Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Hlídání prakticky nemáme, jednou za čas a to ještě někdo ze znamych. Rodina je daleko, takze hlídat jedině tam a my bychom někam sli. Syn ma 3,5 roku a na noc nikde nebyl
Ptala ses přímo, zda je tedy problem, ze by pohlidali?
@Dahlia0409 ptala, tehdy hlídali asi 3× na víkend, později už jen výmluvy, takže jsem už neprosila, ale přijde mi to i líto, dětem se u nich líbilo. Jo a nejsou to žádní raubíři, i mamka to říkala, ale prostě nějak hlídat nee.
@Anonymní píše: Více
Myslím ptala na duvod, proc jako odmita hlídat? Je to náročné pro ni třeba?
Chapu, ze ti je to lito. Ale zaridila bych se jinak, zaplatila nekoho. Mamka jestli bude v duchodu, tak treba zmeni nazor. Bude vic odpocata. V dnesni uspechany dobe je to jiny. Na druhou stranu, jsou to vase deti, vase volba mit 3 deti po sobe… Kdyz ma nekdo stesti na hlidaci, fajn.
Ja teda uz ted vim, ze taky nebudu hlidaci babicka. Do duchodu pujdu nekdy v 65 a budu rada, ze se dovalim z prace. 3 deti bych taky asi nechtela hlídat. Cert vi, jak na tom budu i za 10 let…
Nám nikdo nic nesliboval, pak tedy nebylo co řešit. Syna za 20 let neměla tchyně na víkend, nebyla s ním nikdy v kině. Nepozvala ho na večeři k nim … Bereme to jak to je. Hlídání jsme si vždy řešili po vlastní ose ( děti máme 4). Dobu “ proč babička nechce byt babičkou a kde jsme udělali chybu. “ Mám za sebou. Odpověď je nikde. Aktivními prarodiči byt nechtěli.
Příspěvek upraven 17.03.26 v 20:14
Znám. Slibovaly bezdetne kamarádky, slibovali příbuzní, co bydlí blízko…a nic. Absolutní nic. Starší bude mít 4, mladší 2. Za celou dobu jsme neměli ani jedno jediné hlídání. Pouze u manzelovych rodičů se párkrát stalo, že byli s dětmi sami na zahradě a my s mužem v domě. Taky už přemýšlím nad placeným hlídáním. Příští rok snad vyjde i školka pro staršího. Už mi z nich někdy hrabe, jak jsem s nimi 24/7 a navíc ani jeden není spavec, starší už nespi ani přes den. Jinak jsou taky v pohodě, žádní spratci. Vím, nikdo nemá povinnost nám hlídat děti, ale někdy mě to mrzí, když vidím u kamarádek nebo sestry, že jim babičky hlídají pravidelně, někdy denně, přes noc, dva týdny v kuse…ach jo, co já bych dala za 2 hodiny o samotě s manželem. ![]()
Taky nemáme. Mne to ani tak nemrzi kvůli hlídání, spíš, že tam není ten vztah. My se ségrou jsme byly u prarodičů casto. Děda mě vyzvedával ze školy. Atd. To, že nemají ten zážitek prázdniny u babi. Nebo výlet s babi a dědou.
Mě taky nevadila tak ta absence hlídání jako to že tam není ten vztah. A v dospělosti už děti nemají zájem a ten vztah tam prakticky na té jedné straně není. Jestli to té straně vadí nevím. Roky se o tom nebavíme.
A slibovala ti máma hlídání 3 dětí nebo jste v té době měli jen jedno nebo dvě? Hlídat 3 děti bych nechtěla ani v produktivním věku, natož v 60+.
Tak vetsinou ti lidi, co meli hodne pomoci s vlastnima detma, tak se u vnoucat taky nepretrhnou. Ja bych si jednou pred mati povzdychla, ze toho mas plny kecky a uz jste si museli zaplatit hlidacku, treba se chyti za nos.
@Anonymní píše: Více
Jo jo, v produktivním věku není čas protože práce a pak už není nálada a zdraví … Důvod se vždy, pokud se chce, najde bez ohledu na věk.
Navíc děti minimálně první třída nepotřebují zase hlídat 3× týdně. Mohou je hlídat postupně, atd…
@Andyss Jo jo, nám tchyně řekla, že snad si najdeme chůvu, když jsem ukončila nečekaně v nemocnici a manžel doma hlídal děti. ![]()
@Anonymní píše: Více
My se aktuálně potýkáme v takovém fajn vztahu s nejmladším. Máma mi vyčítá, že si o hlídání neříkám a zároveň mi říká, že dítěti nerozumí, neví co má s nim dělat, štve ji jaké je a co dělá a říká … a sama neustále někam chodí, jezdi, děla, protože je velmi akční důchodce - což je super jsem rada, že dělá co ji baví. A pak jede kolečko “ A proč jsi si neřekla, když jsem v důchodu … “Ale je to vtipné ![]()
Je to naše několikáté dítě, jsem už v pohodě ![]()
Tchyně má zase pocit, že máme horu lidi na hlídání, protože máme 2 dospělé děti - no jsou to studenti SŠ, logicky nebudou dopoledne doma. ![]()
Příspěvek upraven 17.03.26 v 20:44
Ja ti nevim, mít tři děti brzy po sobě bylo vaše rozhodnutí a zahrnovat do toho hlídání prarodičů je riziko.
Můžou říkat co chtějí a skutečnost jak vidíš muže byt jiná…
Tři děti bych chtěla, třeba i čtyři, pět už ne, tam už bych ztrácela přehled.
Takze zvládáme s manželem dvě a máme toho nad hlavu a ikdyz bych chtěla víc, tak ne, protože dvě jsou naše maximum.
Vy jste se rozhodli jinak…
Spoléhám jen sama na naše možnosti netahám do toho prarodiče, hlavně už ze strany manžela otec nežije a tchyně je poněkud nemohoucí.
Uvidíš jednou sama, máš tři děti, každé třeba bude mít taky po třech, tlak na pracovní výkon roste, třeba až mamka bude doma, tak si odpočine a pomůže, teď na to prostě nemá a to tak, že jde do předčasného důchodu, přemýšlela jsi nee tim někdy takto?
Ahoj,
jde o docela osobní informace, proto prosím anonym.
Máme s manželem rovnou 3 děti, věkově blízko sebe. Když byli malí (nejstarší asi do 1.třídy), nikdo nám s nimi nepomáhal (myšleno z rodiny, že by si je vzali na víkend apod.) ale pravda je, že jsme to ani nevyžadovali, rodiny jezdily za námi na prodloužené víkendy. Nyní bydlíme blíž a to jsme kolikrát slyšeli, když tu budete, budu vám pomáhat…ano, manželovi rodiče se snaží, děcka tam již byly několikrát i během prázdnin, ale jeden z prarodičů se zdravotně zhoršil, tak je logicky nechceme zatěžovat, spíš jim trochu pomoct), ale rodina z mé strany distanc, a to byli právě ti, kteří se k pomoci vyjadřovali - samotná matka mi říkala, že když ona sama měla mé a sestru, pomáhala ji její vlastní sestra a matka (tedy naše teta a babi), jinak by se prý zbláznila. Plus ještě i náš otec, který chodil do a z práce dřív, aby stihl pomoct. Když to vezmu kolem a kolem, děti u nich byly celkově 2-3× na přespání (přestěhovaní jsme 2 roky), a už se mi 2× stalo, že matka odmítla a opravdu si vymyslela lež (třeba sraz třídy, prosila jsem o hlídání třeba měsíc dopředu a dostalo se mi vysvětlení, proč nemůže…a když jsem pak třeba s ni mluvila, tak vlastně žádný sraz neměla apod.), takže už neprosím a čekám, že se třeba sama angažuje, ale nevypadá to. Chápu, že ještě chodí do práce, ale tam ji vyšli vstříc, dokonce má jít za 2 týdny do předčasného důchodu. Přitom když s ní mluvím po telefonu, pořád si na práci stěžuje, jak to mají těžké, stěžuje si na otce (tam to chápu, ale to by bylo zas na jiný příběh), žádná pozitiva…zda se mi trochu jako energetický upír. Když si sama vzpomenu, kolikrát jsme my přespávaly a trávily prázdniny u babi a dědů, tak se divím, že se nepropadnou. My tam byly skoro pořád, i během školy.
No asi si budeme muset zaplatit hledačku nebo nevím jak jinak. Máte to někdo stejně? Nejdřív sliby jak budou pomáhat a pak skutek utek? A ano, není povinnost prarodičů starat se o vnoučata…
Akorát jsem už z toho kolotoče fakt unavená.