Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Výbušná povaha
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.9.23 14:29
Hele primarne, deti strasne reagujou na to, co cejtej z mamy. Mne pomahalo relaxovat, predstavovala jsem si plaz, kazdej detail..odpoutas mozek od vzteku.
Za druhy, da se pracovat na reakcich ale taky je dulezity, na co tak reagujes. Co za frustraci to spousti?
Detstvi vytvari furu veci v nas ale da se to resit. Prvne musis pochopit, co a proc se deje.
No a neni ostuda nechat si treba i jen docasne ulevit medikaci. Ale to musi napsat psychiatr.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.23 16:30
Úplně upřímně… Mít takovou ženskou, tak by to asi zkusila jen jednou a šla by. Tohle je prostě hrozně nefér vůči partnerovi, dítěti,… všem okolo. Ty nedokážeš zvládat své emoce a lidé kolem tebe je mají zvládat za tebe? V nějaké diskuzi jsem kdysi četl něco podobného a partner na to reagoval slovy: „Vrať se ke své matce, ať tě naučí se chovat!!“.
Jinak je to prostě o tom, naučit se pracovat se svými emocemi. A taky je to o tom naučit se o tom mluvit. Když se ti toho nakupí víc, tak třeba požádej manžela o pomoc, že potřebuješ chvíli čas pro sebe, ať se postará o dítě, udělá večeři, atd… A prostě relaxuj. Potřebuje to každý. Musíš si taky uvědomit, že nemusíš zvládat všechno, u čeho máš pocit, že se od tebe očekává. Nemusíš být dokonalá, krásná, atd… Měla by sis najít něco, u čeho se zrelaxuješ, co ti vyčistí hlavu. Pokud máš záchvaty vzteku, je asi ideální sport. Můžeš si koupit boxovací pytel, rotoped… a místo vybíjení vzteku na ostatních se můžeš vybít takto. Nebo můžeš chodit třeba i na nějaké sportovní kurzy. Dobré je na tohle taky běhání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.9.23 17:25
@Petr-33 píše: Úplně upřímně… Mít takovou ženskou, tak by to asi zkusila jen jednou a šla by. Tohle je prostě hrozně nefér vůči partnerovi, dítěti,… všem okolo. Ty nedokážeš zvládat své emoce a lidé kolem tebe je mají zvládat za tebe? V nějaké diskuzi jsem kdysi četl něco podobného a partner na to reagoval slovy: „Vrať se ke své matce, ať tě naučí se chovat!!“.
Jinak je to prostě o tom, naučit se pracovat se svými emocemi. A taky je to o tom naučit se o tom mluvit. Když se ti toho nakupí víc, tak třeba požádej manžela o pomoc, že potřebuješ chvíli čas pro sebe, ať se postará o dítě, udělá večeři, atd… A prostě relaxuj. Potřebuje to každý. Musíš si taky uvědomit, že nemusíš zvládat všechno, u čeho máš pocit, že se od tebe očekává. Nemusíš být dokonalá, krásná, atd… Měla by sis najít něco, u čeho se zrelaxuješ, co ti vyčistí hlavu. Pokud máš záchvaty vzteku, je asi ideální sport. Můžeš si koupit boxovací pytel, rotoped… a místo vybíjení vzteku na ostatních se můžeš vybít takto. Nebo můžeš chodit třeba i na nějaké sportovní kurzy. Dobré je na tohle taky běhání.
Dík za názor. Asi teda štěstí, že nemám za chlapa tebe. 
- Citovat
- Upravit
24.9.23 18:57
@Anonymní píše:
Dík za názor. Asi teda štěstí, že nemám za chlapa tebe.
Hele já te chápu. Děti jsou náročný. A je velice dobre, ze si to uvědomuješ. Co nějaký boxovaci panák? Dětem se radi se vybusit do polštáře, ale me polstar kolikrát nestačí. Řekla bych, ze mas solidně našlápnuto na syndrom vyhoření. Možná už v tom i slapes. Chce to čas pro sebe. Žádný, ze chlap vezme děti ven a ty surujes koupelnu, ale napr každou středu na keramiku nebo nějaký cvičení a at se postará chlap. Mít něco pravidelne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.23 19:29
@Anonymní píše:
Dík za názor. Asi teda štěstí, že nemám za chlapa tebe.
Já to nemyslím nějak zle 
Každý jsme nějaký.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.9.23 19:44
@hospodki píše:
Hele já te chápu. Děti jsou náročný. A je velice dobre, ze si to uvědomuješ. Co nějaký boxovaci panák? Dětem se radi se vybusit do polštáře, ale me polstar kolikrát nestačí. Řekla bych, ze mas solidně našlápnuto na syndrom vyhoření. Možná už v tom i slapes. Chce to čas pro sebe. Žádný, ze chlap vezme děti ven a ty surujes koupelnu, ale napr každou středu na keramiku nebo nějaký cvičení a at se postará chlap. Mít něco pravidelne.
Boxovací panák už mě napadl. 
Velmi mi pomáhá se z toho vybouchat. Většinou to schytává skříň v koupelně. 
Je to šílený, ale bohužel i psycholožka v tomto případě poradila, jít se vymlátit do polštáře. Blbý, že jsou situace, kdy nemohu jen tak odejít. Dam příklad: Syn je chronický nejedlík. Nemá rad jídlo. Člověk pro něho vaří, všemožně vymýšlí varianty jídel, surovin. Poslední dobou i hubne a jsem z toho zoufalá. No a přijde čas obědu, postavím před něj jídlo, syn vezme lžičku do ruky, nabere a švihne mi to do tváře nebo rovnou na zem. 
V tu chvíli mě popadne totální vztek a frustrace a mám chuť mu jednu ubalit. Samozřejmě se držím zuby nehty, ale do očí se mi derou slzy a jen zatínám pěsti. Už se několikrát stalo, že jsem ho prostě plácla, za což na sebe nejsem pyšná, ale jak v takovém případě udržet nervy na uzdě? 
Snažím se dělat si čas na sebe. Jdu na víno s kámoškou, na kosmetiku…ale pomůže to na chvíli. Asi byl ve mně vždy někde v jádru schovaný cholerik, jen se naplno ukázal po narození dítěte. S manželem o tom samozřejmě často mluvíme. Asi mám štěstí v tom, že je úžasně chápavý a že mě většinou vztek rychle přejde, omluvím se a jedeme dál. Do kdy bude mít takovou trpělivost ale nevím. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.9.23 20:41
Jestli nestačí terapie a moc se to nelepší nebo dokonce horší tak psychiatr a medikace. Mně to pomohlo a měla jsem to z dlouhodobé spánkové deprivace, dlouhodobě jsem spala méně než potřebuju + přerušovaný spánek. Navíc se mi tím zvednul kortisol, tak, že dát ho ho zas do normálu byl proces na několik měsíců. Po vysazení medikace jsem se musela dopovat hořčíkem jak divá a pravidelně 4 x týdně sport a to hlavně kardio, zničit se u toho. A žádnej cholerik najednou nejsem respektive vztek nebo zlost mám, ale přiměřeně situaci a normálně to zvládám, jsem při sobě a řeším situace konstruktivně. Pro mě zas byla odstrašující příklad moje máma, za mlada byla šílenej rapl a já to dost odnášela. Tak držím palce, ať to zastavíš, dokud je ještě čas.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.9.23 21:10
@Anonymní píše:
Jestli nestačí terapie a moc se to nelepší nebo dokonce horší tak psychiatr a medikace. Mně to pomohlo a měla jsem to z dlouhodobé spánkové deprivace, dlouhodobě jsem spala méně než potřebuju + přerušovaný spánek. Navíc se mi tím zvednul kortisol, tak, že dát ho ho zas do normálu byl proces na několik měsíců. Po vysazení medikace jsem se musela dopovat hořčíkem jak divá a pravidelně 4 x týdně sport a to hlavně kardio, zničit se u toho. A žádnej cholerik najednou nejsem respektive vztek nebo zlost mám, ale přiměřeně situaci a normálně to zvládám, jsem při sobě a řeším situace konstruktivně. Pro mě zas byla odstrašující příklad moje máma, za mlada byla šílenej rapl a já to dost odnášela. Tak držím palce, ať to zastavíš, dokud je ještě čas.
Ahoj, díky za komentář.
Bohužel kvůli zdravotním problémům nemůžu běhat a zrovna ty sporty, kde se lze zničit, mi zhoršují zdravotní stav. Antidepresiva jsem chvíli brala v minulosti na úzkosti, ale nemám s nimi nej zkušenost. Nulové libido, budila jsem se ve 4 ráno bez pocitu únavy, extrémně živé sny…bylo toho moc. Blbý, že tehdy ani změna léků nepomohla a následné vysazování byla další katastrofa. Tak se mi do toho znovu moc nechce. Mohu se zeptat, jaké máš ty?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Ahoj,
Aktuálně mám 1,5r po porodu a když se toho nakupí víc, syn prořve celý den, manžel přijde pozdě, doma nepořádek, pak stačí málo a už to jede.
Zvláštní je, že jsem si nikdy nemyslela, že jsem cholerické povahy. Nebyla jsem nikdy konfliktní, i když jsem vždy na vše měla svůj názor. 
A najednou je ze mě doslova fůrie.
raději anonym. Chtěla bych se poradit. Třeba narazím na někoho s podobnými obtížemi.
Po porodu mě začaly trápit návaly vzteku. Důvodů ke spuštění těchto stavů bylo asi více. Příšerné těhotenství, velmi náročné miminko, zoufalý nedostatek spánku, hormonální změny, partner často v práci, já sama s dítětem bez pomoci babiček, nejistota, v jaké zemi budeme jako rodina žít apod.
Bohužel se to začalo projevovat tak, že mi stačila i maličkost a já proste jednoduše bouchla. Někdy to dospělo i do takového stadia, kdy jsem se nekontrolovatelně třepala, křičela, dupala do země a škubala si vlasy. Opravdu jako smyslů zbavená. Ventilovala jsem si to na partnerovi. Nadávky, slovní napadání, občas jsem si potřebovala ulevit i fyzicky (kopání, mlácení do futer). Když to takhle sepisuju, přijdu si jako blázen a ani nemůžu věřit tomu, že jsem to já, kdo tohle vše dělal. Píšu to v minulém čase, ale zdaleka to ještě nemám za sebou. Ty nejhorší stavy už nemám, ale stále mívám exploze vzteku.
Jsem z toho nešťastná, protože tyto situace neumím řešit jinak. Cítím jak to na mě jde, snažím se rozdýchat, někdy i odejdu, ale ve většině případů se prostě obořím na partnera, někdy bohužel zakřičím i na syna. Řeším to s psychologem, trochu to pomáhá, ale není to zase taková hitparáda, jak jsem čekala. Původ to má pravděpodobně v dětství, kdy mě cholerický otec často bil a křičel a bohužel už jsem se několikrát přistihla při tom, ze se chovám stejně jako on.
Co pomáhá vám? Co byste poradili? Jsem z toho zničená. Nechci se dopouštět stejných chyb jako moji rodiče a bohužel k tomu mám dle všeho nakročeno.