Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@kalie píše:
Nemaluju se nikdy, mastny vlasy standard. Prdeni a krkani automatika. A nepripadam si menecenna.
Jedna věc je jak si člověk připadá, druhá jak vypadá. Ale proti gustu… ![]()
@Namron Být v jednom kole vypadá jinak. Jsi prostě líná. Hezky se obléknout a mít umyté vlasy a upravit se i bez líčení moc času nezabere. Zbytek tvého nechutného chování raději nekomentuji.
Do práce se maluju (decentně) a s mastnou hlavou tam (většinou) nechodím (nebo alespoň použiju suchý šampon). Doma o víkendech chodím klidně v teplákách (bydlíme na vesnici, máme zahradu), většinou se nemaluju, ale nemyslím si, že bych bez make-upu byla nějaká obluda (naopak manžel říká, že tak se mu líbím nejvíc
). Před manželem si občas i prdnu / krknu (samozřejmě s následnou omluvou a nedělám to naschvál nebo nějak „demonstrativně“, prostě to člověku občas uletí
), to je podle mě normální. Přesto si nemyslím, že bych byla nějaká šmudla
podle mě i nenamalovaná holka v teplákách může vypadat dobře - když má zdravé pěkné vlasy a pleť a z trika ji nevykukuje několikanásobný „mišelin“ apod.:nevim:
Příspěvek upraven 30.03.22 v 12:20
Rozhodně nekrkám a neprdím a kdyby to přede mnou dělal chlap, nebyla bych s ním.
Když jsem chodila do práce, každé ráno jsem si myla a upravovala vlasy, líčila jsem se poměrně dost, oblečení do práce taky slušné, elegantní-košile, sukně, podpadky… doma pak legíny, tílko, mikina - ale čisté, nevytahané, neděravé. Doma vždy naklizeno.
Teď mám dvě maličké děti, tak přiznávám, že se můj vzhled dost zhoršil, mastné vlasy občas mám, protože se mi mastí opravdu hned do druhého dne, a mýt si je 7× v týdnu, na to nemám energii. Líčím se tak obden. Těším se, až děti trošku povyrostou, a já budu mít zase čas na to, abych vypadala tak, jak se cítím dobře ![]()
By mě zajímalo z čeho máte doma bordel, když jste od rána do večera v práci a nemáte děti. Pokud doma nemáte chovatelskou stanici koček/psů a nebo jinou zvířenu…
Buď jste naprosto zdechlí a nebo bydlíte v nějakém gigantickém baráku, který má 150 pokojů a vy se každý den pohybujete a děláte bordel v každém z nich.
Pokud jsi hrozně přibrala, tak je to tím, že blbě jíš a málo se hýbeš. Že krkáš a prdíš… jsme jenom lidi, no a co. Řeknu pardon a neřeším to. Pokud teda nejsi chodící plynojem… pak je to humus.
Jestli jsi už teď rezignovala na mytí, líčení a oblékání, tak si fakt nepořizuj děti.
Doporučuju se vzchopit, sednout si s chlapem a promluvit si o tom úklidu. V sobotu ráno v 9 budíček, jeden jde vařit, druhý jde uklízet. Nejpozději ve 12 musíte mít barák naleštěný, prádlo vyprané, pak si můžete dát oběd, sprchu a vegetit zbytek víkendu u televize.
Když budeš sedět na zadku jak bábovka a fňukat nad tím, jak nemáš čas a jak je to náročné, tak logicky nic neuděláš žejo… Chce to trošku zamakat sama na sobě.
Mam doma i hezke veci, ikdyz jsem dost pribrala, takze mi vsechny nejsou, ale nechce se mi je nosit a vymyslet, co si na sebe oblecu.
Dale se pred muzem vubec neovladam a klidne prdim a krkam a sedim shrbena. Muz nic nenamita, ale i tak si myslim, ze to i pro nej neni pritazlive a chce mi doma udrzovanou a hezkou zenu.
Si dost protiřečíš, ne?
Taky jsem se dostala do podobného stavu…no, probrala jsem se, když se mnou přestal chtít spát. Když už na něco došlo, očividně ho to nebavilo.
Já taky mám pořád nějaké povinnosti, nestane se mi, že bych si sedla a nebylo co dělat. Vždycky je něco, co je doma neudělané, neuklizené, i když nemám děti. Máme velký byt a prostě se nestane, aby od začátku do konce bylo všechno v pořádku, všechny věci na místě, všechna plánovaná vylepšení hotová, nikde prach, žádné suché listy na květinách…to je scifi i bez dětí. Ale když dáš prioritu vždycky tomu a nikdy sobě, špatně to dopadne, s domácností se tvůj manžel neoženil. Měla jsem vždycky pocit, že tyhle věci jsou povinnost a nějaké pečování o sebe zábava, byla jsem tak vychovaná - co se maluješ, není umyté nádobí a podobně, a samozřejmě vtlučeno do hlavy, že nejdřív povinnosti a pak zábava.
Naštěstí to bylo ještě včas a něco jsem se sebou udělala. Takže prostě teď kolikrát neseberu prádlo ze sušáku a místo toho si umyju vlasy, nejdu okamžitě utírat koupelnu i když nějakou nečistotu vidím, ale depiluju si nohy, ráno má prioritu hezky se obléct, pořádně učesat (malování jsem vzdala), umýt, a domácnost až když zbyde čas. Tak prostě doma všechno dokonalé není, ale náš vztah je zase v pořádku. To přibrání evidentně nevadí tolik jako neupravenost, aspoň u mého manžela.
@Namron píše:
Ahoj,
Mam takovy dotaz na vas, ktere jste v dlouhodobem vztahu.
Postupne jsem se opustila, jednak co se tyce zevnejsku a oblikani a jednak i v zenskem chovani.
Jsme manzele teprve kratce. Mam pocit, ze jsem v jednom kole, do vecera v praci, o vikendech uklizeni velkeho domu a mensi zahrady.
Nemame jeste deti, takze se staram opravdu jen o praci a o dum. Muz take uklizi a pracuje stejne jako ja. Navic i tak mame doma neustale bordel, protoze ho nedokazeme udrzet.
Prestala jsem se rano malovat, obleknu na sebe rychle jenom rifle a triko a jdu nekdy i s mastnyma vlasama do prace. Pak se cely den citim samozrejme blbe. Mam doma i hezke veci, ikdyz jsem dost pribrala, takze mi vsechny nejsou, ale nechce se mi je nosit a vymyslet, co si na sebe oblecu.
Dale se pred muzem vubec neovladam a klidne prdim a krkam a sedim shrbena. Muz nic nenamita, ale i tak si myslim, ze to i pro nej neni pritazlive a chce mi doma udrzovanou a hezkou zenu.
Jak to mate doma vy? Malujete se kazdy den, snazite se chovat jako dama i doma za zavrenymi dvermi? Oblikate se doma jen do teplaku nebo se snazite vypada i doma elegantne?
Potrebuji si asi precist, ze bych se mela vzpamatovat a zacit se o sebe opet starat, ze to neni normalni.
A čím si to vysvětluješ? Jako ty to má obvykle někdo, kdo má buď priority jinde (takže ho vzhled netrápí - což je v pohodě), nebo někdo v depresi.
Takže jestli ti to vadí a zároveň nejsi schopna to změnit, tak se zamyslim i nad psychikou a celkově vztahem, jestli v něm jsi šťastná.
Jako jo - mastné vlasy se přihodí (tak holt člověk den chodí v drdolu), líčení taky někdy odfláknu, nic moc oblečená taky občas vyrazím (v mém kontextu to znamená milované džíny že střední, oblíbený vytahaný svetr a okopané boty). Krkání a prdění lehce ovlivníš stravou - takže žádné bublinky, zařadit sport, normální jídlo… Nepořádek neřeším, to je subjektivní - za mě, pokud nemáte v bytě špínu a smrad, tak máte uklizeno. ![]()
@Namron píše:
Ahoj,
Mam takovy dotaz na vas, ktere jste v dlouhodobem vztahu.
Postupne jsem se opustila, jednak co se tyce zevnejsku a oblikani a jednak i v zenskem chovani.
Jsme manzele teprve kratce. Mam pocit, ze jsem v jednom kole, do vecera v praci, o vikendech uklizeni velkeho domu a mensi zahrady.
Nemame jeste deti, takze se staram opravdu jen o praci a o dum. Muz take uklizi a pracuje stejne jako ja. Navic i tak mame doma neustale bordel, protoze ho nedokazeme udrzet.
Prestala jsem se rano malovat, obleknu na sebe rychle jenom rifle a triko a jdu nekdy i s mastnyma vlasama do prace. Pak se cely den citim samozrejme blbe. Mam doma i hezke veci, ikdyz jsem dost pribrala, takze mi vsechny nejsou, ale nechce se mi je nosit a vymyslet, co si na sebe oblecu.
Dale se pred muzem vubec neovladam a klidne prdim a krkam a sedim shrbena. Muz nic nenamita, ale i tak si myslim, ze to i pro nej neni pritazlive a chce mi doma udrzovanou a hezkou zenu.
Jak to mate doma vy? Malujete se kazdy den, snazite se chovat jako dama i doma za zavrenymi dvermi? Oblikate se doma jen do teplaku nebo se snazite vypada i doma elegantne?
Potrebuji si asi precist, ze bych se mela vzpamatovat a zacit se o sebe opet starat, ze to neni normalni.
no ty vogo
žiju s dcerou sama, když začínám mít pocit mastných vlasů, tak je okamžitě ten den umyju, doma se nemaluji - ale mám permanentní make-up,
doma nosím rifle a tričko, nic plandavého, nic špinavého, nic natrženého, úklid teda občas trochu zaostává - dělám každý den kousek - ale s jedním dítětem a třemi kočkami lesk jako blesk moc nejde,
ty jsi buď neskutečně líná nebo máš deprese - s obojím se dá něco dělat,
jak to budeš zvládat, až budete mít dítě - děti? to si raději ani nepořizuj ![]()
Jsem na materske, ale i tak se snazim vypadat pritazlive, manzel si na to docela potrpi a ja se taky citim lip, kdyz mi to sekne. Doma se teda vetsinou nelicim, ale jsem vyrazny typ a mam hezkou plet, takze to tolik nepotrebuju, bezne se licim jen rasenkou a CC kremem. Dru na sobe, abych si drzela postavu, takze si pak v oblekani muzu dovolit ledasco. Doma nosim padnouci leginy a k nim tricko, davam si pozor, abych nenosila seprane ci derave veci (nebo aktualne poblite od mimina
). Priznam se, ze opravdu nechci byt takovou tou strhanou maminou na materske, prijde mi to dost odpudive.
Osobně nejsem čančací typ, když už se namaluju, spočívá to obvykle v řasence a rtěnce… ale co popisuje zakladatelka, mi nepřijde v pořádku. Práce denně do večera, nula času na sebe, asi i dost špatné jídlo, mastné vlasy… Zní to jak deprese nebo nějaké vyhoření.
U mě to vážně bylo tím nastavením v hlavě. Ne deprese, ale pocit povinnosti, pořád dělat „užitečné věci“ a z výchovy trošku vsugerovaný pocit výčitek za péči o vzhled, jako něco nepatřičného, co se hodí pro líné fifleny. Od mala jsem poslouchala shazování nafintěných ženských, že když má takového času na sebe, určitě má doma bordel, vzhled není důležitý, ale pracovitost atd. Takže vůbec ne, že bych byla líná, spíš naopak neustále unavená bez vteřiny pro sebe. Třeba k té revizi domácího oblečení jsem dospěla až teď. Nejsme chudí, ale taktéž součástí výchovy bylo, že vyhodit se nesmí nic, každé triko je nejprve „na lepší“, pak když je seprané „na ven“, a když už je flekaté, vytahané nebo děravé, tak „na doma“, bez ohledu na to že mezitím už člověku dávno nesedí. Tak jsem si teď uvědomila, že jsem jak blázen, chodím doma v nesedících často moc malých trikách s dírou a flekem, která zdůrazní každé moje kilo, a přitom mám skříň přetékající pěknými věcmi. Teď o víkendu jsem se na to vrhla a šla do kontejneru velká ikea taška odpudivých hadrů, aby mě nenapadlo to ještě přehodnotit, manžel nadšeně házel se mnou, evidentně měl vyhlednuté některé kousky, které se upřímně těšil až nikdy už neuvidí. No a od těch hrozných hadrů, mastných vlasů protože v půlnoci ještě přetírám podlahu v kuchyni tak pak padnu a spím, ne si je myju, olámaných nehtů apod. k prdnutí a krkání je už bohužel kousek, jak se člověk jak dáma necítí, spíš jak cuchta, svádí to k tomu se tak i chovat. Dodnes bojuju třeba s tím, že bych si sedla večer a nalakovala nehty, cítila bych se provinile, když není doma jinak všechno hotové.
Já tě i chápu. My jsme byli manželé dlouho, než jsme se stali rodici. A ten čas se využíval úplně jinak. Bordel se doma hromadil, protože jsme do 30 byli mladí a bylo nám to celkem jedno. Každý den jsme doma měli návštěvy, nebo chodili po barech a pak byli unavení. O víkendech jsme dlouho vyspávali, nebo cestovali. Strava spíše nevhodná, protože se nám ani jednomu nechtělo vařit. Po 30 jsem začala být více zodpovědná, dostala prestiznejsi práci a musela chodit v dresscode, prirozene víc o sebe dbát. Na dítě jsme počkali téměř další dekádu, zato jsme se spolu tak sblížili, že nám není cizí žádný tělesný projev. Myslím, že mít hned zpočátku děti, jsme jiný. Ty životní situace vás budou proměňovat. A taky vnímání času.
Neprdím a nekrkám před nikým. Když někam jdu, vždy se namaluji a hezky obléknu.