Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky, dens máme s manžílkem výročí svatby. Už je to 16 let a myslím, že je co slavit. Máme se rádi, zažili jsme spolu spoustu krásného a i nějaké ty vyřešené problémy máme za sebou, ale v poslední dny je miláček na ránu. To bylo pořád řečí, jak to spolu oslavíme a včera mi řek, že nemá ani čas koupit víno. Nezbylo mi i než vybrat restauraci, jinak bychom ani nikam nešli, no a teď se modlim, aby mi aspoň někde na benzince koupil kytku, protože to už bych asi nezvládla. Já vím, že jde v podstatě o prd, ale štve mě, že na svůj velkej koníček si vždy čas udělá, i kdyby nevim co a na mě ne. Bojím se, aby jsme se nakonec nepohádali a nebylo po oslavě. Moc jsem se těšila, to by mě fakt mrzelo. Potřebuju to vydýchat a třeba díky vašim názorům získám nadhled. ![]()
Radu nemá,,my jsme všeobecně neslavící rodina, ale ráda si přečtu jak to dopadlo, jestli se výročí povedlo… ![]()
Děvče, po 16 letech vztahu už přece musíš trošku tušit, jak to chodí, ne?
My jsme s mojim 14 let a mám jedinou radu: „Nesmíš to řešit, nesmíš se těšit, nesmíš to tak prožívat!“ ![]()
I když manželovi měsíc předem hlásím, že budeme mít výročí, že očekávám dary,
i když s blížícím se datem frekvenci připomínání zvyšuji, říkám, jak mi na tom záleží, tak to stejně kolikrát nedopadne.
Nám oslavy nikdy nešly, obvykle to zkončilo hádkou.
A není to o tom, že mě nemá rád, prostě to má jinak a tak nějak není schopen pobrat, jak moc je to pro mě důležité. ![]()
Takže to neřeším! Buď se domluvíme na večeři v restauraci kde já udělám rezervaci (dříve, když nebyly děti) nebo uvařím něco dobrého doma a NIC nečekám (ani dary, ani kytku, ani že bude mít náladu). A neřeším to i proto, že často přijdou domů s kytkou „mimo“ (rozuměj, když jde třeba se synem nakoupit do Tesca, tak mi přinesou ten svazek růží).
Btw výročí i moje narozeniny mám v jednom měsíci. Letos jsem k výročí dostala pěkný prstýnek, k narozeninám nic (je to už půl roku zpátky, takže o opožděném daru se hovořit nedá). Halt jeho rozlišovací schopnost byla tím výročím vyčerpána. ![]()
No tak my jsme spolu zatím jen tři roky, ale nějaké slavení jsme nikdy moc neřešili, respektive přítel je v tomhle ženská a já chlap. Naštěstí si všechno píšu do diáře, takže nezapomínám a něco většinou nachystám, ale už se mi třeba stalo, že jsem málem zapomněla na přítelův svátek ![]()
Pokud je vám spolu dobře a jste spolu tak dlouho, měla by sis zvyknout na to, že když na slavení nebyl, těžko se to v jeden den změní. Nekaž si výročí zbytečnou hádkou, je to jenom jeden blbý den.
Mám kamarádku, která málem slaví výročí prvního mrknutí oka, prvního vzájemného úsměvu a podobné capiny. A po příteli chce, aby si to všecko pamatoval, byl v ty dny jen s ní a když má nedejbože něco naplánované, tak začne hysterickou scénu. Fuj
Wiolla píše:
Děvče, po 16 letech vztahu už přece musíš trošku tušit, jak to chodí, ne?![]()
My jsme s mojim 14 let a mám jedinou radu: „Nesmíš to řešit, nesmíš se těšit, nesmíš to tak prožívat!“
![]()
I když manželovi měsíc předem hlásím, že budeme mít výročí, že očekávám dary,
i když s blížícím se datem frekvenci připomínání zvyšuji, říkám, jak mi na tom záleží, tak to stejně kolikrát nedopadne.
Nám oslavy nikdy nešly, obvykle to zkončilo hádkou.
A není to o tom, že mě nemá rád, prostě to má jinak a tak nějak není schopen pobrat, jak moc je to pro mě důležité.
Takže to neřeším! Buď se domluvíme na večeři v restauraci kde já udělám rezervaci (dříve, když nebyly děti) nebo uvařím něco dobrého doma a NIC nečekám (ani dary, ani kytku, ani že bude mít náladu). A neřeším to i proto, že často přijdou domů s kytkou „mimo“ (rozuměj, když jde třeba se synem nakoupit do Tesca, tak mi přinesou ten svazek růží).
Btw výročí i moje narozeniny mám v jednom měsíci. Letos jsem k výročí dostala pěkný prstýnek, k narozeninám nic (je to už půl roku zpátky, takže o opožděném daru se hovořit nedá). Halt jeho rozlišovací schopnost byla tím výročím vyčerpána.
Ahoj. Docela jsi mě dostala
A jestli to fakt zvládáš takhle s přehledem, tak klobouk dolů. Víš, když já mám pocit, že spolu nejsme tolik let, že ten čas hrozně utíká, že je to rok nebo dva. Pořád cítím stejnou lásku, jsem asi děsnej romantik a ty maličkosti mi chybí…ale máte pravdu holky, že život je hlavně o něčem jiném. Dík za názory
pao - nemáš zač
, my sme spolu s mym mužem 12 let (2 roky manželé) a cejtim to stejně …čas tak rychle utíká ......ale taky už sem se naučila nic nečekat, né že by to nedělal on mi kytku k výročí i k narozkám přinese, většinou se domluvíme na večeři nebo to spojíme se známýma, kdy moje kamarádka slaví narozky …jako letos ......ale nejen v tomhle případě ......v životě máloco je tak jak jsme si vysnili nebo jak se říká nejhorší je, když se ti tvá přání splní
nebo ještě jinak lepší je nic nečekat a bejt pak příjemně překvapená, třeba se vytáhne
každopádně za hádku to nestojí a moc si to užijte ![]()
Radím - očekávej, že kytku nepřinese, maximálně budeš příjemně překvapená ![]()
Wiolla píše:
Děvče, po 16 letech vztahu už přece musíš trošku tušit, jak to chodí, ne?![]()
My jsme s mojim 14 let a mám jedinou radu: „Nesmíš to řešit, nesmíš se těšit, nesmíš to tak prožívat!“
Souhlasím ![]()