Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Když jsem otěhotněla s první, rozdýchavala jsem paniku asi dva týdny. Hrozně jsem se bála, že o ní zase přijdeme a že to psychicky nedám. Pak přišlo těšení.
No a když jsem zjistila druhý, tak se mě panika drží pořád, už jsem 8tt ![]()
Pocit paniky jsem neměla. Spíš strach abych o to zase nepřišla
@Anonymní píše:
Ahoj holkyje to asi hodina co jsem dle pozitivního těhotenského testu zjistila, že jsem těhotná
snažíme se od září, do toho sháníme baráček nebo pozemek, takže nás čeká hypotéka a mě spíš zaplavil strašný pocit strachu a paniky! Já vím, že to nějak zvládneme, s tím jsme počítali. Jen bych potřebovala slyšet, jak jste na tom byli vy. Děkuju
Týden jsem byla trošku rozhozená, ač bylo dítě plánované a chtěné. Naštěstí jsem měla možnost si o tom pokecat se stejně „postiženou“ kolegyní. To bude dobrý. Ještě se o své dítě nabojíš dost.
Děkuju holky
já se zatím nebojím že bych o to mohla přijít.. Spíš aby jsme to všechno zvládli
přítel to vzal dost v klidu, řekl mi, že ss moc těší.. Čekala jsem, že bude víc vysilovat ![]()
My dítě chtěli, bylo nám řešeno, že to nepůjde (moje zdravotní problémy), pak že jen s dopomocí. Po roce „snažení“ jsme začali chodit do CAR, absolvovali úvodní koelčko vyšetření, já dala výpověď, protože práce byla dost masakr, dobré peníze, ale 70-80 hodin týdně… no a tři dny po podání výpovědi jsem zjistila těhotenství
.
Vzhledme k těm zdravotním problémům jsem musela být celou dobu na rizikovém, tzn. do nové práce jsem ani nenastoupila, do toho jsme měli plánovanou svatbu, finančně mě to taky zabolelo, měla jsme pocit, že nejsme připravený… a byli a nikdy jsem nelitovala. Trošku ve stresu jsem ale byla.
S druhým pdoobná story, prý byl první zázrak a nepůjde to, tak jsme to začali aktivně řešit v roce malého, aby nebyli moc daleko od sebe a bum ho, zadařilo se na první dobrou… tak mají 22měsíců rozestup (tenhle mě zasejc připravil o ten navýšený rodičák, dostala bych ho i na staršího… a co, lepší než ty penzíe nacpat do IVF
)
@Lara Farseer píše:
My dítě chtěli, bylo nám řešeno, že to nepůjde (moje zdravotní problémy), pak že jen s dopomocí. Po roce „snažení“ jsme začali chodit do CAR, absolvovali úvodní koelčko vyšetření, já dala výpověď, protože práce byla dost masakr, dobré peníze, ale 70-80 hodin týdně… no a tři dny po podání výpovědi jsem zjistila těhotenství.
Vzhledme k těm zdravotním problémům jsem musela být celou dobu na rizikovém, tzn. do nové práce jsem ani nenastoupila, do toho jsme měli plánovanou svatbu, finančně mě to taky zabolelo, měla jsme pocit, že nejsme připravený… a byli a nikdy jsem nelitovala. Trošku ve stresu jsem ale byla.
S druhým pdoobná story, prý byl první zázrak a nepůjde to, tak jsme to začali aktivně řešit v roce malého, aby nebyli moc daleko od sebe a bum ho, zadařilo se na první dobrou… tak mají 22měsíců rozestup (tenhle mě zasejc připravil o ten navýšený rodičák, dostala bych ho i na staršího… a co, lepší než ty penzíe nacpat do IVF)
Přesně takové pocity mám, že nejsme připravení.. Přítel dokáže vydělat hezké peníze, jen má člověk strach, aby jsme to vše zvládli
@Anonymní píše:
Děkuju holkyjá se zatím nebojím že bych o to mohla přijít.. Spíš aby jsme to všechno zvládli
přítel to vzal dost v klidu, řekl mi, že ss moc těší.. Čekala jsem, že bude víc vysilovat
Tak já jako prvorodička myslela jen na to, jak to zvládneme. Ne jestli miminko bude zdravé. Teď už bych se bála spíš o zdraví, protože vím, že zvládnout se to dá. Ale mysli pozitivně, užívej si to, uteče to jako voda. Já neměla obtíže, jen mírné houpání žaludku, hýbala jsem se v podstatě do porodu bez omezení. Takže na to období ráda vzpomínám.
@Anonymní píše:
Přesně takové pocity mám, že nejsme připravení.. Přítel dokáže vydělat hezké peníze, jen má člověk strach, aby jsme to vše zvládli
Neboj
. My obě děti chtěli, ale nepočítali jsme s tak rychlým úspěchem u obou… a ve finále je to fajn. Žádný IVF, žádný sex na povel, žádný prášky… u druhého jsem vyfasovala léky za 3 000, v dem MS ultrazuk, injekce, pak něco zobat, pak sex, testy… a takhle furt dokola, jsme šťastná, že se nám to vyhnulo… a mám zlaté krásné děti za odměnu. Starší měl teď dva roky, je úžasnej a šikovnej a mladší tři měsíce a zlaté usměvavé miminko. To zvládnete. Máš ještě dost času se připravit a duševně se s tím srovnat ![]()
@Russet asi to bude chtít trochu času, než si to člověk srovná v hlavě a taky až to potvrdí doktorka
ale moc děkuju.. Tohle mi právě pomáhá, když vím, ze i někdo jiný řešil, jak to zvládnout.. Dá se to, člověk se musí snažit ![]()
Ahoj, já to nedostala až ve 20tém týdnu a rovnou mi gynekolog řekl i pohlaví, z šoku jsem se musela vzpamatovat hodně rychle, protože jsme museli řešit rychle hypotéku, výpověď z nájmu, stěhování, porodnici, bylo to dost narychlo a hektické, ale zvládli jsme to nakonec. Plán byl cca do roka začít řešit svoje bydlení a až si to tam zabydlíme tak potom potomek. Ale život si to nějak naplánoval jinak. Chce to zachovat klid a nestresovat se. Holt to bylo jen v jiném pořadí a dost to věci rozhýbalo a urychlilo. Hlavně se nestresuj, přijde to tak jak to má být. Držím palce.
@Lara Farseer píše:
Neboj. My obě děti chtěli, ale nepočítali jsme s tak rychlým úspěchem u obou… a ve finále je to fajn. Žádný IVF, žádný sex na povel, žádný prášky… u druhého jsem vyfasovala léky za 3 000, v dem MS ultrazuk, injekce, pak něco zobat, pak sex, testy… a takhle furt dokola, jsme šťastná, že se nám to vyhnulo… a mám zlaté krásné děti za odměnu. Starší měl teď dva roky, je úžasnej a šikovnej a mladší tři měsíce a zlaté usměvavé miminko. To zvládnete. Máš ještě dost času se připravit a duševně se s tím srovnat
Také ho chceme oba
ale je to přesně jak se říká, člověk na to přestane myslet, odpouta se od toho, spíš jsme teď řešili to bydlení a bum a je to tady ![]()
Doufám, že nám to nějak neohrozí hypotéku
@Anonymní píše:
Ahoj, já to nedostala až ve 20tém týdnu a rovnou mi gynekolog řekl i pohlaví, z šoku jsem se musela vzpamatovat hodně rychle, protože jsme museli řešit rychle hypotéku, výpověď z nájmu, stěhování, porodnici, bylo to dost narychlo a hektické, ale zvládli jsme to nakonec. Plán byl cca do roka začít řešit svoje bydlení a až si to tam zabydlíme tak potom potomek. Ale život si to nějak naplánoval jinak. Chce to zachovat klid a nestresovat se. Holt to bylo jen v jiném pořadí a dost to věci rozhýbalo a urychlilo. Hlavně se nestresuj, přijde to tak jak to má být. Držím palce.
Děkuju ![]()
@Anonymní píše:
Také ho chceme obaale je to přesně jak se říká, člověk na to přestane myslet, odpouta se od toho, spíš jsme teď řešili to bydlení a bum a je to tady
Doufám, že nám to nějak neohrozí hypotéku
Tak pokud nebudeš mít rizikový = nebudeš na neschopence, tak by to vliv mít nemělo. Fakt buď ráda, že se to podařilo bez nějakýho snažení a stresů… radši dítě dřív, než se snažit x let… však si tady můžeš počíst. Jak já jsem šťastná, že se nám to přes všechny blbý předpovědi vyhnulo a mám ty svý dva miláčky už teď ![]()
Btw - v mém těhotenství jsme byli čerstvě po rekonstrukci a dodělávali nábytek atp, žili jsme v krabicích. Obývák a kuchyň nám dodělali těsně před porodem a pak to tu manžel vybaloval, když jsme byla já v porodnici
Ahoj holky
je to asi hodina co jsem dle pozitivního těhotenského testu zjistila, že jsem těhotná
snažíme se od září, do toho sháníme baráček nebo pozemek, takže nás čeká hypotéka a mě spíš zaplavil strašný pocit strachu a paniky! Já vím, že to nějak zvládneme, s tím jsme počítali. Jen bych potřebovala slyšet, jak jste na tom byli vy. Děkuju 