Cítím se vyhořelá - z dětí, z rodinné situace, ze všeho...

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.03.19 11:27
vyhoření v životě

Dobrý den, jdu se sem vypovídat a případně najít nějakou pomoc, či si ráda přečtu Váš názor. Odhodlávám se napsat již dlouho a třeba mi to trochu pomůže. Předem se omlouvám za román, ani nevím jak začít, takže to bude zmatené. Jsem máma dvou zlobivých kluků 5 a 2 a nevím a nemám sílu ani tušení, jak je krotit. Přes den se nezastaví, mlátí se navzájem, mě neposlechnou, případně až když řvu či něco zakážu, tak to chvíli jde a dokáží chvilku fungovat i společně. Starší si vyžaduje brečením, mladší má k tomu vztekací období, starší chytá mores od tatínka, kdy je drzej a sprostej. Teorie asi je, jak je vychovávat, jen docházejí síly a já jsem v depce, když slyším od ostatních jak zlobí, hlavně od mé mámi, která to hází na manžela, že je po něm atd.,aby se manžel víc zapojoval ve vychově a doma ( což si myslím, že to toho dělá dost, má dvě zaměstnání a ve zbytu času je s náma, když někam chci, hlídá pouze on, společnej život nula, jen nemůžu přijít na to, jak ho odnaučit sprosté slova a takové vulgární chování ve kterém vyrost a které ty děti vidí a učí se to taky, jemu to přijde normální) ale sama babička nepohlídá jak je rok dlouhej, když jsme u nich na návštěvě, tak kolem nich lítam jen já, i jsme jí to říkali a chybu neuzná, pracovně vytížená není. A největší problém asi i je, že mi při vychově mě v dětství, tak srazila seběvědomí, že si děsně beru, co si myslí ostatní hlavně ona, snažím se jí zavděčit, když něco chce, tak to udělám a neumím jí říct ne, já jsem vždy ta špatná atd. k tomu depka z budoucího hledání zaměstnání po rodičovské bez praxe od podzimu taky nepřidá. Děkuji za možnost vypsání, aspoň jsem s tím trochu nabrala zas sílu.

Reakce:
Russet
Neúnavná pisatelka 15069 příspěvků 25.03.19 11:36
@Anonymní píše:
Dobrý den, jdu se sem vypovídat a případně najít nějakou pomoc, či si ráda přečtu Váš názor. Odhodlávám se napsat již dlouho a třeba mi to trochu pomůže. Předem se omlouvám za román, ani nevím jak začít, takže to bude zmatené. Jsem máma dvou zlobivých kluků 5 a 2 a nevím a nemám sílu ani tušení, jak je krotit. Přes den se nezastaví, mlátí se navzájem, mě neposlechnou, případně až když řvu či něco zakážu, tak to chvíli jde a dokáží chvilku fungovat i společně. Starší si vyžaduje brečením, mladší má k tomu vztekací období, starší chytá mores od tatínka, kdy je drzej a sprostej. Teorie asi je, jak je vychovávat, jen docházejí síly a já jsem v depce, když slyším od ostatních jak zlobí, hlavně od mé mámi, která to hází na manžela, že je po něm atd.,aby se manžel víc zapojoval ve vychově a doma ( což si myslím, že to toho dělá dost, má dvě zaměstnání a ve zbytu času je s náma, když někam chci, hlídá pouze on, společnej život nula, jen nemůžu přijít na to, jak ho odnaučit sprosté slova a takové vulgární chování ve kterém vyrost a které ty děti vidí a učí se to taky, jemu to přijde normální) ale sama babička nepohlídá jak je rok dlouhej, když jsme u nich na návštěvě, tak kolem nich lítam jen já, i jsme jí to říkali a chybu neuzná, pracovně vytížená není. A největší problém asi i je, že mi při vychově mě v dětství, tak srazila seběvědomí, že si děsně beru, co si myslí ostatní hlavně ona, snažím se jí zavděčit, když něco chce, tak to udělám a neumím jí říct ne, já jsem vždy ta špatná atd. k tomu depka z budoucího hledání zaměstnání po rodičovské bez praxe od podzimu taky nepřidá. Děkuji za možnost vypsání, aspoň jsem s tím trochu nabrala zas sílu.

Zkus se poohlédnout po nějakém kurzu zařazení mamin po rodičáku zpět do pracovního procesu. Myslím, že může něco být u úřadu práce. Nemáš kamarádku, která by k vám zašla na pokec a ukázala jiné rozjívené děti? Že jsou divoké, to by mi nevadilo. Ale nechtěla bych, aby sprosťačily. Manželovi bych řekla, že si nepřeju, aby tak před dětmi mluvil. A třeba nastavila zrcadlo. Schválně bych to zkusila jako on. Samá sprostá slova (třeba až děti usnou). Nemůže si babička vzít děti na jeden celý den? Aby sis odpočala. Zkus se od matky odpoutat a nesnaž se jí zavděčit. Jsi dospělá a máš právo si dělat věci po svém. To NE jí občas řekni. Ono to půjde. Myslím, že až budeš pracovat, tahle depka tě přejde a nastoupí jiná. Děti věčně nemocné, babi nepohlídá, manžel v práci. Takže je nutné si najít nějaký ventil v podobě koníčku nebo něčeho, co ti bude dělat radost.

IvaX
Ukecaná baba ;) 1964 příspěvků 25.03.19 11:52

No tak minimálně od podzimu budou obě děti ve školce/škole ne? Tak než najdeš práci, tak budeš doma sama bez konfliktů dětí a snad se trochu zregeneruješ :hug:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.03.19 11:53

Zakladatelko, prosím ponechat anonym.

Já v roce mladšího dítěte totálně vyhořela, ale fakt totálně. Staršímu dítku byly necelé 3 roky. Mě v podstatě bylo úplně jedno co dělají, já nebyla schopna vůbec vstát a řešit s nimi cokoliv. Mě osobně pomohlo to, že jsem šla do práce, mladší do jeslí, starší do školky. Bylo to sice také náročné, ale jinak.

Co se týče mamky, tak tam to mám do dnes podobné, jen mamka bydlí daleko. Neustále se ve mě snaží vyvolat pocit viny, že se jí dostatečně nevěnuji, že se o ni nestarám, že na ni s bráchou kašleme apod. (podotýkám, že brácha jí chodí dvakrát týdně nakoupit). Já si prošla x terapiemi, kde jsem řešila vztah s mamkou. Po těchto terapiích jsem už více asertivní a nenechám se tak snadno rozhodit a hlavně pro mě tyto terapie měli jeden velký přínos - naučila jsem se říkat „NE“. A to nejen mamce, ale i ostatním lidem. Není to o tom, že nikdy nikomu nepomohu, ale na první místo jsem si dala sama sebe a rozhoduji se s vlastním vědomím, zda daná pomoc neublíží mě a mé rodině či zda je to vůbec v mých silách.

Radit ti, jít do práce nebudu, píšeš, že z návratu máš strach, ale zkus se podívat v okolí, zda nejsou nějaké podpůrné kurzy, které by ti pomohly lépe se vrátit do práce. Také zkus najít něco co tě baví a věnovat se tomu.

Lenka_Hal
Echt Kelišová 8267 příspěvků 25.03.19 12:13

Jako prvni me napada omezit styk s mamou. Mas ted obdobi rekneme krizoveho rezimu. Cili omez vsechno co ti sily jen bere a neni to zivotne dulezite. A to je evidetne i tva mama. Sprosta slova deti preberou od rodicu,to bude muset manzel pochopit,je dospely,tak snad se umi kontrolovat :) A syna opravuj a opravuj,ze tohle nesmi…no je to na dyl. Ohledne vyhoreni…musis si najit neco,co te bavi,co mas rada na tolik,ze zapomenes na chvili na vsechny starosti. Alepon 1× tydne si na to vybojuj cas a nenech si ho vzit. Muz taky neco takoveho ma mit…ten muj chodi strilet,ja mam sport. Bez nej bych uz byla na nejake medikaci :think:

ciina
Nováček 5 příspěvků 25.03.19 12:38

Všem moc děkuji za názory. Vím, že největší problém bude já sama, naučit se mít rád, dát se na první místo a zvýšit sebevědomí a dělat si radosti a nenechat se manipulovat ostatníma. nějaká terapie by bodla asi, ale nejsem si jistá, zda bych se veřejně před někým rozpovídala, jsem typ, co zatne zuby a drží všechny problémy a starosti v sobě.
Do práce se jít nebojím, i ted chodím 2× v měsíci(častějc to kvůli hlídání nejde), abych si orazila od dětí, jen se bojím, že nenajdu nic v mém oboru administrativy, když nemám praxi a budu řešit k tomu skloubení se školkou. Že ty vyhazovy na pohovorech mi pak taky moc nepřidají psychicky. Jinak jsem schopná jít dělat cokoliv.
Budu doufat a snažit se z těch kluků vychovat a vymáčknout co nejvic, hold kdyby byl nějakej manual, bylo by to lehčí :roll:
Ale děkuji moc za reakce a rady, zkusím se jima řídit. :hug:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.03.19 12:40

tak anonym nevyšel :roll:

Ou
Kelišová 6905 příspěvků 25.03.19 13:19

@ciina to že nevíš, jestli by si byla schopná před terapeutem mluvit není důvod to nezkusit.

Spíš naopak. Psychoterapeuti jsou zvyklí na to, že jejich klienti neumí dobře vyjádřit co potřebují, že při hodině pláčí, křičí a nebo prostě mlčí. Nebo že si to co potřebujou říct napíšou předem. Nebo cokoliv. Rozhodně nemáš na to, aby si byla nejdivnější, nejotravnější a nebo nejpošahanější klient - je mi líto :-D

Důvěra mezi terapeutem a klientem roste postupně, nemá smysl hned začínat s něčím, co pro tebe představuje velkou zátěž, stačí začít mluvit o každodeních trablích - třeba s ne úplně úspěšnou snahou fungovat s dětmi tak, aby tě to tak moc nevysilovalo. A pak uvidíš, kam to povede a jestli si terapeut „zaslouží“ aby dostal větší důvěru.

Jinak pohlaví terapeuta si vyber podle toho, se kterým rodičem máš méně bolestivý vztah. Pomůže to té důvěře z tvé strany.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.03.19 14:53

@ciina já začínala tak, že mám pocit, že určití lidé se mnou manipulují a já nevím co s tím. Že vždy udělám co chtějí a pak si nadávám, že jsem blbá kráva, že jsem se nebránila. Postupně jsem se dostávala dál a dál. (já se ale bránit ani neuměla, byla jsem vždy jak ochrnutá)

Klidně můžeš začít tím, že máš pocit, že jsi vyhořelá. Postupně se můžete dostat dál a dál. Každopádně to nebude změna z jednoho sezení.

Váš příspěvek
Reklama