Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Každý dítě je jiný. Jestli komunikuje způsobem odpovídajícím věku, neměl bych velké starosti…
Dcera měla separační úzkost až po čtvrtým roce. Jinak jí bylo úplně jedno kde a s kým byla
U nas mel separacku jen prostredni, prvni je trochu uzavreny, oproti tomu treti je absolutni mazlicek a zadna separacka se nekonala ani u nej
Procenta, prevazujici ve prospech prodelane separacni uzkosti, mi prijdou podivne nadsazena.
Dcera ji taky neměla nikdy až doteď(teda ani nevím, jestli se tomu v tomto věku ještě tak říka
).Má 2 a 3/4 roku a je to šílené!!!přestala chodit k babičkám, s tatínkem nevydrží nikdy, nesmím se od ní hnout na krok. nechápu, nerozumím a hlavně už to psychick přestávám zvládat i já
.@Netopirek jak dlouho to u dcery trvalo?
@luca241 čtvrt nebo půl roku? Já už ani nevím. Dcera tenkrát začala dělat scény ve školce a nechtěla jezdit na víkendy k tátovi. Já už, ale chodila do práce. Takže prostě musela. Ale většinou se do hodiny po mém odchodu uklidnila.
Separační úzkost není povinná. Je daná jak povahou dítěte, tak třeba tím, jak společensky žijete. Děti, které jsou víc v cizím prostředí, mívají většinou o dost mírnější nebo téměř žádnou.
To je u každého strašně odlišné. Já mám dítě 16m a jsem hrozně ráda, že separační úzkost se nekoná (jako jo, úplně nejradši je se mnou, ale obecně má rád pozornost a mazlení a je skoro jedno s kým).
Uvidíme, jak to bude do budoucna, ale znám pár dětí, u kterých ta SÚ probíhá „naplno“ a to je masakr. ![]()
Je normální, že syn (20 měsíců ) neměl vůbec separační úzkost? A nijak zvlášť ke mně netihne. Sám od sebe za mnou nikdy nepřijde, musím si vynucovat pozornost já. Nemazlí se a nemá rád fyzický kontakt. Udělala jsem někde chybu? Nebo čim to může být?