Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahojte holky, potřebuji poradit. Mám syna a jsou mu necelé tři roky, doma je to čertík, je divoký, pořád něco mudruje, ale sotva zajdem mezi lidi, tak je z něho úplný andílek, s nikým nepromluví a působí nesměle. Vždy jsem z toho překvapená, páč doma je opravdu dost divoký a pak je úplně jiný a někteří si dokonce myslí, že neumí mluvit a on je přitom takový mluvka. Chtěla bych poradit, co mám dělat, aby se více otrkal? Děkuji za rady. ![]()
Nas malej je da se rici taky takovej, doma mluvi ze tu pusu nezavre, a je to dablik, neposedi..A kdyz prijde nekdo k nam koho dlouho nevidel a nebo my k nekomu tak se stydi desne a je v klidu a sedi u me.
U doktoru dokonce breci protoze se desne boji a nevi co by. A pritom dr mu nci bolestivyho nedela. Takze vim tak nejak o cem mluvis.
Myslim, ze je to proste v nem, ze se uz asi nezmeni
Ja sama jsem takova
Nevim jaka jsem byla jako dite, ale myslim ze podobne jako tvuj synek ![]()
Bud rada- ve skole nebude problemovy ![]()
Náš to dělá taky. U dr. je schopný ležet na mě nehnutě klidně i hodinu, až mám mokrý flek na prsou ![]()
Začíná se to zlepšovat teď, když má 4,5 roku. Od tří chodí do školky, stejně to nepomohlo ![]()
A není to lepší, než když se s každým hned kamarádí? Já mám opačný problém, náš Pepan miluje celý svět, nikdo mu není cizí, každému vykládá na potkání, kde byl, kam ještě půjde, jak se jmenuje, atd. Všude je hned doma. Včera se trochu zarazil, když byl za babičkou v nemocnici, ale za půl hodiny už měl dvě nové kámošky. Já bych byla raději, kdyby se tolik neprojevoval.Po kom to má netuším, já i manžel jsme byli stydlíni oba.
Nase deti jsou mimo domov obe stydlive. Syn byl ve 3 letech hodne stydlivy, nemel rad zmeny a velky kolektiv. Ted (7 let) uz takove problemy nema, ale zase se necha lehce ovlivnit. Dceri trvalo docela dlouho, nez si hrala s detmi. Ted uz je to taky lepsi. U nas pomohl jen cas a obcasne zvani kamaradu domu na hrani.
Muzu rici ze ve skolce syn je v pohode chodi tam od necelych 2,5 let, zacatky byly krusny, jelikoz jsem zacala i do prace chodit tak toho bylo na nej nejspis moc ale uz je v pohode, a umi i pekne tam zlobit rikala p. ucitelka..Takze asi tak, bud se zmenijou ditka nase nebo to je v nich, je pravda ze ja jsem taky stydlivejsi..Jsou to jen deti, ktere se meni..Dej tomu cas.
Naše malá 3,5 roku je to samé. Doma lítá jak splašená a pusu nezavře. Ale běda jak jsme venku, je z ní stydlín největší a na cizí lidi ani nepromluví. I na hřišti si nejradši hraje sama, případně pouze s jedním kamarádem, nebo kamarádkou.
Neřešte to, dcera byla taky taková, s nástupem do školy se vše změnilo, teď je všude vidět a slyšet až až ![]()
@kathystar Ahoj, tak to jsme přesně my. Naše holčička (za měsíc 3 roky) je doma drak, tatínka a maminku na háku (v dobrým slova smyslu), nejradši vše, aby bylo podle ní. Když není, tak nejčastěji pláč. Měla období, že nesnesla ani babičku a dědu, co s náma bydlí v baráku, to trvalo 3 měsíce, ani jí nemohli vzít ven na vycházku. Přitom od mala jezdíme ven, mezi lidi, je pravda, že je jedináček, a s dětma si hrát nechce. Na hřišti je nejradši sama, občas, když má klid, tak se skamarádí s jednou holčičkou, radši o trochu starší děti (nejradši holčičky). Uplně se děsím nástupu do školky, půjde teda až ve 3 a čtvrt, tzn. máme ještě asi 4 měsíce, ale i tak si myslím, že se to nezlepší. A nedej bože, aby na ní někdo cizí šáhnul, to úplně šílí, řve, ječí, bulí… jinak je šikulka, nejvíc miluje maminku (taky jenom se mnou chodí spát, ani s tátou neusne, a to po dobrým, ani po zlým). Výborně mluví, začala mluvit první slůvka v 7 měsících! Sama se nají (i když se pobryndá), rok je zcela bez plen i dudlíku, umí desítky říkánek, písniček. Ráda se načančá, ale sama se ještě neobleče, umí spoďárky, ponožky, tepláčky, ale jen když se jí chce, rozeptnout bundu a mikinu, nandat a sundat čepici. Hezky maluje, už umí třeba na obličeji namalovat 2 oči, 2 uši, nos a pusu. Takže na jednu stranu si troufnu říct moc šikovná, na druhou prostě mega stydlín a raplouš.
My oba s manželem jsme absolutně klidný, introverti, já jsem teda řízlá ještě cholerikem
, ale jako děti jsme byli oba milionový. Tak nevím, jak s tou děsnou stydlivostí, co s tím. Školka bude peklo
Jinak bydlíme na vesnici a jezdit někam do města do kroužků si bohužel nemůžeme dovolit, takže jen místní děti na hřišti nebo tak. A ještě má sestřenici, o 9 měsíců starší, to je jediný dítě, se kterým si opravdu hraje, i když se vídají třeba jen 2 x do měsíce (a někdy ani to ne).Tak doufám, že časem se to zlepší, máme v plánu druhý díťátko ![]()
Ahoj holky,
Máme doma pětiletého syna a je zřejmě strašně stydlivy. Nejvíc nás trápí, že nezdravi. Ani sousedy, které zná odmalička. Naopak ve školce nemá problém pozdravit a podat ruku paní učitelce. Navíc mi přijde, že to dělá jen v naší společnosti. Když jsme na výletě tak si sám dojde například koupit nanuk, podekuje, pozdraví, ale nesmíme u toho být my. Možná jsme to udělali my, že ho stále omlouváme, že je stydlivy
Cizim lidem neodpoví ani na otázku, prostě sklopi hlavu a dělá že tam není
Nedávno jsme byli na oslavě jeho kamaráda ze školky, kde bylo spousta cizích lidí a dětí. Syn se mě nepustil, a po hodině jsme odcházeli, nechtěl se ani vyfotit s kamarádem. Prostě tam jen stál
Příští rok by měl jít do školy a nějak si to nedokážu představit. Když má lepší den, občas i pozdraví. Zvažujeme návštěvu psychologa. V kolektivu „svých“ se projevuje jako všichni ostatní. I když paní učitelka říkala, že když se sekne, těžko se s ním hne. Jinak je to chytré a bystré dítě jako jeho vrstevníci. U paní doktorky z něj dolujeme každé slovo, protože s ní mluvit nechce, napolesdy na pětileté prohlídce s ní poprvé spolupracoval a to asi jen pod nátlakem, že nebude moct jít do školy, když nebude mluvit
moc si s ním už nevíme rady, možná jen přeháním a bude prostě introvert. Má někdo podobnou zkušenost?
![]()
největší problem vidím v tom, ze ho moc pozorujete. nechte ho zit, dýchat, nenutte ho mluvit s lidmi kdyz nechce, zdravit sousedy, bavit se s detmi. ty taky nemáš vždycky naladu na zdraveni, tlachání a kontakt s ostatními, ale narozdíl od ditete se takovým situacím muzes často často vyhnout, on nemuze. ja osobně nesnáším škatulkování ,,je stydlivej, takovej, makovej…” - je docela možné, ze on si mysli, ze vy chcete, aby takový byl, kdyz to každému vykládate…byt tebou tak se trosku uvolnim, přestanu resit je je nejaky, přestanu resit ze nezdravi (záleží ti vic na tom, co si pomyslí cizi lidé , nebo jak se cítí tvůj syn?) a ono to nejak vyplyne.
Ahoj, já bych ho nechala a spíš vyjádřila pochopení, jak to má. Takovýto: taky jsem jako malá byla nesva, když bylo kolem hodně cizích lidí. A lidem okolo spíš než že je stydlivej říkat, že prostě pozoruje a kouká a zapojí se, až bude chtít. Aby si nemyslel, že je s nim něco v nepořádku. Protože to myslim nebude, prostě kouká a projevuje se jinak. Třeba bude prostě hloubavy typ. A oskolu školu bych se nebala, asi se bude na začátku orientovat na pani učitelku a pak tobude dobrý. Zvlášť pokud to bez vás zvládá. Já byla taky introvert i do telefonu jsem v dětství maximálně kyvala, že jo.
drž se