Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jo, je to obdobi. Vetsina deti projde tim, ze chce jen jednoho rodice. Casem to zas muze byt ten druhy rodic. Manzela bych teda nekomandovala. To, ze chce tebe neznamena, ze ty to delas lip. Jen je to obdobi, kdy chce proste maminku. Manzel se taky muze nastvat a ani bych se mu nedivila. Taky muze prestat poslouchat oba a budes jeste na toto obdovi vzpominat
a pak budes treba taky kricet, az bude stipat, kousat, kopat i tebe.
Zaujal mě název diskuse.😁 Ano, je to období, kdy dítě vyžaduje toho, s kým je nejčastěji. U nás jsem to byl já- protože máma už nebyla. Toto období přejde, pak nastanou další- třeba období vzdoru.😊
Je to naprosto normální a fakt to neznamená, že ty něco děláš líp. Chlapa přestaň poučovat a buď ráda, že ti to ještě nemluvil o hlavu. Jako.jo, křičet na dítě fakt nemá smysl, ale když mě decko kousne, tak na něj taky houknu místo milého vysvětlování, že mě to bolí a proseb, ať přestane. Nejmladší dcera měla přesně v tom věku úplně stejně období. A I s tím, že reagovala jen na mě. Když jí něco řekl muž, ignor. Když já, hned to udělala, přestala dělat…No teď je o čtvrt roku dal a je to naopak. Sice pořád chce víc mě, ale poslouchá pro změnu víc muže. Za chvíli to bude zase jinak. Normálka.
Neboj, ono to za chvíli bude zase jinak a bude mít na háku tebe
Tak si představ, jak by se ti líbilo, kdyby pak přišel chlap s tím, že to máš dělat jako on a bude to v pohodě ![]()
Jo, je to období a bude hůř. Když je doma chlap, nech ho, ať se se situací vypořádají spolu. To, že tebe poslechne a s ním „bojuje“ neznamená, že ty jsi lepší rodič ![]()
Kazdy rodic k tomu diteti pristupuje trosku jinak, i kdyz smer vychovy maji stejny. Jo, a taky mi vzdycky prijde, ze kdokoli jiny na to dite krici vic nez ja a ma s nim mensi trpelivost, ale vetsinou je to jenom zdani, protoze ono se to lehko soudi, kdyz je clovek jenom pozorovatel.
nech je, at si to vyresi sami, musi si vymyslet vlastni system.
U nás to bylo téměř stejné, taky syn poslouchal jen mě, já mu všechno hezky vysvětlovala, proč něco nesmí a podobně. Tatínek to řešil podobně jako u vás a syn ho taky ignoroval. Taky jsem se snažila manželovi vnutit styl výchovy, jak to dělám já, aby ho syn začal poslouchat. Ale poradit si nenechal, akorát jsme se kvůli tomu pohádali. Tak jsem se jim do toho přestala plést a nechala manžela, ať to dělá tak, jak on sám chce.
No a teď je synovi 6 a poslouchá víc manžela než mě a se mnou „bojuje“ ![]()
Vlastní zkušenost sice nemám, ale určitě je to jen období. Muže bych nechala, ať si to se synem vyřeší sám - to, že ho teď malý bojkotuje, neznamená, že to s ním neumí. Za chvíli se to srovná. A těžko můžeš čekat, že všichni budou se synem jednat stejně jako ty. Táta se chová trochu jinak, prarodiče taky, pak ve školce i ve škole každá autorita bude mít svoje metody… Je to přirozené.
Tak já mám opačný názor než většina. Taťka nemá zájem tě vyslechnout, nechat si poradit, jenom řve. Tak ať se nediví, že jej dítě ignoruje a neposlouchá ho. Je to jeho lenost. Kecy typu „nechej toho“ dítěti absolutně nic neřekne! Neumí s ním komunikovat.
A zakladatelko, podle mě jsi ten lepší rodič!
@Koblizkova1980 píše:
Tak já mám opačný názor než většina. Taťka nemá zájem tě vyslechnout, nechat si poradit, jenom řve. Tak ať se nediví, že jej dítě ignoruje a neposlouchá ho. Je to jeho lenost. Kecy typu „nechej toho“ dítěti absolutně nic neřekne! Neumí s ním komunikovat.
A zakladatelko, podle mě jsi ten lepší rodič!
I kdyby, dává jí to nějaké právo manžela za výchovu peskovat a převychovávat ho? ![]()
@unuděná píše:
I kdyby, dává jí to nějaké právo manžela za výchovu peskovat a převychovávat ho?
A proč hned peskovat? Jako vidi, jak to voře, tak mu poradí, ne?
@Koblizkova1980 píše:
Tak já mám opačný názor než většina. Taťka nemá zájem tě vyslechnout, nechat si poradit, jenom řve. Tak ať se nediví, že jej dítě ignoruje a neposlouchá ho. Je to jeho lenost. Kecy typu „nechej toho“ dítěti absolutně nic neřekne! Neumí s ním komunikovat.
A zakladatelko, podle mě jsi ten lepší rodič!
To je jako nějaká soutěž? ![]()
Ahoj. Zeptám se, to začalo nějaký nový období?
Syn bude mít v prosinci 2 roky.
Nedávno začal vyžadovat úplně vše ode mě.
Od muže se nenechá obléct a ani uspat. Dřív to fungovalo normálně, ale najednou řve „já chci máma“.
A jakoby najednou začal zkoušet co si může ke komu dovolit.
Se mnou je to dítě úplně zlatý, samé pusinky, objímání. Nechá si ode mě vysvětlit proč jsem řekla ne - i bez pláče a cokoliv, zkrátka nemáme s komunikací žádné problémy.
Klukovi ani nedávám žádný výchovný, prostě se domluvíme slovy a mimikou obličeje.
Nemá žádný velký záchvaty vzteku ani pláče, je fakt hodný. Doma mi pomáhá se vším, poslouchá mě a rozumí všemu.
Ale nastoupí domu táta a už ho malej zkouší štípat, kousat, kopat a nereaguje na jeho výzvy.
Já jenom slyším řev „nech toho, bolí to“ ale odezva malýho žádná, buď mi jde žalovat, že táta křičel nebo pokračuje. Jen já to zastavím a prakticky řeknu to samé „neubližuj tátovi, to bolí víš, dej mu pusinku a ukaž mu knížku“ a je klid… ale to se mi nezdá moc super - mít respekt jen z matky a otce ne.
Vůbec ho malej neposlouchá.
Chlapovi říkám jak a co dělám já a na co malej dobre reaguje, ale chce si to dělat po svym a prakticky jeno rika „nedelej to“
Ja uz nevim jak mám muže nasměrovat, ale mě vyčerpává, že to doma musím korigovat všechno sama. Hlavně mě mrzí, že na něj křičí, ale ode mě si poradit nenechá.
Víceméně, když tam nebudu pravděpodobně bude vše probíhat jinak.