Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
To je extrem!
Mozna bych mu nechyzela tolik vstric, musi si zvykat, ze ke zmenam proste dochazi.
Ja mam doma 2 protipoly. Dcera zmeny miluje, syn naopak. Ale takto extremni to teda neni, akorat musim obleceni, boty a opravdu velmi poskozene hracky vyhazovat tajne, jinak by byl bengal. Kdyz se pak po necem shani, delam hloupou a netusim, kam se to podelo.
Jedno z mých dětí je docela extrém, ale on není úplně neurotypický, zatím má v papírech jen projevy PAS, ale čeká nás nové posouzení a nevím nevím, jestli nenafasuje plnou diagnózu. Já nedělám nic nasilu, pokud to není nutné, ale na každou předvídatelnou změnu holt děláme přípravu, při nepředvídaných počítám s tím, že to bude chvíli zpracovávat. To jídlo mě třeba dost deptá, ji asi 5 jídel, to je dost na palici.
Sama jsi jako dítě zažila, jak je to nepříjemné, takže snad máš pochopení?
@Beruska999999 pochopení mám, ale je to náročné, jsem opak mámy a nechávám hodně věcí volně plynout, třeba ty talíře.
dcera měla chvíli podobné období. Pokud šlo o oblečení a boty nebo hračky. Tak to jsem nechávala bez vsimnuti tak aby je viděla. Třeba boty. To byl boj ale když jsem je nechala na místě a nevšímala si dcery ani bot. Najednou je obula. Stejně tak šaty, tričko. A taky neměla jinou možnost. Boty byli jediné, oblečení jediné na co dosáhla nebo bylo prostě první co bylo vidět.
Třeba o těch nových věcech potřebuje mluvít. Ty talíře třeba, to je věc co se dá naplánovat, stejně jako koupě nového oblečení. Na to se dá připravit. A využít pár kusů v jiných velikostech by nepomohlo?
@Anonymní píše: Více
O posteli jsme mluvili dlouho, bylo to na vlastní přání, má 130 cm, ještě se vleze a stejně od té doby spí hrozně. Klidně co hodinu vzhůru, místo v osm usne v jedenáct.
Se změnami jsme naprosto v pohodě. Podle mého názoru to trápí jen lidi s nějakým psychickým onemocněním a nebo je to výchovou ( budeš jíst z plastového nádobí a příborem pro děti, né pro dospělé, atd.).
@Anonymní píše: Více
Nové talíře jsme vybírali společně, oblečení vybíráme společně, nové jídlo si nenechá ani dat na talíř.
@Anonymní píše: Více
Protože dítěti podstrkáváš předměty, oblečení, jídlo, na které si zvykne a pak nechce jiné. Nebo př. rodiče nejí kmín/cibuli/papriku a na všechno, kde jsou takové suroviny, tak řeknou fuj, nebo to jíst nebudu a to dítě to od nich odkouká a pak to nechce taky jíst.
@Anonymní píše: Více
Tak s jídle bych to přes koleno nelámala. Nastavit pravidlo.. teď budeme kupovat talíř a jinej nemám. Nebidla bych něco do ruky s tím, že si to sám připraví když nebude jíst s námi
.
@Bytsamsebou jak nepodstrkavat dítěti oblečení, musí chodit oblecene? Ano, zvykne si na talíře, ale to je snad normální. To nevím, jak udělat jinak. S jídlem to je tak, že jí naprosto odlišné věci než já, třeba miluje těstoviny, které nepozřu a hlavně nechce nic nového, i když ostatní to jedí.
@Bytsamsebou píše: Více
Tohle je přesně i se zvířatama. Když ukážu že se tomu bojím bude se bát taky i když nemá důvod. Podívej had fuj ten je hnusnej. Spousta těch rádoby strahu je právě kvůli temhle podnětům.
@Anonymní píše: Více
Oblečení myslím třeba všechno s Mickey mousem a to dítě pak normální tričko nechce, protože tam není Mickey.
No nevím, nekompromisně dávat ochutnávat jiná jídla, ve školce se s ním párat taky nebudou.
Hezké odpoledne. Jak zvládáte změny vy a vaše děti? Kdy u dětí přechází ten největší konzervatismus? Nikdy jsem neměla ráda změny a překvapení, ale naučila jsem se s tím žít, pamatuju, jak ze mě máma šílela, jak mi to vyčítala a teď mám doma taky konzervu. Změnili jsme postel z 180×80 cm na 200×150 a už víc jak 10 dní spaní stojí za nic. Na veškeré nové oblečení si zvyká delší dobu, nové jídlo ani neochutná, když jsem měnila talíře, musela jsem nechat jedny staré…