Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj anonymní ![]()
V první řadě mě napadlo, není to náhodou jen tvůj pocit? Možná se ptám blbě, ale myslím to dobře, ptala ses na to přímo manžela? Jestliže jste spolu tak dlouho, tak samozřejmě zamilovanost asi už odplynula, ale to neznamená, že se na vztahu nedá pracovat.
A vyřešili jste tehdy to podvádění nebo to stále trvá? To je další důležitá otázka. Vím, že je to složitý, ale chceš opravdu být s někým, kdo tě takhle zradil? Nebo zrazuje pořád? Já osobně si myslím, že velikost 38 je naprosto normální velikost a nechápu, co by na tom tvého muže nemělo vzrušovat. Určitě jsi moc hezká baba! A poruchu erekce v tomhle věku může mít sám od sebe, NIKOLIV proto, že bys ho nevzrušovala. Můj bývalý, kterému bylo 38 (a mně je 31), tak měl poruchu erekce od 35. A taky se snažil svádět to na to, že ho nevzrušuju a leda kecy. ![]()
A s psychoterapií mám teda zkušenosti taky a nebylo to k nišemu, jen vyhozený peníze. ![]()
Cvičit do úmoru (i v tomhle vedru, když jsem na umření i bez cvičení?!) pro manžela, který mě tak zranil, není prece ok. 38 je krásná velikost, normální. Porucha erekce může být věkem, ne tebou. Čím víc se ty budeš snažit, tím to bude horší.
Psychoterapie, povídání s lidma, co na tom byli podobně, nalezení nových zájmů a přátel… Cokoliv ti pomůže se sebevedomim, to delej ![]()
@Anonymní píše:
Dobrý večer. Je to 4 roky, co se mi tak nějak zhroutily iluze o mém manželovi. Podváděl, lhal a já se s tím nějak nemůžu smířit, jsou období, kdy to je dobrý a období, kdy se to tak nějak ozve. Je mi trochu pod 40, jemu 45, jsme spolu 16 let, 2 větší děti. Začalo to nějak skřípat v posteli, resp. někdy má poruchu erekce. Pokud se to stane, tak mi vytane na mysli to, jak si hledal dvacetileté štíhlé vysoké krásné dívky na sex a že je asi problém v tom, že jsem skoročtyřicetiletá průměrná malá pr. delatá (ne vyloženě tlustá, ale prostě nosím kalhoty vel. 38 a ne 34) mamka od dvou dětí a nelíbím se mu, už ho nevzrušuju. Je mi ze sebe na nic. Cvičím do úmoru, držím dietu, ale nic, jsem furt stejná. Racionálně vím, že on nemůže za to, že ho nevzrušuju, já už nemůžu dělat víc, abych byla štíhlá, mladá už taky nikdy nebudu a ve své podstatě to jde všechno do kopru. Jsem naštvaná na něj, na sebe, lituju toho, že jsem to tenkrát nerozsekla. Mohla jsem být sama a třeba spokojená. O sex nejde, když je, tak dobrý, když není, tak taky dobrý. Horší je, když on začne a nic z toho není, protože mu to prostě nejde.
Nikdy jsem nebyla sebevědomá, ale teď si přijdu jako nejhnusnější stvoření na světě.
Psychoterapii už jsem kdysi zkoušela, asi jsem to vzala za špatný konec, řešila jsem tam vztah se svým mužem a trošku i vztah k sobě, ale nic jsem nevyřešila. Má někdo nápad, jak z toho ven?
Prosím nechat anonymně.
Trochu uber, štíhlost apod. není ideál krásy.
Najdi si jiný ![]()
Já mám Teda výrazně větší velikost kalhotek, ale přece jen nikde nic nechybí a ani nepřebývá, mám se ráda. Upravují se účesem, oholené nohy, upravené nehty a lehký make up
A spokojená ![]()
Ale jak už se tu psalo, rozmysli se, jestli chceš s někým takovým dal být a vynakládat své síly.
@Karolína13210 píše:
Cvičit do úmoru (i v tomhle vedru, když jsem na umření i bez cvičení?!) pro manžela, který mě tak zranil, není prece ok. 38 je krásná velikost, normální. Porucha erekce může být věkem, ne tebou. Čím víc se ty budeš snažit, tím to bude horší.
Psychoterapie, povídání s lidma, co na tom byli podobně, nalezení nových zájmů a přátel… Cokoliv ti pomůže, to delej
Myslím si úplně to samé. Zakladatelka se snaží, on jen „buzeruje.“ A s tou poruchou erekce jsem to psala výše taky, připadá mi to celkově, že on není spokojen se sebou a háže to na ni. A od takového chlapa pryč, natož jestli podváděl a pokud stále podvádí… ![]()
Začít dělat něco, v čem ty vidíš smysl. Co tě bude rozvíjet, co bude trochu za hranicí tvých současných schopností, aby prostě tomu musela věnovat úsilí a zlepšovat se. A dělat to společně s lidmi, kteří v podobné věci vidí taky smysl. Ideálně bez manžela. Prostě mít něco smysluplného sama pro sebe.
Tím že se ti bude dařit překonávat sama sebe a budeš dělat něco, v čem vidíš smysl, začneš si budovat reálné sebevědomí, ne sebevědomí závislé na erekci tvého muže.
Zároveň to že najednou nebudeš ta co je furt k dispozici a má něco vlastního může vést k tomu, že jaksi pan manžel zjistí, že se musí trošku snažit, a ulovení toho, co je potřeba nahánět je docela slušné afrodiziakum.
Plus by tedy mistr měl naklusat k doktorovi, protože ta porucha erekce taky může být normálně fyziologická.
A tedy to že on ignoruje tvoje potřeby co se sexuálního života týče vážně není tvoje chyba, ale jeho hulvátství a sobectví. Na to dovést ženu k uspokojení fakt není potřeba erekce, že.
Příspěvek upraven 04.08.22 v 20:31
No, on ma poruchu erekce a hleda si mlade kocicky, aby si dokazal, ze je i s tou poruchou king. Takovych je.
Podivej se kolem sebe, kolik casto uplne osklivych zen ma chlapa. O krase to vubec neni. To by mely sex jenom ty modelky
.
S číslem 38 si připadáš tlustá?
A poznámka k zadku: Jak říkají Slováci, „veľká riť vie očariť“. ![]()
@Anonymní píše:
Dobrý večer. Je to 4 roky, co se mi tak nějak zhroutily iluze o mém manželovi. Podváděl, lhal a já se s tím nějak nemůžu smířit, jsou období, kdy to je dobrý a období, kdy se to tak nějak ozve. Je mi trochu pod 40, jemu 45, jsme spolu 16 let, 2 větší děti. Začalo to nějak skřípat v posteli, resp. někdy má poruchu erekce. Pokud se to stane, tak mi vytane na mysli to, jak si hledal dvacetileté štíhlé vysoké krásné dívky na sex a že je asi problém v tom, že jsem skoročtyřicetiletá průměrná malá pr. delatá (ne vyloženě tlustá, ale prostě nosím kalhoty vel. 38 a ne 34) mamka od dvou dětí a nelíbím se mu, už ho nevzrušuju. Je mi ze sebe na nic. Cvičím do úmoru, držím dietu, ale nic, jsem furt stejná. Racionálně vím, že on nemůže za to, že ho nevzrušuju, já už nemůžu dělat víc, abych byla štíhlá, mladá už taky nikdy nebudu a ve své podstatě to jde všechno do kopru. Jsem naštvaná na něj, na sebe, lituju toho, že jsem to tenkrát nerozsekla. Mohla jsem být sama a třeba spokojená. O sex nejde, když je, tak dobrý, když není, tak taky dobrý. Horší je, když on začne a nic z toho není, protože mu to prostě nejde.
Nikdy jsem nebyla sebevědomá, ale teď si přijdu jako nejhnusnější stvoření na světě.
Psychoterapii už jsem kdysi zkoušela, asi jsem to vzala za špatný konec, řešila jsem tam vztah se svým mužem a trošku i vztah k sobě, ale nic jsem nevyřešila. Má někdo nápad, jak z toho ven?
Prosím nechat anonymně.
Tobě velikost 38 přijde hodně? Já když měla 38 kalhoty a 36 trička, tak jsem byla fakt hodně hubená. Sice chápu, jak si připadáš, ale objektivně je to fakt docela malá velikost. Co mám říkat teď já, když mám velikost 44 kalhoty a 42 trička. Jinak jak píší výše holky, tak si taky myslím, že manželovy problémy s erekcí vůbec nemusí být tebou… Psychoterapie mi přijde fajn, ale ne každý terapeut je dobrý, třeba bych tomu ještě dala šanci. Nebo chodila na nějakou skupinu pro vztahové problémy, abys viděla, že v tom nejsi sama a zároveň zapracovala na sebevědomí. Držím palce.
Ehm..od kdy je velikost 38 něco, za co by se ženská měla stydět?
..vys.er se na něj na impotenta, beztak si na tobě jenom léčí svoje mindráky..
..
No a jak vypadá manžel? Je krásný, mladý, atraktivní? Co si také najít přítele na sex okolo 25-35 let? Třeba by ti to pomohlo. Bohužel máš pravdu, že mladší ani úplně štíhlá asi už nebudeš, ale tak aspoň si můžeš užít tak jako manžel. Třeba měl erektilní dysfunkce i s mladými, to nemůžeš vědět.
Děkuji za reakce. On mě nijak nebuzeruje, k postavě nikdy připomínky neměl, nicméně prostě vyhledával určitý typ žen, který je úplně odlišný od mého vzhledu, nejspíš ho vzrušovaly a při pohledu na mě občas prostě NIC. Říká, že to není kvůli mě, že jsem krásná. Jenže on má tendence lhát, když je v úzkých. Samozřejmě se mi honí hlavou myšlenky, že to dělá znovu. A odpustit mu asi neumím. Všechno popřel, dodnes nic nepřiznal, neomluvil se, nemá za co. Důkazy mluvily jasně, snažil se to svést na kamaráda, lhal mi do očí. Bezostyšně. Prostě už mu nemůžu věřit.
Není žádný Adonis (má 110 kg, nejsou to zrovna všechno svaly, počínající pleš, vysoký tlak atd.), ale pro mě tohle důležité není. Nejde tam ani o to, že by mě nechtěl uspokojit, když se mu nepostaví, já ale nemám náladu na nějaké náhražky, když vidím, že ho nevzrušuju. Těžko se to vysvětluje.
@Anonymní píše:
Děkuji za reakce. On mě nijak nebuzeruje, k postavě nikdy připomínky neměl, nicméně prostě vyhledával určitý typ žen, který je úplně odlišný od mého vzhledu, nejspíš ho vzrušovaly a při pohledu na mě občas prostě NIC. Říká, že to není kvůli mě, že jsem krásná. Jenže on má tendence lhát, když je v úzkých. Samozřejmě se mi honí hlavou myšlenky, že to dělá znovu. A odpustit mu asi neumím. Všechno popřel, dodnes nic nepřiznal, neomluvil se, nemá za co. Důkazy mluvily jasně, snažil se to svést na kamaráda, lhal mi do očí. Bezostyšně. Prostě už mu nemůžu věřit.
Není žádný Adonis (má 110 kg, nejsou to zrovna všechno svaly, počínající pleš, vysoký tlak atd.), ale pro mě tohle důležité není. Nejde tam ani o to, že by mě nechtěl uspokojit, když se mu nepostaví, já ale nemám náladu na nějaké náhražky, když vidím, že ho nevzrušuju. Těžko se to vysvětluje.
Takže průměrný český buran, kterýmu se nepostavi a typicky pěkná Češka, která by se postavila na hlavu, aby se mu postavil. ![]()
Kdybys byla moje dcera, poradím ti milence. Nebo i dva.
@Anonymní píše:
Děkuji za reakce. On mě nijak nebuzeruje, k postavě nikdy připomínky neměl, nicméně prostě vyhledával určitý typ žen, který je úplně odlišný od mého vzhledu, nejspíš ho vzrušovaly a při pohledu na mě občas prostě NIC. Říká, že to není kvůli mě, že jsem krásná. Jenže on má tendence lhát, když je v úzkých. Samozřejmě se mi honí hlavou myšlenky, že to dělá znovu. A odpustit mu asi neumím. Všechno popřel, dodnes nic nepřiznal, neomluvil se, nemá za co. Důkazy mluvily jasně, snažil se to svést na kamaráda, lhal mi do očí. Bezostyšně. Prostě už mu nemůžu věřit.
Není žádný Adonis (má 110 kg, nejsou to zrovna všechno svaly, počínající pleš, vysoký tlak atd.), ale pro mě tohle důležité není. Nejde tam ani o to, že by mě nechtěl uspokojit, když se mu nepostaví, já ale nemám náladu na nějaké náhražky, když vidím, že ho nevzrušuju. Těžko se to vysvětluje.
Holka zlatá… Tak on se takhle k tobě choval, ty napíšeš, že už mu nemůžeš věřit a odpustit mu, ale zároveň středobodem tvého vesmíru je být pro něj co nejpřitažlivější, nejkrásnější..? A naše poznámky ohledně toho, že porucha erekce je věkem ignoruješ?
Já nevím, vím, že se to s tebou povahou neslučuje, ale některé ženy si prostě najdou milence, když se manžel choval podobně, a jejich sebevědomí je najednou zpět a ještě vyš
On se zachoval stejně ne?
Chápu, ze to třeba pro tebe není, ale tvoje trápení se je cesta do pekel ![]()
@Karolína13210 píše:
Holka zlatá… Tak on se takhle k tobě choval, ty napíšeš, že už mu nemůžeš věřit a odpustit mu, ale zároveň středobodem tvého vesmíru je být pro něj co nejpřitažlivější, nejkrásnější..? A naše poznámky ohledně toho, že porucha erekce je věkem ignoruješ?
Já nevím, vím, že se to s tebou povahou neslučuje, ale některé ženy si prostě najdou milence, když se manžel choval podobně, a jejich sebevědomí je najednou zpět a ještě vyšOn se zachoval stejně ne?
Chápu, ze to třeba pro tebe není, ale tvoje trápení se je cesta do pekel
Napsalas to elegantněji! ![]()
Dobrý večer. Je to 4 roky, co se mi tak nějak zhroutily iluze o mém manželovi. Podváděl, lhal a já se s tím nějak nemůžu smířit, jsou období, kdy to je dobrý a období, kdy se to tak nějak ozve. Je mi trochu pod 40, jemu 45, jsme spolu 16 let, 2 větší děti. Začalo to nějak skřípat v posteli, resp. někdy má poruchu erekce. Pokud se to stane, tak mi vytane na mysli to, jak si hledal dvacetileté štíhlé vysoké krásné dívky na sex a že je asi problém v tom, že jsem skoročtyřicetiletá průměrná malá pr. delatá (ne vyloženě tlustá, ale prostě nosím kalhoty vel. 38 a ne 34) mamka od dvou dětí a nelíbím se mu, už ho nevzrušuju. Je mi ze sebe na nic. Cvičím do úmoru, držím dietu, ale nic, jsem furt stejná. Racionálně vím, že on nemůže za to, že ho nevzrušuju, já už nemůžu dělat víc, abych byla štíhlá, mladá už taky nikdy nebudu a ve své podstatě to jde všechno do kopru. Jsem naštvaná na něj, na sebe, lituju toho, že jsem to tenkrát nerozsekla. Mohla jsem být sama a třeba spokojená. O sex nejde, když je, tak dobrý, když není, tak taky dobrý. Horší je, když on začne a nic z toho není, protože mu to prostě nejde.
Nikdy jsem nebyla sebevědomá, ale teď si přijdu jako nejhnusnější stvoření na světě.
Psychoterapii už jsem kdysi zkoušela, asi jsem to vzala za špatný konec, řešila jsem tam vztah se svým mužem a trošku i vztah k sobě, ale nic jsem nevyřešila. Má někdo nápad, jak z toho ven?
Prosím nechat anonymně.