Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
no, my se o mimčo snažili víc než 5 let a od samého začátku to kluk věděl, ale od samého začátku to byly negativní reakce, které mě dost zraňovali,vím že je moc hodný, ve škole mu to opravdu jde a kamarády i kamarádky má skvělé. v okolí nikdo není jedináček, já jsem ze 3 dětí a manžel má bratra a všichni už děti máme. poslední rok jsme o tom doma mluvili, tedy jsme se snažili.. nechce jezdit k babičkám na prázdniny nebo jen víkend, a důvod byl stejný- chci být s vámi- jen nevím jestli o tom mám s ním dneska začít mluvit já nebo počkat až přijde ![]()
cervíčku já bych za ním rozhodně šla..musela jsem to udělat mockrát než jsme se dopracovali k úspěchu..
Ten první rok byla houpačka..chvíli dobré a pak zas pád..a tak jsem vždy šla a znovu a znovu jsem to s Lukym probírala..Je to běh na dlouhou trať,ale zvládneš to..To citové vydírání u nás bylo taky..a zase pomohlo pouze mluvení..i když nabrečela jsem se taky dost..
Příspěvek upraven 05.01.11 v 12:07
Pokud jsou takto negativní reakce tak si domluv schůzku s dětským psychologem, ať ti poradí, protože tohle může být i průšvih, když to nevyřešíš vhodně. Když si na tu představu nezvykl 5 let, tak těch pár měsíců tomu asi nepomůže.
Já si myslím z pohledu jedináčka.. že prostě je to jeho trochu sobecká reakce.. Prostě byl zvyklý sám a teď vidí, že nebude. Kdyby to dítě bylo mladší tak bych chápala, že bude žárlit ale už v 11 letech mi přijde, že je docela velký na nějaké trucování
Vemte to tak, že za dva roky bude puberta a to většina 13 letých už někde běha partou a tak, že už bude mít jiné zájmy.
Já bych si s ním v klidu o tom promluvila, pokud prostě bude trucovat, tak ho nechat být, musí si zvyknout.. ono když to tak vezmete je to nějaká tragedie životní?? Neni, prostě musí se s tím vypořádat..
HOdně pevné nervy, asi to máte těžké, ale těžte se s miminka, myslím si, že v pubertě budou jiné problémy v chování, co mu bude všechno vadit
kvaček tak v té sobeckosti s tebou samozřejmě souhlasím..kolikrát jsem se nestíhala divit,co všechno může být pro syna důvodem k nechuti mít sourozence..naštěstí s ním mám opravdu fajn vztah,takže z něj po každé atace odporu nakonec vypadl jeho další důvod proč ne..a vždy jsme se dobrali k nějakému rozumnému závěru.
Jistěže je to žárlivá a sobecká reakce… Vy byste nežárlily, kdyby si muž po 11 letech přivedl domů novou mladší ženu, všichni by se o ni starali, rozplývali se nad ní, jak je úžasná a roztomilá a vám říkali, jak se o ni musíte hezky starat a musíte ji mít ráda??
Proboha, je to furt malej kluk, bojí se, neví co má čekat… psychologa bych nezavrhovala, jen aby si pak nepřipadal ještě hůř - ještě tady mimino ani není a už ho tahaj po psychouších…
Rozdíl našich dětí je 10 let.
Dcera byla jedináček, ale hodný jedináček. Po sourozencích vůbec neprahla. Nikdy se nezmínila, nikdy nenaznačovala, když na to přišla řeč upřímně řekla ,že jí vyhovuje tak to je, že je jediná ( no nedivila jsem se
)
Nestavila se k těhoteství vůbec negativně , ale ve skrytu duše ani nejásala. Myslím, že je to především tím, že vůbec netušila o co jde. Jaké to je sourozence mít a spíš jí napadala ta negativa a ty horší myšlenky - méně místa v pokoji, méně pozornosti od rodičů atd.
Po narození je vše jinak. S malou si hraje jak o život a miluje jí. Praxe ukázala, že to čeho se obávala se nestalo..
být tebou synovi vše vysvětlím - jak co bude, co se asi změní, co se nikdy nezmění…Pak už bych se k tomu nevracela. Vždy když by o tom chtěl komunikovat bych vše zopakovala a ujistila ho. Ale sama bych nezačínala. Je chytrý a věděl by, že je to agitace.
K tomu nadpisu - já měla chut na to napsat - A co je mu do toho, že??? Není to optimální, ale tak trochu pravda. To je život, okolo nikoho se neotáčí svět a kluk uvidí, že ne vždy záleží na tom, jaký má postoj. Není snad důležité, aby maminka a táta byli štastní???
Přeji hezkou důvěrnou a nacvičenou přednášku, ale žádné vnucování. On si to přelouská během těch 9ti měsíců sám.
![]()
Novire.. já vůbec teda nechápu co má společné sourozenec s tím, že by si muž přivedl domů, mladší novou ženu,všichni by se nad ní rozplývaly a já bych se musela o ní starat.. divný příklad. ![]()
Nevím, určitě to potřebuje promluvit, ale jako přijde mi to zbytečné tahat na 11 letého kluika psychologa. V dnešní době všude vidím , jenom chodit v psychologovi atd. Přece se nic neděje, nani to dramatická událost v životě - co kdyby například došlo v rodině k úmrtí nebo tak..
Dokonce si myslím, že naopak je to dobře, je to pro chlapce zkouška do života, že se nebude pořád držet máminy sukně,a to vím o čem mluvím, protože sama jsem byla a jsem jedináček a pak jít na nějaký int kde bude opravdu sám, bude pro něho větší šok…
Přece ho nikdo nebude odstrkovat. A jak jsem psala, aby se zakladatelka nedivila, za dva roky může syn být v pubertě a bude mít už jiné zájmy než být doma u mámy..
Jediné co bych zakladatelce radila já, je mluvit s ním, mít ho ráda jak ho má.Nemluvit pořád o dítěti, možná to mu bude vadit, ale co jiného radit. Hodně pevné nervy asi ![]()
cervičku -asi by mě to i trošku mrzelo,kdyby moje dítko takhle reagovalo…u nás to bylo přesně naopak.Starší dcera (10) toužila po sourozenci už řadu let,bohužel se nedařilo, a pak,když jsem otěh.,tak jsme jí to chtěli říct co nejdýl,kdyby se něco „zvrtlo“,aby nebyla nešťastná.Nemohla se sestřičky dočkat
Jinak já bych s ním prostě promluvila,klidně bych si nechala poradit i od psychologa.No,možná bych i trošku přitvrdila -netočí se celý svět přeci jen kolem něj! -ale to je jen za mě.Na mimčo jste čekali dlouho,tak proč si to nechat znepříjemnit? Teď má opravdu nejspíš strach,že půjde stranou.Ale je už dost velký na to,aby pochopil,že to tak nebude… přeju hodně štěstí
Piš ,jak se to vyvíjí dál…jsem taky zvědavá
![]()
Ohledně toho psychologa, prvotní pomoc v podobných případech je nejdříve promluva s rodiči o problému a chování dítěte (dítě se tam netahá), psycholog vyhodnotí situaci a doporučí nějaké fígle. Teprve když je to vážný problém tak následuje návštěva i s dítětem.
Já bych si poradit nechala, protože žárlivost v tomto věku na miminko může pěkně zamávat s jeho chováním v pubertě…
kvaček píše:
Novire.. já vůbec teda nechápu co má společné sourozenec s tím, že by si muž přivedl domů, mladší novou ženu,všichni by se nad ní rozplývaly a já bych se musela o ní starat.. divný příklad.
Hodně to má společného. V jejich rodině jsou (zatím) tři osoby, každá má vylučné a jedinečné postavení - táta, máma, a syn. Ale syn za chvíli svoje výlučné postavení ztratí, pořád bude jedna máma a jeden táda, ale děti budou dvě.
Pro manželku je manžel stále jen jeden a muž má stále jen jednu ženu, nemusí se o svoje postavení bát (mnohoženství a mnohomužství u nás nefunguje nefunguje, nevěru neřeším). Ale jak by ti bylo, kdyby byla reálná možnost, že si muž přivede další ženu a ty už pro něj nebudeš jediná? A co hůř - ta nová bude mladší, oblíbenější, bude ti brát věci (hračky) a ještě ji budou všichni bránit…
To samé je to pro toho kluka, on už nebude jediný pro dvě nejdůležitější osoby v jeho světě.
Já vím, já tě chápu, ale zas to vidím z pohledu toho kluka.. víš jak mu tímto by!!! píšu by, aby nebylo, že útočím na zakladatelku, kdyby ho pořád omlouvali, a byl by jako ve skleníku???
Je mu 11, za chvíli začnou různé i školní akce, jak se chce naučit osamostatnění a nebo prostě , že neni jenom on.
Kluk byl na to připravovaný 5 let, myslím, že toto by zvládnout mohl,… když to zvládají děti 4,5,6, které z toho rozum nemají ![]()
A poslední větě.. pro mě ta cizí ženská by byla cizí ženská, pro kluka sestra, či bratr bude jeho krev, to musí pochopit on, co to je..
Ale asi každá to vidí jinak, já jsem sama vyrůstala jako jedináček a dostala jsem od života několik facek, protože jsem byla zvyklá, jenom já, maminčina
Brala jsem to běžně i v životě, že si každý sedne na prdel, když mám problém, brzo jsem se z toho dostala, proto takový názor na věc ![]()
No, já to zas vidím z toho pohledu staršího dítěte, co mu přibyl o 12 let mladší sourozenec ![]()
Jasně že ho nemůžou vychovávat jako ve skleníku, s tím souhlasím, jen jsem chtěla poukázat na to, že to pro klučinu nebude jednoduché a že se nedá auotomaticky spoléhat na to, že to bude jeho sourozenec a proto ho bude mít rád a bude z něj na větvi.
Ještě jednou jsem si přečetla první příspěvěk..
On opravdu plakal??? V 11 letech??Né že by dcera neplakala, ale kvůli tomuto..
je asi hodně citlivý a trochu na vás závislý že???
Bude to chtít vytrvalé vysvětlování..Ale určitě nelitovat..
Novire no my bysme si teda pěkně rozuměly, kdyby jsme byly sourozenci
![]()