Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tajná láska - co s tím?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.4.12 09:05
Naprosto ti rozumim, ale ty aspon vis, ze je stastnej atd, ja o nem nevim vubec nic. Ale myslim si, ze skoro kazda, mame nekoho v srdci, tedy krome tech, kterym to vyslo hned 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.4.12 09:20
To je pravda, za to můžu být ráda 
i když možná že je tam pořád takový vzdálený kontakt, tak ty vzpomínky asi ani časem neumírají…
- Citovat
- Upravit
26.4.12 09:21
Já bych jen chtěla napsat, že ačkoliv nemám žádnou tajnou lásku, žádnou platonickou nenaplněnou atd, tak sny, kdy jsem cítila velice intenzivní pocit zamilování, nebo dokonce, kdy jsem naprosto intenzivně a trochu nadpřirozeně cítila, jak moc jsem milovaná, jsem měla čas od času taky…
Vysvětluju si to tak, že je to zkrátka chemie v mozku a občas si mozek namíchal nějaký koktejl, když potřeboval trochu vzpružit, nabudit, dodat elán
Takže já bych sen ani moc nespojovala s tím dotyčným, on se tam vyskytnul zřejmě proto, že hlavně s ním máš tyhle pocity spojené, zkrátka si ho tam mozek dosadil jako vhodného kandidáta.
Mě se tam zobrazoval vždy nějaký anonymní člověk, nikdo konkrétní, protože nikoho takového jsem ve svém životě neměla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.4.12 09:37
ano, zase klasika o Pištovi Hufnáglovi, někdy si říkám, že najít si ženskou, která není zamilovaná do bývalého, lásky z gymplu, šéfa, celebrity, švagra, kamaráda, přítele kamarádky, tchána a kdovíkoho je asi nemožné, takže je docela pravděpodobné, že chlap skončí jako náhradník a snáší ty občasné zasněné pohledy do dálky, bezdůvodnou protivnost, srovnáváním, nějakou tu utajenou nevěru, protože přece tamtoho miluje, tak to vlastně žádná nevěra není… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.4.12 09:49
@Mrazivý dech 
Měla jsem si vzít Pepu, víš? Pepa mě vopravdicky miloval. Pepa byl nejlepší, místo toho jsem skončila s tebou… Co já z toho života vlastně mám.
Nemyslím, že by bylo tak těžké najít někoho, kdo není zamilovaný do výše zmíněného výčtu. Akorát mi někdy přijde, že ženy, které se úplně neodpoutaly od nějakého toho Pišty Hufnágla, jsou pro muže svým způsobem zajímavější, nejsou tak snadno dobytelné a přeci dobývání je to, co chlapi na ženských baví 
(teda aspoň do určitého věku)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.4.12 09:51
@Mrazivý dech píše:
ano, zase klasika o Pištovi Hufnáglovi, někdy si říkám, že najít si ženskou, která není zamilovaná do bývalého, lásky z gymplu, šéfa, celebrity, švagra, kamaráda, přítele kamarádky, tchána a kdovíkoho je asi nemožné, takže je docela pravděpodobné, že chlap skončí jako náhradník a snáší ty občasné zasněné pohledy do dálky, bezdůvodnou protivnost, srovnáváním, nějakou tu utajenou nevěru, protože přece tamtoho miluje, tak to vlastně žádná nevěra není…
Tak to zase pomalu, my zas musime snaset, kdyz chlapi koukaj cizim do vystrihu a je na nich videt, co si mysli?? Taky ja do sveho byvaleho, do zadne celebrity atd nenapsala, ze jsem zamilovana, jen ty vzpominky. Vy na nikoho nevzpominate??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.4.12 09:55
Znám to, co popisuje tvoje babička. S manželem žiju, na milence myslím. Už se skoro nevídáme, ale píšeme si po icq. Vím, co s ním je, sem tam se i vidíme - asi tak 3× za rok. A to už teď většinou bez sexu. Jenom třeba na oběd nebo do kavárny na kafe. Je to takové příjemné hraní s ohněm.
@Mrazivý dech neboj, už se zasněně dávno nedívám. A zblbnout může každý. Kupodivu někdy zblbne i ten největší odpůrce jakéhokoliv zblbnutí 
- Citovat
- Upravit
26.4.12 10:18
@Anonymní píše:
Manžel je úžasný a nechybí nám ve vztahu nic, ale stejně to není taková souhra všeho jako s „D“.
Nebude to tím, že s mužem žiješ ty všední dny a milence jsi si zidealizovala? Možná, že kdybyste spolu měli domácnost děti a neviděli se jednou za uherák, tak bys čubrněla, ký by tam začli naskakovat disharmonie…
@Anonymní píše:
S manželem žiju, na milence myslím. Už se skoro nevídáme, ale píšeme si po icq. Vím, co s ním je, sem tam se i vidíme - asi tak 3× za rok. A to už teď většinou bez sexu. Jenom třeba na oběd nebo do kavárny na kafe. Je to takové příjemné hraní s ohněm.
No tak z týhle věty je mi bohužel na blití. Je mi líto manžela. Je to přesně tak, jak píše @Mrazivý dech , vlastně je to úplně v pořádku a nic špatného jsi neudělala/neděláš… Když už si spolu většinou ani nevrznete. Asi jsem zaujatá, protože já jsem z toho druhého tábora, ale tohle je zkrátka hnus.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.4.12 10:21
@Mrazivý dech píše:
ano, zase klasika o Pištovi Hufnáglovi, někdy si říkám, že najít si ženskou, která není zamilovaná do bývalého, lásky z gymplu, šéfa, celebrity, švagra, kamaráda, přítele kamarádky, tchána a kdovíkoho je asi nemožné, takže je docela pravděpodobné, že chlap skončí jako náhradník a snáší ty občasné zasněné pohledy do dálky, bezdůvodnou protivnost, srovnáváním, nějakou tu utajenou nevěru, protože přece tamtoho miluje, tak to vlastně žádná nevěra není…
Samozřejmě chlapovi by se to nikdy nestalo, že?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.4.12 13:46
@Gladys píše:
No tak z týhle věty je mi bohužel na blití. Je mi líto manžela. Je to přesně tak, jak píše @Mrazivý dech , vlastně je to úplně v pořádku a nic špatného jsi neudělala/neděláš… Když už si spolu většinou ani nevrznete. Asi jsem zaujatá, protože já jsem z toho druhého tábora, ale tohle je zkrátka hnus.
Idealizace to asi nebude, ale sama jsem psala, že někdy samozřejmě přemýšlím, že by to bylo jiné, kdybychom splu žili, měli děti, rodinu… Ale s manželem stereotyp nemáme, to vidím jako dobré i po letech a proto jsem nikdy nelitovala, že jsem si ho vzala…ani mě to ve snu nenapadlo nad tím přemýšlet.
A za nevěru takovou vzpomínku nepovažuji…s dotyčným „D“ jsem měla naposledy něco když jsem byla za hranicemi a od té doby mě nenapadlo si s ním posílat nějaké lechtivé fotky či si něco takového psát. Skončilo to na přátelské úrovni už dřív než jsem potkala vůbec manžela…kontakt na něj samozřejmě mám a použili jsme ho vzájemně naposled před nějakým tím rokem, když on se stal otcem a mě se narodilo dítě…či na vánoce poslal pusu smskou…není v tom nic, než nostalgie. Ale nikdy jsem nesrovnávala muže s ním…chtěla jsem tím jen říct, že asi lze poznat člověka, který je jako kopie vnitřního já a přesto s ním nelze žít…a třeba to nejde právě proto, že by to nefungovalo…to je celé… Jak to kdo pochopil, to neřeším…pochopila to z vás asi jen Palapa a to asi proto, že to zažila. Ale některé polemické komentáře beru a i za ty dík
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.4.12 13:47
@Gladys píše:
No tak z týhle věty je mi bohužel na blití.
no tak blij dál. Už máme v plánu hotýlek 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.4.12 13:52
Jinak jsem ještě chtěla říct anonymce, co mi tu napsala, že v jejím případě se jedná o zcela jiný případ…pod titulkem „tajná láska“ myslí mylně tajná nevěra…takže příspěvek sem nějak nepatří obsahem. 
- Citovat
- Upravit
26.4.12 13:56
On v tom evidentně někdo rozdíl nevidí a má potřebu si tu svou situaci „obhajovat“ - klasika 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
etatinek
26.4.12 16:51
@Mrazivý dech píše:
ano, zase klasika o Pištovi Hufnáglovi, někdy si říkám, že najít si ženskou, která není zamilovaná do bývalého, lásky z gymplu, šéfa, celebrity, švagra, kamaráda, přítele kamarádky, tchána a kdovíkoho je asi nemožné, takže je docela pravděpodobné, že chlap skončí jako náhradník a snáší ty občasné zasněné pohledy do dálky, bezdůvodnou protivnost, srovnáváním, nějakou tu utajenou nevěru, protože přece tamtoho miluje, tak to vlastně žádná nevěra není…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Z jistých důvodů anonymně
Psal se rok 2005 a já jsem se dostla na zahraniční stáž do jedné jihoevropské země…vyzbrojena pouze angličtinou, ale zdejší řeč jsem neuměla. Přesto jsem se seznámila s mužem (já tehdy 21, on 31), který anglicky neuměl, ale pomocí rukou a mimiky a pár mých pochytaných slovíček jsme se vždy domluvili…jednou jsme si povídali více do hloubky…prostě takové ty témata, na které je vám někdy i mateřský jazyk krátký, aby jste vyjádřili co chcete řící, jak to myslíte, či cítíte, vidíte… Spolu jsme si připadali, že bychom mohli mít posunkovou řeč o omezeném slovníku a přesně se chápali, jak to ten druhý myslí, co chce vlastně říct. Oba jsme stejného znamení a cítila jsem jakousi souhru našich vnitřních hlasů, duší (?) Dodnes nad tím přemýšlím, jak to pojmenovat. Postupně se z toho vyklubal krásný vztah, takový intenzivní, romantický, a poprvvé jsem pochopila, co je to jiskra a co je vášeň, závislost na tom druhém.
Jenže jak už to bývá někdy zamotané, mě po dvou měsících stáž skončila, práci bych sice měla, kdybych chtěla zůstat, ale nedodělat školu by mi neprošlo ani u mě samotné, ani doma…navíc jsem s sebou měla minimum věcí, atd. On zase žil ve vztahu s přítelkyní, se kterou měl více finančních společných závazků a věděl, že řešit je nebude zrovna krátkodobé. Takže jsem odjela, on si začal řešit svůj vlastní život a já svůj. Měla jsem doma také přítele, ale moje otázky ohledně toho, kde je mezi náma problém…měla jsem pocit, že to není „on“, se zodpověděly právě na oné stáži a já poznala, že vztah tady není ani mastný, ani slaný, prostě chybí tomu šťáva…takže jsem se po dlouhém trápení s přítelem rozešla.
z takové té vzpomínky…no a funguju zase dál jako vždy. Jednou jsem se s tím svěřila babičce..ona i tehdy poznala, že se mnou něco děje a že se „tam venku“ něco stalo. Řekla mi, že žena má vždy jednoho muže, na kterého celý život myslí a druhého, se kterým spokojeně žije a mezitím si někdy dumá, jak by to asi nakonec dopadlo, kdyby ti dva muži byli naopak…
Jenže zatímco jsem si studovala a byla sama, můj „cizinec“ (budu mu říkat D) si vyřešil vztah a peníze a musel změnit práci za jinou a měsíc žil v Číně, potom v Mexiku, Usa…prostě cestoval, uzavíral kontakty a nikdo z nás nevěděl, co bude…já nevěděla co bude se mnou, ještě mi chyběly roky studia a on zas nevěděl, jak dlouho to bude trvat. Jednou měl služebku v Rumunsku, tak jsme se domlouvali, že bych tam přiletěla na otočku a potkali se tam, jenže služebka pak padla a my se viděli až po více jak roce na jednom veletrhu mimo ČR. Bylo to asi 15minut, co jsme se utrhli, abysme měli soukromí říct si něco a na chvíli obejmout…Nikdy na to nezapomenu, byly to minuty a ve mě je to jako věčnost. Každý jsme byli vázáni na své povinnosti, takže více času opravdu nešlo strávit spolu. No a toto bylo naše poslední živé setkání. Od té doby bylo x videohovorů přes skype,mailů, sms, sem tam mi zavolal. Prostě kontakt jsme měli pořád. Jenže jak čas plynul a nám ty naše cesty k sobě nebyly souzeny, tak jsme si každý našli partnera. Věděli jsme o tom vzájemně ale psali jsme si dál, bylo to na přátelské úrovni, ale s myšlenkou, že oba víme, že prostě my dva jsme si souzeni, ale nějak to nejde…Pak mi napsal, že se bude ženit, tak svým způsobem jsem byla šťastná, že sice s těžkým srdcem na to pomyslím, ale aspoň budu mít volné ruce a budu vědět, že bylo co bylo a prostě si taky někoho najdu, s kým budu mít jednou rodinu…On se nakonec neoženil, dodnes nevím, kde mu to ztroskotalo, ale já jsem si našla přítele, nynějšího manžela. S ním mám dítě a jsem šťastná. Manžela miluju a nikdy bych ho neměnila. Ale jsou asi věci mezi nebem a zemí, které se nedají popsat. Často si na mého „D“ vzpomenu a on na mě a pořád oba končíme u toho, že on je stejně pořád u mě v srdci a já v tom jeho. Každý si žijeme tan svůj šťastný život, ale každý s někým jiným…on má také ženu a dítě. Já nevím, jak to pojmenovat, nevěra to určitě není, je to asi nostalgie a vzpomínka na to krásné…protože on byl ten, kdo mi ukázal vášeň, nádherný sex, city…Vždy se k tomu uvnitř vracím. Manžel je úžasný a nechybí nám ve vztahu nic, ale stejně to není taková souhra všeho jako s „D“.
Už jsem si myslela, že je ve mě vše uzavřeno a „D“ je jako něco, co bylo kdysi dávno…jenže dnes se mi zdál po letech sen, že jsme se setkali a já znova ve snu cítila takové to intenzivní uspokojení, že jsme se shledali. A tak jsem z toho celá mimo, už jsem si stihla i utřít slzu
Díky tomu, kdo si to přečetl až sem, nikdy jsem neměla potřebu zakládat diskuze, ale po tom dnešním snu, který se mnou zacloumal jsem měla potřebu se z toho vypovídat a asi i zeptat, zda máte některá podobnou zkušenost nebo s podobnými vzpomínkami žijete. Já prostě vím, že jeho vždy budu nosit v srdci a bude to taková ta moje tajná láska. Manžel pochopitelně nic neví, nikdy jsem mu to neřekla, ani neřeknu a tak vím, že si svoji tajnou lásku, která je někde v skrytu duše vezmu nejspíš i do hrobu.....