Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Úzkostlivá dcera 6 let
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.8.16 09:15
Mám to samé se 4,5 letým synem, tak si počkám na reakce.
Já bych se s psychologem určitě poradila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.16 09:17
Možná by psycholog byl prospěšný, pokud je to až tak velká úzkost.
Mám také citlivku, ale podle situace ji v tom nechávám, hledám pozitiva na tom, čeho se bojí. Ale předem neustupuji, nenabízím jinou možnost, jak se vyhnout. Pokud tu kterou věc zkusí a i přesto to není to pravé, potom hledáme jiné možnosti. Ale neumetám cestičku. Nechávám ji sbírat zkušenosti i co se obav týče, aby se s nimi naučila pracovat.
S plaváním jsme také bojovali. Došlo to k bodu, že se bála, ale šla a ač nebyla nejlepší, dala to, překonala sama sebe a očividně ji to posílilo a navíc máme něco v ruce, co můžeme při podobné příležitosti vytáhnout-pamatuješ na plavání? A jak jsi to zvládla, i když jsi byla strachy mimo?-Uvidíš, že dáš i tohle…
Posiluji jí sebevědomí na maličkostech. Je šikovná na ruční práce-vyrábění a to vyzdvihuji, že je dobrá v tomto a není možné být nej ve všem, ale nezkusit to je chyba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.8.16 09:17
Měla jsem s dcerou něco podobného…přecitlivělá…zašla jsem k dětské psycholožce a ona mi poradila, jak s dcerou pracovat…zkus to…samozřejmě pracovala i s dcerou…
- Citovat
- Upravit
29.8.16 09:29
Ja byla taky takove dite, bala jsem se plavat, skakat pres kozu, zubare jsem se uz od zari, ackoliv jsme chodili se skolou az v prosinci, pred ockovanim TBC mi mamka musela dat neco na uklidneni.
No.. Zacala jsem to resit az kolem dvacitky a dosla jsem k tomu, ze me mamka cely zivot shazovala a porad mi rikala, co vsechno mi vsude hrozi.
Drzim vam palce, ale z tohohle se musi „vyrust“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.8.16 09:29
@Halamka o to se pokouším taky - vyzdvihovat v čem je dobrá (taky je šikula na malování a podobně) Ale ona jak se sekne že se bojí tak jí nedonutíme. Letos se jakž takž naučila na kole. Jakou měla radost. Zatím teda hlavně šlape ale nesmí jí nikdo vlézt do cesty - neumí rychle reagovat. Ale i to byl úspěch. S tím plavání jsme se sekli hodně - jen kvůli tomu že tam museli zkoušet skákat do vody a od té doby prostě NE. Ale s námi se nebojí.. (nenutíme jí skákat a už i pár temp uplavala bez všeho) Musí se umět poprat, to já vím. Na jednu stranu už dokáže jít i u nás do krámu a koupit něco.. sama chce.
Nejhorší je ten její strach když jí někdo nutí do něčeho když se bojí.. tak brečí. Mívá z toho i špatný spánek a je schopná se nám i ze spánku budit s pláčem 
No asi to vidím na radu přímo od psychologa.. A teď nevím jestli nějakého shánět sama nebo tuto situaci probrat s její Dr a ona nám někoho doporučí?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.8.16 09:33
@VitaminC taky jsem neskákala přes kozu, bála se plavání.. (to vše má po mě, takže na jednu stranu vím jak se cítí..ale na druhou stranu jí chci povzbudit) U mě to teda bylo hlavně o tom že jsem byla totální sportovní antitalent. Ani nevím jestli mi někdy mamka říkala co mi kde hrozí,, buď jsem to vytěsnila a nebo to bylo prostě jen o mé povaze.
Až když jsem byla zbavena tělesné výchovy od prváku jsem začala žít 
(měla jsem při tělocviku úraz, 3 měsíce ve špitále..) Mé sebevědomí stouplo, nemusela jsem svou neohrabanost nikde předvádět..
No bohužel je dcera hodně po mě, ráda bych aby měla tu sílu vše líp překonávat…
Ach jo no.. Musí se s tím poprat.
- Citovat
- Upravit
29.8.16 11:23
Máme taky hodně bojácnou dceru. Chtěla se naučit na kole, vybralo se, koupilo se a dcera se sekla a prostě nepojede. Tak nám bylo doporučeno nechat kolo být. Do školy jde až za rok, ale už se taky obávám jak to bude v TV.
ALe máme výhodu, že zprávu o tom co se bude dít příjme s klidem. Až těsně před akcí se ptá na detaily.
Psycholožka mě teda nenapadla.
Budu sledovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Dobré ráno ženy,
Nevím jak tohle řešit.. Bojím se třeba ve škole že jí něco nepůjde a ona mi bude doma brečet že tam nechce.. Viz třeba tělocvik - je neohebná po mě a bojácná.. Nemůžu jí ze všeho omlouvat. Tak jsem se s tím jako dítě poprala (ona je opravdu hodně po mě) ale u ní je to někdy extrém. I moje mamka říká že až taková jsem nebyla.. Nevím jak jí dodat odvahu - zkoušíme to s manželem všelijak.. ale ona se sekne že se bojí a je konečná..
Omluva za anonym..
obracím se na Vás s dotazem..či jestli s tímto nemáte některá zkušenost a jak jste řešili..či je lepší řešit s dětským psychologem jak na dceru.. a s čím máme tedy problém?
Problém je v tom, že malá jde teď do první třídy, těší se moc.. ale jiný problém je v tom že je děsně úzkostlivá (nebo jak to popsat) že když jí řekneme že třeba ve 3.nebo 4.třídě bude muset na plavání (nevím ani proč na toto přišlo téma) tak už teď se dokáže nervovat a brečet že se netěší do 3.či 4.třídy.. Na to my jí říkáme že to je daleko a do té doby se určitě naučí plavat s námi.. (chodila na plavání teď ve školce, které jsme zrušili v okamžiku kdy nám začala doma brečet že začali skákat do vody a to že se bojí.. ani po domluvách kdy jí nenutili a pod. už tam nechtěla..) NEBO: v říjnu má jít na očkování a nervovala se kvůli tomu půlku prázdnin (řekla to před ní doktorka když jsme byli na kontrole po neštovicích) Člověk před ní nemůže nic takového říct..
Máte někdo dobrou radu? Asi před ní neříkat co jí čeká, to vím.. (ale aby se nervovala že za 3 roky bude chodit na plavání? Ve škole jim tohle přeci taky budou říkat… co je čeká a nemine) Nevím co s ní