Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Náš bilingvní syn začal trochu mluvit teprve nedávno, až skoro ve 2,5 letech. Do té doby říkal jen slabiky jako ma, ka, ba. Nějakými zvuky zvířat se vůbec neobtěžoval. Knížky trhal. Pediatra nás ve dvou letech poslala na vyšetření na ušní, ale my jsme věděli, že slyší a rozumí perfektně. Na ušním nic nezjistili a řekli, že tak do tří let má čas, pak by se to případně řešilo na foniatrii. Já jsem si žádné starosti nedělala, vím, že u vícejazyčných dětí (a ještě kluků) to trvá déle. Ale my žijeme v cizině, tady se žádný dotazník na autismus nedělá. Syn teď postupně mluví trochu víc, už skládá jednoduché věty, ale oba jazyky míchá. Knížky už si prohlíží velice pozorně a zaujatě. Jo, a u čištění zubů se vzpouzí taky, to mě pobavilo
. Já tedy nejsem odborník a mám první dítě, ale ten váš mi přijde podle popisu úplně normální.
Každé dítě je jiné. Někdo v roce říká první slova, v roce a půl mele pantem, ve dvou letech má plnou slovní zásobu a furt mluvi. Jiné děti svět pozorují a mluví méně. Děti bi-tri-lingvni mluví o dost později, jelikož tu slovní zásobu musí mít dvoj- nebo i vaše dítě troj-!! násobnou oproti běžným dětem! Mozeček to v jeho věku zpracovává, třídí, rozpoznává. Ano, má čas, na stranu druhou ho můžete více podpořit pokud chcete. Při čtení knížek nemusí být na vašem klíně a ukazovat mu. Stačí když je v blízkosti, on vás slyší - sedněte si doprostřed obýváku/pokoje/mistnosti říkejte mu dětské rýmy, básničky, písničky, tančete s ním, tleskejte do rytmu. Každý den chvilku, xkrat denně. On začne.
A že nezná zvířátka? No a co. Asi ho to neba.
asi bude mít jiné zájmy než život na statku
užívejte si klidu. Až začne mluvit, nepřestane ![]()
@Zuz186 píše: Více
S těmi kluky nesouhlasím, jsme také bilingvní mám 2 holky a 1 kluka a kluk mluvil v roce a půl v jednoduchých větách, to nedala ani jedna holka. Nejstarší v 18 měsících uměla max. NE a AU, Sama, dad a key, na zvířátka prděla, ale teda dost mi rozuměla i tátovi, ukazovala, ve dvou letech to bylo o něco lepší, pořádně se ale rozmluvila až ve 3 letech…my jsme nepřidávali 3.jazyk, partnerův rodný, pediatrička nám to nedoporučila…
ono se jim to v té hlavě musí nějak poskládat a jsou děti které přepínají a překládají z jazyku do jazyku bez problémů a pak děti, co umí 2 jazyky, ale s překlady mají problém…mám obě děti ![]()
Souhlasím s komentáři výše - kluci jsou celkem často pomalejší a vícejazyčné děti také začínají mluvit později (a v budoucnu vám poděkuje).
Moje holka mluvila krásně, začínala tou dobou dělat jednoduché věty. Ale u čištění zubů se vzteká ve skoro 2 letech pořád (i když už méně). Umí používat lžičku a vidličku, ale většinou tak půlku jídla sní také rukou. Oblékání, třeba trička, je pro 18m prcka prostě fyzicky těžké, to neumí snad žádné takhle malé dítě. Můžete začít po malých kouskách - třeba kalhoty jsem jí nejdřív „nutila“ aby si vytáhla kousek přes kolena, potom přes zadeček a nakonec se učila strkat nohy do nohavic.
Některé děti prostě zvířátka nezajímají, místo toho začnou třeba poznávat značky aut (to bez vidění loga neumím ani v dospělosti
).
Hodně si čtěte, říkejte pohybové básničky, zpívejte písničky, hrajte si s vytvářením zvuků a úšklebků, s jazykem, pro procvičení svalů v obličeji.
Nevím, kde žijete, ale zkoušeli jste chodit na cvičení dětí s rodiči? Občas vrstevníci dokážou motivovat dítě k pokrokům lépe než rodiče a ty tam uvidíš, že schopnosti podobné starých děti jsou rozmanité.
Jinak mi přijde jako normální batole ![]()
Doma má 5ti léta dcera 4jazyky…určitě žádný jazyk nevzdávej, jen proto, ze si třeba myslis, ze teď mu to nejde nebo toho má hodně..
taky jsem se bála jak to bude mít a teď to je presne jak někdo tady napsal- mluví bez přestání
![]()
My mluvíme jedním jazykem a starší na tom v 18m byla stejně, mladší o něco líp, ale ne výrazně. Obě se rozjely po druhém roce, a u kluků s dvěma jazyky to může být ještě pomalejší, zatím bych tedy vůbec neplašila ![]()
@Anonymní píše: Více
Děti z bilingvinních rodin a rodin s více jazyky se rozmlouvají někdy mnohem později, ale pak mluví úplně normálně všemi jazyky. Takže neposuzuj dítě podle tabulek, jsou nastavené na jedno jazyčné rodiny.
Máš normální dítě. Kamaradcin trilingvni kluk začal mluvit ve 3.5 letech. Přestaň listovat tabulkami. Nakonec - můj jednojazyčný syn se projevoval úplně stejně jako ten tvůj. Je mu 11 a je normální zdravé dítě.
Máme kolem sebe několik bi- tri linguinnich dětí, dokonce i dvojčata, které museli chytat rovnou 4 řeči.
Některé děti jsou fakt šikovné, ve třech letech mluví plynule třemi jazyky. Ale většina ve třech letech říká první slova. Pak to jde rychle. A zažila jsem už dvě děti, které to nedávaly ani v pěti letech. U jednoho bilinguálního kluka pak obě řeči naskočili v pěti letech, hned ve větách, dnes je na gymplu. To tehdy s úlevou ukončili kolečko vyšetření, co mu je a rušili téměř přidělené diagnózy. A kvůli jednomu z dvojčat, na které mluvili čtyřmi jazyky ( táta Čech, máma francouzsky,. chůva španělsky, v USA, takže ještě angličtina), v pěti letech definitivně zrušili všechny další jazyky kromě angličtiny. Až pak se naučil mluvit alespoň anglicky. Dnes mu jde škola normálně, je mu 8 let a žádnou diagnózu nemá.
V 18 měsících bych nic nerušila, je moc brzo. Je reálné, že tvůj kluk bude mezi těmi, co se ve třech letech domluví ve třech jazycích.
Každé dítě je jiné a hlavně se neporovnávejte s ostatními… djete tomu čas a chladnou hlavu ![]()
Máme dceru tedy jen s češtinou a slovenštinou, každopádně moc nemluvila, do 16 měsíců ani máma neřekla, v těch 18 měsících se vyškrábala na cca 20-30 slov pokud jsem ovšem počítala všechny citoslovce a „zvuky s významem“ (např š-š znamenalo, že někdo běží). Reálných slov třeba těch 10 max. Zvířátka na požádání nedělala. Nikdy nechtěla dělat nic jako paci paci, nechtěla mávat papá. U 18 měsíčního dotazníku jsme propadli - nehrála si na jako, a ještě nějaké věci.
Už jsem tedy počítala se zapojením odborníků, když v tom se dcera mezi 22-23 měsícem doslova rozmluvila z nuly na sto. Každý kdo jí znal se strašně divil. Dnes má 2 roky a mluví v celých větách, umí všechna možná zvířata, umí barvy včetně růžové a fialové, celkem slušně skloňuje česky i slovensky (I když to se jí někdy plete samozřejmě).
Samozřejmě nemůžeš vědět, jestli to takhle bude i u vás, já bych určitě na tvém místě začala pro jistotu toho logopeda shánět (my také ještě budeme hledat, dcera má jen 6 celých zubů a špatně se jí kouše a tím pádem jí, plus šišlá u „f“). Nicméně pro uklidnění, anys viděla, jak rychle se to může ještě kompletně změnit ![]()
@Anonymní píše: Více
Tak samozřejmě, že každé dítě je jiné. Ale my známe spoustu vícejazyčných rodin a tam všude ti kluci začali mluvit opravdu pozdě.
Moje mamka taky vždycky říkala, že chudák musí mít v hlavě guláš
. Jediný, kdo stresoval, byla tchýně. Ta pořád dávala nějaké rady, jak ho motivovat. Ale to jsme stejně všechno dělali (hodně mluvit, předčítat knížky i když se zdá, že neposlouchá). Ale teď už je spokojená i ona
.
Děkuji všem, trochu jste mě uklidnily. Zkusím víc zapojit ty knihy, i když ho to moc nebere.
Co jsem četla ohledně pozdějšího začátku řeči u multilingvních dětí, tak právě psaly, že nějaké studie vyvracejí, že by měli začít mluvit později, ale realita je možná nakonec jiná.
Ahoj maminky,
Internety mi nasadily brouka do hlavy.
Máme doma osmnáctiměsíčního kluka, jsme trilingvní rodina. Oba rodiče se na něj snažíme mluvit vlastním jazykem, spolu mluvíme anglicky, takže nám to občas ujede i k dítěti.
Nemluví - lépeřečeno říká tři až čtyři citoslovce - mam (mňam), bm (bum a brm, v závislosti na kontextu), kuk. Možná ještě de (táta - daddy), ale nejsem si jistá - opakuje to ale většinou, když tatínek od někud přijde. Občas něco slabikuje nebo vykládá hatmatilku pro sebe, ale nic to neznamená. Často nějak piští a tak.
Na jméno slyší, ví, co znamená „ne“, ale jinak mi přijde, že porozumění pokulhává - zvířátka nenapodobuje, rozhodně mi je neukáže v knize (o knihy ani zájem moc nejeví). Pochopí pár jednoslovných pokynů (když mu já řeknu mam, tak ví že nesu jídlo, na „ručičku“ mi dává ruku, na „spinkat“ míří do postele), ale žádná sláva.
Jinak mi přijde asi vše relativně ok (kolem jiných batolat jsem se ale nikdy nepohybovala, tak nevím, jestli něco nepřehlížím
) - oční kontakt naprosto v pohodě (i s cizími v MHD), ukazuje, co ho zajímá nebo co chce, zajímá se o svět kolem sebe, napodobuje činnosti, předvádí se, hraje si s hračkami, „kreslí“, staví komínky z kostek, rukama se sám nají a napije se z hrníčku s brčkem (se lžičkou ví, co se má teoreticky dělat, ale nejde mu to, tak ji nakonec zahodí a použije ruku), občas tančí na hudbu, s oblékáním/vyslékáním pomáha, ale sám to ještě nedá…
Umí si získat pozornost a nějak naznačit, co potřebuje (přinese prázdný hrnek od pití, kňučí a ukazuje pod konferenční stůl, že mu tam zapadla hračka, přijde s „mam“, že má hlad), ale krom toho mňam nic neřekne. Vzpouzí se u čištění zubů, ale to je asi relativně v normě?
Všude čtu, že má umět deset slov, to teda určitě neumí, a ukazovat obrázky, dělat zvuky zvířátek, to bohužel taky nic. V dotazníku na autismus vyšly špatně asi dvě otázky, které se týkají řeči a porozumění, jinak vše ok, přesto se toho obávám, případně nějaké dysfázie.
Nebo že já jsem něco zanedbala…
Co o tom soudíte? Mám to už řešit nebo vyčkávat..?