Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Užírání se.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
12.8.22 21:56
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.8.22 21:56
Nemá smysl se užírat věcma a lidma, které nezměním. bývala jsem taky hrozný řešitel, měla jsem pocit, že musím nějak změnit svět, lidi okolo.
Velký skok v mém „vývoji“ bylo, když jsme přišli o miminko… To byl jasný signál, že v životě jsou věci, které ovlivnit můžu a tohle řeším a věci, které ovlivnit nemůžu a nemá smysl se tím trápit…
Přehodnotit, umět hodit věci za hlavu a žít teď a tady.
- Citovat
- Upravit
12.8.22 21:58
Hele to je takové vnitřní nastavení. Každý to máme nějak. Pokud si s tím neumíš poradit a trápí tě to, zkus psychologa. Na druhou stranu si to uvědomuješ, víš, že řešíš něco co nemáš v silách ovlivnit. Tak by možná stačilo použít sama pro sebe nějakou formu slova, gesta, kterým se v danou chvíli přesměruješ na něco jiného…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.8.22 22:04
Nevím co poradit. Moje tchýně je mimoň, své dceři nakupovala pro děti spousty nových věcí a těm mým vytahovala 30 let staré po svých dětech. Prý, když to moje děcka od švagrové podědí, tak aby to pak nezůstávalo, jakože nošené jen po jednom či dvou dětech. Logika jak sviňa. Taky mě to dlouho trápilo, mimo jiné věci z její strany, ale nakonec jsem si řekla, že se na to můžu vy… Moje mamka to děckám vynahrazuje.
Buď šťastná, že máš dobrou práci a fajn kamarádky. Taky jsem se s pár odcizila, ale asi to tak v životě je.
2 nej kámošky zůstaly, a pár nových přibylo, i když to nejsou „nejky“. Pokud víš, že tě ta bývalá kolegyně pomlouvá, tak ji zkus dát najevo, aby se starala o to, co má a ne o cizí, které nezná.
- Citovat
- Upravit
12.8.22 22:06
Moje rada je, že pokaždé, když se začneš užírat, tak v duchu použij slovo ALE. Tchyně preferuje jiné děti, ale moje máma je zbožňuje. V bývalé práci mě pomlouvá nová kolegyně, ale mám novou lepší práci a jsem v ní spokojená. Některé kamarádky už se se mnou nestýkají, ale mám jiné, takže nejsem bez přátel. Jak už tu někdo psal, je to o vnitřním nastavení. Ty věci už se staly, ty je nezměníš a nejsou to ty nejhorší tragédie na světě, vlastně v globálním měřítku jsou nicotné. Naopak jsou to překážky, které tě posilují a posunou tě dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.8.22 22:09
Vykašli se na to. Prostě se jednou ráno postav a řekni si, že na to s… š. Uvidíš, jak se to uleví. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.8.22 22:38
@Anonymní píše:
Přemýšlím, jak nechat věci plynout a jít dál. Jsem typický užírač se. Řeším věci, které bych měla nechat jít, protože je nemůžu změnit. A pak se zbytečně trápím. Například manželova bratra a jeho rodinu. Tchýně preferuje jejich děti, na naše se tak nějak zapomíná. Je to tak celou dobu a nezmění se to, i kdybych se postavila na hlavu. Jak se neužírat tím, že jsem přišla během pozdního mateřství o dvě výborné kamarádky, protože už nemám tolik času a možností s nimi být a ony tak nějak zapomněly, jaké to je mít malé děti. Jak se neužírat tím, že ženská, co přišla jako můj záskok za mateřskou a nakonec ve firmě zůstala, mě pomlouvá, aniž by mě znala… Proč neumím vzít věci za druhý konec? Moje máma by pro moje děti dýchala. Mám jiné prima kamarádky. Z firmy jsem odešla do jiné, kde mám dobrý plat a fajn kolektiv. Milionkrát jsem si říkala, že na to nebudu myslet a pak strávím část dne užíráním se, co by bylo kdyby… Prosím o zachování anonymu, protože odhaluji své nitro. Jinak smazat.
Jeeee, to jsem byla ja v minulosti, resila jsem kazdou ‚blbost‘ a nespravedlnost, vuci me i svetove. Pak jsem dostala od života i okolí takové ťafky, že mi hrozne ubyla energie se temahle vecma seriózně zabejvat.
Vzdycky si necham nejaky cas na vyřádění (jsem impulzivni), detoxikaci a pak tradaaaaa, ‚odpouštim‘, zařídím se jinak a pouštím z hlavy…
Občas se červík ozve, ale to jsou jen takove stíny…
Třeba v tech uvedenych pripadech…nejhorsi je to obdobi, kdy něco nedává smysl a já timpadem psychuju. Pak prijde nejake osvíceni nebo dostanu nejakou podstatnou informaci (a staci fakt vnimat a ty potrebne informace doputujou) a pak uz staci to vzit na vedomi a zařidit se. Napr. ‚Ne, neni to nahoda, tchyne me fakt nema rada a dela to presne kvuli tomu‘…no, okey, ja udelala vse, aby to tak nebylo, dam si posledni pokus, myslim to dobre, nemanipuluju, srdce na dlani…nechces, ok, jdu…
A mnohdy se zacnou dit podivuhodne veci, fakt 
Ver si
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.8.22 22:40
@Betty MacDonald píše:
Vykašli se na to. Prostě se jednou ráno postav a řekni si, že na to s… š. Uvidíš, jak se to uleví.
Presne, hezky a strucnes to vystihla 
jen doplnim, ze predtim udelam maximum!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.22 07:22
Já to tak mám popravdě taky. Tak třeba můj syn má podle všeho nejspíš ADHD takže spoustu věcí s ním je dost složitý a komplikovaný protože prostě člověk nikdy neví jaký v ten den bude mít náladu jak bude naladěný atd. Je dost nevyzpytatelný. No a prostě jedna společná známá mě a mojí mamky má dvě holčičky jsou úplně strašně hodný a prostě tak nějak všechno si jede na pohodu a občas prostě když slyším že byli tam a tam, dělali to a to tak mě to prostě vnitřně štve a říkám si proč prostě oni si jedou na pohodu a já furt musím řešit nějaký otravný každodenní problémy. 
jako takovou prevenci jsem prostě poprosila mamku ať už mi o té známý furt nevypráví že mě to nezajímá. nebo třeba v mé bývalé práci mě úplně strašně nesnášela ředitelka. Do dneška nechápu proč protože právě já byla taková ta hodná trubka, která se snaží každému vyjít vstříc a prostě ona stejně mnohem víc preferovala holky, který na všechno dlabaly ovšem na rozdíl ode mě chodili zmalovany a prostě stylizovali se do takové té role princezniček, já byla vždycky spíš taková přírodní ale jako rozhodně žádná Lesana která si nemyje hlavu a nepoužívá deodorant, prostě jsem se jen nelicila a právě ředitelka tím že byla taková barbína po 40 letech tak preferovala ty zmalované. 
A jako jo, občas když si na to vzpomenu tak mě to taky štve a říkám si že jsem měla prostě odtamtud odejít hned jak jsem zjistila co je drahá ředitelka zač. Radu asi moc nemám, snad jen že v tom nejsi sama. Jako já si myslím že je to hodně o takovém tom vnitřním nastavení a něco asi zahojí až ten čas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.8.22 13:38
Nejlepší je podle mě VDĚK a BYTÍ V PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU. Buď vděčná za to, co je a co máš. Tady a teď, vnímej to, užívej si to a raduj se z toho. Chce to trochu cvik, ale když to budeš trénovat, tak ti to pak půjde samo. V mozku se prostě vytvoří nové spoje 
- Citovat
- Upravit
13.8.22 19:58
Si taky myslím, že to je dost vnitřním nastavením. Tak ale zase pozitivní je, že si to uvědomujete - spousta lidí takhle daleko ani nedojde a ve svých domnělých křivdách se hrabou s přesvědčením, že jsou oprávněné a jednou si ty křivdy vezmou i do hrobu. To je náhodou dobrej krok, že o tom víte a nechcete to tak. Třeba to postupně odbouráte. Přece si to nechcete všechno vzít do toho hrobu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
- Jak mit na instagramu dva ucty na tajnaka?
- Levne tetovani ostrava
- Poporodní deprese v nynější situaci (Válka, náklady, covid).
- MCDonalds, drahý hnus?
- Pokud máte více než 1 práci, zamiřte do této diskuze.
Užitečné odkazy
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Přemýšlím, jak nechat věci plynout a jít dál. Jsem typický užírač se. Řeším věci, které bych měla nechat jít, protože je nemůžu změnit. A pak se zbytečně trápím. Například manželova bratra a jeho rodinu. Tchýně preferuje jejich děti, na naše se tak nějak zapomíná. Je to tak celou dobu a nezmění se to, i kdybych se postavila na hlavu. Jak se neužírat tím, že jsem přišla během pozdního mateřství o dvě výborné kamarádky, protože už nemám tolik času a možností s nimi být a ony tak nějak zapomněly, jaké to je mít malé děti. Jak se neužírat tím, že ženská, co přišla jako můj záskok za mateřskou a nakonec ve firmě zůstala, mě pomlouvá, aniž by mě znala… Proč neumím vzít věci za druhý konec? Moje máma by pro moje děti dýchala. Mám jiné prima kamarádky. Z firmy jsem odešla do jiné, kde mám dobrý plat a fajn kolektiv. Milionkrát jsem si říkala, že na to nebudu myslet a pak strávím část dne užíráním se, co by bylo kdyby… Prosím o zachování anonymu, protože odhaluji své nitro. Jinak smazat.