Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Težko říct. Jsou věci mezi nebem a zemí a nikdo neví. Ale zkušenost mých dvou kamarádek. Obě na začátku mimino nechtěly pak se stím smířily…obě to 12tt potratily…
Ty jsi čudla, jsi jen rozhozená a nesoustředíš se. Já si těhotenství přála a taky mi trvalo asi týden, než jsem přestala spekulovat, jaká budu máma, jestli to zvládnu a vůbec…A hrnky u nás dost trpí, naposledy jsem si rozbila hrnek, můj oblíbený.
Je pravda, že jsem hrozně nesoustředěná. Já si teď dost vyčítám, že prvních pár dní jsem ho fakt nechtěla, měla jsem pocit, že mi kazí naplánovaný život. Teď už jsem ráda, že ho čekám a představuju si, jaké by to bylo mít čtyřčlennou rodinu. Četla jsem, že psychika matky ovlivňuje růst a vývin embrya. I když na druhou stranu si říkám, že je přece hromada dětí, které byly neplánované, matky nebyly z toho nadšené, a narodily se přesto zdravé.
@Anonymní píše:
@Tarinka To já právě nevím, já vždycky myslela, že naopak.
To je zrcadlo
Tomu se radši vyhni, nebo se budeš zbytečně nervovat. Podle mě je zdraví dáno geny a utvoří se splynutím těch dvou - vajíčka a spermie. Svým přístupem určitě zpříjemníš pobyt miminku v břiše. Těš se a prožívej příjembé pocity. A pak miminko hodně chovej a objímej ![]()
Tak za prvé si myslím, že střepy přinášejí štěstí, říká se to.
Za druhé bych pověry nebrala až tak vážně. A za třetí i já jsem teď těhotná. Je mi 20, mimi nebylo plánované, nejdřív jsem měla radost, pak jsem ho dlouho nechtěla a přemýšlela i potratu, teď si to samozřejmě vyčítám, ale v tu chvíli jsem si prostě nebyla jistá. Teď budu začínat pátý měsíc a to můžu říct, že jsem prakticky celé těhotenství ve stresu - přítel, škola, rodiče, bydlení, finance,…prostě je toho dost. A do teď nebyl s mimi žádný problém, všechno je s ním v naprostém pořádku a já se na toho drobečka hrozně těším. Neboj se, vše je tak, jak má být a pokud se ti má narodit miminko, narodí se i kdybys celé těhotenství propila a prokouřila, pokud se ti nemá narodit, nenarodí se, i kdybys byla sebeopatrnější a stále veselá. A já věřím, že se ti narodí zdravé krásné mimi stejně tak, jako se narodí mě. ![]()
Ja třeba byla v těhotenství strasne nešikovná, manžel se mi strasne smál, ze zničit vše na co sahnu, tAkže klid ![]()
@Anonymní píše:
@Tarinka To já právě nevím, já vždycky myslela, že naopak.
A proč myslíš, že se na svatbě rozbíjí talíř? ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, jsem na začátku těhotenství, končím pátý týden. Zatím jsme to řekli jen několika nejbližším lidem kolem jako velmi nejistou věc, víceméně jsme museli z různých důvodů. Nebylo to moc plánované a zpočátku jsem popravdě víc brečela než byla šťastná z tohoto zjištění, protože se to fakt nehodí. Ale teď už začínám být dost ráda a je pro mě docela těžké to nikomu neříct, i když vím, že čím méně lidí to bude vědět, tak tím jednodušší to bude pro nás, pokud to nedopadne dobře. Ale proč to píšu, během dvou dní jsem rozbila už dva hrnky. Nejsem pověrčivá (aspoň doteď jsem si myslela, že nejsem), ale teď mě to docela rozhodilo. Zrovna před chvílí jsem byla myšlenkama jinde, jestli dítě je v pořádku a dopadne to všechno dobře a nepotratím, srovnávala jsem toto těhotenství s předchozím, a že mi přijde úplně jiné a tak, a přitom mi spadl velký keramický hrnek přímo do umyvadla v koupelně. Hrozně jsem se lekla, velká rána, střepů jako blázen, umyvadlo snad vydrželo. Až jsem z toho teď nervózní, jestli to nemá souvislost s těmi mými úvahami o mém těhotenstvíPořád si říkám, že ne, ale jsem z toho docela špatná. Prosím o zachování anonymity
Neblázni. Všechno bude ok. Jsou to jen rozbite hrnky.
Užívej si těhotenství. Věř mi, že jednou se těmto úvahám zasměješ!
Ať se daří a máš spokojené miminko! ![]()
Moc vám všem děkuji za uklidnění
Teď se to budu snažit malému vynahradit pozitivním myšlením a snad bude vše ok. (my jsem na svatbě žádné tradice neměli, takže mi to s těmi střepy nedošlo
)
Řídila bych se tím, že střepy nosí štěstí.
Mimochodem já jsem druhé těhotenství ze začátku taky nechtěla a když hrozilo, že o něj příjdu, tak jsem se bála jako nikdy a malýho miluju
Ahoj, jsem na začátku těhotenství, končím pátý týden. Zatím jsme to řekli jen několika nejbližším lidem kolem jako velmi nejistou věc, víceméně jsme museli z různých důvodů. Nebylo to moc plánované a zpočátku jsem popravdě víc brečela než byla šťastná z tohoto zjištění, protože se to fakt nehodí. Ale teď už začínám být dost ráda a je pro mě docela těžké to nikomu neříct, i když vím, že čím méně lidí to bude vědět, tak tím jednodušší to bude pro nás, pokud to nedopadne dobře. Ale proč to píšu, během dvou dní jsem rozbila už dva hrnky. Nejsem pověrčivá (aspoň doteď jsem si myslela, že nejsem), ale teď mě to docela rozhodilo. Zrovna před chvílí jsem byla myšlenkama jinde, jestli dítě je v pořádku a dopadne to všechno dobře a nepotratím, srovnávala jsem toto těhotenství s předchozím, a že mi přijde úplně jiné a tak, a přitom mi spadl velký keramický hrnek přímo do umyvadla v koupelně. Hrozně jsem se lekla, velká rána, střepů jako blázen, umyvadlo snad vydrželo. Až jsem z toho teď nervózní, jestli to nemá souvislost s těmi mými úvahami o mém těhotenství
Pořád si říkám, že ne, ale jsem z toho docela špatná. Prosím o zachování anonymity