Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
První vlna testosteronu, taky si pamatuju, že syn byl v tomto věku napřesdržku
Buďte důslední, moc na jeho výstupy nereagujte, v klidu trvejte na tom, co po něm chcete a ono to časem přejde. Pokud má někdy chvilku, že se třeba přijde pomazlit, řekni mu, že tě jeho slova mrzí, že chápeš, že je naštvaný, ale že se ti nelíbí, jak s tebou mluví.
Buď v klidu. Mám holku 7 let. Ještě v loni roztomilá princezna, andílek. S nástupem do školy obrat o 180 stupňů. Začla přebírat chování vrstevníků, zkoušet co projde. Stačí, že na ní houknu z vedlejší místnosti ať se jde koupat a už rozhazuje rukama, že na ní řvu. Vytáčí se kvůli každý kravině a co nejvíc teču s nervama, když slyšim jak na sebe s holkama mluví " hej kámo " to asi nerozdýchám nikdy
![]()
Zvláštní období, my ho měli taky mezi 6 a 3/4 až tak 7,5.
Připadal mi jak kdyby byl zase batole. Hrozně vznětlivej, neovládal se. Já jsem si tedy myslela, že to bylo tím, že byl v přípravné třídě kde si to s kolektivem nesedlo. Ale asi je to běžný v tomhle věku.
Přešlo to, pak už to bylo dobrý.
Já jsem mu na ty hnusné věci říkala, že mi tím ubližuje, toho obvykle zastavilo.
Nebo jsem odešla, řekla mu, že až se zklidní, jsem tu pro něj.
Tak to si pockej na skutečnou pubertu, která ke tu evidentně především proto, abychom byli rádi, až naší miláčkové konečně vypadnou ![]()
@Svetluska55 píše: Více
Já třeba ten dojem nemám. Syn měl šílené období batolecí puberty a tenhle boom v sedmi letech taky, ale pubertu má (zatím-klepy klep) úplně v pohodě ![]()
@Svetluska55 píše: Více
Tak já třeba zpětně hodnotim 2× nejhorší období mezi 9 a12 lety. Naopak v období té tzv klasické puberty jak když zázračně našly moje děti mozek a začly ho opět používat
Máme doma to samé, teď mu bude osm a otravuje ho snad i náš pozdrav
, když si trvám na svém, tak zatne pěsti a s dupotem odchází do pokoje, tam je slyšet jak sebou vzteky šlehne do postele a občas si do něčeho bouchne. V první chvíli mám chuť tam jít a zmydlit ho, ale počítám do deseti a pak tam v klidu jdu, že si ničí svoje věci a pokud je rozbije, nové nedostane. On mě zabíjí pohledem ![]()
Naštěstí si nedovolí nám říkat něco ošklivého, ale vyšteknout nebo odmlouvat zkusí. To ho ale zatím hned v počátku, že takhle se mnou mluvit prostě nebude. On mi řekne, já vím, tak promiň nooo a během minuty je to zase usměvavý kluk. Nejhorší je to teď mezi ním a 13-ti letou ségrou, mám občas pocit, že se zabijou, jsou spolu dvě minuty a už na sebe strašně řvou, takže se snažím je držet teď spíš od sebe
jinak bych je zabila já
![]()
@Anonymní píše: Více
Mně to přijde celkem normální, ignorovala bych to, nebrala si to osobně. Potom přišla s tím, že tě to mrzí, a měl by se omluvit. Slova, jak tě miluje, bych si nevynucovala. To je jasné, že tě miluje. Když má sedmiletý hysterický záchvat, není to obrázek toho, co doopravdy cítí.
S tím na zadek se omlouvám, ale moc to nechápu. Ještě beru u tříleťáka, který nemluví, matka hysterická vyčerpaná, dítě vběhne pomalu pod auto. Ale já sama mám sedmiletého syna, školáka, a když si představím, že by ho někdo v tomto věku natáhnul přes zadek, tak jsem docela v šoku ![]()
No my to doma zatím naštěstí nemáme, ale začala jsem to pozorovat v okolí. Dětem táhne na osm a z ničeho nic začaly mít emoční výbuchy hodné batolátek. Chvíli se v afektu smějí, pak něčím mlátí, pak křičí, brečí.. přitom předtím byly normální. ![]()
6 let a už je to tady taky. Jsme zlí, křičíme na něj, nic není fér, nic nechce, nebude. On to ví, že to není v pořádku, ale jak se naštve ( což je teď několikrát denně kvůli naprosté blbině), tak to prostě řekne. A navíc jsem si všimla, že začal používat docela sprostá slova. Sice to říká jakoby z legrace, ale fakt nevím, kde to sebral. Jestli to má ze školky nebo odkud, bůhví. Přede mnou se sice má na pozoru, ale občas mu to ujede. Ale dělá to jen doma, ve školce je úplně v pohodě. Popravdě, taky zkoušíme, co na něj platí, ale je to těžké. Asi se to bude muset přežít. Tak snad tě uklidní, že v tom nejsi sama, jak vidíš.
Reci o nenavisti teda nemame, ale nevlastni syn se ve stejnem veku naucil pekne odmlouvat. Vztek u kazdeho pozadavku, kouleni ocima, rozhaneni se rukou, jakoze te prasti a tak. Partner to resi tak, ze to ignoruje, dokud nepretece jeho trpelivost, pak rve. Pak je chvili klid. Ja se ohrazuju vuci projevum hned, vetsinou ve smyslu „Tohle doma nedelame, takto spolu mluvit nebudeme…, jestli jsi vztekly, prasti si do polstare a pak udelej o co jsem zadala.“ Jsou to obvykle stokrat opakovane cinosti, takze vysvetleni proc je delame, nepripojuju. Pokud to neudela do „deadlinu“, tak na nej nastoupim a uz musi prerusit to, co dela a udelat, i s revem a cirkusem. Davam si velky pozor, abych to ani ve vzteku nedelala za nej. K omluve nenutim, ohrazuju se jen pokud rika/dela neco, co je fakt pres caru, jinak maximalne tak komentuju, at se vyvzteka a provede.
@Zmatka Já si určitě nevynucuju, aby říkal, že mě miluje, s tím pak přijde sám.. no s tim na zadek, jasně že to neni v pohodě, to vím.
@unuděná píše: Více
To jsem si jeste loni říkala taky a divila se, co je s pubertou za problem ![]()
Pak synátor přešel na střední a nasadil blazeovany vyraz s cílem negovat všechno, co řeknu. Úú, moje nervy..
Jako jo, mozek už se zapojuje, i nějaká sebereflexe, jen ten věčně otrávený vyraz..A zvyknout si na to, ze jsem trapná, at udělám cokoli..
Maminky, už nevím, co mám dělat.
Mám skoro 7leteho syna a vždycky jsme měli hezký vztah. Ale okolo Vánoc mu začalo nějaké vzdorování, vůbec jsme nechápali, co mu šibe, protože se začal chovat hrozně.
Štěká po nás, když není po jeho, dokáže říct věty typu jsi nejhorší máma, nenávidím tě, takový rodiče jsem neměl nikdy mít.. apod. Strhne se scéna, dupe, mlátí věcmi. A důvod? Že jsem třeba po něm chtěla, ať si dojí jabko, nebo uklidí tričko, nebo něco.
Nevime, co s nim. Hranice vzdy mel, žádné takove “dělej si co chceš, život se řídí dle dítěte”. Je to hrozný.
Nemáte někdo zkušenost, je to období? Prepuberta? Jak reagovat?
Zkoušela jsem spoustu taktik, nereagovat, reagovat v klidu, zvýšit hlas, zakázat něco (třeba tv), dostal i na zadek (na což nejsem pyšná, ale tak napíšu to, když je to pravda). Nepomohlo nic. Další den si o tom promluvíme, a rika jak ho to mrzi, ze me miluje
Změna v tom období nebyla žádná, má mladšího sourozence, kterému je rok - problémy začaly až okolo Vánoc.
Nějaké nápady?
prosím anonym.