V práci se nerozvíjím
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
@Anonymní píše:
Ahoj, přišla jsem si trochu podiskutovat a zapřemýšlet. Jak se díváte na práci, která člověka zrovna moc „nerozvíjí“? Ať už to jsou pozice jako dělník, uklízečka, skladník, ale můžou to být i trochu vyšší pozice než tyto, kde člověk dělá prakticky jen jednotvárnou činnost.
Jsem taková rozporuplná, protože mi vyhovuje státní zaměstnavatel kde pracuji, na druhou stranu mi přijde, že mi odumírají mozkové buňky. Svou práci jsem se naučila během jednoho pracovního dne a furt jedu to samé jednotvárně dokola jako dělník (myslím to obrazně, nemyslím to jako narážku).
Na druhou stranu to tu má své výhody stability státního zaměstnavatele a pracovní doba. Manžel dělá spoustu let v automotive, teď už na vyšší pozici a často mi říká, co by dal za to, kdyby u práce nemusel přemýšlet a tolik se stresovat. Což samozřejmě chápu, na druhou stranu si říkám, jestli by mu pak zase nevadilo, že nemusí vůbec přemýšlet a nerozvíjí se.
Moc tedy nevím, jak mám ke své práci přistupovat. Hledat si něco, kde se budu víc rozvíjet nebo zůstat práci a „rozvíjet“ se doma? Třeba mě vždycky bavila angličtina, ale jak nemám žádnou šanci ji v práci použít, tak nemám ani žádnou motivaci k jejímu učení.
Před detma by me to neuspokojilo, teď s detma jsem za to vdecna, protože jdu pak s relativně čistou hlavou. Až děti odrostou tak zkusím změnit práci pokud me ještě někde budou vůbec chtít 
ale tak zas v 50 budu mít do důchodu dalších 20 let 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dělám složitou práci, ale už je rutinní z velké části pro mě. Konečně! Jenže bohužel je tlak na to neustále něco zlepšovat, vymýšlet…já chci prostě jen udělat svoje a dělat to tak deset let. Změny mi nevadí, ale nechci je vymýšlet a vždycky tam vidím jen úskalí, co to přinese. Ve finále mi to vždy přinese nějakou kontrolu navíc, ale díky tomu, že jsem rychlá, stíhám postupně i další " skvělou " inovaci. Chtěla bych mít, to co ty. Neříkám práci, co se naučíš za den, ale stejně. Nechápu, proč si tu realizaci nenajdete někdo mimo.
- Citovat
- Upravit
@hospodki píše:
Před detma by me to neuspokojilo, teď s detma jsem za to vdecna, protože jdu pak s relativně čistou hlavou. Až děti odrostou tak zkusím změnit práci pokud me ještě někde budou vůbec chtít
Mám to uplně stejně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Blue2 píše:
Mám to uplně stejně
Proste změna priorit. Pro me bylo i super pak mezi detma naskocit do zname práce a nemuset se nic extra učit. Mám teda dobrou paměť a intuici, takže pro někoho by ta práce byla zahul a pro někoho pohodicka. Pro me je to tak akorát. Občas něco nového, ale většinou jen rutina
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj, přišla jsem si trochu podiskutovat a zapřemýšlet. Jak se díváte na práci, která člověka zrovna moc „nerozvíjí“? Ať už to jsou pozice jako dělník, uklízečka, skladník, ale můžou to být i trochu vyšší pozice než tyto, kde člověk dělá prakticky jen jednotvárnou činnost.
Jsem taková rozporuplná, protože mi vyhovuje státní zaměstnavatel kde pracuji, na druhou stranu mi přijde, že mi odumírají mozkové buňky. Svou práci jsem se naučila během jednoho pracovního dne a furt jedu to samé jednotvárně dokola jako dělník (myslím to obrazně, nemyslím to jako narážku).
Na druhou stranu to tu má své výhody stability státního zaměstnavatele a pracovní doba. Manžel dělá spoustu let v automotive, teď už na vyšší pozici a často mi říká, co by dal za to, kdyby u práce nemusel přemýšlet a tolik se stresovat. Což samozřejmě chápu, na druhou stranu si říkám, jestli by mu pak zase nevadilo, že nemusí vůbec přemýšlet a nerozvíjí se.
Moc tedy nevím, jak mám ke své práci přistupovat. Hledat si něco, kde se budu víc rozvíjet nebo zůstat práci a „rozvíjet“ se doma? Třeba mě vždycky bavila angličtina, ale jak nemám žádnou šanci ji v práci použít, tak nemám ani žádnou motivaci k jejímu učení.
A kolik ti je let? Dělat rutinní práci ve 30 by mě zabilo…
Teď mám blíž k 50 než ke 40, 3/4 roku jsem vrámci stejné firmy (korporát) na úplně nové pozici, a je tady pořád co se učit, protože jsem ještě neprošla ani jeden celý cyklus projektu, na kterých dělám, a upřímně, už se těším na dobu, kdy to začne být pro mě trochu rutina… Ale ne rutina ve tvém smyslu, kdy je jeden den jako druhý, ale spíš rutina, že budu znát všechny kroky projektu, akorát budou v projektu pokaždé jiné společnosti korporátu, s jinými lokálními požadavky.
Zpátky k tobě - na nějaký rozvoj „sama doma“ bych se neupínala, když člověk nemusí, tak to prostě fláká. Pokud si mladá, a chceš se něco naučit, šla bych někam, kde to bude pro mě výzva.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
V jaký lékárně???
Byla tu velmi podobná diskuze - vyhovuje mi zaměstnavatel, nevyhovuje mi rutinní práce skladnice v lékárně. Tak mě napadlo, že jsi tatáž osoba
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Dělám složitou práci, ale už je rutinní z velké části pro mě. Konečně! Jenže bohužel je tlak na to neustále něco zlepšovat, vymýšlet…já chci prostě jen udělat svoje a dělat to tak deset let. Změny mi nevadí, ale nechci je vymýšlet a vždycky tam vidím jen úskalí, co to přinese. Ve finále mi to vždy přinese nějakou kontrolu navíc, ale díky tomu, že jsem rychlá, stíhám postupně i další " skvělou " inovaci. Chtěla bych mít, to co ty. Neříkám práci, co se naučíš za den, ale stejně. Nechápu, proč si tu realizaci nenajdete někdo mimo.
O to nejde, to samozřejmě můžeš. Tady jde o tu ztrátu času, kdy je člověk v práci a dělá něco, co ho nerozvíjí, ale zas nemá volný čas na to, aby u toho něco paralelně sám rozvíjel.
Ideálně tě ta práce rozvíjí - třeba část pracovní doby děláš, co už znáš (jedeš na automat), ale taky tam máš něco nového (třeba ti přidají novou oblast, spolupracuješ s lidma z jiného oboru). Takže přijdeš z práce, a kromě toho, že sis vydělala, tak i řekneš doma, co nového zajímavého ses dozvěděla a naučila, čís vymyslela, sdílíš super zážitky, máš dobrý pocit, jsi tím nabitá - a máš volno, kde se taky můžeš dál rozvíjet, pokud chceš, nebo ne a věnuješ se rodině, odpočíváš, cokoli.
Ale ten člověk, co v práci nic nového nemá - tak přijde domů, „co v práci - nic“, je z toho unavený, protože z toho má blbý pocit, a pokud se chce rozvíjet, musí tomu obětovat další čas - na úkor volného času, rodiny, odpočinku. Proto je lepší, mít ten rozvoj už v té práci, přijít z práce nadšený z výkonu a užívat si volný čas s rodinou. 
Samozřejmě, kdo se rozvíjet nechce, je smířen s tím, že „všude je něco“, chodí do práce „jen vydělávat“, tak tomu to je fuk. Plus lidi, který změny stresují. Já bych to tak nechtěla, ale každého volba.
Příspěvek upraven 19.02.23 v 09:21
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj, přišla jsem si trochu podiskutovat a zapřemýšlet. Jak se díváte na práci, která člověka zrovna moc „nerozvíjí“? Ať už to jsou pozice jako dělník, uklízečka, skladník, ale můžou to být i trochu vyšší pozice než tyto, kde člověk dělá prakticky jen jednotvárnou činnost.
Jsem taková rozporuplná, protože mi vyhovuje státní zaměstnavatel kde pracuji, na druhou stranu mi přijde, že mi odumírají mozkové buňky. Svou práci jsem se naučila během jednoho pracovního dne a furt jedu to samé jednotvárně dokola jako dělník (myslím to obrazně, nemyslím to jako narážku).
Na druhou stranu to tu má své výhody stability státního zaměstnavatele a pracovní doba. Manžel dělá spoustu let v automotive, teď už na vyšší pozici a často mi říká, co by dal za to, kdyby u práce nemusel přemýšlet a tolik se stresovat. Což samozřejmě chápu, na druhou stranu si říkám, jestli by mu pak zase nevadilo, že nemusí vůbec přemýšlet a nerozvíjí se.
Moc tedy nevím, jak mám ke své práci přistupovat. Hledat si něco, kde se budu víc rozvíjet nebo zůstat práci a „rozvíjet“ se doma? Třeba mě vždycky bavila angličtina, ale jak nemám žádnou šanci ji v práci použít, tak nemám ani žádnou motivaci k jejímu učení.
Co je to za práci a jak je placená - nemyslím tím úplně konkrétní informace, stačí obecně.
Pokud je to něco, kde je fajn kolektiv, máš slušné peníze a co můžeš dělat i ve vyšším věku, tak bych asi hledala seberozvoj jinde. Pokud není některý z předpokladů splněn, táhlo by mě to jinam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
U mě to není tak, že bych nemusela přemýšlet, ale práci už umím a jaderný fyzik nejsem, nedá se říct, že bych se neučila nové věci, ale rozhodně bych nemohla říct, že mě práce rozvíjí.
Ale kdysi jsem pracovala i v totální pakárně, kde se sice člověk musel soustředit, ale rozhodně ne přemýšlet.
A řeknu to takhle, vždyť rozvíjet se člověk může nejenom prací. Prací si vydělávám peníze, spoustu času mě i baví a utíká mi při ní pracovní den.
A hlavně, pracovní doba je často taková, že pokud chci, můžu se intelektuálně rozvíjet jinde.
Poslední dobou jsem uvažovala, že budu muset odejít, protože se zvyšováním cen už to u mě bylo na hraně toho, co považuji za snesitelný plat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A co ti bráni tu práci změnit? 
Nekdo jinej rad po tvoji pozici ve statnim, kde se podle popisu asi zrovna nepredres, rad skočí.
Uz minimalne tim, ze bude chodit domů s čistou hlavou…minimalne s malyma detma a tim, ze ve statnim nikdo moc OČR a PN neřeší…
- Citovat
- Upravit
@Kfětoslava píše:
Byla tu velmi podobná diskuze - vyhovuje mi zaměstnavatel, nevyhovuje mi rutinní práce skladnice v lékárně. Tak mě napadlo, že jsi tatáž osoba
Aha, to jsem nečetla. Zkusím se podívat jestli tam nenajdu k tématu.
- Citovat
- Upravit
@Hanka1 píše:
A co ti bráni tu práci změnit?Nekdo jinej rad po tvoji pozici ve statnim, kde se podle popisu asi zrovna nepredres, rad skočí.
Uz minimalne tim, ze bude chodit domů s čistou hlavou…minimalne s malyma detma a tim, ze ve statnim nikdo moc OČR a PN neřeší…
Ale vždyť já si tady nestěžuju, píši, že to má i své vyhody. Jen mám trochu rozporuplné pocity a chtěla jsem se o tom s někým pobavit.
- Citovat
- Upravit
Ahoj, přišla jsem si trochu podiskutovat a zapřemýšlet. Jak se díváte na práci, která člověka zrovna moc „nerozvíjí“? Ať už to jsou pozice jako dělník, uklízečka, skladník, ale můžou to být i trochu vyšší pozice než tyto, kde člověk dělá prakticky jen jednotvárnou činnost.
Jsem taková rozporuplná, protože mi vyhovuje státní zaměstnavatel kde pracuji, na druhou stranu mi přijde, že mi odumírají mozkové buňky. Svou práci jsem se naučila během jednoho pracovního dne a furt jedu to samé jednotvárně dokola jako dělník (myslím to obrazně, nemyslím to jako narážku).
Na druhou stranu to tu má své výhody stability státního zaměstnavatele a pracovní doba. Manžel dělá spoustu let v automotive, teď už na vyšší pozici a často mi říká, co by dal za to, kdyby u práce nemusel přemýšlet a tolik se stresovat. Což samozřejmě chápu, na druhou stranu si říkám, jestli by mu pak zase nevadilo, že nemusí vůbec přemýšlet a nerozvíjí se.
Moc tedy nevím, jak mám ke své práci přistupovat. Hledat si něco, kde se budu víc rozvíjet nebo zůstat práci a „rozvíjet“ se doma? Třeba mě vždycky bavila angličtina, ale jak nemám žádnou šanci ji v práci použít, tak nemám ani žádnou motivaci k jejímu učení.