Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zdravím, syn (8let) má panický strach z jehel. Už nevím, co s tím. Chápu ho, protože sama odběry nemám ráda. Zkoušela jsem přemlouvat, odměňovat, zkoušeli jsme i různé metody na zklidnění a dechová cvičení. Jakmile ale vidí jehlu, tak řve a okamžitě panika. Dneska byla doktorka k tomu ještě extrémně nepříjemná, že na každý dítě má 15minut a preventivní prohlídka už zabrala 10min, takže se s ním vybavovat nebude. Chtěly ho držet násilím, což já zas nechci. Nemyslím si, že je to dobrý způsob, jak překonat strach. Spíš by se pak zablokoval ještě víc. Ale nevím, jak mu pomoci.
Třeba zubařky se taky bál. Ale máme skvělou zubařku, která si na něj vždy udělá čas, vše mu v klidu vysvětlí, ukáže každý nástroj a co to dělá, takže zubaře zvládá úplně v pohodě.
Tady pediatrička na něj šla silou a ještě byla nepříjemná, takže očkování nemá a ještě k tomu má větší odpor k doktorce a říká, že už tam nepůjde.
Co s tím neporadím, ale mám dva syny a ten starší, jak vidí jehlu (teď měl 7) tak okamžitě kravál, záchvat, děs a po dobrém to nejde, nepomáhá nic.. Přitom před tím, než tam jdeme si o tom povídáme, připravuji ho na to, říkám mu své rady, že se nemá koukat, ale má otočit hlavu jinam, že to pak nic „necítí“ a hlavně se nemá snažit prát, jinak to právě bolí.. No vidí jehlu a je takový boj, že z toho měl naposledy modřinu ( odběr krve)
S mladším (5let), jsme byli teď na očkování a ten mé rady poslechl a ani nemrknul.. Ještě se těší na další očkování co má po 2měsících…
Prostě rozdílná povaha ( a sice i výkon, jelikož odběr je docela cítit na rozdíl od očkování..) Takže ten starší, ještě uražený, že to ten mladší zvládl a ani neřval..
Prostě si nevybereš
Snad z toho vyrostou ![]()
U nás zabíralo „hrát si“ na doktory. Doma jsme jakože pichali injekce a odebírali krev plysakum, ale my neměli na výběr, dcera od 4 let DM1, takže píchání injekcí 5× denně, každý měsíc velké odběry krve a do toho je půl roku po operaci srdíčka, na kterou jsme se taky připravovali tak, že jsme operovali srdíčko oblíbenému plysakovi. Zkusila bych to ještě formou her, ale v 8 letech už se to bude překonávat hůř, než ve 4.
@Kattynka000 píše:
U nás zabíralo „hrát si“ na doktory. Doma jsme jakože pichali injekce a odebírali krev plysakum, ale my neměli na výběr, dcera od 4 let DM1, takže píchání injekcí 5× denně, každý měsíc velké odběry krve a do toho je půl roku po operaci srdíčka, na kterou jsme se taky připravovali tak, že jsme operovali srdíčko oblíbenému plysakovi. Zkusila bych to ještě formou her, ale v 8 letech už se to bude překonávat hůř, než ve 4.
To jsme dělali, když byl menší. Dával injekce, obvazoval plyšáky.. to všechno je v pohodě dokud to byla hra. Ale jak došlo na opravdovou jehlu, tak panika hrozná.
@Anca12345 píše:
Zdravím, syn (8let) má panický strach z jehel. Už nevím, co s tím. Chápu ho, protože sama odběry nemám ráda. Zkoušela jsem přemlouvat, odměňovat, zkoušeli jsme i různé metody na zklidnění a dechová cvičení. Jakmile ale vidí jehlu, tak řve a okamžitě panika. Dneska byla doktorka k tomu ještě extrémně nepříjemná, že na každý dítě má 15minut a preventivní prohlídka už zabrala 10min, takže se s ním vybavovat nebude. Chtěly ho držet násilím, což já zas nechci. Nemyslím si, že je to dobrý způsob, jak překonat strach. Spíš by se pak zablokoval ještě víc. Ale nevím, jak mu pomoci.
Třeba zubařky se taky bál. Ale máme skvělou zubařku, která si na něj vždy udělá čas, vše mu v klidu vysvětlí, ukáže každý nástroj a co to dělá, takže zubaře zvládá úplně v pohodě.
Tady pediatrička na něj šla silou a ještě byla nepříjemná, takže očkování nemá a ještě k tomu má větší odpor k doktorce a říká, že už tam nepůjde.
Já si pamatuju, jak mě asi v 10 letech museli kvůli píchnutí držet 4 lidi, po dlouhém přemlouvání. Časem ten strach přešel. Tedy u svého 6 letého naprosto chápu, že vyvádí - také jsme ho na očkování nakonec museli držet.
Popravdě, zrovna z tohoto si žádné trauma do dospělosti nenesu a věřím, že syn to také zvládne bez zásadních dopadů na psychiku.
@Andělka55 já to vidím na ostatních dětech, co jdou na očkování a do 5min jsou venku. Ale my vždy boj. A dneska mě nas.rala i doktorka, že byla velmi neempatická a držela ho silně za ruku až křičel, že ho to bolí a tahala ho na lehátko násilím a řvala na něj, že na tohle nemá čas. Chudák z toho chytil ještě větší histerák.
Změn doktorku, která bude mít k dítěti stejný přístup jako má zubařka. Nedivím se, že je tam ce stresu, když je doktorka protivná.
@Pitaya1 píše:
Změn doktorku, která bude mít k dítěti stejný přístup jako má zubařka. Nedivím se, že je tam ce stresu, když je doktorka protivná.
To plánuju, ale tady v Praze je to taky boj s doktorama
skoro nikdo nebere nové pacienty
Se synem jsem měla stejný problém. Pomohlo zajít k psycholožce. Byli jsme 2× a je to mnohem lepší. Do té doby bylo nemožné mu vzít krev. Pak si rozsekl nohu, muselo se šít a zvládl to na jedničku.
@sibka píše:
Se synem jsem měla stejný problém. Pomohlo zajít k psycholožce. Byli jsme 2× a je to mnohem lepší. Do té doby bylo nemožné mu vzít krev. Pak si rozsekl nohu, muselo se šít a zvládl to na jedničku.
A to jste si sami našli dětského psychologa nebo je potřeba nějaké doporučení? Vůbec nevím, jak to funguje.
@Anca12345 píše:
Zdravím, syn (8let) má panický strach z jehel. Už nevím, co s tím. Chápu ho, protože sama odběry nemám ráda. Zkoušela jsem přemlouvat, odměňovat, zkoušeli jsme i různé metody na zklidnění a dechová cvičení. Jakmile ale vidí jehlu, tak řve a okamžitě panika. Dneska byla doktorka k tomu ještě extrémně nepříjemná, že na každý dítě má 15minut a preventivní prohlídka už zabrala 10min, takže se s ním vybavovat nebude. Chtěly ho držet násilím, což já zas nechci. Nemyslím si, že je to dobrý způsob, jak překonat strach. Spíš by se pak zablokoval ještě víc. Ale nevím, jak mu pomoci.
Třeba zubařky se taky bál. Ale máme skvělou zubařku, která si na něj vždy udělá čas, vše mu v klidu vysvětlí, ukáže každý nástroj a co to dělá, takže zubaře zvládá úplně v pohodě.
Tady pediatrička na něj šla silou a ještě byla nepříjemná, takže očkování nemá a ještě k tomu má větší odpor k doktorce a říká, že už tam nepůjde.
Změn lékařku - je potřeba aby tam byla důvěra a citlivý přístup a ten zde není.. Najdete kvalitního psychologa a situaci řešte jak jen to jen půjde.. Hlavně ne na sílu, to je cesta do pekel… Já moc dobře vím, o čem mluvím a jaké následky to může zanechat do dospělosti.. Je to šílené a dost omezující, pomoci se mi dostalo až jako dospělé ženě díky kamarádovi lékaři, který ke mně zaujal VELMI citlivý přístup a snažil se mi pomoct jak to jen šlo..
@Anca12345 píše:
A to jste si sami našli dětského psychologa nebo je potřeba nějaké doporučení? Vůbec nevím, jak to funguje.
Lepší soukromě, jsou tam i daleko menší čekací lhůty. Pokud vám to finanční situace aspoň trochu dovoluje, běžte do toho… A nezapomeňte, že ani psycholog vám na poprvé nemusí sednout… Vše je o přístupu a lidech.. Hlavně musí mít syn jistotu a důvěru ve Vás, že ho v tom nenechate a budete při něm stát ať se děje co se děje..
Moc všem děkuju. Určitě na sílu bych ho nenechala píchnout.. kdybyste viděli ten panický strach ![]()
Zkusím najít nějakého toho psychologa a novou doktorku. Když vidím, že to u té zubařky šlo, tak to musí jít i jinde. A to mu ten zub vrtala a dávala anestezii, plombu.. ale dokázala mu to tak hezky ukázat a vysvětlit, půjčila mu nástroje do ruky, zrcátko, asistoval jí u toho, držel si odsávačku slin.. Nakonec odešel s úsměvem a to do ordinace vstupoval s pláčem.
@Anca12345 píše:
Moc všem děkuju. Určitě na sílu bych ho nenechala píchnout.. kdybyste viděli ten panický strach
Zkusím najít nějakého toho psychologa a novou doktorku. Když vidím, že to u té zubařky šlo, tak to musí jít i jinde. A to mu ten zub vrtala a dávala anestezii, plombu.. ale dokázala mu to tak hezky ukázat a vysvětlit, půjčila mu nástroje do ruky, zrcátko, asistoval jí u toho, držel si odsávačku slin.. Nakonec odešel s úsměvem a to do ordinace vstupoval s pláčem.
Je skvělé, že jste narazili na tak skvělou zubařku, aspoň je vidět, že to jde. Když zvládl injekci tam, jste na cestě dobrým směrem
Já panikarila v dospělosti, kdo nezažil plně rozjetou fobií, neví o čem je řeč. Nelze to racionálně odůvodnit. Jestli je něco, co může opravdu pomoci - citlivý, empatický a trpělivý přístup. Dá to více práce, takového člověka najít, to určitě, ale ve výsledku to za to stojí. Hodně štěstí, ať se vám s tím podaří zatočit co nejdříve
![]()