Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
No pokial nechce niekto viac ako dve deti, mal by zvolit hlavne spolahlivu ochranu nie? ![]()
inak ale k otazke, nezazila som ale keby sa stalo tak pokial by sme dieta uzivili, nechali by sme si ho, pretoze to dieta za to nemoze ![]()
Tchyně měla dvě děti, nikdy třetí nechtěla. A neplánovaně otěhotněla-v době kdy byly komise. A ta bohužel interupci nepovolila. Narodil se syn, ne že by mu něco materiálně scházelo, ale nikdy nepoznal dovolené, akcičky, společenské hry-co poznaly starší sourozenci. Tchyně už se na další dítě necítila, byla pohodlná, doma měla dvě děti ve věku 17 a 14 let.
Za mě v takovém případě by bylo lepší kdyby šla na interupci. Nesmířila se s tou nespravedlností dodnes-i když ráda ho má, to jo.
To už je na řešení trošku pozdě, ne? podle mého nezbývá, než se s tím smířit, bohužel sex možnosti otěhotnění přináší, s tím se musí prostě počítat
předpokládám, že sex byl dobrovolný a tedy provozovaný s plnou odpovědností za jeho následky. počítat se musí i se selháním sebedokonalejší antikoncepce, bohužel. nic není bez rizika, ani sám život ne. držím palce, ať to uvládnete.
Já vím, že bych nikdy na potrat zdravého dítěte nešla, prostě bych to nedokázala. I u postiženého bych asi měla problém (hlavně proto, že se to dělá ve fázi těhotenství, když už je mimi fakt velké a člověk ho cítí).
Čili já bych se snažila udělat všechno pro to, abych neotěhotněla. Dneska je tolik možností antikoncepce, že když se opravdu pohlídáš, tak ta pravděpodobnost jde hodně snížit. A pokud víš, že jako FAKT NE, no tak sterilizovat, ne?
@lasička1 Chudák, nepoznal akcičky, radši aby vůbec nebyl, to je život na ho.no.
Já mám děti 4 a už další taky neplánujeme, byl by to asi velký šok kdyby se to stalo, ale na potrat bych ani tak nešla
On už byl dost i šok když jsme místo třetího čekali rovnou 4 a to jsem slyšela názory spousty lidí že by šli na potrat kdyby jako třetí čekali dvojčata ![]()
Moje mamka to přesně takto měla a šla tenkrát na potrat. Mě byly necelé tři roky a sestře pět a ona konečně sehnala práci, kterou delší dobu scháněla. Dnes říká, že by byla ráda, kdybychom byly tři, ale že by se z toho nějak hroutila a litovala, to ne. Ono záleží opravdu na konkrétní situaci, kolik je těm dvou dětem atd. Myslim, kdyby sme byly tenkrát starší, že by si to třeba nechala.
Nechala bych si ho… Jit na potrat jenom proto, ze jsme se vybodli na antiko mi pripada horsi nez hrozne.
@Haňulík píše:
Já mám děti 4 a už další taky neplánujeme, byl by to asi velký šok kdyby se to stalo, ale na potrat bych ani tak nešlaOn už byl dost i šok když jsme místo třetího čekali rovnou 4 a to jsem slyšela názory spousty lidí že by šli na potrat kdyby jako třetí čekali dvojčata
To nechápu, jak ti tohle může někdo říct. Taky bych si to nechala.
Ahoj zakladatelko
. Zrovna řeším stejnou situaci
. Mám 11letou dceru s prvního manželství, 18 měsíční s nynějším přítelem a před dvěma týdny jsem se dozvěděla, že jsem těhotná. Zrovna v době, kdy to mezi náma delší dobu neklape, takže je jasné, že jsem přemýšlela jestli do toho jít a nebo to vzdát. S přítelem jsme to řešili. Nejdřív byl nadšený, pak ho to přešlo a říkal mi, že dítě nechce, ale konečné rozhodnutí je na mě a i když se rozhodnu nechat si ho, podpoří mě v tom. No, přiznám se, bylo mi hrozně, psychicky jsem byla na dně. Jednoho dne jsem tady objevila diskuzi o psychice po potratu a po přečtení první stránky jsem se definitivně rozhodla mimčo si nechat!!! Vím, že bych toho litovala po zbytek života, jak holky ze zmíněné diskuze, které to podstoupily. Ted už jsem štastná a těším se na toho broučka i přesto, že vůbec netuším, jestli s přítelem spolu zůstanem, nebo ne. PS : At mi to tady maminy věří, nebo ne, 12 let jsem brala antikoncepci a v pohodě. Ale ted mě zradila. Brala jsem jí pravidelně, neměla antibiotika, ani střevní potíže a přesto ted patřím mezi to 1procento, kterým selhala. Raději anonymnně. M.
Nechci tu nějak vířit emoce. Ale myslím, že většina těch, co jim přijde jako normální ať to vyřešíte jak to cítíte (ať už tak nebo tak), nenapíší. Já nepřišla přímo do situace, ve které jsi ty, ale řešíme, jestli jít do 3. Oba si ho v duši přejeme, ale já prostě nechci z finančních důvodů. S manželem jsme studovali a žili v cizině, máme pro někoho asi nadstandardní příjmy, žijeme ale hodně skromně (na děti vše z druhé ruky nebo půjčené atd. atd. a ani my si nevyhazujeme z kopýtka) ale dáváme děti na dobré školy a na další vzdělání jim šetříme. A kromě toho, že by to potom nemohly mít by mi přišlo i nespravedlivé, že starší to měli a nejmladší by to nemělo. Hodně se tím trápím a vpodstatě každý den o tom přemýšlím.
Jinak kdysi před vysokou školou jsem byla na potratu a mezi dětmi jsem měla 1 spontánní potrat a zamlklé těhu a nijak se mě nic z toho nedotklo. Za ten 1. potrat jsem vysloveně ráda, nijak zvlášť jsem to neřešila ani tehdy, bylo to jasné řešení a dnes mám nádhernou spokojenou rodinu s jiným úžasným chlapem…
Tož tak aby se tu vyvážily názory. ![]()
Kdyz se clovek zvladne postarat o dve deti, postara se i o tri. Ja byla neplanovana s velkym vekovym odstupem od svych sester. Mamka nevedela, jak na to bude reagovat tata. Ten ji rekl: „A proc by sis to jako mela nechat vzit?“ Zili jsme skromne, to jo, ale to prece neni zadna ostuda.
Smířila jsem se s tím, nikdy jsem nechápala na co mají lidi tři děti když i dvou je dost. Nakonec jsem otěhotněla neplánovaně v jednačtyřiceti letech.Tak se zatnutými zuby opět vychováváme ![]()
@Anonymní píše:
Chtěly jste „jen“ dvě děti. Jak jste řešily - pokud přišlo - třetí těhotenství? Otázka je jasná…smířily jste se, nebo jste šly na potrat?
Pište i anonymně…děkuji
Mi se taky podařilo potřetí, absolutně mimo plán otěhotnět, to byl šok obrovský.
Ve mě se to pralo nechat/nenechat, manžel ten řekl nekompromisně půjdeš na potrat, protože jsem to zjistila ceklem pozdě. Na rozhodnutí jsme měli dva dny, to byly fakt 2 nejhorší dny co jsem zažila.
Dopadlo to tak, že máme doma 3 děti, s toho nejmladší je 5,5 měs. mazlík
já si ani nedovedu představit, že by jsme ho neměli
.
Nešlo to jít na potrat, já bych se s tím nikdy nesmířila a když se teď na děcka dívám, jak si spolu rozumí, jak se umí zabavit a je jim jedno jaký věkový rozdíl mezi sebou mají. Mělo to tak být, tak to tak je
.
Přiznám se, že ve mě se to pralo strašně dlouho, celé těh. dokonce jsem se bála i rodině říct, že jsem těhotná ti to zjistili až už to bylo vidět ve 22tt. Někdo byl v šoku, někdo si neodpustil blblou poznámku a te´djsou z malého proprdění taky
.
Chtěly jste „jen“ dvě děti. Jak jste řešily - pokud přišlo - třetí těhotenství? Otázka je jasná…smířily jste se, nebo jste šly na potrat?
Pište i anonymně…děkuji