Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Ahoj, dneska jsme nechali odejít našeho kocourka
Před dvěma měsíci mu diagnostikovali selhání ledvin, snažili jsme se mu život prodloužit, ale přes víkend a dnes už to nebylo dobré. Netušila jsem, že mě to tak zasáhne, tak jsem se tu přišla trochu vyplakat
. Nechali jsme si ho na zahradě. Ach jo. Máte někdo také čerstvou zkušenost? Je nám smutno, přesmutno.
To je mi moc líto, vím, jak uspání a odchod zvířátka bolí. Udělala jsi pro něho tu poslední službu, aby se netrápil. Je to tak moc těžké, ale měl u tebe určitě krásný a spokojený kočičí život. Osud Ti to vrátí v něčem krásném.
![]()
Je mi to líto. Čerstvou zkušenost ne. Ale taky nám pár let zpět odešel kočičí parťák. Briťák milovaný. Máme ho taky na zahradě. Pravidelně mu kupujeme svíčku.
Ať teď na Vánoce jsme šli zapálit svíčku.
To je mi líto. Jsi daleko, škoda, mám tři malé kočičí kluky.
Mám už to za sebou 4× Čas to trochu zahojí, ale nikdy nezapomeneš
Na nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, zvláště takové, které bylo někomu blízké, odchází k Duhovému mostu. Pro naše milé kamarády tam jsou louky a kopce, kde mohou běhat a společně si hrát. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé jsou v teple a pohodlí. Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný a zdravý, tak jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a již minulých časů. Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost: všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila. Hrají si a běhají spolu, ale přijde den kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji. Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí, jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce. A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete.
Aktuálně žiju s osmou kočkou, od mých šesti letech nebyla jediná doba, kdy bych nějakou neměla. Tři z nich stále žijí, pět už je za duhovým mostem. Dvě jsme museli nechat uspat, jedna umřela u baráku za keřem, jedna se nevrátila domů a jeden za běhu spadl a byl mrtvý. Na smrt koček jsem tak nějak zvyklá, což zní divně, ale za ty roky ji beru jako přirozenou součást soužití s nimi a vlastně to beru tak, že je to ta lepší varianta, než kdyby ta zvířata přežila mě. Jedna z těch tří koček, co mám teď, je takový boží mončičák, mazlík, miláček, miminko. Máme spolu zvláštní souznění, komunikujeme očima, večer, když jdu koukat na film, se mi stočí v náručí a spí. Někdy, když je mi nanic, chodím spát do obýváku, abych ho mohla obejmout a poslouchat, jak dýchá. U něj si fakt neumím představit, co bude, až tady nebude. Posílám hodně sil, kočky jsou prima zvířata a tvůj kocourek měl to štěstí, že měl tebe. ![]()
@smallrose Dva roky zpět, pejsek. Máme nového, ale nikdy nezapomenu. Byl to jedinečný a nejlepší kamarád mého života. Taky jsem netušila, že mě to tak sejme. Plakala jsem několik dnů v kuse, až jsem si málem oči vyplakala. Je to prostě člen rodiny. Pejskaři a kočičí přátelé určitě rozumí.
Vím, jak se cítíš. My jsme museli nechat uspat kocoura v říjnu. Ráno jsme s ním šli na veterinu, tam nám vet řekl, že na 99 % zemře a večer s ním jel manžel na pohotovost, kde už to byla konečná. Měl špatná játra a cukrovku. Bylo to strašně rychlé, všichni jsme si poplakali, syn do dneška chodí na balkón mávat do nebíčka a popřát kocourkovi dobré ráno/dobrou noc.
Před Vánocemi jsme si přivezli domů nového kočičího kamaráda, tak lásku dáváme jemu ![]()
@884135 píše: Více
My jsme brečeli asi tři dny intenzivně, když jsme ho pohřbili na zahradě, trošku se to zlepšilo, ale stejně ještě několik týdnů přicházely návaly, kdy slzy vyhrkly do očí.
U nás brečel aj chlap a to je normálně drsný chlap, který úplně takové emoce neukáže. Smíření s tím nejsme ani po dvou letech. To ani nejde. Kdykoli jdu kolem po zahradě. Tak říkám ahoj Mikešku, chybíš nám. Byl pan božský. Nenahraditelný.
Ne kočku ale psy. Zažila jsem to několikrát. Náhle, v nemoci, i stářím. Vždy to bolí ![]()
Je to kámoš, člen rodiny. ![]()
Zapálíme svíčku.
U nás vždy přišel další běh, je to koloběh. To ale neznamená, že člověk zapomene ![]()
Příspěvek upraven 29.12.25 v 17:53