Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Sandra277 píše: Více
klasická střídavka, téměř všechny děti v tomto nastavení jsou chudáci
@Anonymní píše: Více
dát na zadek, když malé dítě zlobí a kopat do obličeje je trošku jiný level
@arinecka píše: Více
zřejmě kdyby se byli schopní domluvit, tak by nebyl ex,
to neznáš i tady z emimina, že s rozejitými chlapy se nedá domluvit, a dělají zle přes děti celá desetiletí, než to dítě je dospělé
@Anoniiim Nevím, co je horší, jestli to, že si tvůj nový partner dovolí zmlátit tvoje dítě, nebo to, že ty a tvůj ex nejste schopní se rozumně domluvit, nastavit dítěti hranice a dodržovat režim, který nezbytně potřebuje. Obzvlášť když jde o malé dítě z rozvrácené rodiny. Uvědomte si, jak obrovské změny ten malý človíček právě prožívá. V tomhle chaosu potřebuje mít dva pevné pilíře – vás, kteří mu ukážou směr a dodají jistotu. Momentálně ubližujete dítěti všichni tři. Doporučuju vám všem psychologa.
btw: jestli s ex není kloudná řeč: tak si to urovnat aspoň u sebe doma.
@Sandra277 píše: Více
Nyvychovává z pohledu ženský, který přijde dát na zadek normální. Takže bůh ví, jak to s tou „nevýchovou“ je. Zcela pravděpodobně ji jen nešikanuje nesmysly. A do toho se mu povede podobný úlet, jako zakladatelce to bití, že ani nehlídá čištění zubů…
@Yasmen píše: Více
No, kdo ví. Dle popisu je nejvíc mimo pro mě otec.
@Sandra277 píše: Více
pro mě také, nechává dceru dělat si, co chce, aby byl ten „hodný tatínek“, se zkaženými zoubky už k zubaři bude chodit matka,
a doma učit dítě, že má také nějaké povinnosti, což když u tatínka se 3 dny nemyje a nepřevléká, tak pak je pro matku velmi těžké nastolit nějaká pravidla
@l.marek85 píše: Více
ano matka a její partner se snaží holčičce nastavit nějaké hranice,
ovšem tatínek ji nechává dělat si, co chce, aby byl za toho hodného a aby matce udělal zle
Chuděrka malá. Střídavě po třech dnech jinde. U otce jiný režim a nastavení než u matky. Uvědomuješ si vůbec, co jste tomu dítěti udělali? Budeš se muset v zájmu dcery snažit s otcem domluvit. Možná zkusit přes toho mediatora, jak tu někdo psal. Když už jste selhali a rodina se rozpadla, musíte dělat pro dítě to nejlepší. To znamená i přibližně stejnou výchovu… Jo a STREJDA nemá co dávat tvému dítěti na zadek, proboha… Když se mu něco nelíbí, má to řešit s tebou. Ty máš vychovávat…
Jak muzes o vlastnim diteti rict, ze od ciziho cloveka dostala na zadek jako se dava..ne nedava, to delaj jen ubozaci.
@stinga Nový partner může dítěti pomáhat s běžnými věcmi a podporovat pravidla, která nastaví biologický rodič. Ale fyzické tresty (i jen na zadek) by rozhodně neměl udělovat, zvlášť ne tak malé holčičce, a už vůbec ne, když není její táta. To může v dítěti vyvolat strach nebo odpor, a zároveň to vyvolává napětí i s druhým rodičem, což dítě vnímá. nový partner by měl hrát roli podpůrnou, ne vychovatelskou. Nemůžeme hodnotit jak rodiče komunikují, tady vidíme jen pohled matky, ale jestli ona komunikuje, tak jak říká, to nevíme. Ne vždycky je „volnější“ rodič automaticky manipulátor nebo někdo, kdo chce škodit druhému. Každý z nás vychovává jinak, někdy i z bezradnosti nebo touhy být dítěti co nejblíž, zvlášť po rozchodu. Jestli se neumí domluvit, tak pomoc zvenčí pro matku a dítě!
@smile_xxx píše: Více
Ale jakýpak názor z minulého století, to je prostě holý fakt! Nemažme si med kolem huby. Kdo jiný než ti dva nesou odpovědnost za rozpad vztahu? Náš výběr, následné rozhodnutí mít dítě – to jsou naše volby, za které si později neseme následky, ať už dobré, nebo špatné.
Kolikrát přehlížíme varovné signály a pak opakujeme stále stejné chyby. Když si to uvědomíme, je to super – a pokud se snažíme, aby se to co nejméně dotklo dětí, tím lépe. Jenže většinou to dopadne tak, že si rychle najdeme nového partnera, hned si ho/jí nastěhujeme domů k dětem a necháme ho, ať je vychovává. Protože přece když budu šťastná já, bude i dítě, ne? Jenže tahle rovnice ne vždycky vyjde.
Místo toho, abychom je chránili před dalšími našimi nezdary, sobecky si jdeme za vlastním štěstím, aniž bychom vnímali, jak moc to ovlivňuje je samotné. Takže ano, dnes už nejsme v minulém století a děti už nejsou brány jako podřadní, kteří vydrží všechno, co jim rodiče nadiktují. Dnes už víme, jak moc je všechna naše rozhodnutí dokážou neblaze ovlivnit na celý živoz ![]()
Já teda hlavně doufám, že přijde doba kdy to lidem přestane připadat normální.
V dětství jsem byla fyzicky (bití rukou i předměty, kopání do obličeje) i psychicky týraná, poslouchala jsem, že by bylo fajn kdybych neexistovala nebo umřela a horší věci. V pubertě jsem se řezala a uvažovala o sebevraždě. Utekla jsem hned jak jsem mohla. Tři lidi MĚ za ten útěk a záchranu vlastního života odsoudili, protože to jsou rodiče a určitě to mysleli dobře. Týrané ženě se všichni snaží pomoci, dostane se jí lítosti a nikdo ji do styku s tyranem nenutí.