Úzkostná porucha

Anonymní
27.12.19 09:14

Uzkostna porocha..

Dobry den, nejspíš trpim úzkosti od samovolneho potratu minuleho roku a take si myslím ze to mam z mamky ktera 24 hodin denne mluvila ze ji neco ne a ja z toho mela strach dokovad nesla k dr a ma konecne tak nějak diagnozu.. Trba mi to uz pres rok a neco, minimálně pul roku to bylo strašně, byla jsem na pokraji svych sil, zhubla jsem 15kg vypadala jsem jako anorekticka, myslela jsem si ze jsem se zblaznila, furt mi litalo v hlavě zle uzkostne myšlenky, kdekoliv a kdykoliv, nemohla jsem přestat myslet a to mne trápilo úplně ze vseho nejvic, příznaků jsem mela málo, nemela jsem všechny,.. Nevěděla jsem co semnou je, sle nikdy to nedošlo do paniky abych si volala sanitku nebo neco takového radsi jsem z te situace vždy utekla a sama se uklidnila a pak bylo dobré, ale opět zase myšlenky a stach kdy se to stane atd atd atd… Ven jsem tak nejak chodila vse. Akorad jsem mela strach třeba s kafy, capucina jidla, nekdy i z lidi s kteryma jsem se bavila ale třeba hulí mariuanu, nebo sestrenka když prisla po diskotéce na kafe a zdrejmne byla sfetovana jako prase tak jsem mela strašnej strach aby to na mne neprenesla. Dostala jsem strach i s Paralenu takze kdyz jsem byla nemocná, angina, chřipka, teplota tak jsem moc trpěla.. Nejhorší to vždy bylo pred Ms treba tyden 14 dni pak po Ms lepší tyden a pak zase na novo… Po pol roce jsem si tak nejak zacala uvědomovat ze kdyby se mi neco dělo tak uz se stane a. Ne ze mam jen nejaky záchvaty 5 minutový a pak mi je dobře ale myslim na to a mam strach… S nikym jsem otom nemluvila, myslela jsem ze jsem jediná a byla nešťastná az do nedávná, kdy jsem zacala hledat co vůbec mam, co to je, jak se léčí atd atd atd… Sverila jsem se mamce a tetě a ty mne hned pochopili pry to měli taky ale az tak hluboke ze se chtěli zabíjet to ja naštěstí nemam. Diky bohu… Zacala jsem otom mluvit a zacala jsem se oto zajímat, a je mi mnohem lépe, je to tak týden zatím… Ale uz cítím ze v tom nejsem sama, diky dizkuzim a i me matce a tetě… Je to strašná úleva, ze nejsem jediná, ale jak to říct, ted uz nemam strach z kavy ani s capucina ani z jidla ale vyjit ven, ze omldlim apod.je to dost neprijemne,. Citim se i ze moje myšlenky uz nejsou tolik v kuse ale jakoby přestali na chvili neslysim nic a to je velka uleva pro mne. Kdyz mam pocit ze se mi zastavilo srdce tak nezacnu panikarit ale zacnu to prodejchavat a venovat se jinym myšlenkám…
Ted jen musim zvládnout jit ven a nebát se ze omldim, nebo jit na nastevu a nemit strach ze se mi tam neco stane nebo ze budu panikarit a oni na mne poznaji ze nejsem v pořádku apod… Moc mi to pomohlo, koukam na videa na youtu.be pisu si s jednou holkou coma stejne co ja apod…
Moje otazka je muzu to zvládnout sama iniz bych nekam chodila na terapie nebo neco takového!??? A je dobre ze se citim jakoby líp, ze vim ze to neni skutečnost apod..?? Nebo se mi to zase vrátí a budu to třeba horší???

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

27.12.19 10:12

Taky mám úzkostnou poruchu. Přesněji řečeno, mám generalizovanou úzkostnou poruchu. Neustále mě napadají špatné až katastrofické scénáře, co se může stát a cokoliv, co jsem udělala či řekla, následně analyzuji a říkám si, jak jsem to mohla říct či udělat lépe a že kdybych to udělala jinak, tak by to bylo lepší… úzkosti mám i z neznámých lidí či lidí ve velkých skupinách, ale o tomhle mém problému s lidmi jsem se svou psychiatričkou nemluvila (což bych měla napravit!). Nedokážu jen tak přijít k hloučku neznámých lidí, mezi kterými je jeden známý člověk, kvůli kterému mám jít do té skupiny.
Bez psychoterapeuta/psychologa/psychiatra se těžko z toho dostaneš. Taky jsem se v tom dlouho plácala sama, ale tito „psycholidé“ ti pomůžou ukázat směr, poradí ti, co a jak, předepíšou léky, které tě uklidní a budou s tebou pracovat, pokud to sama dovolíš. Stačila mi i jedna návštěva psychologa, abych se dívala na svět jinýma očima a ulevilo se mi, ale moje potíže vyžadovali medikaci, takže mi doporučila pychiatričku. Chodila jsem k ní a strašně moc se mi ulevilo. Tak moc se mi ulevilo, že jsem z toho přestala brát prášky bez vědomí doktorky, což bylo špatně. Takže se mi moje potíže na podzim znovu rozjeli a bylo to strašný.
Nicméně díky mému přítelovi, kterému jsem musela vysvětlit, jak se cítím, co mě trápí a otevřít se mu více, než bych komukoliv dovolila, se cítím mnohem lépe, bezpečněji a s pocitem, že s ním zvládnu úplně všechno, i samotnou apokalypsu. :D

Pokud vážně nehodláš vyhledat odborníka, jakože si myslím, že by to bylo lepší, tak bys alespoň měla mít u sebe někoho, kdo ti bude oporou, komu se můžeš svěřit se svými obtížemi.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
11288
27.12.19 10:20

Hele kdybys měla rakovinu, tak to taky chceš zvládnout bez efektivní pomoci, tedy bez lékařů?

A když máš rakovinu duše, tak proč to chceš dělat?

Vhodně zvolené léky ti uleví do měsíce a psychoterapie co ti sedne ti během řekněme půl roku pomůže proměnit život mnohem lepším směrem, protože na tu úzkost máš navázáno spoustu dalších nepříjemných záležitostí.

Jinak je super, že se ti to lepší, ale evidentě to je tak nějak zvykem a tvoje vlastní porozumění principům úzkosti se nijak nezměnilo a hlavně se ti nijak nerozšířily strategie, jak úzkost vůbec nenechat vybujet a když už naroste, tak jak ji zvládat.

Pořád ale tvoje psychika je hodně rozhozená a nežiješ to co bys žít chtěla.

Pořiď si alepsoń tuhle knihu
https://obchod.portal.cz/…ost-a-obavy/

Ale postoj - nebudu chodit k lidem, co jsou placení za to, aby mi pomohli je klasický mechanismus úzkosti, která se snaží udržet u moci - moc dobře ví, že v psychoterapii by přišla o svoji sílu a tak ti nalhává nesmyslné věci o tom jak by to nefungovalo, jak by se ti terapeut vysmál a kdoví co ještě.

Ta správná cesta na řešení úzkostí je psychoterapie a podle potřeby podpořená psychofarmaky.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
11288
27.12.19 10:20

Jinak Rozhlas má teď moc pěkný seriál o tom, jak psychoterapie skutečně funguje - poslechni si to.

https://wave.rozhlas.cz/…apie-8094228

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13726
27.12.19 10:33

@BiohazardMichell jak píšeš o těch katastrofických scénářích. Já mám takový stavy, že mám strach, že třeba nabouráme, když máme někam jet a pak to pořád promýšlím, co a jak udělat, aby se nám nic nestalo. Jako jak se třeba dostat z auta ven atd., fakt prostě mě napadne nějaká konkrétní situace, co by se mohla stát a já to probírám dokola, co udělat. Nebo mám strach, že se něco stane dětem, napadne mě zas nějaká situace, třeba někde spadnou a já to sjíždím dokola, co jak udělat, abych je zachránila. Většinou je to, ale kvůli tomu cestování, buď letíme na dovču nebo jedeme někam dál autem. Nevím, jestli mám jen strach, že budu muset něco řešit a tak se chci teoreticky připravit nebo čím to je.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
27.12.19 11:47

Koukala jsem včera na video kde říká, ze uzkost se dostala do našeho telo myski nejakym traumatem kdy se nase mysl vydesila a od ty chvilky zacne hledat vsude mozne rizika co by se mohlo stát a co kdyby todle s tsmto a todle a to a tam a ten apod… Jako kdyby se nase mysl prepla do nejakeho suoer ochraneho režimu a chxe nas ored vsim ochránít uplne pded vsim…
Jinak holky, děkuji, ale ja si fakt nemyslím, ze to mam na nějaké prasky či terapie apod… Dříve jsem mela strach úplně ze vseho, dnes mam jen ze 3 věci, kamkoliv jdu atd tak ze omldim, ze se nemuzu nadechnout a to srdce ze se mi zastavilo.. Kdyz jsem otom rekla někomu strasna uleva a to jsem rekla az po 1 roce do ty doby jsem jse v tom placalaa a plakala co mi je ze mam strach jit do kramu k babicce, jit se vykoupat apod… Byla jsem moc nešťastná ale jak sel cas tak jsem si začala uvědomovat ze to je strach kterej mne ovládá uplne z nesmyslych veci ktere mi nikdy nic neudělali… Nechapala jsem. Ale tak nrjak jsem sinto uvedomila, důležité je si uvědomit ze to je jen naše mysl a ze neumreme ze to neni nebezpecne teda pokud se nechceme my samy zabít… Musim si najit aktivity která mne budou bavit a ja nadtim nebudu myslet to mne mkc zabíjí… Moc se mi ulevilo kdyz jsem se dozvedela ze nejsem jedina.

  • Nahlásit
  • Citovat
27.12.19 13:30
@Anonymní píše:
Koukala jsem včera na video kde říká, ze uzkost se dostala do našeho telo myski nejakym traumatem kdy se nase mysl vydesila a od ty chvilky zacne hledat vsude mozne rizika co by se mohlo stát a co kdyby todle s tsmto a todle a to a tam a ten apod… Jako kdyby se nase mysl prepla do nejakeho suoer ochraneho režimu a chxe nas ored vsim ochránít uplne pded vsim…
Jinak holky, děkuji, ale ja si fakt nemyslím, ze to mam na nějaké prasky či terapie apod… Dříve jsem mela strach úplně ze vseho, dnes mam jen ze 3 věci, kamkoliv jdu atd tak ze omldim, ze se nemuzu nadechnout a to srdce ze se mi zastavilo.. Kdyz jsem otom rekla někomu strasna uleva a to jsem rekla az po 1 roce do ty doby jsem jse v tom placalaa a plakala co mi je ze mam strach jit do kramu k babicce, jit se vykoupat apod… Byla jsem moc nešťastná ale jak sel cas tak jsem si začala uvědomovat ze to je strach kterej mne ovládá uplne z nesmyslych veci ktere mi nikdy nic neudělali… Nechapala jsem. Ale tak nrjak jsem sinto uvedomila, důležité je si uvědomit ze to je jen naše mysl a ze neumreme ze to neni nebezpecne teda pokud se nechceme my samy zabít… Musim si najit aktivity která mne budou bavit a ja nadtim nebudu myslet to mne mkc zabíjí… Moc se mi ulevilo kdyz jsem se dozvedela ze nejsem jedina.

@Jolynka @Ou @Ou

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
27.12.19 19:58

Taky by mě zajímalo, jestli se to dá zvládnout bez AD a povolí to samo. Já se cca před měsícem a půl složila, závratě, nakonec mě odvezla sanitka. Vzhledem k zavratim to řešili na neurologii, komplet vyšetření vcetne lumbalky. Pak mne bylo dál hrozně zle a v nemocnici mi tvrdili, že to je po lumbalce a povolí to, 14 dní jsem jen ležela a nemohla se postavit a byla vyřízena, že se to nelepší. Pak v jiné nemocnici zjistili, že mám BPPV (zavrat způsobena poruchou krystalů ve vnitřním uchu), to se po cvičení a manévrech po cca 3 týdnech srovnalo. Současně jsem přestala kouřit. Ale z toho všeho zablokovana záda a krk a když se mi udělalo líp, nastoupily panicke záchvaty, bušení srdce, křeče a brnění končetin, bolesti zad a hlavy, zalehani usi plus problémy se spánkem. Praktik usoudil, že to už mám od nervů, dostala jsem neurol na ataky a kontroloval mě znovu neurolog. Ten potvrdil, že mám evidentně úzkostne stavy z toho stresu v kombinaci s abstinenčními příznaky z nekoureni. Po rhb krku a páteře a prvních dvou neurolech zlepseni, ataky a krece ustoupily. Byla jsem i u psycholožky, která mi řekla, že k tomu přistupují dobře (snažit se na to nemyslet, uvolňování cviky, nějaká aktivita). Ale je to jak na houpačce, některý den je mi dobře, jindy se půl dne klepu, busi a prebouchava mi srdce. Neurol zabere, ale nechci ho ladovat denně. Naučila jsem se to nejhorší prodychat a pomáhá mi meduňka. Ale nezvládnu chodit víc jak 15 minut, zalehaji mi uši a dělá se mi blbě. Do práce nemůžu, jsem doma. Aspoň že spánek už se zlepšil a závratě zmizely. Mám vyzvednuta AD, co mi napsal neurolog (Triticco) a nemůžu se odhodlat si je vzít. Zvládnu to bez nich nebo se nemám trápit a nasadit je? Četla jsem o Triticcu leccos a některé zkušenosti jsou dost otřesné.. A pořád optimisticky doufám, že bych to mohla zvládnout sama. Ale vleče se to..

  • Nahlásit
  • Citovat
736
27.12.19 20:18

Trpím úzkostmi. Odborná pomoc se na nich prakticky neprojevila, leckdy jsem se cítila i hůře.
Sama jsem se naučila nějaké techniky, trochu mi pomohly některé online „anxiety“ komunity, třeba ta na reddit. Hodně dělá celková životospráva. Je to ale běh na dlouhou trať, nečekám, že se to někdy vyřeší úplně.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
28.12.19 08:23
@Anonymní píše:
Taky by mě zajímalo, jestli se to dá zvládnout bez AD a povolí to samo. Já se cca před měsícem a půl složila, závratě, nakonec mě odvezla sanitka. Vzhledem k zavratim to řešili na neurologii, komplet vyšetření vcetne lumbalky. Pak mne bylo dál hrozně zle a v nemocnici mi tvrdili, že to je po lumbalce a povolí to, 14 dní jsem jen ležela a nemohla se postavit a byla vyřízena, že se to nelepší. Pak v jiné nemocnici zjistili, že mám BPPV (zavrat způsobena poruchou krystalů ve vnitřním uchu), to se po cvičení a manévrech po cca 3 týdnech srovnalo. Současně jsem přestala kouřit. Ale z toho všeho zablokovana záda a krk a když se mi udělalo líp, nastoupily panicke záchvaty, bušení srdce, křeče a brnění končetin, bolesti zad a hlavy, zalehani usi plus problémy se spánkem. Praktik usoudil, že to už mám od nervů, dostala jsem neurol na ataky a kontroloval mě znovu neurolog. Ten potvrdil, že mám evidentně úzkostne stavy z toho stresu v kombinaci s abstinenčními příznaky z nekoureni. Po rhb krku a páteře a prvních dvou neurolech zlepseni, ataky a krece ustoupily. Byla jsem i u psycholožky, která mi řekla, že k tomu přistupují dobře (snažit se na to nemyslet, uvolňování cviky, nějaká aktivita). Ale je to jak na houpačce, některý den je mi dobře, jindy se půl dne klepu, busi a prebouchava mi srdce. Neurol zabere, ale nechci ho ladovat denně. Naučila jsem se to nejhorší prodychat a pomáhá mi meduňka. Ale nezvládnu chodit víc jak 15 minut, zalehaji mi uši a dělá se mi blbě. Do práce nemůžu, jsem doma. Aspoň že spánek už se zlepšil a závratě zmizely. Mám vyzvednuta AD, co mi napsal neurolog (Triticco) a nemůžu se odhodlat si je vzít. Zvládnu to bez nich nebo se nemám trápit a nasadit je? Četla jsem o Triticcu leccos a některé zkušenosti jsou dost otřesné.. A pořád optimisticky doufám, že bych to mohla zvládnout sama. Ale vleče se to..

Ahoj,
mám panickou poruchu. Začalo to motaním hlavy a pocit na omdlení.
Teď jsem na AD, ale chci se zeptat, jak zvládnout to prodýchávání. Když to na mě příjde, tak jediná věc na kterou se dokážu soustředit je, ať neomdlím a to si ještě říkám, že omdlím.
Děkuji za radu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
28.12.19 08:47

@Lalalatralala no hele ja si říkam to stejne ale nekdy to prodejcham někdy neee, taky si rikam ze onmdlim z toho dostanu sgrach zacne srdce motani hlavy a uz ze to jede musim se jjt uklidnít :joy: prostě musime se to naučit prodejchat, pustit ty nase myšlenky a nevěřit jim az zas tolik jako věříme

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
28.12.19 08:49

Ja tak nejak nemam ani nejak moc příznaku nez v ty hlavě ty myšlenky a od toho se odviji ten strach a pak mam strach ze omdlim a radši nejdu ani do kramu :( musim to zvládnout…

  • Nahlásit
  • Citovat
28.12.19 10:46

To já jdu raději mezi lidi, kdyby náhodou, tak ať mi někdo pomůže.
Ale mi to začalo až na mateřské. Věřím, že až půjdu za rok do práce, tak bude všechno zase dobré.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
28.12.19 11:36

@Lalalatralala mne pomáhá soustředit se na dech, pouze na dech, dýchat do břicha, nádech na 3, na 2 sekundy zadržet dech, na 5 vydechnout. Tímhle způsobem si snizis tepovou frekvenci, uvolnis se a hlavně se neprekyslicis. Psycholožka ještě doporučovala sednout si a nohama se ukotvit a soustředit se například na vyjmenovani narozenin blizkych, sčítat je atp. Mně stačí v klidu dýchat a hlavně se nebát, vědět, že to je ataka, která za chvíli zmizí a nic se ti nemůže stat. Plus odvést myšlenky. Ale chápu, že se to snadno říká, nekdy je hlavě obtížné poručit.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
28.12.19 11:43

Ještě se zeptám, rozjede se vám ataka jen tak nebo je to na nějaký spouštěč? Mně je aktuálně blbě víceméně každý den, mám slabší ataky, kdy se jen klepu, busí mi srdce, ale nevidím žádnou souvislost v tom, kdy se mi udělá zle nebo co tomu předchází.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama