Týden sama doma
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
@Anonymní píše:
Dobrý večer holky, mám na vás takovou otázku. Jak zvládáte samotu? Dřív jsem to zvládala v pohodě, Ale teď přítel odjíždí na 10 dnů na Nový Zéland a já jsem úplně rozložená. Máme doma půl roční holčičku a mám neustále strach, že se mi doma třeba v noci něco stane, že o malou se nikdo nepostará a podobně. Zítra má odlétat a ode dneška mě bolí břicho vlevo od pupíku a jsem strachy bez sebe, z čeho to je. Měli jste to tak někdo po porodu taky? Jak na takové situace?
Tak nějaký zdravý obavy mám když někam jede na víkend, ale snad nezijes úplně bez kontaktu s lidma přece. Nebo to vyuzij na nějakou návštěvu rodičů. Jinak půl roku po porodu klidně můžeš mít ovulaci. S každým potratem/ porodem ji mám bolestivejsi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já jsem doma sama ráda. Jedu si kam chci, vařím si co chci, objednám si co já chci. Uklízet nemusím, dohadovat se s nikým nemusím, obskakovat někoho dalšího než dceru nemusím. Dívám se na co chci, jak dlouho chci.( Samozřejmě v případě, že nemá dcera jiný nápad, jako třeba nespat)😁
Příspěvek upraven 05.11.23 v 20:14
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak stát se může cokoliv, i kdyby byl pryč třeba jen hodinu.
Takže nepanikař, to zvládneš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Říká se tomu vtirave myšlenky a je to po porodech docela běžný. Pokud by byly příliš intenzivní, můžeš řešit na terapii.
Je to přesně to, co píšeš - strach, že se ti něco stane a dítě zůstane samo; že třeba dítě upustis na schodech…
Do jisté míry je to asi přirozené, máš najednou zodpovědnost za další život.
Asi bych si zkusila ujasnit, co by bylo, kdyby se ti něco rozjelo. Máš komu zavolat a dát mu malou? Mámě, kámošce, sousedce…?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A nemas třeba někoho kdo by mohl byt s tebou? Maminka, sourozenec, kamaradka?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tipla bych, že bolest břicha bude psychika. Jak jsi nervózní, soustředíš se na to a sleduješ „příznaky“.
Pokud jsi tak nervózní, nemůžeš se domluvit na nějaké návštěvy, rodina, kamarádky. Ty k nim, oni k tobě? Aby to vyplnila, ty dny. 10 dní uteče hrozně rychle. Bude to v pohodě, uvidíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No já byla taky nervózní když jel manžel prvně po porodu pracovně na měsíc pryč. Ale ono to nakonec je jen v té hlavě. Zvládneš to, nic se nestane. Břicho může být i od stresu z toho. Buď v kontaktu s rodiči, přáteli. Můžeš je požádat, aby ti třeba dvakrát denně zavolali na začátku. No a jinak najít si v tom svůj systém a užít si čas o samotě. Dnes po dvou dětech mi nevadí ani když odjede na 7 týdnů. Mám práce s dětmi, že mám pocit, že je ráno a pak hned večer 
vyletime, chodíme má vycházky, stykame se s kamarády a prarodiči a někdy se provádíme celý den v posteli u pohádek.
Příspěvek upraven 05.11.23 v 19:46
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nemela 
, ja byla s prvnim ditetem od 3m do 8m sama doma vzdy pres tyden a se tretim ditetem od narozeni do 13m to same (a k tomu jeste ty dve starsi deti). Muz jezdil na vikendy. Ve vysledku mi to docela vyhovovalo, mela jsem system. Mame dnes telefony, mam pribuzne, sousedy 
. Tchyne vypravela, jak byvala treba mesic s detma na chate pres tyden sama, nejblizsi telefon 3km a nemela auto. To bych se mozna trochu bala, ale v dnesni dobe jsou moznosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To je normální poporodní úzkost, vyvolaná změnou situace, pocitem ohrožení (nebudete na to chvíli 2). Napadá mě, zkus se domluvit s kamarádkou, mamkou, přítelem, nebo kýmkoli, koho to nebude obtěžovat, že ho po dobu těch 10 dnů, řekněme 3× v průběhu dne, v předem domluvený čas prozvoníš, jako signál, že je s vámi všechno ok. Řekněme ráno, v poledne a večer. Budeš mít jistotu, že kdyby se něco přihodilo, někdo blízký o tom bude vědět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@terien píše:
Asi tak.
Jednou (a taky naposledy) manžel odjel na pět dní s kamarádama na vodu. Taková pohoda doma, udělala jsem si, co jsem potřebovala. První den jsme se ségrou vyrazily na oběd s dětma, večer jsem si s dětmi objednala pizzu, otevřela si lahvičku vína. To byla taková pohodička 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Dobrý večer holky, mám na vás takovou otázku. Jak zvládáte samotu? Dřív jsem to zvládala v pohodě, Ale teď přítel odjíždí na 10 dnů na Nový Zéland a já jsem úplně rozložená. Máme doma půl roční holčičku a mám neustále strach, že se mi doma třeba v noci něco stane, že o malou se nikdo nepostará a podobně. Zítra má odlétat a ode dneška mě bolí břicho vlevo od pupíku a jsem strachy bez sebe, z čeho to je. Měli jste to tak někdo po porodu taky? Jak na takové situace?
To nemusí být úzkosti. Riziko, že se Ti něco stane, prostě je, i když velmi mizivé.
Normálně se domluv s rodinou, kamarádkou, že budete pravidelně v kontaktu. Dej ještě někomu klíče.
Je úplně jiná situace, když už máš dětí víc a je doma dítě ve věku, kdy dokáže podle instrukcí zavolat pomoc. Moje dcera to zvládla ve dvou letech, byla u babičky, když jsem byla v práci a ta spadla. Moje pracovní doba byla v té době dvě vyučovací hodiny.
Nemělo by Ti to ovládat život do té míry, že bys nemohla fungovat. Pokud jsi úplně zdravá, riziko je fakt mizivé. Zvlášť půl roku po porodu je tělo už téměř v normálu. Ale vytvořit si určitou záchrannou síť kontaktů je dobré.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Dobrý večer holky, mám na vás takovou otázku. Jak zvládáte samotu? Dřív jsem to zvládala v pohodě, Ale teď přítel odjíždí na 10 dnů na Nový Zéland a já jsem úplně rozložená. Máme doma půl roční holčičku a mám neustále strach, že se mi doma třeba v noci něco stane, že o malou se nikdo nepostará a podobně. Zítra má odlétat a ode dneška mě bolí břicho vlevo od pupíku a jsem strachy bez sebe, z čeho to je. Měli jste to tak někdo po porodu taky? Jak na takové situace?