Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahoj, já jsem na začátku těhu taky neměla žádné příznaky, později mi bylo jenom občas ráno špatně, ale kolem 15tt mě to přešlo a potom jsem už až do konce žádné problémy neměla, až na bolest zad. Takže se neboj a užívej si pohodového těhotenství, hlavně se nestresuj, mimčo to pozná, tak se snaž být v pohodě ![]()
Nečti negativní příspěvky zde ani jinde! Hormony jsou splašené, to jim nedodá.
Buď ráda, že je Ti dobře. Nikdo nikomu nezaručí, že „to“ dobře dopadne, tak nad negativy nepřemýšlej, nic s tím neuděláš, krom depky z toho nic mít nebudeš.
Tak ať se Ti kulatí! (bříško) ![]()
základěm je nečíst na netu příběhy se špatným koncem! jinak já jsem ani v jednom těhotenství neměla žádné nevolnosti. buď v klidu a užívej si těšení se na miminko!
Ahoj. Když jsem byla těhotná, taky jsem neměla nijak extra žádné příznaky. Až kolem dvanáctého týdne jsem začala trpět závratěma, jinak žádné zvracení, žádné extra bolesti… Ani mě nenapadlo že by mohlo být něco špatně. Zbytek těhu byl v pohodě, začala jsem si to naplno uvědomovat až jak mi začalo růst pořádně bříško. Nakonec s dcerou po porodu byl problém, ale to si myslím s těmi NEpříznaky vůbec nesouvisí.
zdravím, My jsem se o mimčo snažili dost dlouho, a když se to povedlo, tak jsem se taky hrozně bála a zároveň hrozně těšila. Mně příznaky i přešli ze dne na den a to jsem se bála ještě víc. Šla jsem i preventivně na kontrolu, a tak jsem prvně miminko viděla. Vše bylo v pořádku ![]()
já jsem se bála až do 20tt kdy jsem šla na poslední gentické vyšetření. Pak už jsem začala pomalu nakupovat a těšit se čím dál tím víc.
Já měla šílené těhu příznaky v době,kdy miminku nebilo srdíčko
takže si nevybereš.Ještě těsně před revizí mě bolely prsa a chtělo se mi zvracet,takže jsem pořád nemohla uvěřit,že miminko už nežije(byla jsem ve 12tt).Takže hlavně nic nečti,užívej si těhu,neboj všechno bude ok ![]()
@Anonymní Přidávám se k holkám co bly aky bez příznaků
Mě jen přestalo chutnat kouřit (už nekouřím
nezvracela jsem, žádné návaly chutí, jen trochu oachy a nálady, ale ne tak, jak se to tu někdy popisuje. Taky sem e strašně bála, ale prevence by asi byla, kdybych si tu nečetla diskuze o tom, jak zle to může dopadnout. Nad tím fakt nesmíš uvažovat ( i když budeš
) jestli se to bude mít stát, tak se to Bohužel stane a zabránit se tomu nedá NIJAK (samozřejmně na sebe bud přiměřeně opatrná
Je to normální, ted už se budeme jen bát, po zbytek života
Ale potratu nebo ZT se bát nesmíš, ani VV, pokud budeš dělat vše jak máš tak si udělala max a určo to dobře dopadne
![]()
To je holt realita, první trimestr je nejrizikovější
Strach tě přejde nejpozději v době, až začneš cítit pohyby ![]()
A buď ráda, že ti nic není, mě v prvním trimestru prvního těhu maximálně tak pálila žáha, za to teď je mi někdy i celé dopoledne permanentně šoufl, ale to už je potřetí, mám pocit, že s každým těhotenstvím přibývá nepříjemných příznaků ![]()
Holky moc díky za rady, já vím, že je to naprosto zbytečný a nic s tím neudělám…a co se má stát to se stane…pořád si to říkám dokola.
Ale stejně se bojím…Nedokážu to ovládat…neznám se takhle…myslím, že je to asi hormonama…všechno mě rozbrečí… ![]()
Každá má strach. Celý těhotenství budeš mít strach a po porodu taky. O dítě se budeš bát celý život. Každá máma, která miluje svoje dítě se o něj bojí. Já taky.
@Gladys píše:
A buď ráda, že ti nic není, mě v prvním trimestru prvního těhu maximálně tak pálila žáha, za to teď je mi někdy i celé dopoledne permanentně šoufl, ale to už je potřetí, mám pocit, že s každým těhotenstvím přibývá nepříjemných příznaků
Nestraš, mě bylo blbě skoro celé celé těhotenství (krom úplného konce) už v tom prvním ![]()
Njn, jednou už jsi máma strach o děti tě bude provázet celý život. Ale neboj, teď to jsou hodně ty hormony. Příroda mámu tak nějak rozněžní,aby miminko dobře přijala. Já byla to samé. A po porodu to bylo ještě horší. Přesto, že už jsme zasloužila matka, plakala jsme nad postýlkou, jak je maličký a křehoučký a to měl malej skoro 4kg
Srovnalo se to až po 6nedělí:-)
@Anonymní píše:
Holky moc díky za rady, já vím, že je to naprosto zbytečný a nic s tím neudělám…a co se má stát to se stane…pořád si to říkám dokola.Ale stejně se bojím…Nedokážu to ovládat…neznám se takhle…myslím, že je to asi hormonama…všechno mě rozbrečí…
Já jsem si říkala, že pokud to bude silný a zdravý jedinec, tak se udrží. Když se neudrží, tak proto, že to tak prostě příroda zajistila.
Ahojky, no to já mám strach pořád, když mi není špatně, tak je něco špatně a naopak.U mě to jsou asi ty hormony, jsem přecitlivělá atd, ale to už k tomu patří ![]()
Ahoj holky, jsem v 10.týdnů…před 14ti dny jsem byla u doktorky, potvrzeno těhotenství a tlukoucí srdíčko…Mám hroznou radost…a zároveň se bojím zda je všechno v pořádku…je mi vcelku dobře a žádné velké příznaky nemám…a proto se bojím zda je vše v pořádku…Internet je plný různých negativních případů a já se o naše mimi taky moc bojím…Máte s tím někdo zkušenosti? Co s tím? Nebo to může být jen hormonama a kolísáním nálad? Moc díky za příspěvky…