Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Těžké období s dětmi
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
6.4.25 19:33
Těžké období s dětmi
Milé maminky, úvodem chci napsat, že tato diskuze vzniká z jakési mojí osobní zvědavosti, touze po spojení, vyslyšení. Držme prosím jakožto ženy při sobě a neurážejme se zde. Nyní k samotnému tématu. Zajímá mě, jestli jste někdy ve svém životě prošli spolu se svými dětmi hodně náročným obdobím, např. vzdorování, silných emocí, křiku, řevu, pláče, hysterie, až třeba odporu k mateřství, odporu k sobě sama nebo k dítěti, ale věděli jste, že i tak byste neměnili a že svůj život a děti milujete. Já si teď se synem (2,5 roku) něčím takovým procházím a jsem z toho na sebe akorát naštvaná. Přijde mi, že ho nezvládám, že po sobě akorát křičíme, že na všechno říká ne, já pak zakazuji jemu a každou chvílí padají doma věty typu,,To je opravdu na blázinec'' a,,Dej mi už pokoj, takhle se nedá žít''. Chci to změnit, chci, aby měl ke mně syn důvěru a blízkost, mám strach, že nejsem a nedělám dost. Přitom v nitru duše cítím, že šance na změnu našich chování je. Proto mě zajímají vaše zkušenosti a taky kde jste hledali podporu, případně jak k takovým životním zkouškám nejlépe přistupovat. Děkuji za komentáře. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.4.25 19:47
To v tech uvozovkach ti vycita tvuj 2,5lety syn? To tedy gratuluji, mas doma neskutecne dite, vaz si toho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.25 19:50
Jo, nejhorší bylo asi kombinace období vzdoru prvního - byl presne ve veku tveho ditete- a k tomu druhé tehotenstvi okorenene tehotenskou insomnii, neskutečnou únavou, rozjetím migrén a manzelem pracujícím 4 dny v týdnu mimo domov. Padala jsem na hubu neustále, měla jsem chuť se prostě zbalit a odjet někam nevim, hlavně pryč. Fakt jsem měla stavy, že jsem všechny nesnášela. Pomoc jsem naštěstí našla v okolí, u kamarádek, ale i u odborníků (hlavně co se týče prvního syna, který jak se později ukázalo není úplně neurotypicky a já netušila, co s ním, běžné chytré rady často nefungovaly, dlouho nemluvil, což ty záchvaty vzteku zhoršovalo, protože mi prostě nedokázal vysvětlit, co chce). Vlastně to trvalo ještě I chvíli po narození druhatka, naštěstí jsem měla velice chápáno doktorku, která mě vyslala i k psycholozce, stačilo pár sezení a nejak se to postupně zlepšilo. Ale je to furt ve vývoji, obě děti jsou už ve škole a za ty roky byly lepší i horší období…ale časem jsem fakt pochopila, že se musím starat především sama o sebe, když se chci postarat o ostatní. Protože ta horší období nevyhnutne přicházejí, když já nejsem v pohodě, naberu si toho hodne, jsem unavená atd…to pak stačí málo, běžná viroza, dítě, které vstane zadkem nahoru, nějaká složitější situace a už to litá. Takže se snažím si „ordinovat“ věci, které mě drží v jakž takž psychické pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.25 20:23
S nejstarsi dcerou jsem mela solidni ponorku, nastesti jsem brzy mela druhe a rozmelnilo se to. Ona non-stop rvala, nikdo nezjistil proc. Pak bylo dost narocne obdobi 4r a 2r starsich deti, to jsem do nich lila EYEQ po litrech a doufala v zazrak, a pak dva roky domoskoly s detma tak nejak okolo 8,6,3r deti za covidu, dalsi mnamkozni obdobi, ale tak za to ty deti nemohly. Ted jsem pro zmenu logisticky prehlcana a vyhlizim pubertu 
, to mas porad neco 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.25 20:41
@Sandra277 píše: Více
tak jestli se tam vyskytuje chlap, který pronáší ironické poznámky, tak by místo toho měl s dítětem pomáhat a nechat zakladatelku, aby si mohla odpočinout bez dítěte
@nemamtuseni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.4.25 21:08
Mám také 2,5 letého chlapečka, navíc jsem těhotná. Jako je to fakt mazec, co si budeme. Tak dvakrát za týden chytnu solidní záchvat, že už nemůžu. A to se manžel po práci stará ukázkově. Je to prostě náročné no, ale děti jsem chtěla a je to stejně nejvíc. ❤️ Pro mě je náročné těhotenství, po porodu to bude určitě lepší, měla jsem to tak i s prvním. Ale jako nečekala jsem že to mateřství bude tak vysilující.
- Citovat
- Upravit
7.4.25 07:02
Jestli tyhle řeči vede tvůj chlap, tak je problém primárně v něm a JEHO přístupu k rodičovství.
Taky jsme prošli naprosto pekelným obdobím vzdoru a o to to bylo těžší, že jsem k tomu měla doma ještě malinké miminko. Hysterie, pláč, řev, vztek, odpor (dítěte) na denním pořádku. Kdybych tehdy nekojila, tak se snad uchlastám 
Pomáhalo mi silně vědomí, že je to jen období (a fakt bylo) a taky manžel, který se k tomu dokázal postavit mnohem lépe než kritikou mé osoby 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.25 07:07
@Sandra277 píše: Více
V tom případě se může zavřít s knížkou a vínem do ložnice a ať si děcko vyřeší on 
jako kde by byl tedy problém? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.25 07:13
Za mě bylo nejnáročnější období se starším synem do jeho 3,5 roku. Řval, řval, hodiny denně řval, mlátil hlavou do zdi, nabíhal na zdi, mlátil sebe i nás, nedalo se s ním nic dělat, ani jít na hřiště, že bych si sedla a čučela do zdi. Neuměl říct, co chce, nerozuměl. Chlap byl věčně v práci nebo v hospodě, já bez hlídání. Kluk nezvládal ani jesle, byl věčně nemocný, jen kolem něj něco prolítlo. Zpětně už samozřejmě víme, čím to bylo, ale nic horšího jsem nezažila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.25 11:19
U nás to nastává teď - dvojčata slečny 11 let -nastupující puberta. Všechny ty období dětského vzdoru jsem, tak nějak chápala a tolerovala, ale na tu nastupující pubertu se nějak nemůžu naladit. Vím, že částečně za to nemohou, ale nejde mi si v hlavě přednastavit, že to nesmím brát osobně a že to je jen další období. Během vteřiny mě dokáží vytočit do ruda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.4.25 20:35
Ano, přijde mi, že špatné období mám s dcerou a teď už i synem tak od 2,5 roku dcery.. ale každé další období mě vrátí na zem, že to ještě nebylo tak hrozný a TEĎ je ten mazec. Což mě přivádí k tomu, že platí rčení „malé děti, malé starosti, velké/větší děti, velké starosti“. Některé období se ve výchově podle mě musí zkrátka přežít a přečkat a je třeba si to přiznat. Výchova dětí není nic, co si člověk převážně užívá, z většiny je to nevděčná, úmorná dřina…aspoň u nás 
Je třeba na sebe nezapomínat, pravidelně vypadnout z domu, pokud to jde, sytit svoje potřeby aspoň častečně.. já to neudělala a už jsem opravdu zralá na blázinec…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
