Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Toxické manželství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.8.24 23:21
Poradna…
Znáte se, znáte svá citlivá místa a zneužíváte to vzájemně.
Dá se to odnaučit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.24 23:22
Samozřejmě by tě rozchod s velkou láskou a otcem dítěte psychicky na čas vydeptal jako každou. Ale hlavní problém vidím v tom, že ty se dostaneš asi vždycky do fáze, že se nekontroluješ. Já umím taky být pěkně protivná, ale nikdy ve vzteku neřeknu nic, co bych neřekla v klidu. Co není pravda. Já jsem kliďas a když se mi podaří někoho vytočit, tak fakt tím klidem. U tebe jde taky o to, že pokud se rozejdeš, abys tohle nedělala v dalším vztahu. Ona je hádka a hádka. Důležité je, zda jde o tisíckrát připomínané ukládání špinavého prádla do koše a nebo zda jde o závažnější věc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.24 00:13
Jednoznačně terapie. Začít u sebe.
Křičíš, brečíš, rozbíjíš věci, neovládáš se?
Pak nejsi v pořádku. Pro tento vztah ani pro žádný jiný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.24 00:17
A to to dítě je vždy pryč na 3 dny? Nebo jak jako zvládáte, že se toho neúčastní? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.8.24 00:32
Máme něco podobnýho… ty budeš nadávat sprostě, já budu rozbíjet věci.. jako chlap má hodně hrubý hlas, ale myslí si, že nekřičí.. já jsem zase vzteklá, rozčílená a mám přehnanou hygienu a nároky, což ho nejvíc vytáčí a prý rupne až po pár epizodách. Před dětmi se nám to nedaří, jemu je to v tu chvíli jedno a mně už taky začalo, pak toho lituju, rozchod právě kvůli dětem neplánujeme, ale jsou i věci, touhy co mi chybí, co mě lákalo zkusit, opět nebudu rozbíjet rodinu - ty bys byla ta co odešla od rodiny. vím že s ním bysme se i o ty děti hádali.. on by nechtěl abych je vychovávala jako nemocná matka.. mně by nevadilo kdyby je vychovával, ale chyběli by mi hodně.. schopný tatínek, ale vztah? v háji a tvrdí že od začátku, jen si myslel že když chci děti vše se zlepší, miluje mě prý stále stejně
- Citovat
- Upravit
17.8.24 09:06
Asi bych doporučila nějakou poradnu. A zkuste se domluvit, že hádku ukončíte dříve než začne. Nějaké znamená jako je „rudá stop“. Ve chvíli, kdy ty cítíš že se dohadujete o prkotině a už to má náběh na hádku, tak řekneš (nebo řekne on) rudá stop, přestaňme to teď řešit, vraťme se k tomu zítra nebo za hodinu. A ten druhý se to pokusí respektovat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.24 09:39
- běžte se oba léčit, zvlášť i dohromady. Na další dítě fakt zapomeňte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.24 10:03
@JancaS84 píše: Více
Přesně, jasně stručně.
Nechápu, že to samu zakladatelku nenapadlo, když se sama chová nadmíru toxicky.
A druhé dítě? Raději si sednu na prsty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.24 08:14
Začít na mě řvát partnerka nebo rozbít cokoli v bytě, tak ji okamžitě vyhodím z bytu. Nemám rád labilní lidi.
Příspěvek upraven 18.08.24 v 08:48
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.24 08:27
@Anonymní píše: Více
Ahoj, jak už to tak bývá, chybí ti v otázce ještě třetí možnost a tou je přiznat si, že chyba je v tobě a začneš s tím něco hodně rychle dělat, protože jestli jsi cholerik, hysterická, křičíš, brečíš, urážíš se, rozbíjíš věci a tak… Tak nejsi dobrá pro tento, ale ani pro jakykoli jiný vztah.
A myslím, že po rozchodu budeš teprve partnerkou roku - zapšklá, hysterická, impulzivní a to budeš pak startovat na všechny kolem z první dobré
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.8.24 23:53
@Justin Case a co když já řvu a on následně rozbíjí věci? on si občas taky zařve, ale dneska po mně hodil plackou a já musela umývat celou kuchyň..
- Citovat
- Upravit
24.7.25 09:47
Terapie
Ahoj zakladatelko,
uz je tomu rok, co jsi zakladala diskuzi, tak nevim, jestli jsi svuj problem jiz vyresila nebo ne.
Kazdopadne je potreba, jak uz tady bylo zmineno, abyste oba chodili na terapie jak zvlast tak dohromady. Ty urcite bys mela chodit zvlast, protoze chovani, ktere popisujes je naprosto neslucitelne s jakymkoliv zdravym vztahem. A pak musite chodit dohromady, jako par.
Vase dite takovy vztah tezce odnasi a zadelavate mu na vazne psychicke problemy do budoucna. Ne opravdu neznamena, ze kdyz se pred nim nehadate, ze je to pro nej v pohode. NENI! Deti jsou velmi senzitivni a vyciti, co se doma deje. Navic kdyz mate takove toxicke prostredi tak to dite v nem nema pocit bezpeci a stabilitu, coz jsou zakladni kameny pro uspesny psychicky vyvoj ditete spolecne s bezpodminecnou laskou.
Rodice, ktere nechavaji dlouhodobe zit deti v takovych podminkach a jeste reknou, ze v takovych vztazich zustavaji kvuli detem bych ucinila trestne zodpovednymi a meli byt dostavat soudne narizene dlouhodobe terapie. Protoze ty nasledky takoveho jednani rodicu na deti je opravdu v mnoha pripadech fatalni - od zniceneho detstvi az k porucham osobnosti, zavislostem, sebeposkozovani a opetovnym navazovanim stejnych toxickych vztahu jako videli doma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Přemýšlím, co dál se životem, jak se k tomu postavit. S manželem jsme 9 let, máme pětiletou dceru. On je opravdu láska mého života, pořád jsem do něj zamilovaná. Ten vztah je opravdu od začátku velmi intenzivní - velká gesta, projevy lásky, opravdu pro mě kolikrát udělá takové věci, že prostě Vím, jak mě miluje… ale i šílené hádky.
Vím, že nejsem svatá, nechci shazovat vinu jen na něj. Jsem cholerik, hysterická, křičím, brečím, urážím, rozbíjím věci a tak. On mě ale opravdu umí přivést do tohoto amoku lusknutím prstu.
Po narození dcery jsme se domluvili, že jednak se před malou nebudeme nikdy hádat (to se daří), za druhé že ty hádky budou konstruktivní, s nějakým řešením a bez urážek (nedaří se).
Velmi často se začneme dohadovat o prkotině, ale nabaluje se, nabaluje, jde do minulosti.. a už to jede. On mě vyprovokuje a já pak vždycky řeknu věci, které nechci, ale mám rudo před očima (nemůžu tu být samozřejmě konkrétní, ale dnes jsem takovým způsobem ponížila jeho důstojnost, že vím, že jsem to opravdu silně přehnala).
Nicméně, on mě pak trestá naprostou ignorací a defakto „rozchodem“, což je pro mě prostě… zničující.
Vydrží to občas několik dní.
Nechci rozebírat, kdo z nás je horší, spíš jen vím, že i přes velkou lásku ten vztah je nezdravý, toxický.
Teď ale co dál, jsou dvě možnosti:
a) rozvedu se
b) zůstaneme spolu
Máme dítě, pomalu už by byl čas na druhé, jsme úplná rodina, dcera je šťastná, máme všechno… jen já brzy skončím na práškách
Je to nejrozumnější řešení, ukončit to, přestanu časem každou chvíli brečet po nocích a budu šťastnější.
Mám pocit, že ho zatím ale opustit nedokážu.
Já nevím, co dál.
Poradíte?