Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak, nejste manželé, je to jen 2 roky pritel, nebydlíte asi spolu a nemate spolecne finance, takze zatim je to jeho vec.
Ten dum muze prodat vzdycky, az mu dojdou finance anebo fyzické sily.
No a nebylo by nejlepší, kdyby každý bydlel ve svém a jen jste spolu trávili volný čas? Jednou u tebe, podruhé u něho? Pokud tedy nebydlíte moc daleko od sebe?
Na to si počkám, na rady a reakce. Jsem na tom podobně. Ale my žijeme už mě. Okolnosti to tak zařídily. Rozumím ti. Můj dům je taky lepší. Není tedy menší. Tu vůbec ne, ale po kompletní rekonstrukci. Menší zahrada je než ta šílená haluz u jeho domu. Též na mém nevázne žádný dluh.
On na to časem přijde. Budou ho tlačit nejen děti a ty, ale ještě bude vidět, že to je nad jeho síly i finanční i fyzické. Obrovský barák v této době drahých energií je koule u nohy. Všichni se jich budou spíš zbavovat. Hlavně se tam nestěhuj a nech tomu volný průběh.
Tvůj přítel má velké oči, do jeho domu se nestěhuj. Pokud si ho ale chce nechat jako koníček, tak mu to nezakazuj. Nech ho vybrat, jestli chce bydlet u tebe a tam si jezdit hrát anebo jestli chce zůstat ve svém.
@Anonymní píše:
Jsem s přítelem( oba kolem 50r) cca 2 roky, každý máme své bydlení.
On před pár lety koupil obrovský, starší dům s velkou zahradou, dům stále rekonstruuje, hypotéka je ještě na 16let.
Já mám menší, přízemní RD, s mensi zahradou, dluhy žádné, spotřeba energií nízká, mám pouze jedno dítě, bydlí 400 km od domova..
On má dvě děti, obě se letos odstěhovaly. Celou tu dobu řešíme sestěhování, on by chtěl ať já jdu k němu. Jenže s přibývajícími roky si uvedomuju, co obnáší tak velký dům, od úklidu, vybavení, teď hlavně energie a snažím se to vidět reálně. Za mě bydlení v hotovému, malém, levnějším dává větší smysl.On teď přišel s tím, že ten obrovský dům byl vždy jeho sen, kterého se nevzdá i když ví, že obě děti nemají k domu žádný vztah, nelíbí se jim poloha domu, propozice, náklady a nejradši by, aby táta dům prodal, zbavil se hypotéky, koupil hotový byt k pronájmu a něco by jim přispěl na jejich vlastní bydlení. Kdyz jsem řekla, že i to je varianta, obořil se, že ho nepodporuju. On by šel i ke mě, má to u nás rád, ale s tím, že jeho dům bude stále dodělávat, občas tam přespí atd.No nevím, ptala jsem se, jak to všechno utáhneme, fyzicky, psychicky, finančně… Jsem sobecká? prosím anonym, finanční poměry jiné osoby
Nejsi sobecká, on je umanutý magor - a sobecký k tomu.
No já taky úplně nechapu, nač si někdo na stará kolena a po dětech pořídí obří starý dum, ale holt to musis brat tak, ze je to jeho věc
jeho děti mají evidentně víc rozumu než on
ale zakázat mu to nikdo nemůžete. Stěhování bych v tomto případě taky odmítla, zcela té chapu, to člověk fakt nemá zapotřebí. A to ten velký dum máme a rekonstruujeme, jenže my máme zároveň ty malé děti
![]()
A co kdyby pořídil raději nějakou chatu někde v horách, tam by se mohl vyřádit taky a třeba i ty děti by to využily
a vy taky.
Já teda vzhledem k vašemu věku a „délce“ vztahu bych se nikam rozhodně nestěhovala, proč nemůžete zůstat každý ve svém a vídat se? Bydlíte nějak hodně daleko od sebe?
Rodinu už neplánujete, společné finance stejně asi nemáte, tak co, není se kam tlačit.
A jestli na to společné bydlení hodně tlačí on, tak bych řekla, že možná spíš potřebuje hospodyni.
Jinak v tomhle podle mě shodu nenaleznete.
V každém případě bych zůstala ve svém domě a on ať se zařídí, jak uzná za vhodné. Upřímně bych o žádné sestehování nestála, raději každý své.
A nechce proste velky pozemek, zahradu, prostory? Tomu uplne rozumim.
Co kdyby velky barak prodal a koupil pole/louku/zahradu a dali jste tam treba obytnou maringotku…?
Proste hledat cestu, jak se on muze realizovat.
Protoze to u tebe nemuze.
A hodit nohy na stul v padesati, no, trochu brzo.
@Anonymní píše:
Jsem s přítelem( oba kolem 50r) cca 2 roky, každý máme své bydlení.
On před pár lety koupil obrovský, starší dům s velkou zahradou, dům stále rekonstruuje, hypotéka je ještě na 16let.
Já mám menší, přízemní RD, s mensi zahradou, dluhy žádné, spotřeba energií nízká, mám pouze jedno dítě, bydlí 400 km od domova..
On má dvě děti, obě se letos odstěhovaly. Celou tu dobu řešíme sestěhování, on by chtěl ať já jdu k němu. Jenže s přibývajícími roky si uvedomuju, co obnáší tak velký dům, od úklidu, vybavení, teď hlavně energie a snažím se to vidět reálně. Za mě bydlení v hotovému, malém, levnějším dává větší smysl.On teď přišel s tím, že ten obrovský dům byl vždy jeho sen, kterého se nevzdá i když ví, že obě děti nemají k domu žádný vztah, nelíbí se jim poloha domu, propozice, náklady a nejradši by, aby táta dům prodal, zbavil se hypotéky, koupil hotový byt k pronájmu a něco by jim přispěl na jejich vlastní bydlení. Kdyz jsem řekla, že i to je varianta, obořil se, že ho nepodporuju. On by šel i ke mě, má to u nás rád, ale s tím, že jeho dům bude stále dodělávat, občas tam přespí atd.No nevím, ptala jsem se, jak to všechno utáhneme, fyzicky, psychicky, finančně… Jsem sobecká? prosím anonym, finanční poměry jiné osoby
A jak by si tu podporu od tebe představoval? ![]()
A kdyby on Ti navrhl, ať prodáš svůj dům, koupíš investiční byt a peníze navíc daruješ svému dítěti? Taky bys s tím byla v pohodě?
Jste spolu dva roky, ani jste spolu nikdy nebydleli.
Kdyby bylo vše tak, jak naplánovali jeho děti, tak on by v případě vašeho rozchodu koukal doma do zdi v bytovce, což nikdy nechtěl. Proč by jinak kupoval obrovský dům se zahradou?
Tenhle návrh mi od jeho dětí přijde vypočítavý. A tím, že jsi se postavila na stranu dětí, chápu i jeho reakci. Všichni budou spokojení - kromě něj.
Na Tvém místě nabídnu bydlení u sebe a současně s tím i řeknu za jakých podmínek.
K jeho majetku bych se vůbec nevyjadřovala.
Příspěvek upraven 22.12.22 v 14:26
@Lucie_Sx píše:
A nechce proste velky pozemek, zahradu, prostory? Tomu uplne rozumim.
Co kdyby velky barak prodal a koupil pole/louku/zahradu a dali jste tam treba obytnou maringotku…?
Proste hledat cestu, jak se on muze realizovat.
Protoze to u tebe nemuze.
A hodit nohy na stul v padesati, no, trochu brzo.
Nemusí házet nohy na stůl. Ale obrovská ruina s hypotékou skoro do 70(!!!), o kterou navíc nikdo jiný nestojí, je sebevražda. Obětuje tomu všechno, všechen čas, všechny prachy, všechnu energii, i vztahy, a výsledek bude stejně akorát na ho…, spokojenost to ve finále nepřinese ani jemu. Ale umanutejm lidem se tohle těžko vysvětluje, no… že (by) se mohli realizovat i jinak či jinde tak, aby z toho měli prospěch a radost oni sami i jim blízcí.
Jsem s přítelem( oba kolem 50r) cca 2 roky, každý máme své bydlení.
On před pár lety koupil obrovský, starší dům s velkou zahradou, dům stále rekonstruuje, hypotéka je ještě na 16let.
Já mám menší, přízemní RD, s mensi zahradou, dluhy žádné, spotřeba energií nízká, mám pouze jedno dítě, bydlí 400 km od domova..
On má dvě děti, obě se letos odstěhovaly. Celou tu dobu řešíme sestěhování, on by chtěl ať já jdu k němu. Jenže s přibývajícími roky si uvedomuju, co obnáší tak velký dům, od úklidu, vybavení, teď hlavně energie a snažím se to vidět reálně. Za mě bydlení v hotovému, malém, levnějším dává větší smysl.On teď přišel s tím, že ten obrovský dům byl vždy jeho sen, kterého se nevzdá i když ví, že obě děti nemají k domu žádný vztah, nelíbí se jim poloha domu, propozice, náklady a nejradši by, aby táta dům prodal, zbavil se hypotéky, koupil hotový byt k pronájmu a něco by jim přispěl na jejich vlastní bydlení. Kdyz jsem řekla, že i to je varianta, obořil se, že ho nepodporuju. On by šel i ke mě, má to u nás rád, ale s tím, že jeho dům bude stále dodělávat, občas tam přespí atd.No nevím, ptala jsem se, jak to všechno utáhneme, fyzicky, psychicky, finančně… Jsem sobecká? prosím anonym, finanční poměry jiné osoby