Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Já mám doma tři lovečáky, 1-7 roků a tři děti, z toho jedno čerstvě narozené. Zvládáme to, řekla bych skvěle. Na výcvik není už tolik času co dřív ale pořád se to dá. I letos se chystáme na minimálně dvoje zkoušky a výstavy!
Děti milují, přijali je taky naprosto úžasně.
Určitě se není čeho bát ![]()
Misto kocarku jsme hodne nosili v satku, clovek pak ma vic moznosti na venceni. Neco prebral manzel (hlavne canicross), neco zustalo me. Fena dceru prijala skvele (a to si normalne o vsech mladatech mysli, ze jsou nechutny
). Chodici dceru nikdy neopatrnosti nesrazila. Jen cilene. Krize prisla v druhem tehotenstvi, ktere me ulozilo do postele. Ale zvladli jsme to. Zaradili jsme vic cuchacich her a po 20 min techto her byla grogy jak po 2 hod behani venku.
Naši psi děti přijali v pohodě. Když se narodila první dcera, měli jsme jen jednu fenu, takže všude trajdala se mnou a s kočárem. S druhou dcerou už doma byly fenky dvě a to už procházky se dvěma dětma a dvěma psy nedávám. Mladá je hyperaktivní magor a já ji prostě nezvládám hlídat zároveň se starší, dcerou a kočárem. A psice to moc dobře ví, že jim nezvládám věnovat 100% pozornost a využívají toho. Takže závěr je, že soužití dětí a psů je v pohodě, procházky jsou náročný, takže je obstarává manžel.
Můj pes na těhotenství nijak špatně nereagoval, ale já se kvůli němu najednou začala cítím jakoby nesvá. Intuitivně jsem cítila, že něco není v pořádku…
U mých psů je blbý, že jen vezmu vodítka už janci jak se těší, energie je nabitá, takže prostě nateseni psi plní elánu, klidní jsou až po vybehani a nejklidnější po vyčerpání tak mě děsí pak procházky s kočárem
prostě pracovní ovčáci, kdo zná, ví ![]()
Pak fena je zlatá, flegmous, ale pes je prostě mladý chlap, testosteron no, takže větší torpédo jak fena, akcnak, drsňák a hrdej frajer
nesnese mi v blízkosti neznámé psy, bez vrčení v klidu neprojde a když doráží ten druhý pes to by ho sežral, což mi teď problém nedělá, prostě projdu a psovi řeknu „v klidu magore“ ale co pak právě s kočárkem ![]()
Se psem jsem se smířila s tím jaký je, prostě můj kluk. O lidi se nestará, zvířata snese, ale psy prostě vůbec. Zároveň je to introvert, který potřebuje k životu jen mě a míček
není to žádný posera, prostě hrdý chlap, ale zároveň i přes využití prostě plny energie a přemýšlím jak asi mimo snese. Fena je bezproblému, ta neřeší snad nic ![]()
Moje fena těhotenství vůbec neřešila. Vychovana v té době už byla, přidala jsem pouze výcvik s kočárkem, sousedi na mě občas cumeli jako na blbá, že chodím s prázdným kočárem
Ale naučila jsem ji chodit na straně na vodítku, naučila ji, že kocarek je fajn nemusí z něj mít strach. Po porodu ji dcera vůbec nezajímala, za to jak vidí, že chystám kocarek může se pominout. Jinak teď když dcera už sedí a tak nějak víc komunikuje už si s ní zkouší hrat, ale má respekt a přibližuje se pouze ze zadu, od té doby co jí malý synovec vyskubl pár chlupů na zádech si dává na mimina majzla
jinak je to zlatíčko vím, že dceři nic neudělá. Vycházky jsou naprostá pohoda, s kočárkem mě nataha. Bydlím na vesnici cca 200m pole tam ji dám volno proběhne se a pak chodíme mezi domy, to už je vybehana a v klidu.