Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj,
Mám doma dítě, 27 měsíců. Od malá byla vedená k úklidu. Než jsme začali dělat novou věc, vždy jsme společně uklidili. Bylo to dle mého ve fázi automatiky. Když šla pro novou knížku, automaticky se odnášela ta předchozí. Neřešila jsem, že je to hala bala, ale že je dána věc na místě.
Naivně jsem si myslela, jak jsem to celé hned ze začátku suprově zavedla. No leda prd. Ach ta naivita.
Úderem druhého roku to šlo pomalu celé do háje. Nejdříve se každý x-tý úklid musel podmiňovat další aktivitou (nepůjdeme ven, dokud to neuklidíme) a teď často nefunguje ani to. Jde si raději dělat něco jiného, než aby došlo na úklid předchozí věci. Dost často začne dělat bordel někde jinde. Že nejdem ven/nečteme knížku vlastně nevadí. A někdy ani ta další aktivita není zajímavá (koupání a zuby, postel). Na vše je odpověd „ne, ještě ne“.
Tak by mě zajímalo, jak jste něco podobného řešili? Uklízíte a jdete příkladem? Hračka se dá na nějakou dobu pryč? To zas ale nefunguje u věcí, co nejsou hračkou - třeba misky a vařečky v kuchyni. Nebo dítě s hysterákem donutíte vše uklidit? Mám pocit, že z toho si nic nevezme, protože mě stejně nevnímá.
Nestavím úklid na první místo, nedělám z toho modlu. Jsou zajímavější věci na práci, takže se uklidí všechno večer. Na tvým místě bych si dala pozor, abys z toho neudělala dítěti obsesi. Znám dítě, co už si vůbec nehraje, protože by udělalo bordel a to nesnese. Důvod je přehnaně pořádkumilovná maminka. Dítě by mělo umět uklízet, ale zároveň dostat svobodu ten nepořádek udělat. To máš jako se skákáním do louží.
Nic se nesmí přehánět, ani drezůra dětí k uklízení.
Já s takhle malou uklízela hračky atd spolu. Když začala/začne protestovat, tak říkám, že nezačneme nic dalšího dokud nebude uklizeno s tím, že pokud mi nepomůže, bude to trvat dýl… pak když nepomáhá, schválně si dám načas. Více-méně nenutím ale snažím se jí ukázat a vysvětlit proč to máme dělat.
Třeba, že když po sobě hračky neuklidíme, tak se o ně při další hře přerazí, případně je nebude moct druhej den najít a bude brečet kde to má.
Stejně tak nádobí - neuklidíš oblíbený hrnek, nebude na další jídlo čistej a budeš muset mít jinej.
Teď po 4. roce začala sama od sebe dávat po sobě věci do myčky, zlepšuje se to. Ale přísný dril nemá. Chci říct, že to, že něco nedělá ve 2, neznamená, že je výchova ztracena ![]()
Období vzdoru (a že jich je) jsou výživná a nejde po sobě furt řvát, vztekat se a stresovat ![]()
Ja jsem pocitala s tim, ze deti po sobe automaticky neuklizi. Musi se to naucit a dozrat k tomu.
Neco uklizime hned (modelina, vodovky a tyhle spinave veci), vetsinu uklizime treba pred obedem a pak vecer. Urcite ne po kazdem pohrani.
Nekdy uklizim sama, nekdy si reknu o pomoc, jindy pomahaji automaticky a n3kdy i samy uklidi. Podle me je dulezity vzor v rodici, rict si o jejich pomoc a ono se to v nich taky probudi ![]()
Deti 4,5 a 1,5
@Janli obsese z toho určitě není. Právě proto se ptám, abych z toho doma nedělala zbytečně vědu. Večerní úklid jsem zkoušela, ale nefunguje to. Nemá k tomu v ten moment důvod. Jediné, co aktuálně zabírá je venek/hřiště. Takže to večerní uklízím já a ona u toho stojí a kouká. Některé věci, nechávám na ní, pokud nevadí v provozu, ale lego roztahnané po celém bytě nebo házení knihami o zem prostě nelze. ![]()
@Veronika9870 vše děláme spolu už od mala. Kolikrát byl její příspěvek jen jedna kostka ze sta atd. Beru to, že je ještě malinká. Ale právě ty důsledky ještě nevnímá, pokud to není hned, takže je to z její strany prostě všechno se vztekem.
Za mě zbytečnej stres a nervy. S dcerou uklízím odmala, ale ona uklízela jenom tehdy, když sama chtěla. Nikdy nepodminuju další činnost úklidem. Něco uklízíme hned, něco před spaním po obědě a večer. Teď ve čtyřech letech v naprosté většině případů uklízí sama od sebe. Synovi je dvacet měsíců a dělám to stejně.
@P.petru ona už právě cca od roka uklízela hezky. Šlo mi hlavně o knížky a takové ty kreativní věci (malování, lego). Určitě to nebyl drill. Teď se mi v tom prostě sekla. Hold musím asi zmenšit nárok a jít příkladem. Myslím, že jakmile jí v hlavě doteče, že modelína vyschne a pastelky/knížky se rozbijí, tak bude lépe.
@Eva2610 blbé je, že ona mě v tom úklidu občas i blokuje. Proč jsem dnes napsala příspěvek je, že si hrála s legem, komplet ho roztahala, pak vstala a šla si ke stolku do vedlejší místnosti malovat. Tak jsem to lega začala dávat zpět, protože to bylo v kuchyni a potřebovala jsme vařit oběd a ne šlapat po legu a ona na mě hned naběhla, že ještě ne, ještě ne a hned začala už uklizené lego házet ven. Pak zas odešla si malovat. Když se to opakovalo 2×, tak jsem to lego za její řevu dala do druhé místnosti, kde si ho kramařit může, a šla vařit.
nevím, jak reagovat lépe.
@tevl píše: Více
Nevím, jestli to je dobře, ale kdyz mi něco vykramari v kuchyni, tak to nohou odsunu od linky a vařím. To musí asi každý zvážit, jakou míru rozkramareni snese. Já poměrně vysokou
. U nás platí, že spát chodíme s uklizenymi hračkami, takže 2× denně. A vodovky a tak teda uklidím hned.
@tevl píše: Více
Přesně tak… kousek po 2. ruce už jí pomalu ty následky začnou docházet. A třeba si párkrát pobrečí než se to naučí - moje dcera taky přišla o nejhezčí plastelínu atd - neudělala jsem to schválně, ale prostě někdy to člověk neuhlídá, když si u stolečku hraje sama.
To přijde, pokud budeš ukazovat, opakovat ty činnosti co se mají dělat i když se nezapojuje.
Je to malé dítě. Takže stále a stále jít příkladem, ukazovat, vysvětlovat. Např. knížku uklidíte spolu.
Uvidíš průběžně, co víc nadchne, to si rychleji osvojí. Co bude otravné, tak bude dělat, že v životě neviděla. Přestože činnost viděla. Chápu, že nechceš mít vše a všude roztrhané. Třeba kostky. Tak ji udělej nějaký hrací koutek. Ať ví, že tohle je její místo. A prostě vysvětlovat.
Máme děti 3 a 4,5 a uklízíme před obědem a večer. Většinou pomůžeme, ale neděláme to za ně. Jak rostou, náš podíl na úklidu slábne. Další činnost úklidem většinou podmiňuju, pokud je něco roztahané před celý pokoj apod. Celkově je vedu k tomu, že když se jedna činnost skončí, uklidím a pokračuji jinou. Tohle má ale každý jinak a záleží hodně na věku. Tvé dítě je ještě malé..
Dítě, 27 měsíců, prosím tě, hoď se do klidu. Nikdy jsem cíleně dítě k úklidu nevedla, vždy to byla taková spolupráce, něco já, něco on, uklízet se naučil. Uvidíme, jak nám do toho hodí vidle puberta.
Jako, že bych ho nutila uklidit lego, když vidím, že má něco rozestavěného během dne???
I dneska, jdeme uklízet, zeptám se, co chce udělat, nevadí mi, když požádá o pomoc. Je mu jedenáct, v sobotu si utřel prach v celém pokoji, pomohla jsem s knihovnickou, vysál ( mami, ale ten gauč se vydává fakt špatně) a vstřel podlahu.
Ve věku tvého dítěte to byla hra..
Mame pravidlo, že se muže udělat nepořádek typu stavíme koleje do toho vyndá panáčky do autobusu, kostky na tulen a auta na silnici, k tomu prolistujeme knihu o autech a zakonči to zvířátky okolo, protože pastva spojené se zábranou z dupla.
Ale abych večer sama uklízela vybordelený pokoj to ani náhodou.
Takže není to na 100 %, ale uklízí po sobě ( případně pomohu - uděláme to jako závody, pomohu, uděláme u toho hru jak uklízíme. On uklídi kostky ja panáčky, atd…
A tedy až na stavby trvalejšího charakteru - jako komplikovaná stavba s kterou si plánuje druhý den hrát uklízíme před večeři a odchodem ven.
Ale je to každého věc, jsou mu 4 a funguje to.
A tedy každá věc má svoje místo, které je jasné dané a je to přehledné - takže třeba krabice na kostky má na sobě nálepku s kostkami. Krabice na auta má nálepku s auty. A nedáváme takový ten mix kde nikdo nic neví jen kvůli tomu aby to nebylo na zemi. To už nemáme dlouho.
Koutek samozřejmě má, ale i ten může být uklizený.
Starší jsem vychovala stejně a žádné následky to nezanechalo ( samozřejmě záleží hodně na povaze dítěte a pak veku - puberťák na to měl jiný pohled než ve 4 letech ![]()
Příspěvek upraven 21.01.25 v 19:25
Hraček máme cíleně málo. Aby se dobře a rychle sklidily. Do úklidu nenutím. Uklízím automaticky hračky sama. A kluci mívají období nebo světlé momenty, že čas od času uklidí.