Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Těhotná a protivná na dvouleťačku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.3.23 21:35
@Anonymní píše:
Potřebuju se vypovídat, asi nečekám nějakou zázračnou radu.
Jsem těhotná, první trimestr. Doma mám ještě 2,5 letou holčičku.
S holkou jsem tenkrát ani nevěděla pomalu, že jsem v tom, kdyby mi nerostlo břichoAle tohle těhotenství je jiný. Miminko jsme si moc přáli. A bylo mi jasný, že mi může bejt i zle.
Ale teď, když je to aktuální, tak se v tom denně dost plácám
Je mi strašně špatně. Nevolnosti od rána do večera, šílená únava, šílený zimnice, změny nálad. A do toho holka v noci moc dobře nespí, po obědě přestala spát uplně, asi s ní cloumá vzdor a rostou jí pětky. Prostě docela mazec kombinace. Po obědě nejvíc padám na pusu, je mi těžko, usínám i za chůze pomalu… A dcera tady lítá a řve. Furt mě stahuje z gauče, chce si hrát, chce ven. Jako abysme se chápaliNepovažuju se za línou matku. Chodíme 2× týdně na cvičení, denně ven, občas herna, návštěva, jsem schopná vzít jí i sem tam třeba na bazén… Ale prostě potřebuju aspoň třeba po tom obědě chvíli klid
A vubec to nerespektuje. Domluvy neplatěj, křičení neplatí, nic. Jsem fakt už jak zombie. A co hůř, už jsem na ní i hnusná. Už jsem na ní i zařvala “mlč už konečně”
Hlídání nemáme, partner chodí z práce denně večer. Pak se stará - koupe, večeřej spolu, často spolu usínaj.
Jak jí to mám vysvětlit? Nebo prostě JAK PŘEŽÍT?
P. S.: A prosimvás, nepište mi ať si teprve počkám na to, co bude po porodu a tak… Já vim
Když chodí partner domů až večer, od kolika má práci? Prostě to vydržet, nic jiného asi nezbyde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kolicek95
10.3.23 21:41
A co zkusit po obědě prostě lehnout do postele a ignor? Já to tak dělám, nejsem teda těhotná , ale po obědě holky (1r a 2r) naženu nahoru, zavřu na schodiště, čímž zaručím bezpečné prostředí, řeknu jim, ať si hrají, lehnu do postele, otočím se zády a vegetuji. Neříkám, že to vyjde vždy, ale leckdy ano. Pokud mě starší nechce nechat být, vezmu knihu pohádek a předčítám. To má kupodivu uklidňující efekt i na tu mladší. My se starší se u toho zababušíme do peřin, takže si celkem taky odpočineme.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.3.23 21:43
@Dahlia0409 Teďka nejčastějc 9:00 - 17:30, doma je tak v 6. Když něco potřebuje dodělat, tak třeba i o půl 7
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.3.23 21:44
@Kolicek95 No to u nás moc nefunguje. Křičí “maminko, dolu!”, stupňuje to, běhá, otevře si sama… Kéž by to fungovalo
- Citovat
- Upravit
10.3.23 21:44
Já ti napíšu, že po porodu to bude lepší. Nebo aspoň tak to přišlo mě. V těhotenství jsem se s druhým cítila stejně. Ke konci to bylo úplně hrozný. Kolem šestnáctého týdne mě ještě bolela hrozně pánev a nemohla jsem skoro chodit. Přežít den s dvouletým dítětem bylo opravdu peklo. Po porodu skvělý. Hrozně se mi ulevilo. Ta péče o dvě děti mi nepřišla tak náročná jako těhotenství. A to i druhé dítě bylo velmi náročné skrz zdravotní komplikace. Teď čekám třetí a musím říct, že je to zas mazec. Ale jak si už kluci spolu hrají tak je to o něco jednodušší. Já jsem nejvíc vzteklá, když už jsem fakt unavená, bolí mě břicho a nemůžu toho mladšího utáhnout. Dvouleťák tohle prostě ještě nepochopí a začne se vztekat a pak se vztekám i já. Starší syn už to chápe a je to naprosto skvělý. Zase ten rozdíl dvou let je pro ty děti naprosto dokonalý Jsem ráda, že je tak máme. Mají se hrozně rádi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.23 21:44
@Anonymní píše:
@Dahlia0409 Teďka nejčastějc 9:00 - 17:30, doma je tak v 6. Když něco potřebuje dodělat, tak třeba i o půl píše: Více
V kolik jde z domu a kdy vstává dcera?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.23 21:47
My si v poledne děláme klídek. Starší už nespí. Mladší občas už vynechá. Tak si pustíme pohádku a prostě si udělám kafe a mám chvíli pro sebe. Děti mi vstávají klidně před pátou, chlap přijíždí po čtvrté hodině. Kolikrát musí dělat něco na baráku. Taky nevydržím fungovat celý den. Děti mají tu naši chvilku rádi. Udělám jim mléko z kávovaru a jdou spokojení. Jako jo asi není úplně ideální jim pustit televizi, ale co se dá dělat. Pak jsem akorát unavená a protivná, když si neodpočinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.3.23 21:52
@Dahlia0409
Vstává mezi 7-8, on odchází tak v půl 9. Z 90% vstává s ní a já se válim / dospávám. To jsem nezmínila no. Přitom to je skvělý Ale stejně je to náročný, když na mě visí celej den. Dost brebentí, vyžaduje dost pozornosti, moc se sama nezabaví… A teď se začala i vztekat
- Citovat
- Upravit
10.3.23 21:53
@Anonymní píše:
@Dahlia0409
Vstává mezi 7-8, on odchází tak v půl 9. Z 90% vstává s ní a já se válim / dospávám. To jsem nezmínila no. Přitom to je skvělý
To chápu, ta pracovní doba je v tomhle teda šílená, když nemáš nikoho jiného na pomoc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.3.23 21:58
@anavi13
Děkuju! Třeba mě to taky čeká, ale nechci na to spolíhat.
U nás byla / je po zdravotní stránce dost náročná právě první dcera. Tak snad se to nebude opakovat i u dvojky. Ikdyž… Zase si řikám, že teď už vim, že jsem všechny ty komplikace přežila jednou, přežila bych je snad i podruhý
Jinak mi povídej. Mě dneska nejvíc rozbilo, když jsem v obchodě chytla zimnici, bolelo mě břicho a dcera chytla takovýho vzteka, že jsem s ní musela odejít ven. Na vzduch. Nesla jsem jí řvoucí v podpaží, v druhý ruce táhla prázdnej kočár, kam zaboha nešla strčit a všichni se na nás otáčeli. Libůstka Ale všechny tyhle situace jsou pro mě pořád snesitelnější, než ten nedostatek nějakýho klidnýho odpočinku
- Citovat
- Upravit
10.3.23 22:05
Na ten nedostatek odpočinku je prostě si potřeba zvyknout. Dvě děti samozřejmě seberou i poslední zbytky volného času. Jako taky mi to trvalo. Teď už jsem v tomto klidnější takže u nás je problém jen to vztekání. My dnes měli též výživný den. Jak jsem ho musela tahat, tak mě samozřejmě bolelo břicho a tak tak jsem chodila 
k tatínkovi nechce je teď prostě mamánek. Chlap se ho nesmí ani dotknout 
ale první to měl taky tak a po porodu se to otočilo.
Je myslela, že nic náročnějšího než s prvním synem už zažít nemůžu. Ten byl nespavec. No tak to bylo horší ale my ženy zvládneme prostě hodně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.23 22:10
@JancaS84 píše:
Co ji dát do dětské skupiny aspoň na dva dny v týdnu?
Taky mě to napadlo, občasné hlídání a zábava pro dítě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.23 22:16
@Dahlia0409 píše:
Taky mě to napadlo, občasné hlídání a zábava pro dítě
Jj dávala jsem první dceru cca dva měsíce před než se narodil syn, aby si to nespojila a bylo to k nezaplacení. Pak jsem i měla víc prostoru na miminko a nějaký odpočinek na začátku.
Loni jsme se odstěhovali na vesnici kde už ta možnost není, ale zase je občas na hlídání babička. Do školky sice berou od dvou let, ale je státní a ten náš satan bude čůrat do plínek snad do patnácti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Potřebuju se vypovídat, asi nečekám nějakou zázračnou radu.
Ale tohle těhotenství je jiný. Miminko jsme si moc přáli. A bylo mi jasný, že mi může bejt i zle.
Nepovažuju se za línou matku. Chodíme 2× týdně na cvičení, denně ven, občas herna, návštěva, jsem schopná vzít jí i sem tam třeba na bazén… Ale prostě potřebuju aspoň třeba po tom obědě chvíli klid 
A vubec to nerespektuje. Domluvy neplatěj, křičení neplatí, nic. Jsem fakt už jak zombie. A co hůř, už jsem na ní i hnusná. Už jsem na ní i zařvala “mlč už konečně” 
Nebo jsem jí řekla, ať už neotravuje.
Jsem těhotná, první trimestr. Doma mám ještě 2,5 letou holčičku.
S holkou jsem tenkrát ani nevěděla pomalu, že jsem v tom, kdyby mi nerostlo břicho
Ale teď, když je to aktuální, tak se v tom denně dost plácám
Je mi strašně špatně. Nevolnosti od rána do večera, šílená únava, šílený zimnice, změny nálad. A do toho holka v noci moc dobře nespí, po obědě přestala spát uplně, asi s ní cloumá vzdor a rostou jí pětky. Prostě docela mazec kombinace. Po obědě nejvíc padám na pusu, je mi těžko, usínám i za chůze pomalu… A dcera tady lítá a řve. Furt mě stahuje z gauče, chce si hrát, chce ven. Jako abysme se chápali
Hlídání nemáme, partner chodí z práce denně večer. Pak se stará - koupe, večeřej spolu, často spolu usínaj.
Jak jí to mám vysvětlit? Nebo prostě JAK PŘEŽÍT?
P. S.: A prosimvás, nepište mi ať si teprve počkám na to, co bude po porodu a tak… Já vim