Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Ahoj, chtěla bych znát vaše zkušenosti, popř. Názory, co byste si zvolili.
První porod akutní CS pro abrupci placenty 33+5tt, naštěstí vše ok.
Nyní jsem 35tt a půjdu pristi týden do porodnice řešit i způsob porodu. Můj doktor řekl, že pokud prostě nedám souhlas s VBAC, nikdo s tím nic nenadělá a je to na víceméně na mě, zda to chci zkusit.
Pořád se to ve mě pere. Přirozený porod - fyziologická cesta pro dítě, v případě, že není velké poranění, rychlejší rekonvalescence, bonding, zároveň do budoucna nevylučuji ještě třetí dítě a mít min jizev na děloze je prostě lepší…
Ale na druhou stranu po předchozím porodu se bojím, že se opět něco ke konci potentuje s placentou, že kontrakce něco způsobí, předtím jsme měli z pekla štěstí, že se na to přišlo včas. Zároveň mám sestřenici, která je kvůli klestovemu porodu postižená fyzicky i mentálně. A kdyby mi dali datum, kdy mám prostě přijít, tak jsem klidnější, připravím se… Předchozí CS zcela vpoho, žádné problémy s jizvou ani teď v těhotenství, váha mimca prý ok, ale větší obvod hlavy - dědičné, otec dítěte šel kvůli velké hlavě navíc též císařem… A teď babi raď ![]()
Už z tvého popisu cítím, že se přikláníš k CS.
A není na tom nic špatného, důležité je, aby byla v pohodě hlavně matka 🌸
Ja po akutnim cisari (padajici ozvy) chtela prirozeny porod. Nic tomu nebranilo, takze jsem se o to pokusila, ale druhy porod podobny prvnimu a zase jsem skoncila na akutnim cisari. Podle toho, co pises, tak mi prijde, ze chces spis cisar.
Asi máte pravdu, že se klonim víc k císaři, ale zas nechci být vůči dítěti sobec, když je pro něj lepší přirozená cesta. A případný treti potomek. Nicméně se Dr. Tvářil, že třetí cisar není zas takový problém…
@Tanado1229 píše:
Asi máte pravdu, že se klonim víc k císaři, ale zas nechci být vůči dítěti sobec, když je pro něj lepší přirozená cesta. A případný treti potomek. Nicméně se Dr. Tvářil, že třetí cisar není zas takový problém…
Tohle tvrzení se mi nelíbí
Není to spíš kvůli tlaku okolí?
První porod byl CS kvůli poloze KP, po porodu žádné další extra komplikace s hojením nebo s jizvou. U druhého mi dr asi 6 týdnů před porodem řekl, že nevidí důvod pro CS, že je to podle něj lepší přirozeně. Načetla jsem o VBAC kde co a vyšlo mi, že CS se často opakuje u nepostupujících porodů, u ostatních je VBAC v pohodě. Tak jsem souhlasila s VBAC.
Odhad hmotnosti byl v normě, všechna vyšetření taky. Ještě na příjmu byl odhad 3,5 kg (chválili mě, že jsem nešla rovnou na CS), o 7 hodin později to na váze byly 4 kg ![]()
No v průběhu jsem si nadávala, co jsem to vymyslela za blbost, ale je fakt, že rekonvalescence potom byla mnohem rychlejší. Nemít rozřezané břicho mi dost vyhovovalo. Taky první jizva se povedla, tak jsem nechtěla riskovat nějakou hrůzu.
Co bylo blbý, že jsem vůbec nevěděla, co jsou kontrakce, takže jsem si fakt nebyla jistá, jestli už rodím nebo mi jen tvrdne břicho či co ![]()
@Tanado1229 osobně jsem se vždy snažila za každou cenu porodit přirozeně
já se prostě cs bála. Ale jestli se necítíš na přirozený porod, bez do CS. Už víš, co tě čeká, budeš klidnější
mmchdm, nejsi sobec vůči dítěti. Ono je lepší cs bez komplikací, než cs na poslední chvíli při komplikacích. Na okolí kašli, ať si každý myslí co chce
Já jsem měla první císař kvůli poloze zadečkem…podruhé jsme taky řešili jak teda..přikláněla jsem se opět k císaři s tím že už bych věděla do čeho jdu… (Jsem posera
🙈) navíc rekonvalescence byla úplně Lažo plazo…zase ale taky jsem si říkala že kdybychom se třeba rozhodli pro třetí…no..osud rozhodl za mě..těhotenská cukrovka s inzulinem takže bylo silné doporučeno nepřenášet, termín na vánoce takže bylo jasné že to bude dřív…i jizva mě bolela ale ta byla dle utz vporadku…jen prostě více námahy kdy jsem musela tahat v té době ještě nechodili první dítko způsobovalo že mě prostě břicho bolelo…nakonec jsme se domluvili že tedy císař s tím že kdyby se to samo spustilo dřív než sem měla nástup že to zkusíme spodem…no..nestalo se takže byl císař c. 2…nelituji…bylo to i tak krasne..malého jsem měla celou dobu u sebe až večer si ho vzaly sestřičky k soběa hned ráno mi ho zase přivezly…rekonvalescence ještě pohodovejsi než poprvé…už první večer sem běhala po pokoji jak kdyby se dopoledne nic neudálo…rozkojila jsem se taky dobře…ptala jsem se pak i na případně třetí dítko pri kontrole po šestinedělí…prý pokud bude jizva dobře zhojená že to není problém ale tam už prý to bude císař na milion procent…což mi teda nevadí vzhledem k tomu jak pohodové proběhly ty první dva…mmch dost mi vyhovovalo i to že jak to bylo naplánované tak u mě byl manžel…dělá na směny a z prace nemůže jen tak odejít takže kdyby to přišlo kdyby byl v práci tak prostě bohužel…
Psychika je u porodu strašně důležitá, tvému strachu se nedivím. Já měla první porod zakončen akutní sekcí, pro mě to nebyl úplně hezký zážitek hlavně po psychické stránce. Ve druhém těhotenství jsem si říkala, že by bylo super rodit tentokrát přirozeně. Ale byla jsem smířena i s variantou další sekce, hlavně ať je na konci zdravé dítě. Ale pro mě byl další císař spíš strašák. Sobecká nejsi určitě. Za me lepší plánovaný císař než akutní, když už.
@Atisia jakože tlak okolí, ať nejsem sobec? To právě ne. Manžel to bere jako moje tělo - moje volba, podporuje mě, ať si vyberu cokoli. A moje máti i tchýně mi radí císaře. To spíš moje hlava vymyšli ![]()
Jinak co se týká bondingu - protože první CS byl plánovaný, tak jsem měla jen lokální anestezii a mimčo jsem dostala na hrudník hned po tom, co ho vytáhli (teda chvilka na vážení a nutné procedury) a měla jsem ho na sobě po celou dobu, co mě šili. Na dospáváku pak už teda ne.
A finální rozhodnutí, jestli jít u druhého do plánovaného CS nebo zkusit přirozeně, jsem musela udělat až asi 14 před termínem.
Prvni jsem mela sekci kvuli KP. U druheho jsem pocitala se sekci, takze jsem si o prirozenem porodu ani nic nezjistovala a nepripravovala se. Mela jsem tehotenskou cukrovku a dite vetsi vahovy odhad, tak jsem brala sekci jako jasnou vec. Vyhovovalo mi, ze vim, do ceho jdu, ze nemusim resit hlidani starsi, kdyz budu znat dopredu termin. No… voda odtekla neplanovane v 38+0. Na sekci se v nemocnici moc netvarili. Ja za ni ani nebojovala, ze teda zkusime prirozene. A povedlo se.
Musim rict, ze stav po sekci a po prirozebem porodu je nesrovnatelny. A co bylo jeste vic nesrovnatelne, byl muj psychicky stav. Doted to nechapu. Cele sestinedeli v dobre nalade, akcni jak veverka. Muz nevedel, co delat. Pocital se sekci a zaridil si v praci mesic dovolene, protoze cekal, ze budu ve stavu jako po prvnim porodu a jeste s prvorozenou na krku.
Samozrejme prirozeny porod nemusi dopadnout, ale aspon pro ten pocit bych to zkusila. Pokud se rozhodnes pro sekci, hledej porodnici, kde nemaji problem s bondingem a po porodu matku a dite ani po sekci nerozdeluji.
Určitě záleží na důvodu, proč první byl CS. Tak ve tvém případě bych se určitě poradila a lékaři, jestli se stav může opakovat?
Já rodila akutním CS pro nepoměr pánve a hlavy, takže u druhého se kloním taky spíš k císaři. Nechci skončit na akutním jako minule, sice bylo fajn všechny ty části přirozeného porodu absolvovat (dítě nešlo ven, ale otevřená jsem už byla komplet). Ale pak už to zase bylo nulový bonding, komplikace…
Takže radši plánovaně tentokrát. Než aby se to opakovalo, nedejbože se dítě někde zaseklo.
Tři CS nejsou většinou problém, dělá se jich i víc v dnešní době, pokud je děloha v pořádku. Ale to je jasné, že čím míň, tím líp.
Pokud bys chtela vaginalni porod, tak zasadne hoooodne dobre osefovany, tj. dobra PA, vlastni poloha, zadna medikace, zadne zasahy.
Pokud do toho nechas vrtat doktory ve stylu urychlime, praskneme vodu, zabrzdime, nastrihneme, aa klesaji nam ozvy, rychle tlacte… Tak to bych se sakra bala a zlatej cisar.
Po abrupci placenty bych rodit nezkoušela. U mě první CS nepostupující hlavoun. Druhý podle screeningu zase hlavoun, ani jsem to už nechtěla zkoušet, což bylo dobré rozhodnutí protože se během sekce ukázalo, že by to jizva nevydržela.
Stejně na oba porody vzpomínáme hezky, manžel byl se mnou a miminko taky - až na nějakou hoďku po prvním porodu.