Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jedno dítě, které je zcela mou kopií, tak u něj ten vztah kolísá na mnohem větší amplitudě. Od nejvyšší lásky po tu nejhlubší nesnesitelnost. Sebe v mladším vydání mi příjde extrémně náročné vychovávat. Další dvě děti, tam je to takové vyváženější. Takže ano, vidět moje negativní i pozitivní vlastnosti v dítěti / zrcadle není snadné.
Žádná vlastnost není dobrá nebo špatná. Ale obecně ano - vychovávat děti, které jsou nám podobné, je náročnější, protože přímo ukazují naše traumata a naše bolístky z dětství (sorry, jsem psycholožka
).
Jinak pro mě osobně bylo lepší mít dítě se stejnými vlastnostmi, bylo to náročné, ale po spoustě a spoustě práce (na sobě) léčivé. Dítě po manželovi mi tolik témat ke zpracování zdaleka neposkytlo, ale zase jsem jeho výchovou tolik nevyrostla.
Obe moje deti jsou jine a zaroven po mne.
Dcera je palicata, drza, chytra, zvidava, palicata… uz jsem rikala, ze palicata? To jsem cela ja.
Syn je tichy, introvertni, palicaty, mazlivy, bazlivy, neuroticky a pro uplnost jeste jednou palicaty ;D a Opet, to jsem cela ja.
Vidim se v nich obou, ale u kazdeho trochu jinak. Ta palicatost, coz maji po mne, mne dohani k silenstvi. Ale co s tim, nejak to musime prezit.
Já mám jedno dítě povahově naprosto po mě a druhé po manželovi. Hádej, se kterým dokážu vyjít lépe a na všem se snáz dohodnout?
Když na mě dcera použije ty svoje metody, ve kterých vidím samu sebe jako dítě, tak bych jí nejradši prohodila oknem
Přesně jak píše @teroonka - od totální lásky a mamulineček miláčečků po zabejčení na obou stranách ![]()
Já mám dvě děti. A oba jsou osobnostně úplně jiní než já. Marně se snažím najít jedinou společnou vlastnost.
@unuděná píše: Více
přesně, jako fakt to nechápu…vlastnosti, co mi v práci a v životě hodně pomohly a do života asi ok, mě u dcery úplně vytáčí. Normálně jako bych mluvila sama se sebou, vytočí mě během jedné věty
chlap se mi směje, že co jako chci, že je celá já a že on tak trpí se mnou ![]()
Dcera je po mě bordelářka - takový ten typ, co vlastně ten bordel vůbec nevidí
Já už se ho s věkem vidět naučila (stále mám na míle daleko do některých puntičkářských emimiňaček, ale už alespoň zvládám doma mít jakš takš poklizeno. Dcery pokojíčkový nonstop „výbuch černobylu“ rozdýchávám těžko
![]()
Jinak jsou povahově obě děti asi mix nás obou s manželem.
@Keyllah píše: Více
U nás je to ještě o to vtipnější, protože manžel kolikrát peskuje, ať po sobě neštěkáme, že jsme jedna jak druhá, ale jak ho potom vytočí syn, kterej je jeho naprostá kopie, to nechceš vidět
Ale běda, jak zmíním, že to je jako když se hádá se zrcadlem ![]()
@unuděná píše: Více
přesně, jako stačí když nechám chlapa se synem minutu, fakt nekecám, minutu a už na sebe ječí jak chuantorény, kvůli totální…hlavně že mě a dceři se směje a tváří se shovívavě ![]()
Moje dcery po mě nemají žádné špatné vlastnosti.jsou lepší děti než jsem byla já. Lepe se učí, jsou víc společenské, mají talent umělecky, pohybový, jsou víc ctižádostivé, chytré a rozumné. Snad jedine negativní co po ne zdědily, ze nemají rády zimu, nevyžívají se v lyžování a nesnáší míčové hry ![]()
@unuděná píše: Více
To já třeba nechápu. Ty když to děláš, tak jsi v pohodě a když to samé dělá tvé dítě, je to „na facku“? ![]()
@Bytsamsebou píše: Více
Já to ale nedělám, jsem dospělá. A ano, jako dítě jsem jistě byla pro mou mámu semtam na facku ![]()
edit: jde především o určitou tvrdohlavost, zarputilost a dámské ječící metody. To už mám dávno za sebou, ale když mi to dělá dcera, vidím rudě ![]()
Já to nevnímám tak u sebe jako u muže. Nejvíc se hádá s dítětem, které je celý on. Místo aby měl pochopení, tak s ním bojuje.
Doufám, že to bude odlehčovací téma. Včera u kafe jsme to řešili ve větší skupině. Jak zvládáte to, že vaše děti jsou po vás? Mně dnes ráno už po několikáté došlo, že je dítě celé já a je to hrozné. Dlouho jsem si myslela, že je po tatínkovi a není. Musím zcela sebekriticky uznat, že je po mně. Druhé dítě je celé můj táta a tam se mi funguje dobře.
Co vy berete jako lepší možnost, vaše vlastnosti, protože aspoň víte, jak na to, nebo když je po někom jiném?