Nepsala bych nikdy nikde diteti, ze nebylo planovane. Az bude mit tri a bude se vyptavat, budes chtit ten zacatek predelat a v jeho puberte spalit. Tuhle pravdu bych si rekla s partnerem a do denicku psala jen to, z ceho bude mit jednou radost, ne deprese.

Nikdy bych dítěti nepsala, že to byl omyl, chyba, selhání antikoncepce, že jsem se s tim musela srovnat. Nic takového.

já se srovnávala několik let s tim, ze jsem byla ,,neplánovaně”. i kdyz nas nasi mají (a měli) moc radi, tak ver, ze byly chvíle, kdy jsem si říkala ze by jim beze me bylo lépe, kdyz me vlastně ani nechtěli…ne, nemusela jsem tuhle informaci vedet. a diky bohu jsem nemusela koukat na mamciny pocurany testy.

Ja deniky detem psala, ale az pozdeji, o tehotenstvi, porodu a prvnim roce zivota tam naopak skoro nic nebylo, u druheho syna jsem zacinala az 1. narozeninama. A urcite bych tam nepsala ze byly neplanovane. To mi neprijde vtipne ted ani potom.

Tak já teda tak nějak odjakživa vím, že já a starší bratr jsme neplánovaně děti, až ten nejmladší byl naplánovány. A nijak mě to nepoznamenalo, nevadilo mi to. Rodiče se o nás starali normálně, neměla jsem důvod si myslet, že bez nás by jim bylo líp. Z bratrova početí je skvělá rodinná historka, která baví celé generace.
Takže pokud to pojmes nějak vtipně, dítě nikdy nepocítí, že bylo neplánované, bude zahrnuté láskou a bude mít krásné dětství, neviděla bych to jako problém.
Hlavně já teda vnímám rozdíl mezi neplanovanym a nechtenym dítětem.

Nejsem si jistá, jestli jste si krom @chaela dobře přečetly, co jsem napsala. Samozřejmě, že bych nikam nepsala, že dítě bylo omyl nebo co jste to tady vymyslely. Sama věřím, že vše se děje jak má, akorát než jsme to těhotenství zpracovali, tak to přirozeně nějakou dobu trvalo, protože plány byly jiné. Ale jak se říká - chceš-li pobavit boha, řekni mu své plány. A teď s odstupem času mi ten panický začátek přijde opravdu vtipný.

Nehrotíte to trochu moc? Dítě určitě víc poznamená když bude cítit že je nechtěné než když mu rodiče řeknou “sice jsme tě neplánovali a byli jsme dost zaskočení, ale nikdy jsme nelitovali že tě máme a moc tě milujeme”. Já jsem taky byla neplánovaná (narozdíl od mladšího bráchy) a i když jsem to věděla tak mi to nikdy nevadilo a nepoznamenalo mě to, měla jsem krásné dětství v milující rodině a máme skvělé vztahy doteď..

@sladke-mameni Přesně tak. Nehledě na to, kolik dětí plánovaných je a ke šťastnému dětství jim to nepomůže. A to vím bohužel dost dobře.

Ja byla taky neplanovana a trauma z toho nemam, ale dozvedela jsem se to z osobniho vypraveni a ne z deniku…nikdy nevis, v jakem veku a rozpolozeni to dite bude jednou cist…nebo nebude. Ja bych rekla, pis si, co uznas za vhodne a pak muzes zvazit, jestli to.jednou diteti vubec ukazes. A jestli bude mit zajem vubec…ja vim, ze jsem si rada cetla v takovem sesitu, kde mela mamka napsane, kdy jsem zacala chodit a sedet a mluvit atd, rada jsem si prohlizela fotky z detstvi atd, ale treba oba moje brachy to nebralo ani trochu. Nevim, jestli to je klucicu/holcici zalezitost, nebo to jen u nas tak vyslo…ale pocitej i s tim, ze ti dite na to muze hodit bobek 

@beruska9 Já to právě chci i pro nás, abysme v budoucnu mohli zalistovat, podívat se na ultrazvuky, zavzpomínat… Takže i kdyby o to malej, až bude velkej, neměl zájem, tak pro mě to zbytečné nebude. A chci tam zaznamenat hlavní věci, nehodlám to psát jako denní zpověď. 

Taky si myslím, ze tu hystercite. I já jsem dítě neplánované a přitom chtěné. Takových nás je. A stačilo to vyprávět.

Nic proti deníku, ale počítej s tím, že to dost možná píšeš sama pro sebe. Já mám třeba svoje dětské fotky rada, mátina moč na papírku by mě ale taky nedojímala. Edit: docetla jsem posledni příspěvek. Tak to myslím, je fajn mít vzpomínky pro sebe…,

@elibro Já to asi beru podle sebe, co mně by se líbilo, kdyby mi máma něco takovýho vedla a i těhotenský test by byl pro mě hezký (samozřejmě bych ho dala do nějaké fólie nebo aspoň přelepila izolepou).

Já jsem neplánované dítě, mamka mě měla při studiu na VŠ a nikdy mě nenapadlo, že bych snad byla nechtělá nebo že bych jim snad překazila plány Do deníčku bych to ovšem nepopisovala takhle (ale já bych tam teda ani nelepila počuraný testy ), nějak to zkrať, ať to vyzní veskrze optimisticky

Ahoj,

zajímavá debata o planovaném či neplánovaném početí (ačkoli zakladatelka tohle primárně řešit nechtěla ) .

Osobně jsem také byla neplanovaný bonus z diskoteky, i když rodiče spolu tehdy chvíli chodili. U mě to bylo horší v tom, že mámě bylo 17když otěhotněla a 17, když rodila Věděla jsem tedy, že jsem asi nebyla uplně tak vymodlená, ale u mě to spíše byly otázky typu zda nejsem adoptovaná a na to jsem dostávala odpověd „Myslíš, že by někdo 17leté holce dal k adopci dítě?“ - mě to davala sežrat edna sestřenice, že jsem svoji máme zničila život, když sem se ji narodila před maturitou a že si ji muj táta musel vzít dost sem tím trpěla a bylo mi z toho smutno. Dohra pak byla, že se sestřenice dozvěděla, že ona sama je adoptovaná 

Jinak. já deníček píšu a udělala jsem si ho sama. Píšu i vkládám fotky, lístky ze vstupného, vkládám obrázky apod. Je to klasické kroužkové fotoalbum z Aliexpress, kam díky kroužkové vazbě mužu vkládat stránky. Dělám už tři, dvě pro děti - pro každou zvlášt a jednu pro sebe, kde dávám události, které nás potkaly jako celou rodinu - ten si nechám a ty dva pak jednou dám holkám (když budou chtít). Na Aliexpress jsem pokoupila hodně různý nálepek, popisků apod. dělám o formou scrapbook a straně mě o baví 

Viz foto - myslím, že to je nejlepší volba, když se ti tžádný předepsaný deníček nelíbí. Já psala i těhotenské deníky - předepsané a v Rossmanu jsem kdysi za body + pár kaček (asi dvacku) koupila ten jejich deníček prvního roka života. Ale ten kroužkový mi příjde nejlepší, vše si určuju sama, dávám co chci já, dělám jak já chci, píšu co chci