s tim musi byt smireny a vždycky je proc zit dal, psa si poridis noveho, budou te potrebovat deti, vnoucata, stejne jako ty ted rodice :nevim:

U pejska 15, někteří, ale jsou to vyjimky, se dožijí dvaceti let. 8) :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18815
13.9.20 08:51

@mrav jak které rasy no, ty mini se dožívají víc, ja mela vzdycky velka plemena a tam to bylo kolem tech 10 let.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
13.9.20 08:55
@mrav píše:
Rozumím ti. Ale nepoddávej se tomu tolik. Věnuj se věcem, které jsou ti příjemné. Taky mám starší rodiče - 74 a 76 let. Mají taky staršího pejska, má zdravotní problémy. A k tomu jsem před třemi lety přišel o ženu. Nepozoruj je tolik- co se má stát, to se stane. Je škoda se tím moc zabývat, raději prožívej každý den tak, jako by byl tvůj poslední. :mavam:

Máš pravdu, je mi to hrozně líto, co tě potkalo moc moc. Já sama se léčím s depresí po nemoci dítěte, nikdy jsem nebyla velmi optimistický člověk ale ted na „starší roky“ jsem na tom hůře a hůře. Jakoby jsem si říkala…že mě čeká už jen strach a smutek…nevím co to se mnou je.je to velmi nepříjemné, nic se mi nechce. Beru i AD nepomáhá…ale tobě přeji jen již krásné roky, máš pravdu co se má statá se stane…držím ti pěsti a již žádný takový smutek

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
13.9.20 08:56
@Kriss Tina píše:
To je zivot no, nikdo tu neni věčně. V tomhle veku uz bych byla připravena na vsechno a o psovi nemluve, s tim uz clovek snad počítá, kdyz si ho pořizuje, ze je to spolecnost na nějakých 10 let, ne? Jako je to těžké, pro nikoho neni snadne prijit o nekoho blizkeho, ale člověk s tim musi byt smireny a vždycky je proc zit dal, psa si poridis noveho, budou te potrebovat deti, vnoucata, stejne jako ty ted rodice :nevim:

Já vím máš pravdu..jen ty myšlenky ten strach jak to vše přijmout co příjde…ano jediné na co se těším jsou vnoučátka…snad se jich dočkám :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
2530
13.9.20 08:58

Podobným úzkostem rozumím, ale řekla bych, že je pravda, že svou roli hraje i vytěsňování (nebo tabuizace, jak se píše výše) smrti. :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
890
13.9.20 09:03

My měli staryho umírajícího kocoura, odmitli jsme ho uspat, jelikož dle doktorky bolesti neměl ani jinak netrpěl, ale vzali jsme si ho na smrt domu z kliniky a byl to svým způsobem krásný zážitek snad i pro nej, už byl takový apaticky a jen ležel, ale když přišel zpět do svého, okamžitě to poznal, začal se se zájmem rozhlizet, vstal, vylezl z přepravky, všechno obešel, vylezl všude, kam driv lezl a kde driv lehaval, došel si na svůj záchod a pak tedy si už lehnul a odpočíval a občas ještě vstal a zkusil nekam jít. Večer jsme ho dali oba spát, musela jsem ho i napolohovat, protože už neměl sílu vystrcit si packu zpod těla dopredu, pohladili jsme ho, nahlas na nás zavrnel (nevrnel už několik dni, co mu bylo špatně) a usnul a v prubehu noci nad ranem umřel. Nad ránem jsem slyšela mnouknuti, to asi naposled vydechl, prý to tak bývá, a našli jsme ho pak už tuhého. Nechali jsme ho pak půl dne ve sklepě a odpoledne pohřbili.

Jako nebylo to lehké mit doma umírající a pak mrtvé zvíře, ale svým způsobem, když vidis, jak je to zvíře šťastné, ze se vrátilo domu, tak víš, ze to stalo za to. Proste vidis i na tom zvířeti, ze ono vi, ze je smířené, umírá a ze se loučí a ze vi, ze už nebude zit. Akorat ho musíš “pustit”, aby se mu odcházelo dobre a nehystercit kolem nej. Mas výhodu, ze se na to můžeš ještě připravit, víc asi nenadelas :nevim: třeba ti trochu pomůže vědět, jak to probíhalo u nás s tím mazlíčkem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6809
13.9.20 09:40

Kolik ti je? Nemuze to zhorsovat nastupujici menopauza, vykyvy hormonu?
Tohle je typicka uzkost a v obdobi menopauzy, to muze byt naprosto desive. Brani hormonu at prirodnich ci umelych od gynekologa, muze hodne pomoc.
Moc dobre to znam a vim o cem mluvis a ty ranni uzkosti po probuzeni byvaji typicke pro tohle.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6809
13.9.20 09:44

A proti strachu ze smrti bych ti doporucila knizky od Anity Moorjani, uz napsala dve.
Musela jsem zemrit, Co kdyz je tohle nebe?
Moc krasne cteni

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
642
13.9.20 09:52

Nejlepší medicína na všechny trable světa je fajn chlap…je ho, ale nutné opečovávat a starat se o něho!!!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama