Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak teď o prázdninách mají trochu volnější režim, takže chodí taky později. Ale jinak jim prostě řeknu pohádku, chvíli si třeba ještě povídáme a držím je za ruku a pak řeknu že jdu na WC/pověsit prádlo/něco uklidit apod. a že za chvíli přijdu. A usnou sami.
No a někdy si dáváme s manželem rande ráno v obýváku než se vzbudí.
@JancaS84 píše: Více
My těch dětí máme víc. Takže nejstarší už usíná samo, ale hodně pozdě. Prostřední usíná pozdě a vyžaduje naší přítomnost a nejmladší kojím, i toho většinou usne kolem 21 a vstane v 5:30. Takže ani ráno na sebe nemáme čas, když minimálně jeden z nás pořád chodí pozdě spát, protože uspává jiné dítě
Už mě to pěkně štve, miluju děti a ráda je uspávám občas, jindy bych ale chtěla mít čas na sebe a manžela, na své věci. Už se mi zdají velké, určitě nikde nezůstávají samy, máme obývák hned u pokoje. Ale pořád nás v pokojíčku chtějí. I když je unavíme na maximum, stejně nelehnou.
Nastavit pravidla (můžeš s ohledem na věk i s jejich určitou participaci na jejich vytváření) a trvat na nich i za cenu určitého počátečního nepohodlí ditete. Jedno dítě mam sovu, ale prostě po 20 h máma/táta jako animátor nefunguje, protože se budou věnovat svým dospělým aktivitam. Děti máme rádi, věnujeme se jim, ale odsad podstad. Nejsme jejich otroci. Ať si jde spát třeba v jedenáct, ale bude v pokojíčku a zabaví se samo. Večer pomuchluju, občas můžou usnout u nás v ložnici, ale neexistuje, aby si dítě třeba vynucovalo, že u něj budu hodinu u usínání sedět.
Dráždivé dítě sice potřebovalo určitou asistenci u usnutí cca do 5 let, ale jde si třeba vypomoct audiopohadkama, že se nechají otevřené dveře do pokojíčku, plysakem apod.
V rodině musí být vzájemný respekt. Ne že jen rodice respektují požadavky a potreby ditete (nebavíme se o muminech, batolatech a nebo nějak neurologický atypických dětech).
Když jsme byli větší (cca těch 10 let), tak jsme si pouštěli kazety s Hurvínkem a u toho usnuli.
Mladší usina zatím sama.. starší měla problém usinat a tak jsme ji začali pouštět zvuk vody… usina u toho do dnes. Vztah rodičů je důležitý a neměl by se zanedbávat.
A jak jsou staré ty děti? Chápu správně, že 10, 4 a mimino? Protože to čtyřleté má ještě nárok na to ještě mít nějakou tu asistenci a mít potíže chápat, že rodice taky potřebuju čas pro sebe. Čímž ho neomlouvej, jen poukazují na to, že nějaké „zlepšení“ situace u takhle malého dítěte nedocilite ze dne na den. Nám to u tehdy 3 létě navíc dost umanute sovy trvalo třičtvrtě roku, než začala akceptovat, té nás nebude večer v obýváku u detektivky oblazovat svou přítomností s chtít si povidat a hrát.
Na druhou stranu tohle je taky trochu negativum více děti s většími věkovými odstupy- jste furt zapikolovani v tom „pecovacim“ (a pro mě osobně nejnáročnějším) období s starší děti mají tendenci to asi trochu zneužívat nebo jim nebyla nastavena ta zdravá hranice.
Čtyřleté dítě má na uspávání ještě nárok … u mimina na tom už vůbec není nic divného… no a u toho desetiletého je jasné, že se tím pádem sveze se sourozenci. Těžko jedno dítě zaženeš a necháš samotné, zatímco jeho dva sourozence budeš uspávat.
Nezlob se, ale že nemáte čas pro sebe před desátou hodinou, to je snad přesně jedna z věcí, se kterou musejí počítat všichni rodiče, co si pořizují více dětí v těchto věkových rozmezích ![]()
Časem se to bude zlepšovat, jak povyrostou. Ale už teď bych to zkusila postupně nastavit tak, aby ty dvě starší usínaly zhruba ve stejnou dobu a aby byly večer spolu v pokojíčku samy …. Pohádka, pomazlit a pak “klidně si tady ještě spolu tiše povídejte, než usnete”.
To stejne u nas, mame deti 1 a 4 roky, ted v lete jdou spat kolem devate, desate, ale aspon vyspavaji pak rano. S manzelem chodime kolem pulnoci, takze kdyz chceme nejaky cas pro sebe, mame ho 22-24. Ale to spis potrebujeme kazdy cas sam pro sebe. Jednou za cas dáme deti na hlidani a jdeme na veceri. Přijdou mi jeste malinci na samostatne uspavani, ale tak za rok to chci zacit zkouset, ze jim treba pustim audiopohadku. Dockame se. A zase mi kolikrat prijde, ze to uspavani je jediný one to one cas za ten ulitany den, tak to nechci rusit. Kdyz uz uspavani trva dlouho, tak prestanu uspavat a delam si svoje a dite se tak nejak placati kolem a pak si usne samo.
Starsi 9 usina od 5 let sama. Pustime ji CD s audio pribehy a ona si u toho usne. Ma jich celou sbirku nebo chodime do knihovny je pujcovat. Chodi spat ale kolem 21-21:30, do te doby je u nas normalni program/vecerni hygiena.
Mladsi 4 letak usina bud se mnou nebo nekdy chce sam s pootevrenymi dvermi. Ja si rada ctu, tak si nekdy ctu v posteli sama a on usne vedle me. Pred usnutim mu ctu taky (starsi dite usina driv), aby ji nerusil. Manzel je stejne vetsinou na pocitaci nebo uz usnul, spolecny program mame do te doby, pracujeme na zkraceny oba.
Jako deti jsme se s rodici divali do 22 na gauci spolecne na TV a pak jsme sli sami spat
kdyz jsme se unavili
Začala bych je ráno pravidelně budit -, třeba v šest a ono si to sedne. Takto se ti dospávají a proto usínají pozdě. Plus je kvalitně utahat. Jestli sedí večer hodiny u televize, tak tam bude problém.
Miminko je normální uspávat, čtyřleté taky. U desetiletého chápu, že chce také když to vidí u sourozenců. Mě by to nevadilo.
My máme děti tři 5,3, 1r. První dva uspává manžel společně a já miminko. Nejpozději do půl deváté spí všichni. Roční spí do sedmi hodin. Ale vstávají brzy. Roční ve 4 ráno.
Nejstarší kolem páté hodiny, prostřední kolem šesté. Přes den už starší děti nespí od dvou let. To je taky otázka jestli ti nespí ještě čtyřletý přes den. My večer máme teda pro sebe, ale odpadneme v devět
však je to normální. Nás to uspávání baví. Jsme rádi, že nás potřebuji. Fakt se přečte pohádka, povídáme si a usnou.
Máme syna 2 roky. A usíná tak mezi 22-23. Minimálně do těch 22h tu pořád leze. Často usne až v moment, kdy si jdu lehnout i já. Takže společný večery taky nemáme 😆 😆 😆
@anavi13 u nas se vstava v 6 do skolky/skoly a stejne usinaji pozde. Kdyz je zazenu v 8, tak stejne do tech 21-22 nespi, takze my chodime pozdeji spat vsichni.
@JancaS84 píše: Více
Taky to tak dělám. Pomazlime se, přečtu pohádku, zazpíváme písničku a pak chvilku posedim. Zvykla jsem si brát mobil, tak si třeba přečtu zprávy. Pak odcházím a jeden se většinou vzbudí. Řeknu mu, že si jdu vyčistit zuby/umýt nádobí/osprchovat se, a že přijdu zkontrolovat, jestli je vše ok. Poté se většinou uklidní a upadne do tvrdého spánku. Na kontrolu nechodím, neni už potřeba. Nebo případně jen poslechnu krátce za dveřmi.
@Anonymní píše: Více
Máme tři, ale nejmenší už teda nekojim. Ale postupně jsem přešli na to si je zvykat usínat samotný. No a když je nejhůř tak se jde táta osprchovat a já se nenápadně vytratím…
Tak jsme právě uspali. Prosím vás, jak je to u vás, kdo máte malé děti do 10 let, s uspaváním a večery?
Naše děti jsou spíše sovy, nebo spíše nejací upíři. Usínají naprosto nejdřív ve 21, spíše ve 22, teď o prázdninách ale i o půlnoci. Přitom vstávájí mezi 5:30 a 9:00 (
). To by mi celkem nevadilo, ať si jdou spát, kdy chtějí, jejich věc. Problém je v uspávání. Vyžadují neustále denně uspávat. Chápu miminko. Ale ve 4 letech, nebo dokonce v 10? To už mi přijde moc. Nemáme a manželem jediný společný večer. Nic si neřekneme (ani přes den, protože děti neustále vyžadují pozornost), nemáme opravdu kdy mít intimnosti, protože stále je vzhůru a pronásleduje nás nějaké dítě (berte to v nadsázce, píšu trochu rozrušená).
Když jsem byla malá, šla jsem do pokoje, tam se mi přečetla pohádka a bylo. Když jsem nespala, prostě jsem koukala do stropu a přemýšlela o něčem.
Co znám kamarády, buď jim děti usínají samy od miminka anebo rezignovali na manželství a tráví také večery s dětmi.
Já už to ale nechci. Jak to změnit? A jak je to u vás? Nějaké tipy? Protože už opravdu nám to narušuje vztah. Tedy všimla jsem si, že spolu netrávíme moc času, a že se víc hádáme. Kromě toho máme občas práci, kterou bychom rádi udělali i večer, a po 22. hodině, kdy běžně vylezeme od děti, už to opravdu nejde.