Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím, měla bych takovou otázku. Možná je to hloupost, ale trápí mě to už delší dobu. Jsem lesba a ještě nikdy jsem neměla vážný vztah. Dřív jsem to neřešila a měla spíš takové úlety s holkama. Ale teď už se z mého okolí začal o mě objevovat vážnější zájem. Já jsem z toho vždycky šťastná a polichocená, tak se do toho samozřejmě vrhnu. Vždycky to trvá pár dní a já si pak začnu představovat nějakou vetší intimitu s tou holkou, nebo představení přátelům a rodičům, nebo celkově společnou budoucnost. A najednou se stane jako kdybych se něčeho hrozně lekla a prostě od toho chci rychle utéct. Já té holce vždycky řeknu tyhle svoje obavy, normálně komunikuju a ona teda většinou řekne, že to nemá cenu což naprosto chápu, a nebo to nějak přijme, ale stejně se prostě později vytratí veškerá komunikace a jiskra. Tohle se mi stalo už mockrát a nevím jestli se teda bojím vážného vztahu nebo na něj nejsem připravená. Já si přijdu připravená až až, hrozně bych chtěla lásku. Ale očividně mám prostě nějaký problém, že hned jak se začne schylovat k něčemu reálnému a vážnějšímu tak od toho utíkám rychlostí blesku.
Vím, že sem tento dotaz pravděpodobně nepatří, ale zkrátka je to věc, která mě trápí. Ale budu ráda za názor, upřímnost nebo jakoukoliv radu. Případně bych ráda věděla jak jste to měli vy s prvními vztahy, samozřejmě i s muži.
@AshleyVagn
Já většinou dávám příběhy jako příklady ze svého života a nebo ze svého okolí. Tentokrát zúročím jeden článek. Já čtu taky každou blbost a ejhle přijde chvíle a najednou emimino. ![]()
Ten článek byl přesně o tom to. Něco jako nevěsta na útěku. V tom článku to tuším nazývali fear of intimacy (strach z intimity). Psali tam, že hodně lidí má pocit, že chtějí vztah, touží po lásce, jsou připraveni — ale jakmile se blíží něco skutečného (blízkost, závazek, představení rodině, intimita), zapne se úzkost. To má za následek ten útěk ze vztahu, nebo aspoň ochlazení vztahu. Prý je to spojeno i s tím, že se přepneš do obranného módu, jako že už se blížíš do situace kdy by tě někdo doopravdy mohl zranit u tebe ještě spojeno s tím, že už to bude vidět na „veřejnosti“.
Rada byla aby se v tom vztahu postupovalo pomalu, žádné plánování budoucnosti „jen“ takové vídání a pomalé chození.
Máš si taky všímat kdy k těm obavám dochází, aby jsi ty situace uměla postupně vyhodnocovat. Máš si začít postupně představovat tu společnou budoucnost, jak jí představuješ rodičům, kámošům apod. Něco ve smyslu těžce na cvičišti, lehce na bojišti. Postupně si na ty nové pocity zvykat. A až to doopravdy přijde nebude to nic nového a tvoje hlava už to bude znát.
Toť asi moudrosti článku na tvé pocity.
@JoHoP Řekla bych, že to je přesně moje situace. Díky, že jste to nevzala na lehkou váhu a taky za upřímnost ![]()