Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Dobrý den,
Před 3lety se u mě poprvé objevila úzkostná porucha. Nějak jsem to přečkala a pomocí AD jsem jela dál. Dnes prášky neberu, ale není to žádná hitparáda. Mám pocit, že jsem úplně prázdná, nemám žádné velké emoce, pouze úzkosti. Udělám doma co je potřeba, uvařím, poklidim, jdu se psem. Mám manžela, ale děti nemáme. A to je všechno, celý můj život. Dříve jsem byla hodně aktivní, doučování angličtiny, 4×tydne sport, experimentování v kuchyni, pečení na zakázku…dneska zvládám pouze práci a úkoly v domácnosti. Je mi 30 a cítím se úplně vyčerpaná. Ale reálně nemám být z čeho. Před dvěma týdny jsem nastoupila na terapii, mám si najít nějakou vlastní aktivitu jednou týdně na hodinu. I takhle banální úkol ve mně probouzí úzkosti a stres.
Bojovali jste někdy s podobnými problémy? Jak se vám to podařilo překonat?
Děkuji
Ahoj, úzkosti a další psychické problémy hodně člověk vyšťavují i po fyzické stránce, o ztrátě motivace a radosti ze života nemluvě. Terapie by ti měla pomoct, někdy člověk nenatrefí na poprvé (…) na vhodného terapeuta, ale je super, že to zkoušíš. U úzkostí je to tak, že se má člověk snažit dokopávat do aktivit, i když se mu nechce, nečekat na motivaci, která sama od sebe nepřijde. Nicméně pokud s tím máš opravdu vážný problém, zvážila bych přechodný návrat k AD, ať máš víc síly i na tu terapii. Držím palce.
@wiwiOL můžu otázku?
Trpim úzkosti asi 4 měsíce, a od ty doby nemám náladu nic dělat. Po pauze jsem znova začala dělat mažoretky, chyběli mi ty soutěže atd. ale nemůžu se do toho dostat… nyní už netrpím moc třesem atd. ale motá se mi hlava.. Takže chci se zeptat, mám sportovat a dělat to co mě dřív bavilo i přes motani, nechuť a prostě to překonat? Na první terapii jdu 17.1… Dnes se mi podařilo po 2 měsících konečně spát aspoň 6 hodin ( snažím se relaxovat, kreslit atd. zatím)
@Eeelllaaa Ahoj, já nejsem odborník, jen úzkostmi (plus panikami) trpím taky a hodně o tom vím z hlediska teorie. Určitě to řeš s odborníkem, pro začátek psychoterapie, pokud tě to hodně omezuje v běžném životě, nebránila bych se ani antidepresivům, ony dodají hodně síly. Motání hlavy je naprosto klasický symptom úzkosti, s jejich ústupem bude ustupovat i to. Jinak z mé osobní zkušenosti - pokud není jasný spouštěč, který by se měl s terapeutem řešit (a řekla bych, že aspoň v polovině případů ten spouštěč prostě není), tak nemá smysl pátrat po příčině a soustředit se na naši reakci na úzkost. Osobně jedu podle terapie přijetí a odhodlání, kterou jsem se naučila skrze vide na fb skupině Cesta ven z paniky a úzkosti. Ve zkratce - pochopím, co úzkost je, proč mi neublíží, a když na mě něco přijde (třeba to motání hlavy), tak označím, že to je úzkost, nebudu se toho bát a budu prostě pokračovat v tom, co dělám. Tak mozek naučím, že se není čeho bát, a on se časem zklidní. Základ je se ničemu nevyhýbat. Ale je to hrozně těžké a i já se po řadě měsíců vrátila zpátky k práškům, protože mi došly síly. Ale léky nejsou nic proti ničemu a s touto terapií se absolutně nevylučují.
Tak ty uzkosti maji nejakou pricinu, ze?
Vetsinou zacnou z toho, ze nejake nase emoce potlacime.
Takze terapeut by te mel dovezt postupne k sobe samotne a pomoci ti to objevit.
Bohuzel ne kazdy terapeut umi pracovat s klientem timto zpusobem.
U tebe uz citim dokonce uz i jakesi vyhoreni.
Ale s timhle vsim se da pracovat, sama jsem si tim prosla
@wiwiOL píše:
@Eeelllaaa Ahoj, já nejsem odborník, jen úzkostmi (plus panikami) trpím taky a hodně o tom vím z hlediska teorie. Určitě to řeš s odborníkem, pro začátek psychoterapie, pokud tě to hodně omezuje v běžném životě, nebránila bych se ani antidepresivům, ony dodají hodně síly. Motání hlavy je naprosto klasický symptom úzkosti, s jejich ústupem bude ustupovat i to. Jinak z mé osobní zkušenosti - pokud není jasný spouštěč, který by se měl s terapeutem řešit (a řekla bych, že aspoň v polovině případů ten spouštěč prostě není), tak nemá smysl pátrat po příčině a soustředit se na naši reakci na úzkost. Osobně jedu podle terapie přijetí a odhodlání, kterou jsem se naučila skrze vide na fb skupině Cesta ven z paniky a úzkosti. Ve zkratce - pochopím, co úzkost je, proč mi neublíží, a když na mě něco přijde (třeba to motání hlavy), tak označím, že to je úzkost, nebudu se toho bát a budu prostě pokračovat v tom, co dělám. Tak mozek naučím, že se není čeho bát, a on se časem zklidní. Základ je se ničemu nevyhýbat. Ale je to hrozně těžké a i já se po řadě měsíců vrátila zpátky k práškům, protože mi došly síly. Ale léky nejsou nic proti ničemu a s touto terapií se absolutně nevylučují.
Tohle je dobry jako okamzita pomoc, ale v zadnem pripade to nevyresi uzkosti jako takove, na to je to malo. A ty antidepresiva zatlaci nase emoce jeste hloubeji.
Uzkosti mivaji casto citlivejsi lide a je potreba se s citlivosti naucit spokojene zit a ne to potlacovat
@Eeelllaaa píše:
@wiwiOL můžu otázku?
Trpim úzkosti asi 4 měsíce, a od ty doby nemám náladu nic dělat. Po pauze jsem znova začala dělat mažoretky, chyběli mi ty soutěže atd. ale nemůžu se do toho dostat… nyní už netrpím moc třesem atd. ale motá se mi hlava.. Takže chci se zeptat, mám sportovat a dělat to co mě dřív bavilo i přes motani, nechuť a prostě to překonat? Na první terapii jdu 17.1… Dnes se mi podařilo po 2 měsících konečně spát aspoň 6 hodin ( snažím se relaxovat, kreslit atd. zatím)
Ne, v zadnem pripade se do niceho nenut. Ta relaxace a naopak jina cinnost je super ![]()
@Jana525 píše:
Tohle je dobry jako okamzita pomoc, ale v zadnem pripade to nevyresi uzkosti jako takove, na to je to malo. A ty antidepresiva zatlaci nase emoce jeste hloubeji.
Uzkosti mivaji casto citlivejsi lide a je potreba se s citlivosti naucit spokojene zit a ne to potlacovat
To mi terapeutka zdůrazňovala, že mám přijmout i tyto emoce a nestydět se za ně. AD brát nechci, měla jsem pocit, že pak mě nebaví ani ten zbytek věcí, které mám ještě ráda.
No vrať se pro prášky, proces psychoterapie to dost usnadní.
Fakt to není známka slabosti či selhání, nekradou ti duši, nemění ti osobnost, pokud bereš antidepresiva a ne benzáky, tak nejsou návyková.
Antidepresiva doslova zachraňují životy. V tuhle chvíli ti většinu ze života sežrala úzkost. Zkrocemím pomoci léků se ti uvolní ta energie, kterou teď vyčerpáváš na krocení úzkosti a díky psychoterapii pak zvládneš proměnit ty vzorce, které ti úzkost udržobvaly při síle.
Efektivní léčba úzkostných poruch znamená medikace A psychoterapie. Oboje. Ne buď a nebo.
Nebrat prášky není ctnost či hrdinství, nebrat prášky je sabotáž sebe samotné.
@Ulrike píše:
@Jana525To mi terapeutka zdůrazňovala, že mám přijmout i tyto emoce a nestydět se za ně. AD brát nechci, měla jsem pocit, že pak mě nebaví ani ten zbytek věcí, které mám ještě ráda.
no ta hledej za pomoci psychiatra jiné léky, které nebudou mít takovéhle vedlejší efekty.
(on to teda byl spíš efekt té tvé úzkostné poruchy, ne prášků, ale co už. Teď leéky nebereš a děláš co? Výrazně méně než co si dělala s prášky…)
@Ulrike píše:
@Jana525To mi terapeutka zdůrazňovala, že mám přijmout i tyto emoce a nestydět se za ně. AD brát nechci, měla jsem pocit, že pak mě nebaví ani ten zbytek věcí, které mám ještě ráda.
Jo super a klidne delej cinnosti, ktery si pred tim nedelala, neni vubec potreba byt aktivni,
do neceho se nutit a srovnavat minulost a pritomnost, je to dlouhodoby proces a nejdulezitejsi je na sebe byt hodna
@Jana525 nevidím to v nuceni.. Mě to baví, chci to dělat, doma prostě jak mám chvíli vezmu tyčku a začnu s ní mavat, protahuji se ( mam bloklou páteř krční) pustím hudbu. Ale jak přijde den tréninku tak se mi nechce nikde jít, mám strach chodit mezi lidi. V obchodě, MHD se mi stává že chytnu takovou paniku, bušení, ještě větší motani a mám pocit že sebou seknu ale nikdy jsem neutekla a snažím se to překonat, říct si že je to jen nějaká ataka a přejde to. Jinak u mě se úzkosti a ataky objevili poprvé konec srpna, večer po poslední směně v práci a před nástupem do školy. Od té doby na ro trpim. Jsem ve skupině na fb( cesta ven z paniky a úzkosti ) a čtu knížku kralovna děsu aneb panicka porucha. Dneska jsem 3 den kdy se konečně netřesu jak ratlik, a taky jsem strašně pesimisticka a vidím všechno cerně, snažím se říkat opak že bude všechno dobry, teď už se začínám dívat na letní dovolenou a příští týden jedu do prahy s kamarádkou tak snad mi tj pomůže se zrelaxovat. Jinak citlivý člověk právě že nejsem, jsem tvrdá, všechno hodím za hlavu, každého pošlu do háje. Takže fakt nerozumím tomu co u mě spustilo ty úzkosti ![]()
@Eeelllaaa hele kazdy clovek je original a kazdy ma vlastni velmi slozity pribeh.
A jeste bych taky rekla, ze to ze jsi navenek tvrda, jeste nemusi znamenat, ze uvnitr nejsi krehka a nebo, ze ta tvrdost je pouze nejaka maska, ktera neco skryva.
Tohle je opravdu velmi slozite tema.
Na druhou stranu, dnesni doba je dost velika zatez a spousta lidi, aby tu zatez vydrzela, tak proste jede na tech lecich, jinak by to nedali. Otazka je, je to spravne?
To uz si musi vyresit kazdy sam. Nikdy bych nikomu nerikala, at antidepresiva nebere, ale taky bych nikdy nikomu nerikala, at je bere.
@Eeelllaaa To je klasická panická ataka, mám to tak taky. To přijetí na to dobře funguje, klidně postupuj svým tempem, není potřeba do všeho skákat hned naplno, každý jsme jiný. Ty spouštěče úzkostí jsou rozmanité, jako ve spoustě věcí v tomhle život není fér, úzkostmi trpí workholici, cholerici, ale i naprosto zrelaxovaní flegmatici se skvělým životem… je to nejen o velkých traumatech a životním stylu, ale i o spoustě drobností, které se můžou různě spojovat atd., taky hraje určitou roli výchova a/nebo genetika (geneticky podmíněný citlivý mozek). Mně úzkosti spustil panický strach z bouřek na horách a medvědů v Tatrách. Tedy věci, kterých by se člověk měl normálně bát, ale přiměřeně, mě to přerostlo přes hlavu, a jak jsem nevěděla, oč jde, nasedly na to další věci a už to jelo a jede.
@Jana525 Hrozně individuální. Každý si musí vyhodnotit, zda to zvládne sám, nebo si pomůže léky. Jde o to, jak moc mu úzkosti (…) zasahují do života. Důležité je zdůraznit, že dnešní antidpresiva jsou šetrná, nenávyková, byť mají z počátku určité nežádoucí účinky a trvají, než zaberou. Určitě je velká spousta lidí, co lupnout prášek a jedou dál v sebedestrukčním životním stylu. Bohužel je ale i spousta těch, co žili naprosto pohodovým stylem života, mají možnost si odpočinout, nestresují se atd., a přesto jsou pro ně AD nezbytná. Jen psychoterapie bohužel vše nevyřeší…