Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tajemství, žít s tím?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
marra
20.5.12 21:03
No tak to je teda masakr,ale bohuzel si za vse muzes sama,takze si tluc do sve palice 
Teda chudak tvuj chlap,nevedet ze ma doma ,,kukacku"-a co vasi rodice?Teda to sis zadelala na peknej problem Ja fakt neporadim,asi nejlepsi je s pravdou ven,ale zniocis tim hned nekolik lidi,jak rodice,tak tveho chlapa,tak dite,ktere bere za tatu tveho muze.No fakt nevim
- Citovat
- Upravit
20.5.12 21:07
Takovejch kukaček je.Já bych eda neřekla ani slovo a dál lhala.už si se dala na boj tak ted musíš bojovat.Vzala si malému už jednoho tátu když si se rozhodla lhát tak ted lži furt at nepřijde i o toho náhradního.Vymaž si to z hlavy a doufej že se to nikdy neprovalí.pokud to povíš ublížíš spoustu lidem a nejvíc svému synovi a jen ulevíš svědomí.Hodně štěstí
Příspěvek upraven 20.05.12 v 21:08
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.12 21:07
Tak na tohle bych já žaludek neměla, je to fakt strašná sprosťárna a obdivuju tě, že s tím dokážeš žít. Já tohle odsuzuju, nezlob se, chudák chlap. Žila si s ním, jen žes neměla vlastní podnájem, milovalas jiného, nakonec si s ním nespala a pak si mu podstrčila dítě, protože je zajištěný, Martin se ti neozval a jeho rodiče kupovali věci na miminko, fakt sviňárna. Nezlob se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.12 21:07
V žádném případě to neříkat..Sobě ulevíš, všem okolo zavaříš..Vím ,že trpíš, ale mysli na ně..
Ber to jako něco, co nelze vzít zpět, jednou jsi se rozhodla že otec bude přítel, tak nezbývá, než žít své rozhodnutí..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.12 21:09
Soudit Tě nebudu. Vymaž si to z hlavy, jednou už jsi se rozhodla, tak se toho drž.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.12 21:09
A přítelovi to není divné, když píšeš, že jeho to být nemůže, protože jste spolu nespali už hodně dlouho?
Jinak chudák přítel no, vůbec ti situaci nezávidím.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.5.12 21:10
Vim, že si za vše můžu sama, to mi říkat nemusíš.
Nechci se obhajovat, ani ti nejde, ale žiju tím, že máme krásný zdraví dítě, dělá nám radost a miluju ho. Teď už je pozdě něco měnit a ani bych neměnila. Do svého přítele jsem se zamilovala až v těhotenství. Před tím jsme neměli dobrej vztah a nebylo to jen mou nevěrou.
- Citovat
- Upravit
20.5.12 21:10
trochu mě zaráží to že přítel nepojal podezření když jste spolu nespali.určitě je mu už známo jak se děti plodí tak jak to že na to nepomyslel??Toho bych se bála že třeba nenajde podobu a docvakne mu,ale zapírala bych.,.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.12 21:11
Taky bych nic neříkala a nechala to tak..přeju pevné nervy a hodně štěstí do života!!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
marra
20.5.12 21:12
Asi jo asi holky maji pravdu,nic nerikat,ale ja si osobne myslim,ze jednou se to stejne provali,navic kdyz jsi s chlapem nespala,tak to dite mas jako z libani s nim nebo z ceho?to ho to netrklo? 
Modli se at vam neprijde do cesty nejake zdravotni komplikace ditete,kde bude potreba otce.No fuj,beha mi mraz po zadech.drz se no teda.
- Citovat
- Upravit
20.5.12 21:12
@Anonymní píše:
Vim, že si za vše můžu sama, to mi říkat nemusíš.
Nechci se obhajovat, ani ti nejde, ale žiju tím, že máme krásný zdraví dítě, dělá nám radost a miluju ho. Teď už je pozdě něco měnit a ani bych neměnila. Do svého přítele jsem se zamilovala až v těhotenství. Před tím jsme neměli dobrej vztah a nebylo to jen mou nevěrou.
no vidíš odpověděla sis vlastně sama.nic měnit nechceš tak neměn
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.5.12 21:14
spala jsem s ním, ale to už bylo zaděláno.. mám to spočítané..
Je to sviňárna, vim.. každý den se s tím probudím a jdu spát. Když mám štěstí, nezdá se mi o tom.
- Citovat
- Upravit
20.5.12 21:15
@marra píše:
No tak to je teda masakr,ale bohuzel si za vse muzes sama,takze si tluc do sve palice
No tak marrčo, nebuď moralistka… Pokud přítel není dříč a nemyslící, nemyslí jen na práci a případně na rodinnou kasu (nebo pouze na své sezení v hospodě), tak si možná dávno spočítal jedna a jedna. Jen z toho nedělá tragédii. Jsou i takové druhy chlapů - já se k nim hrdě hlásím - kteří nemusí mít nutně vztah jenom k svým bio potomkům. Ono ne nadarmo se říká „všechny děti jsou tak trochu naše“..... 
Zakladatelko, upřednostnil bych fungující rodinu před jakýmkoli servírováním pravdy. Ta může být zničující. Pokud přítel sám na toto téma nezačne, nezačínej taky.....
Příspěvek upraven 20.05.12 v 21:19
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.5.12 21:15
Ahoj, vůbec ti tvoji situaci nezávidím, taky mám svoje tajemství, ale týká se jen mně, ale dost mi to ovlivnilo život, zakládání rodiny, atd. Asi bych to někdy řekla, ale až za hoooodně dlouho. Jestli biologický otec nedělá problémy a současnou rodinu máte fajn, tak bych do toho nešťourala. Uvidíš, že se srovnáš i ty, klidně se tady vypiš nebo zajdi k nějakému odborníkovi, psychoterapeutovi, není se za co stydět.
Určitě nejsi jediná, kdo to takhle má, četla jsem plno článků a takových „kukaček“ je víc než si lidi myslí. Někdy to udělají i proto, že nemůže žena otěhotnět, tak si nechá dítě udělat jinde. Důvodů je spousta.
Důležité je myslet na dítě, aby mělo milující rodiče, zázemí i celou rodinu a to bych brala jako prioritu. Ostatní se časem určo vyřeší.
Držím palce, ať to zvládneš teď 
hlavně ty
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Hezký večer,
Je nám fajn, jsme rodina, ale já se s tím, co jsem udělala za kraviny asi nikdy nesrovnám. Neni jediný den, abych na to nemyslela. Pokaždé, když malý řejne táta, vybavám si Martina.
Po škole jem nastoupila do práce.. kolektiv nestá za nic, ale několik spřízněných dušiček se našlo. Bydlela jsem u svého přítele, ale asi jen proto, že mi nevyšel podnájem, domu jsem nemohla a tak jsem tady nějak zůstala. Nebylo to, že bychom společné bydlení plánovali a chtěli ho.
V práci jsem se spřátelila s pár lidma a s dotyčným, říkejme mu Martin. Byl to můj nadřízený, ale byl moc fajn. Začali jsme chodit pařit, na véči, koukali jsme (celá parta) do rána filmy a mě bylo moc fajn. S přítelem jsme se dost míjeli. Dělal jsem dvanáctky a když už jsem měla volno, jela jsem za nimi. Martin byl moc fajn, tak fajn, že jsme se zblížili i víc…
Trvalo to asi tři měsíce a já byla rozhodnutá, že od přítele odejdu, ale něka jsem nevěděla, jak to Martin myslí. Pořád jsem si nechávala zadní vrátka. Hrozně mi trápilo, že přítele podvádim, ale na druhou stranu jsem se hrozně těšila, až s Martinem někam vyrazíme, s celou partou, až ho uvidim v práci.. nevydržel jsem to a vztah s ním jsem ukončila. Ani neprotestoval, což mi nemile překvapilo.
Asi měsíc po jsem zjistila, že jsem těhotná. Jsem si jistá, že s Martinem, protože s přítelem jsem nespala hodně dlouho. Měla jsem rizikové a do práce jsem se už nedostala.
Uplnul další měsíc a Martin se neozval. Myslela jsem si, že už se to musel dozvědět v práci. Neozval se a tak jsem se rozhodla, že dítě bude přítelovo.Jo, zní to šíleně, ale prostě jsem si zakázala myslet, že to je jinak a těhotenství si začala užívat.
Martin se ale ozval za další měsíc, že se dozvěděl, že jsem těhotná a jestli bych se nechtěla sejít. Odkládala jsem to, ale sešla jsem se s ním. Říkal, že se to dozvěděl nedávno, že vůbec netušil, co se děje a jestli to mimi nemůže být jeho. Přiznala jsem se mu, že je jeho určitě. Byl nadšený, plánoval, chtěl kupovat dům…
Můj přítel je ale zlatej a moc hodnej člověk, zajištěnej, celá jeho rodina začala nakupovat na miminko, naše maminky vybíraly kočárek a já už nedokázala přiznat pravdu, že dítě jeho neni a že chci odejít.
Martinovi jsem napsala, že to prostě nemůžu udělat a ať to rozhodnutí respektuje a už mi nepíše. A on respektoval. V těhu mi ještě párkrát napsal, jak se mám, co mimi a jestli se mi daří dobře.
Naril se nám krásný chlapeček a přítel ho moc miluje
Potřebovala jsem se vypsat a někomu se svěřit.. Jsem šťastná a neměnila bych, ale s touhle lží žít, jde to? Nejste na tom některá podobně? No ale taková husa tady asi neni, co