Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Traumata z dětství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.3.23 20:57
@Anonymní píše:
Dobrý den,
Chtěla bych se tu vypovídat. Je mi 17 let. Posledních asi 5 let to není doma jednoduché. Dřív jsem s rodiči vycházela v pohodě. Nevím čím to je ale poslední léta to je horší a horší. Rodiče jsou docela agresivní a hodně křičí, hlavně táta. Řev už u mě vyvolává pláč. Rodičům se nemůžu svěřit s problémy, vždycky to buď bagatelizují nebo křičí a říkají věci, které mi ubližují. Před 4 lety se mi stala první traumatizující událost, bohužel mám pocit, že dokud se nebudu moct odstěhovat, tak se toho nezbavím. Šlo o to, že jsem šla k psychiatričce na vyšetření, ale stanovila mi špatnou diagnózu. Rodiče se toho chytli a dost často mi to připomínali, doteď to cítím. Začali mě považovat za nemocnou/ jinou než ostatní a rádi mi to zdůrazňovali. Byla jsem najednou sama a bezmocná. Jediná babička mi to věřila, ale bohužel nic nezmohla. Chvíli byl klid ale přišla další podobná věc. Rodiče mi nevěří a rádi mi připomínají věci z minulosti, které mě traumatizovaly. Cítím se doma dost nekomfortně, protože na to trauma nemohu přestat myslet, jelikož nevím, kdy to na mě zase vytáhnou. Když jsem doma, moc se s rodiči nebavím. Je mi líp když jsem sama. Když jsem s nimi, vznikají často konflikty a necítím se s nimi dobře ve společné místnosti. Chvíle ve společné místnosti mě velmi stresují. Rodiče se navenek chovají skvěle a vypadá to, že by pro mě udělali první poslední, ale za dveřmi bytu to je jiné, nikdo mi to tedy nechce věřit. Chovají se ke mně špatně. Způsobily mi dost traumat a já už to po těch letech přestávám zvládat. S rodiči se o tom nedá mluvit, obrátí to proti mně a já se z toho potom zhroutim.
Nemate nějaký tip, co s tím dělat? Psycholog? Odstěhování se v 18?
Děkuji za odpovědi.
Těžko radit, zas psychiatr může být zdarma, u psychologů se zpravidla platí. Jen pokud by byl nějak v systému veřejného zdravotnictví, tak by mohl být zdarma. Tady poradí jedině odborník. Možná bych zkusil i nějaké ospod, sociální pracovnici, třeba ta někam nasměruje, kde to bude dostupné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Psylocke
14.3.23 22:27
Nemůžeš být trochu konkrétnější? Vůbec jsem nepochopila o co jde a co ti teda vlastně udělali a co máš za traumata. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.23 22:34
Fakt byto chtělo být konkrétnější, takhle působíš jako přecitlivělá puberťačka a tvoji rodiče jako, že nevědí, co s tebou…
buď své problémy zveličuješ, nebo je naopak oni bagatelizují, fakt takto těžko soudit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.25 12:38
Dotazník k bakalářské práci
Dobrý den.
Chci Vás poprosit o vyplnění dotazníku k mé bakalářské práci. Pracuji s tématem dětského traumatu, přenosného traumatu, výchovy, trestů, láčby a vniřnního dítěte. DOTAZNÍK JE ZCELA ANONYMNÍ A MÁ 29 OTÁZEK.
Moc děkuji za pomoc
DOTAZNÍK
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Dobrý den,
. Šlo o to, že jsem šla k psychiatričce na vyšetření, ale stanovila mi špatnou diagnózu. Rodiče se toho chytli a dost často mi to připomínali, doteď to cítím. Začali mě považovat za nemocnou/ jinou než ostatní a rádi mi to zdůrazňovali. Byla jsem najednou sama a bezmocná. Jediná babička mi to věřila, ale bohužel nic nezmohla. Chvíli byl klid ale přišla další podobná věc. Rodiče mi nevěří a rádi mi připomínají věci z minulosti, které mě traumatizovaly. Cítím se doma dost nekomfortně, protože na to trauma nemohu přestat myslet, jelikož nevím, kdy to na mě zase vytáhnou. Když jsem doma, moc se s rodiči nebavím. Je mi líp když jsem sama. Když jsem s nimi, vznikají často konflikty a necítím se s nimi dobře ve společné místnosti. Chvíle ve společné místnosti mě velmi stresují. Rodiče se navenek chovají skvěle a vypadá to, že by pro mě udělali první poslední, ale za dveřmi bytu to je jiné, nikdo mi to tedy nechce věřit. Chovají se ke mně špatně. Způsobily mi dost traumat a já už to po těch letech přestávám zvládat. S rodiči se o tom nedá mluvit, obrátí to proti mně a já se z toho potom zhroutim.
Chtěla bych se tu vypovídat. Je mi 17 let. Posledních asi 5 let to není doma jednoduché. Dřív jsem s rodiči vycházela v pohodě. Nevím čím to je ale poslední léta to je horší a horší. Rodiče jsou docela agresivní a hodně křičí, hlavně táta. Řev už u mě vyvolává pláč. Rodičům se nemůžu svěřit s problémy, vždycky to buď bagatelizují nebo křičí a říkají věci, které mi ubližují. Před 4 lety se mi stala první traumatizující událost, bohužel mám pocit, že dokud se nebudu moct odstěhovat, tak se toho nezbavím
Nemate nějaký tip, co s tím dělat? Psycholog? Odstěhování se v 18?
Děkuji za odpovědi.