Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ukňourané dvouleté dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.9.14 20:24
U nás dcera 3,5 a stále taky knoura za vše řve vzteka se příde mi ze se furt chová jak male mimino méně čekám kdy z toho rvani vyroste
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.14 21:10
@Lussye Jééé, i ty? 
Jo, slovo „neci“ znám taky moc dobře. Anebo „Lutáš“ - to je jako Lukáš, používá se to místo sám. 
@hvezdicka736 Víš, že to ale není moc povzbudivé, viď?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.4.16 14:24
Co s ukňouraným a ubrečeným, nespokojencem?
Potřebuju povzbudit a třeba poradit. Synovi budou 2 roky a už od narození je to uplakánek. Obecně se hodně málo směje a je schopný provřískat celý den kromě doby, kdy spí a často se i do spánku uřve. Někdy vříská i u jídla. Taky má období, kdy je celkem v pohodě, ale není jich moc. Pomáhá změna prostředí - třeba u babičky je hodinu v pohodě.
Přiznávám, že už mi z toho hrabe. Dneska jsem na něj už zvyšovala hlas, protože od rána zase jen řval a řval. Řve, vzteká se, hází věcma, kouše a doslova nic nechce… Zatím nemluví, tak chápu, že až se rozmluví, tak se to třeba zlepší, ale už opravdu nevím.
Od narození mě všichni uklidňují, že se to zlepší, až…až bude lézt, až bude sedět, až ho přestane bolet bříško, až bude chodit, až… No a budou mu 2 roky a nic. Teď jedeme mantru, až bude mluvit.
Jediné, co trochu pomáhá, je dudlík. Takže když je nejhůř, zadudluju a je aspoň chvíli klid 
Doma mi říkali, že kdyby ho neměl, tak nebude kňučet, protože si ho kňučením vynucuje. Neměl ho víc jak měsíc a kňučel pořád. Jednu dobu pomáhalo i jídlo - křupky, tyčinky, ale to už taky nefunguje. Hází mi to na hlavu a nechce.
Máte někdo nějaké povzbuzení, že z toho dítě vyrostlo?
- Citovat
- Upravit
5.11.19 16:34
od narození často nenaložené a s problematickým spaním
@Anonymní píše:
Co s ukňouraným a ubrečeným, nespokojencem?
Potřebuju povzbudit a třeba poradit. Synovi budou 2 roky a už od narození je to uplakánek. Obecně se hodně málo směje a je schopný provřískat celý den kromě doby, kdy spí a často se i do spánku uřve. Někdy vříská i u jídla. Taky má období, kdy je celkem v pohodě, ale není jich moc. Pomáhá změna prostředí - třeba u babičky je hodinu v pohodě.
Přiznávám, že už mi z toho hrabe. Dneska jsem na něj už zvyšovala hlas, protože od rána zase jen řval a řval. Řve, vzteká se, hází věcma, kouše a doslova nic nechce… Zatím nemluví, tak chápu, že až se rozmluví, tak se to třeba zlepší, ale už opravdu nevím.
Od narození mě všichni uklidňují, že se to zlepší, až…až bude lézt, až bude sedět, až ho přestane bolet bříško, až bude chodit, až… No a budou mu 2 roky a nic. Teď jedeme mantru, až bude mluvit.
Jediné, co trochu pomáhá, je dudlík. Takže když je nejhůř, zadudluju a je aspoň chvíli klid
Máte někdo nějaké povzbuzení, že z toho dítě vyrostlo?
Hezký den, nešťastná googluju různé rady na špatný spánek a nálady kvůli mému téměř dvouletému chlapečkovi a narazila jsem na tenhle příspěvek, který bych skoro mohla napsat já:) Mrzí mě, že zůstal bez reakce…tak zkouším, třeba autorku zastihnu, jestli z toho nakonec vyrostl:)?
Od narození řešíme „špatnou náladu“ i spaní, málokdy se zadaří den, který probíhá v klidu, bez téměř neustálého pláče, dupání a hyčení, odpolední spánek je přes velkou únavu vždycky boj, v noci se stále několikrát budí a vyžaduje mléko… (kojit jsem na radu pediatra přestala v létě, právě kvůli častému nočnímu kojení, ale jen se podařilo snížit frekvenci vstávání - z pětkrát na průměrných dvakrát). Syn se budí skoro výhradně s hysterickým pláčem a vzteklým kopáním, nenaložený bývá už od rána, i když se snažím ho zabavit všemi způsoby, odlákat pozornost, nic nepomáhá. Ani ignorování nebo přísný tón, z toho je pak naopak ještě větší scéna…
Moc se snažím být trpělivá a laskavá, je mi sympatické spíše kontaktní rodičovství s citlivým vymezením hranic, ale je to těžší a těžší a selhávám častěji než bych chtěla. U pediatričky jsme se po vyloučení zdravotních problémů nikam dál nedostali, některé děti jsou prý úzkostnější a neurotičtější, v noci prý nespí řada dětí až třeba do tří let věku.
Metodu kontrolovaného pláče jsem už zkoušela před nějakým časem v době totálního vyčerpání, kdy už jsem nebyla pro spánkový deficit schopná fungovat, efekt byl jen částečný a krátkodobý (po krátké nemoci jsme byli tam kde předtím). Vracet se k ní už ani nechci. Přečetla jsem x literatury na téma spaní, udržujeme rituály, vhodné prostředí, snažím se o pravidelný režim, hodně čerstvého vzduchu a pohybu, adekvátní stravu…já se snažím být také v klidu, i když někdy se už nedaří a komentáře typu „nervózní matka nervózní dítě“ mi také nepomáhají… Řešil jste prosím někdo něco podobného, i třebas s odborníky? Napadá vás, kam se obrátit? Doufám, že zakopaný pes našich problémů je právě v tom spánku, věřím, že se třeba synova nálada zlepší, až bude více odpočastý. U naší doktorky jsme pravděpodobně vyčerpali všechny možnosti, na internetu jsem našla jen pár dětských psychologů, kteří řeší i „hodně malé děti“, ale u všech je čekací lhůta několik měsíců…
Předem moc děkuji za jakýkoli tip!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.11.19 16:44
Neporadím kam jít, máme to úplně stejně, malému teď budou dva. Od narození je nespavec, všechno je pro něj zajímavější, než spánek. Asi před dvěma měsíci jsem zrušila polední spánek, protože jsem ho ve finále přes hodinu uspávala a za 30 minut vylezl nevyspalý a ještě protivnější, než když nespí vůbec. Má noci, kdy se budí pětkrát a noci, kdy spí durch. Ráno málokdy vstává s úsměvem na rtech. Teď je to ještě horší, protože nám začalo období vzdoru, takže scény a válení po zemi na denním pořádku. Pořád se jen utěšuji, že to jednou skončí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.11.19 17:21
@Karush pisu jen vlastni zkusenost, nevztahuji to na tvoje dite 
, ale u nas byly snad horsi noci nez dny. Budil se s hysterickym revem, kopal kolem sebe a nechtel uklidnit. Trvalo to urcite pul hodiny, nez byl ochotny se pomazlit a pomalu usnout v naruci. Vstaval zamraceny, usmivat jsem ho videla vyjimecne. Ve 4,5 mu byl diagnostikovan Aspergeruv syndrom. Uz spi celou noc, kdyz se nahodou vzbudi, zase sam bez asistence usne. A dokonce se i smeje, no smeje…usmeje nebo alespon usmev naznaci Jeden cas jsem davala Esprico. Zkus mrknout na rybi tuk, treba by mu to pomohlo. Taky radim zajistit si hlidani, jinak ti hrabne. Pevne nervy 
- Citovat
- Upravit
5.11.19 20:45
Syn se přestal v noci budit až po třetím roce. Protiva byl od narození, bylo to nepoměrem mezi hardwarem a softwarem, prostě intelekt už něco chtěl a tělo nestačilo. Srovnalo se to částečně poté, co začal lépe mluvit, dobré je to tak od 4 let. Spánek bYl moje noční můra, trochu mě uklidnila knížka Klidné spaní a usínání, nebo tak nějak. Zkusit za každou cenu spat přes den, i třeba v kočárku nebo nositku, během pak dnů se deficit urovná. Jo a pomáhá zbytečně ho neprudit a nechat ho co nejvíc věci dělat se mnou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.11.19 21:35
@Aduš8 Děkuji za sdílení, ono člověku pomůže i pocit, že v tom není sám, a že to tedy nutně nemusí být za každou cenu jen jeho chyba…My někdy odpolední spánek taky vynecháme, protože se mi prostě nepodaří ho uspat (ani doma, ani v kočárku), ale pak je zbytek dne peklo, je unavený a protivný, a noc je potom paradoxně také většinou horší. Pár známých mi říkalo, že se stává, že dvouleté děti už nechtějí/nepotřebují odpoledne spát. Myslím ale, že náš případ to nebude, zdá se mi, že syn ten spánek ještě potřebuje. Ty nevrlá rána tak dobře znám! U nás se navíc ještě dost často brečí, důvod neznám, syn po mě leze a hyčí, musím ho chovat, že ani snídani pořádně neudělám, ale ani v náručí se pořádně neuklidní, prostě některá rána jsou hodně špatně už od začátku. Válení na zemi už také známe, už mám za sebou první velkou scénu v Tescu:D Všechno teď neguje a skoro na ničem se s ním nedomluvím, ale popravdě, tady si říkám, že to děti v tomto věku často dělají, to mě trápí míň než ty jeho nálady. Držím palce, ať se to u vás rychle posune, to zní nadějně, že už občas spí celou noc:)! Myslím na vás!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.11.19 21:44
@Anonymní píše:
@Karush pisu jen vlastni zkusenost, nevztahuji to na tvoje dite
Tak ty noci jsou jak přes kopírák…řve a kope a nenechá se utěšit. Popravdě, už mě Aspergerův syndrom také napadl, mají ho v rodině z otcovy strany. Na diagnostiku asi ještě brzy, nicméně to příště zkusím probrat u naší doktorky. A esprico určitě vyzkouším, děkuji za tip, jen tedy nevím, jak to do něj dostanu, s léky obecně máme velký problém (stejně jako s měřením teploty nebo návštěvou jakéhokoli lékaře) Menší hlídání mám od léta, protože jsem musela už začít trochu pracovat, jen pár hodin týdně, a je pravda, že se pokaždé těším, že na chvíli „vypadnu“. Děkuju moc za zprávu i za radu, a držím palce taky!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.11.19 21:48
@bartoel1 Děkuji moc za reakci, ano ano, klidné spaní a usínání jsem také četla, snažím se ten denní spánek držet, ale daří se jen částečně:( Také se snažím eliminovat zbytečný konflikty (takže třeba moje dítě chodí se soplama po světě, protože scény kvůli utírání nudlí jsem vyhodnotila, že už nepotřebuju:) Společně se snažím také, ale také se daří jen občas, já mám někdy pocit, že právě ta spolupráce mu příliš nejde. Ale ještě vydržím:) Kdyby měl začít lépe spát ve 3 letech, tak to už je za pár:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.11.19 23:44
@Karush pokud mas sama na AS podezreni, co se k nemu zkusit chovat tak, jako by ho mel? Zdravemu diteti to neuskodi a aspergerovi to muze pomoci. Me hodne pomohla kniha Respektovat a byt respektovan. Jak mluvi? U nas fungovalo, kdyz vznikla nejaka problemova situace, tak nabidnout moznosti. Napr. nechtel jit domu. OK, nechces domu, ale ja uz jsem unavena, potrebuji doma udelat to ci ono. Co by ti pomohlo, abys domu sel? Budeme skakat, dame zavody, pojedeme vytahem a nebo pujdeme po schodech, budes se mi schovavat,…? Vetsi dite zvladlo vymyslet samo a nejaky cas to fungovalo. Minimalne v tom, ze prestal myslet na problem a vymyslel zpusob, jak neco udelat (treba i vtipne a zabavne). Oblekani jsme resili soutezi, kdo bude driv nebo tim, ze me „prekvapil“, jak to sam zvladnul. Atd atd… U mladsiho jsem mela jeden cas take podezreni a psychiatricka mi rikala, ze diagnostiku je schopna udelat kolem 3 let nejdriv. Jo a pediatricka se memu podezreni vysmala, tak jsem ji obesla. Take mi rikala, ze spousta deti spatne spi, spousta deti si hraje na psa, atp. Je to skvela doktorka, ale mama zna sve dite proste nejlepe
- Citovat
- Upravit
12.11.19 11:43
Dobrý den, testoval synka pediatr v 18 měsících na včasný záchyt autismu? Nemusí se jednat hned o poruchu autistického spektra, ale může zde být sociální nezralost. Pracovala jsem v rané péči s dětmi s autismem a u syna jsem řešila sociální nezralost, která měla podobné projevy. Syn byl velmi dráždivé miminko a poté i batole…trvalo to zhruba do 2,5 let…ale hodně jsem s ním pracovala: stimulace řeči, podpora radostnosti, důraz na zlepšení porozumnění… Vše se velmi dobře ustálilo. Nyní syn ve 4 letech naprosto úžasné dítě, trochu rarach, ale naprosto emočně stabilní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.11.19 15:34
@Anonymní píše:
@Karush pokud mas sama na AS podezreni, co se k nemu zkusit chovat tak, jako by ho mel? Zdravemu diteti to neuskodi a aspergerovi to muze pomoci. Me hodne pomohla kniha Respektovat a byt respektovan. Jak mluvi? U nas fungovalo, kdyz vznikla nejaka problemova situace, tak nabidnout moznosti. Napr. nechtel jit domu. OK, nechces domu, ale ja uz jsem unavena, potrebuji doma udelat to ci ono. Co by ti pomohlo, abys domu sel? Budeme skakat, dame zavody, pojedeme vytahem a nebo pujdeme po schodech, budes se mi schovavat,…? Vetsi dite zvladlo vymyslet samo a nejaky cas to fungovalo. Minimalne v tom, ze prestal myslet na problem a vymyslel zpusob, jak neco udelat (treba i vtipne a zabavne). Oblekani jsme resili soutezi, kdo bude driv nebo tim, ze me „prekvapil“, jak to sam zvladnul. Atd atd… U mladsiho jsem mela jeden cas take podezreni a psychiatricka mi rikala, ze diagnostiku je schopna udelat kolem 3 let nejdriv. Jo a pediatricka se memu podezreni vysmala, tak jsem ji obesla. Take mi rikala, ze spousta deti spatne spi, spousta deti si hraje na psa, atp. Je to skvela doktorka, ale mama zna sve dite proste nejlepe
Mockrat dekuji! Hlavne za prakticke tipy! Syn mluvi minimalne, ale zkusim vymyslet za nej:) Snazim se uz ted, „domluvit se“, nabidnout neco zajimaveho vymenou…ale dari se jen vyjimecne. Kdyz se dostane pres urcitou mez, jakoby uz s nim nebylo k hnuti. Myslim, ze si navic uz prilis zvykl, ze je bezne po jeho, a ted se mi ty problemove situace o to hur resi (vcera jsme meli velkou scenu, protoze jsem potrebovala asi 15 minut pracovat…pozadala jsem ho o chvilku, ze si potom zase budeme hrat, nabidla mu, co vsechno muze mezitim delat, ale byla z toho scena na hodinu, dokonce jsem ho musela dat do postylky, protoze se po me a po pocitaci hystericky drapal, v postylce pak vytrvale rval tak, ze jsem se bala, ze se z toho pozvraci) Knihu jsem cetla jeste tehotna, ale znovu si ji asi pujcim, ted v ni urcite zas objevim neco jineho nez driv, dekuji za pripomenuti. strasne bych si prala, aby ta kazdodenni realita u nas byla vic v pohode - pro vsechny zucastnene:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
